Předchozí (270)  Strana:271  Další (272) |
|
|||
271
|
|||
|
|||
Učadnutý; -ut, a, o, berusst. Bern.
Učadzený; -en, a, o, berusst, V Slovacku
jsú všecky jizby učadzeny. Na Ostrav. a Slo- vacku. Tč. Vz Učazený. Učáhnouti, na Slov. = dosáhnouti, er-
reichen. Bern. Učáknouti, knul, a kl, ut, utí = nevrk-
nouti. — čeho kam: mléka do míry. Na vých. Mor. Učandati = ucandati. — se kde. Nechoď
ven, celý se v blatě učandzeš. Na Ostrav. Tč. Učantati, ušantati, abwetzen (vom An-
stossen der Füsse. Ma Ostrav. Tč. Učapkati, na Slov. = umáčeti. Bern.
Učapnouti, pnul a pl, utí, niederhocken,
kauern. --- kde. Čekej, až kura (slepice na zemi učapne. Na Ostrav. Tč. Učárati, bekritzeln. Slov.
Účáří, n., das Alignement. Rk.
Učarovaný; -án, a, o, behext. To už je
u-né (říkají, když se něco nedaří). Us. Sd. Učarovati, behexen, anthun, an-, be-
zaubern. Má učarováno. Kráva přestala trkať, jak by učaroval. Us. Šd. — co komu. Učarovala mu, proto se jí nemůže zbýti. Us. Šd. Zelinečko má, ďybych tě znala, každému bych šohajkovi učarovala. Sš. P. 418., Čes. -mor. ps. 155. Jak se pomáhá lidem, kteří mají učarováno? Vz Mus 1854. 533. Jak milenka milému učarovati může. Vz Mus. 1854. 526. Účas, u, m. = počas? Jg.
Učasněnosť, i, f., jakosť učasněného. Ku
předčasnosti a neučasněnosti přičiňuje vše- mocnosť. Sš. II. 200. Účasť, i, f., die Antheilnahme. Míra účasti
nebyla u všech stejná; Genitiv účasti = partitivní; Ú. ve strastech Páně; Synové nevolnic nemívali účasti v dědictví. Sš. Sk. 18., 13.; II. 31., 51. (Hý. ). Čestí panovníci měli ú. ve volbě německých císařů; Na těchto obecných sněmech ú. měli bez roz- dílu stavu všichni zbraně schopní; Národ j béře ú. na veřejných záležitostech; Václav osobně ú. měl na volbě Viléma. Ddk. IV. 190., 218., 235, V. 267. (Tč. ). — Ú. = osud, das Schicksal. Novor. 1824. Účastečniti = uděliti, ertheilen. Ros.
Účastek, stku, m. = částka, das Theilchen.
