sb157-05 0..8296

271

Učadnutý; -ut, a, o, berusst. Bern.

Učadzený; -en, a, o, berusst, V Slovacku
jsú všecky jizby učadzeny. Na Ostrav. a Slo-
vacku. Tč. Vz Učazený.

Učáhnouti, na Slov. = dosáhnouti, er-
reichen. Bern.

Učáknouti, knul, a kl, ut, utí = nevrk-
nouti. — čeho kam: mléka do míry. Na
vých. Mor.

Učandati = ucandati. — se kde. Nechoď
ven, celý se v blatě učandzeš. Na Ostrav.
Tč.

Učantati, ušantati, abwetzen (vom An-
stossen der Füsse. Ma Ostrav. Tč.

Učapkati, na Slov. = umáčeti. Bern.

Učapnouti, pnul a pl, utí, niederhocken,
kauern. --- kde. Čekej, až kura (slepice na
zemi učapne. Na Ostrav. Tč.

Učárati, bekritzeln. Slov.

Účáří, n., das Alignement. Rk.

Učarovaný; -án, a, o, behext. To už je
u-né (říkají, když se něco nedaří). Us. Sd.

Učarovati, behexen, anthun, an-, be-
zaubern. Má učarováno. Kráva přestala
trkať, jak by učaroval. Us. Šd. — co komu.
Učarovala mu, proto se jí nemůže zbýti.
Us. Šd. Zelinečko má, ďybych tě znala,
každému bych šohajkovi učarovala. Sš. P.
418., Čes. -mor. ps. 155. Jak se pomáhá
lidem, kteří mají učarováno? Vz Mus 1854.
533. Jak milenka milému učarovati může.
Vz Mus. 1854. 526.

Účas, u, m. = počas? Jg.

Učasněnosť, i, f., jakosť učasněného. Ku
předčasnosti a neučasněnosti přičiňuje vše-
mocnosť. Sš. II. 200.

Účasť, i, f., die Antheilnahme. Míra účasti
nebyla u všech stejná; Genitiv účasti =
partitivní; Ú. ve strastech Páně; Synové
nevolnic nemívali účasti v dědictví. Sš. Sk.
18., 13.; II. 31., 51. (Hý. ). Čestí panovníci
měli ú. ve volbě německých císařů; Na
těchto obecných sněmech ú. měli bez roz-
dílu stavu všichni zbraně schopní; Národ j
béře ú. na veřejných záležitostech; Václav
osobně ú. měl na volbě Viléma. Ddk. IV.
190., 218., 235, V. 267. (Tč. ). — Ú. = osud,
das Schicksal. Novor. 1824.

Účastečniti = uděliti, ertheilen. Ros.

Účastek, stku, m. = částka, das Theilchen.
L.,

Účastenství, n. = účastnosť, die Theil-
nahme. Theilnehmung, Theilhaftigkeit, der
Antheil. Jg., D. Ú. (díl) dědictví svého jsem
přijal. Ojíř. U. s někým míti (s ním zachá-
zeti). Byl. Ve spiknutí ú. míti. Sych., Nz.,
J. tr. Ú. něčeho, míti (ne: podílu bráti na
něčem), bráti. U-stvím něčeho nabyti. Ú.
v čem vzíti, lépe: míti (n. účastniti se), Bs.,
účastným býti něčeho. Rs, Míti ú. v sedě-
ních sněmu zemského. ŘZ. 1850. 1. 18.
Stalo se to za velikého ú. všech. Us. Do-
stalo se mu hojného ú. U. někomu proká-
zati, na jevo dáti; ú. způsobiti. Us. Dch.
Dar a ú. Boha ducha svatého buď a zů-
stávej se všemi námi odsavad až na věky.
Us. Brt. Své ú. něčeho ospravedlniti; Jin-
dřich i Bruno s králem jsou se smířili, od-
řekše se ú. v zámyslech Boleslavových;
Aspoň nečiní se nikde zmínky o ú. jeho

