sb157-05 0..8296

272

Cf. Účastník, Účastný a Súčastniti. Hodlal
osobně nastávající vojny uherské ú. se;
Z mnohých příčin vidí se nám pravdě po-
dobné, že i Břetislav účastnil se této slav-
nosti. Ddk. II. 146., 157. (II. 203., 215., 304.,
319. — Tč. ). Povahy té (typické) ú-li se
obzvláštně příběhové a příhody toho, jejž
Bůh vyvolil; Těchto (svátostí) dle největší
opatrnosti a spravedlnosti věrce účasťnovati
se mají. Sš. II. 51, L. 127. (Hý. ). Slav-
ností těch se účastnily paní i panny římské.
Cimrhz. — se čeho jak. Že dobrého po-
koje se účastníme skrze tebe; A kdo jí (po-
světy) účasten jest, toliko ponořením se
skrze víru do zdroje toho jí účastní se. Sš.
Sk 264., I. 159. (Hý. ). Kníže Vladislav ú-nil
se díla toho upřímnou vůlí. Ddk. III. 112.
— se při čem. I Timotheus nějakou měrou
při založení církve Koloské ú-nil se; Jenž
při opatření Ferorovi jedu poněkud se byl
účastnil. Sš. II. 191., Sk. 65. (Hý. ). Možná.
že i Spytihněv se ú-nil při tak slavném
jednání skrze poselství nějaké. Ddk. II.
198. — se v čem. V oné válce účastnivších
se slovanských kmenův. Ddk. I. 175. U večer
téhož dne připravena jim hostina skvostná,
ve kteréž se ú-ly přední osoby města. Pal.
Dj. III. 3. 128. Cf. Účastný (konec). — se
kdy v čem. Ještě na jaře účastňuje se
opět v podnicích krále Fridricha II. Ddk.
V. 63. — se kde čeho. Na směnu porad.
Us., Ddk. V. 31.

Účastnosť, i, f. = účastenství, die Theil-
haftigkeit, der Antheil. D., Ros., Br. Ú-stí ně-
koho obdařiti. Br. V ú. ho přijal. Pís. br.
U. něčeho. Aqu., Sych. Od ú-sti někoho
odstrčiti. Kram. Aby dal ú. sebe i stvoření
učinil jest (Bůh) vše. Z jednoho kalicha
beřeme ú. ZN. Ú. v něčem. J. tr. Komuž
on toho dědictví ú. dal; U Boha mír ob-
jednati, národům jej v ú. dáti. BR. II. 307.
a., 53. Duostojenstvie nelúčí ani zamietá od
rovné u-sti v milosti boží; Kletba s níž
okolo jdú kněžie, jest ohlášenie člověka
v lidu, že jest ú-sti posvátných věcí od-
lúčen a z obce vyvržen. Hus I. 317., III. 225.

Účastný, účasten, stna, o, theilhaftig,
theilhaft. U-na jsem se učinil. BO. — čeho
(jak, proč): věčné radosti, věčného spa-
sení; někoho něčeho účastna činiti. V., Har.
Jsem něčeho ú. D. Toho zlého nebudeš
účasten. Št. Skrz což kverci takové jim
dané milosti netoliko účastni nebyli. Nar.
o h. a k. Dobroty boží účastno stvoření
učiniti každé podlé pochopu jeho. Hš. exc.
A milosti své královské účastné činiti ne-
ráčil. Skl. 1. 248. Mlčanlivosť ťa učiní do-
brých věcí účastného. Na Slov. Tč. Budú
jich (slz) ú-ní poštorščí úřadé. Sš. P. 572.
Ani jináče sobě toho nepředkládal, než že
jí před jinými ú-ni učiněni býti ráčíte. Žer.
317. Chtěl býti ú-en zásluh spasitelných
statků jejich; Byli jsou ú-ni velkého sněmu
církevního. Ddk. II. 90., 216. (Tč. ). Ú. ctí.
Alx. Ú-na někoho činiti něčeho. Chč. 376.
U. odplaty. Śt. 99. Vz Gt. partit. Bude ú-en
všeho dobrého; Nejsme ú-ni těch tří jmen;
Ty bez zisku křivé jeho přísahy účasten
budeš; Jsú ú-ni hřiechu z přivolenie; Ktož
popraviti muož a zmešká, ú-sten se bez

