sb157-05 0..8296

269

Ucechovati, ucejchovati = cejchovačkou
poznamenati. — co komu kde: dříví v lese.
Us. Tč.

Ucejkati; ucejknouti, knul a kl, ut, utí =
ucrknouti. — komu čeho zač: octa za
krejcar. U Branné.

Uceleti, el, en, ení = zceliti, zhojiti se,
heilen, ganz werden. Sal. Vřed ucelel. BO.
— od čeho: od rány, sich von der Wunde
heilen. Šf. Rozpr. 67.

Ucelistviti, il, en, ení, in ein Ganzes
bringen. Šm.

Uceliti, il, en, ení; ucelovati = celým
učiniti, ganz machen, heilen. — co. Semena
ta rány ucelují. Rostl.

Ucelivný, heilbar. U. rána. Pror. Jsa.
14. 15.

Ucelivý = co uceluje, hojí, heilend. Žlu-
ťuch jest u-vé povahy. Rostl.

Ucelovati = uceliti. — U. = ulíbati, ab-
küssen. — koho čím: líbáním. Ráj. Cf.
Uboskati.

Uceniti = oceniti, schätzen. To nikdo
neví u., jak ho to mnoho stálo. Na Ostrav.
Tč. — se = zuby vyceniti, usmáti se, (la-
chend) die Zähne weisen. — na koho.

Ucepovati = umlátiti, mit dem Flegel
abschlagen, abklopfen, ausdreschen. — U. =
cepy utlouci, mit den Flegeln erschlagen. —
koho. Ros.

Ucestka, y, f. = rdesen vrabčí, truskavec,
polygonum aviculare. Slb. 233.

Ucestovati se, sich müde reisen. — kdy.
U-val se dosť za svého živobytí. Us. Tč.

Ucetkovati = cetkami upstříti, betüpfeln.
Rys tak jest u-vaný jako tigr. L.

Ucicati = ucucati.

Uciclati = ucucati, absaugen; užižlati,
abschnippern. Jg.

Ucíditi, il, zen, ení, ucizovati, ucídívati
= učistiti, ukliditi, abputzen, säubern. —
koho: koně. Jg. — se = učistiti se, sich
säubern, reinigen; podělati se, hofiren. —
se kde, kam: v pokoji, na palác pes se
ucídil. Lom.

Ucíliti, il, en, ení = cíl vyměřiti, abzie-
len, Ziel setzen. Ros.

Ucinkati, ucinkávati, erklingein, erklim-
pern — si co: bití. Us. — U. = cinkáním
unaviti, müde klingeln, klimpern. Us. Jg. —
se, sich satt klingeln. Us. Tč.

Úcit, u, m. = cit, das Gefühl. Gníd.

Ucítiti, il, těn, ění; uciťovati, verspüren,
merken, fühlen, empfinden. — co (kde).
Ucítil v těle bolesť. Orlice majíc bystrý
čich, jakž jen kde ucítí pastvu, hned tam
letí. BR. II. 109. a. — se. Ležeti ho nechal,
až jest potom sám se ucítil (k sobě přišel).
BN. Vz Cítiti.

Úcitný, fühlend, verspürend. Dch.

Ucivěti, ěl, ění = učkati, erwarten, er-
harren. — koho. Ros.

Ucloumati = unaviti, zchvátiti, abrackern,
abmüden, abnützen. — koho: koně. Vrat.

Ucmírati = ubryndati. Ros.

Ucnoumati se = ucloumati se. V Kunv.
Msk.

Ucouditi = ucíditi. — kolik. Už sem
na dvě měřice rže dneska ucudil. Na Ostrav.
Tč.

Ucoufnouti, ucouvnoati, ul a vl, utí; ucou-

fovati = zpět uhnouti, zpět jíti, abrücken,

zurücktreten. — si na koho. Ucouvl si naň

(aby ho mohl lépe popadnouti). — s kým.