v těchto příbězích; V tom pychu měl Ja-
romír přese všecko pozdější toho zapírání
zajisté osobné ú.; Vojska česká měla ú. u
vražedné bitvě při blatech granských. Ddk.
í. 175, II. 68., 154., 231., 289. Že prý v lou-
pežích na židech spáchaných měli jsou ú.;
Biskup viněn jest z ú. v obmýšlené vraždě
knížete; Obmýšlená volba utuchla docela
za příčinou nedostatku ú. Dch. II. 364.,
III. 33., V. 190 (Ib. II. 369., 423., II.
7., 30, 129., 160., VI. 177. Tč. ). A jest
všeho ú. svatého odlúčen; Aby každý živ
byl pro mne: to má mieti z ú. jedenie těla
mého; A taky (zlý) nemá ú. obce svaté;
Najtěžší ú. hřiecha jest na těch, kteříž
bránie zlých, aby jim dobří v hřiechu ne-
překáželi. Hus II. 43., III. 173., 293., I. 458.
(Tč, ). Ú. ve zlém a kterak se má s účast-
níky nakládati, vz Rb. 227. — 228. Ú. čeho;
v čem (na čem), při čem. Rk. Vz Účastný
v čem (konec).

Učastenstvo, a, n. = účastenství. Kos.
Ol. 1. 86. V tomto ú-stvě jsú pravoukové.
Hus I. 456.

Účastí, n. = účastenství. Stf.

Účastina, y, f., die Aktie. Na Slov. Šd.

Účastinárský spolek, eine Aktien-Ge-
sellschaft. Na Slov. Šd.

Účastiti = účastniti. Jg.

Účastně, theilhaftig. D., Ros.

Účastnec, ence, m. = účastník. Ros. —
Ú., = příčestí, das Mittelwort, Jg.

Účastnění se, n., die Theilnahme. Toho
lze se domysliti po míře ú. se našeho
biskupa při veliké národní synodě. Ddk.
II., 166.

Účastnice, e, účastnička, y, f., die
Theilnehmerin, Genossin. Kom.

Účastnictví, n = účastenství, die Theil-
nehmerschaft, Betheiligung. Dch., Tadeáš
Háj.

Účastničeti, el, ení, an etwas Theil
nehmen. Us. Jg.

Účastničiti, il, en, ení, theilhaftig machen.
Us., Jg. — koho v čem. Nz.

Účastník, a, (účastnec, enec, Ros. ), na,
der Theilnehmer, Theilhaber, Genosse. V.
Ú. smlouvy; ú-kem udělati, V., učiniti; ú.
dědictví, Kom., stolu, Bern., vraždy. D.
Budou moji ú-ci v nevinnosti života. Br. Ú.
= druh, společník. Šp. Ú. = ten, jehož se
dotýče, der Interessent; ú. trestního skutku.
J. tr. Že ú-ci radosti mé všichni vy jste.
Sš. II. 152. Stal se ú-kem porad. Ddk. II.
164. Z nesmierné dobroty své chtěl býti u-ík
lidu svého. Hus III. 80. Ú. modlový (ido-
lorum). BO. Pro ukázání, jaký jest pán
Ježíš Kristus, že sprostný, upřímý, tichý,
k čemuž i svým ú-kům netoliko slovem,
ale i příkladem hodně sloužil; Jest Kristův
účastník. BR. II. 15. a., 47. b. (Šd. ). Které
Miroslav sám byl jako ú-ky udal; I na ú-ka
se spiknutí se rozpomněl; Daniel byl před-
ním ú-kem ve snažení tomto; Ú-ci sněmu
znenáhla zlomili samovládní moc panovníka.
Ddk. III. 32., 58., 197., IV. 215. (Tč. ).

Účastniti (na Slov. účastiti), il, ěn, ění;
súčastniti, učastnívati = účastným činiti,
theilhaftig machen. — koho, se čeho: Us.