pochybenie hřiechu činí: Ú-ni sú svato-
kupectvie; Svět t. zlí lidé v světě a věrní
učedlníci Kristovi mají se odporně neb pro-
tivně, tak že zlí s dobrými nemohú pravé
radosti ú-ni býti; Dávajíce tak Bohu chtie,
aby Bóh byl ú-en jich hřiechóv, jako pří-
jemník lichvy a lúpeže; Ktož móž polepšiti
a netbá, ten jest ú-sten hřiecha; Tak vezma
zbožie lehce je utratí, neb dá něco na ko-
stel, aby Boha té kořisti ú-na učinil. Hus
I. 27., 85., 101., 155., 467., 477., II. 179.,
305, 310., III. 192. (Tč). Kníže Soběslav

ú-ným se stal stolce otcovského; Ú-ným

stal se všech milostí. Ddk. IV. 9., 273.
(Tč. ). — se čeho s kým. Ať budem (= aby-

chom byli) jich (peněz) s tobú ú-ni. Pass.

mus. 367. — v čem. Také ani v radosti

ú-ni jeho budú. Chč. 631. Cf. Účastenství,

Účastniti, Účastník.

Účastonice, e, f. = příčestí. 1772.

Účastovati někoho, bewirthen. Us.

čím kdy: vínem při svatbě. Us. Tč.
Učazení, n., die Russigkeit.

Učazený; učazen, a, o, beraucht, berusst,

russig. V. U. světnice, Ros., Němc., Kovář.
Č. Vz Učaděný.

Učazování, učazovaný, učazovati, vz

Učaditi.

Učba, y, f. = učení, vyučování, die Lehre,
der Unterricht. J. tr., D. Rozdíl učby a na-
pomínky. Sš. II. 225. Byť skořepa nové
učby drsnata byla, její tresť jest bohata;
neue Lehre. Dch.

Učbár, a, m. = učitel. Na Slov. Šd.
Učebna, y. f., das Lehrzimmer. Us. Dch.
Učebné, ého, n. = plat za vyučování,
das Schulgeld. J. tr.

Učební, vz Učebný.

Učebnice, e, f., das Lehrbuch. U. deje-
pisná, Lehrbuch der Geschichte. Dch.
Učebnictví, n., das Unterrichtswesen. Rk.
Učebný -í, Lehr-. U. kniha (naučná),
návod, přednášení, sloh, způsob, Nz., běh,
čas (čas na učení), hodina, léta, nucenosť,
síň, soustava, ústav, ústava, jazyk (vyučo-
vací), účel, věc n. předmět. J. tr. U. dílna,
Lehrwerkstatt, doba (čas, Lehrzeit), svazek,
der Lehrverband, pán, der Lehrherr, Šp.,
pomůcka, Lehrbehelf; zapisování u. látky.
Dch. Učitelé církve výšeji na stolici učebné
sedící se vystavují. Sš. Sk. 53. Aby látka
učebná stála v náležitém poměru k poji-
matelnosti mládeže, lépe: Aby věc (předmět),
které se vyučuje, byla taková, by jí mládež
náležitě rozuměti mohla. Šb. U. právo, lépe:
právo učiti, učení, Š. a Ž. Vz Škola. Učební
předměty u Římanů. Vz Vlšk. 228.

Učečeřiti, il, en, ení = uježiti, učechrati,
auflockern, kräuseln. Ros.

Učedlné, ého, n., das Lehrgeld. Zlob.

Učedlnice, e, f., die Schülerin. D., Koll.

Učedlnický, Schüler-, Jünger-, Lehr-
lings-. U. práce, D., záležitosť, dílo, vý-
stava, otázka, odměna, zkouška, zábava, ne-
plechy (Lehrlingsunwesen), poměr, smlouva,
škola, spořitelna. Šp.

Učedlnictví, učednictví = učení, die
Jüngerschaft, die Lehrjahre. Jest na u. Ros.
— Kom. Las. 316.