L., Účastenství, n. = účastnosť, die Theil-
nahme. Theilnehmung, Theilhaftigkeit, der Antheil. Jg., D. Ú. (díl) dědictví svého jsem přijal. Ojíř. U. s někým míti (s ním zachá- zeti). Byl. Ve spiknutí ú. míti. Sych., Nz., J. tr. Ú. něčeho, míti (ne: podílu bráti na něčem), bráti. U-stvím něčeho nabyti. Ú. v čem vzíti, lépe: míti (n. účastniti se), Bs., účastným býti něčeho. Rs, Míti ú. v sedě- ních sněmu zemského. ŘZ. 1850. 1. 18. Stalo se to za velikého ú. všech. Us. Do- stalo se mu hojného ú. U. někomu proká- zati, na jevo dáti; ú. způsobiti. Us. Dch. Dar a ú. Boha ducha svatého buď a zů- stávej se všemi námi odsavad až na věky. Us. Brt. Své ú. něčeho ospravedlniti; Jin- dřich i Bruno s králem jsou se smířili, od- řekše se ú. v zámyslech Boleslavových; Aspoň nečiní se nikde zmínky o ú. jeho |
v těchto příbězích; V tom pychu měl Ja-
romír přese všecko pozdější toho zapírání zajisté osobné ú.; Vojska česká měla ú. u vražedné bitvě při blatech granských. Ddk. í. 175, II. 68., 154., 231., 289. Že prý v lou- pežích na židech spáchaných měli jsou ú.; Biskup viněn jest z ú. v obmýšlené vraždě knížete; Obmýšlená volba utuchla docela za příčinou nedostatku ú. Dch. II. 364., III. 33., V. 190 (Ib. II. 369., 423., II. 7., 30, 129., 160., VI. 177. Tč. ). A jest všeho ú. svatého odlúčen; Aby každý živ byl pro mne: to má mieti z ú. jedenie těla mého; A taky (zlý) nemá ú. obce svaté; Najtěžší ú. hřiecha jest na těch, kteříž bránie zlých, aby jim dobří v hřiechu ne- překáželi. Hus II. 43., III. 173., 293., I. 458. (Tč, ). Ú. ve zlém a kterak se má s účast- níky nakládati, vz Rb. 227. — 228. Ú. čeho; v čem (na čem), při čem. Rk. Vz Účastný v čem (konec). Učastenstvo, a, n. = účastenství. Kos.
Ol. 1. 86. V tomto ú-stvě jsú pravoukové. Hus I. 456. Účastí, n. = účastenství. Stf.
Účastina, y, f., die Aktie. Na Slov. Šd.
Účastinárský spolek, eine Aktien-Ge-
sellschaft. Na Slov. Šd. Účastiti = účastniti. Jg.
Účastně, theilhaftig. D., Ros.
Účastnec, ence, m. = účastník. Ros. —
Ú., = příčestí, das Mittelwort, Jg. Účastnění se, n., die Theilnahme. Toho
lze se domysliti po míře ú. se našeho biskupa při veliké národní synodě. Ddk. II., 166. Účastnice, e, účastnička, y, f., die
Theilnehmerin, Genossin. Kom. Účastnictví, n = účastenství, die Theil-
nehmerschaft, Betheiligung. Dch., Tadeáš Háj. Účastničeti, el, ení, an etwas Theil
nehmen. Us. Jg. Účastničiti, il, en, ení, theilhaftig machen.
Us., Jg. — koho v čem. Nz. Účastník, a, (účastnec, enec, Ros. ), na,
der Theilnehmer, Theilhaber, Genosse. V. Ú. smlouvy; ú-kem udělati, V., učiniti; ú. dědictví, Kom., stolu, Bern., vraždy. D. Budou moji ú-ci v nevinnosti života. Br. Ú. = druh, společník. Šp. Ú. = ten, jehož se dotýče, der Interessent; ú. trestního skutku. J. tr. Že ú-ci radosti mé všichni vy jste. Sš. II. 152. Stal se ú-kem porad. Ddk. II. 164. Z nesmierné dobroty své chtěl býti u-ík lidu svého. Hus III. 80. Ú. modlový (ido- lorum). BO. Pro ukázání, jaký jest pán Ježíš Kristus, že sprostný, upřímý, tichý, k čemuž i svým ú-kům netoliko slovem, ale i příkladem hodně sloužil; Jest Kristův účastník. BR. II. 15. a., 47. b. (Šd. ). Které Miroslav sám byl jako ú-ky udal; I na ú-ka se spiknutí se rozpomněl; Daniel byl před- ním ú-kem ve snažení tomto; Ú-ci sněmu znenáhla zlomili samovládní moc panovníka. Ddk. III. 32., 58., 197., IV. 215. (Tč. ). Účastniti (na Slov. účastiti), il, ěn, ění;
súčastniti, učastnívati = účastným činiti, theilhaftig machen. — koho, se čeho: Us. |
||
|
|||
Předchozí (270)  Strana:271  Další (272) |