S koňmi u. Ros.

Ucouchati = umazati, beschmieren. Reš.

Ucouraný; -án, a, o = zrousaný, be-
schlumpert. Us. Rgl. U-né dívky sou ne-
pořádné. Us. Tč. — jak: až po pás. Er. P.
394, Cf. Ucourati.

Ucourati = v chůzi podolek šatů blátem
zamazati, beschlumpern. Ucouraná ženská
(courek). — co: plášť. — se kde: v blátě.
Ros.

Ucovo, a, n., ves. Arch. II. 466.

Úcpa, y, f. die Verstopfung. U pístu. Vz
KP. II. 406.

Ucpání, n., die Verstopfung, das Ab-
dichten, die Dichtung, Beliderung, Packung.
Šp.

Ucpaný; -án, a, o, verstopft.

Ucpati, ucpávati = zacpati, zu-, verstop-
fen, abdichten, belidern. Šp., Hrk., Kom.
J. 341. — co kde: láhvice, Ros., díru v sudě.
— čím: koudelí, kaučukem. D.

Ucpávací, Stopf-, Dichtung-. U. látky,
hmoty, kruh, provaz, deska. Šp.

Ucpávač, e, m., der Dichter, Abdichter.

Ucpávadlo, a, n., der Stopfer. Nz. lk.

Ucpávatel, e, m., der Stopfer. U. lodní,
der Kalfaterer. Rk.

Ucpávka, y, f., v mechan., die Liderung
(Lederung), Packung, Stopfung, Stopfaichung,
Dichtung, das Packungsmaterial. Šp., Dch.,
Suk, Prm., Čsk. Ucpávka oken a dveří, der
Wulstverschluss, Fenster-, Thürstopfer, ba-
vlněná u., Baumwoll-, Steamerpackung, Dch.,
pumpová, die Pumpenpackung; u. pístu, die
Kolbenliderung, Šp., tkaná, pryžcová, Prm.,
těsná (horn. ), die Stopfbüchse. Hrk. U. asbes-
tová, konopná, kaučuková, americká, tuková.
Wh. U. lisu, páry. Šp.

Ucrkaný; -án, a, o. U-né kalhoty, be-
brunzte Hosen. Na Ostrav. Tč.

Ucrknouti, knul, a kl, ut, utí; ucrkati,
ucrkovati. — komu čeho odkud = odliti,
abgiessen. U. někomu vína ze dbžánu. Šd.
Ucrklo mu z huby, když pil. Us. Tč.

Úcta, y, f. = uctění, čest, pocta, vnitřní
uznání něčí počestnosti. S. N. Vz Pocta.
Die Ehre, Be-, Verehrung. Má úcta! S veš-
kerou, se vší úctou; s úctou oddaný; svou
úctu (vzdávám); zacházeti s někým s úctou;
stáří v úctě míti; někomu úctu na jevo
dáti; poslední důkaz úcty; úctu někomu
vzdávati. Dch. Býti pro někoho v úctě
(k někomu uctivým). U Poličky. Sn. Hleda-
jíce podvrátiti úctu, kterou choval k němu
národ. Pal. Dj. IV. 1. 390. Úctou k někomu
se nésti. Sš. Sk. 382. Ú. nucená, přikázaná.
Sš. I. 130. Nezván přišel, bez úcty vyšel.
Č. M. 416., Pk. Poddanská ú. Dch. Úcty
komu platiti. Úctu někomu činiti, Měst. boží,
prokazovati. Us. Úctu k zákonům obnoviti.
J. tr. Zbožná úcta. Šm. K poslušnosti a
úctě k němu ve vší pokoře se vrátiti; Od
věků již prokazoval Čechoslovan svým ze-
mřelým zvláštní úctu. Ddk. III. 100., IV.
307. (Tč. ). — Ú. = jídlo, oběd, večeře ně-
komu na počesť strojená, die Bewirthung,