Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |
|
|||
272
|
|||
|
|||
Cf. Účastník, Účastný a Súčastniti. Hodlal
osobně nastávající vojny uherské ú. se; Z mnohých příčin vidí se nám pravdě po- dobné, že i Břetislav účastnil se této slav- nosti. Ddk. II. 146., 157. (II. 203., 215., 304., 319. — Tč. ). Povahy té (typické) ú-li se obzvláštně příběhové a příhody toho, jejž Bůh vyvolil; Těchto (svátostí) dle největší opatrnosti a spravedlnosti věrce účasťnovati se mají. Sš. II. 51, L. 127. (Hý. ). Slav- ností těch se účastnily paní i panny římské. Cimrhz. — se čeho jak. Že dobrého po- koje se účastníme skrze tebe; A kdo jí (po- světy) účasten jest, toliko ponořením se skrze víru do zdroje toho jí účastní se. Sš. Sk 264., I. 159. (Hý. ). Kníže Vladislav ú-nil se díla toho upřímnou vůlí. Ddk. III. 112. — se při čem. I Timotheus nějakou měrou při založení církve Koloské ú-nil se; Jenž při opatření Ferorovi jedu poněkud se byl účastnil. Sš. II. 191., Sk. 65. (Hý. ). Možná. že i Spytihněv se ú-nil při tak slavném jednání skrze poselství nějaké. Ddk. II. 198. — se v čem. V oné válce účastnivších se slovanských kmenův. Ddk. I. 175. U večer téhož dne připravena jim hostina skvostná, ve kteréž se ú-ly přední osoby města. Pal. Dj. III. 3. 128. Cf. Účastný (konec). — se kdy v čem. Ještě na jaře účastňuje se opět v podnicích krále Fridricha II. Ddk. V. 63. — se kde čeho. Na směnu porad. Us., Ddk. V. 31. Účastnosť, i, f. = účastenství, die Theil-
haftigkeit, der Antheil. D., Ros., Br. Ú-stí ně- koho obdařiti. Br. V ú. ho přijal. Pís. br. U. něčeho. Aqu., Sych. Od ú-sti někoho odstrčiti. Kram. Aby dal ú. sebe i stvoření učinil jest (Bůh) vše. Z jednoho kalicha beřeme ú. ZN. Ú. v něčem. J. tr. Komuž on toho dědictví ú. dal; U Boha mír ob- jednati, národům jej v ú. dáti. BR. II. 307. a., 53. Duostojenstvie nelúčí ani zamietá od rovné u-sti v milosti boží; Kletba s níž okolo jdú kněžie, jest ohlášenie člověka v lidu, že jest ú-sti posvátných věcí od- lúčen a z obce vyvržen. Hus I. 317., III. 225. Účastný, účasten, stna, o, theilhaftig,
theilhaft. U-na jsem se učinil. BO. — čeho (jak, proč): věčné radosti, věčného spa- sení; někoho něčeho účastna činiti. V., Har. Jsem něčeho ú. D. Toho zlého nebudeš účasten. Št. Skrz což kverci takové jim dané milosti netoliko účastni nebyli. Nar. o h. a k. Dobroty boží účastno stvoření učiniti každé podlé pochopu jeho. Hš. exc. A milosti své královské účastné činiti ne- ráčil. Skl. 1. 248. Mlčanlivosť ťa učiní do- brých věcí účastného. Na Slov. Tč. Budú jich (slz) ú-ní poštorščí úřadé. Sš. P. 572. Ani jináče sobě toho nepředkládal, než že jí před jinými ú-ni učiněni býti ráčíte. Žer. 317. Chtěl býti ú-en zásluh spasitelných statků jejich; Byli jsou ú-ni velkého sněmu církevního. Ddk. II. 90., 216. (Tč. ). Ú. ctí. Alx. Ú-na někoho činiti něčeho. Chč. 376. U. odplaty. Śt. 99. Vz Gt. partit. Bude ú-en všeho dobrého; Nejsme ú-ni těch tří jmen; Ty bez zisku křivé jeho přísahy účasten budeš; Jsú ú-ni hřiechu z přivolenie; Ktož popraviti muož a zmešká, ú-sten se bez |
pochybenie hřiechu činí: Ú-ni sú svato-
kupectvie; Svět t. zlí lidé v světě a věrní učedlníci Kristovi mají se odporně neb pro- tivně, tak že zlí s dobrými nemohú pravé radosti ú-ni býti; Dávajíce tak Bohu chtie, aby Bóh byl ú-en jich hřiechóv, jako pří- jemník lichvy a lúpeže; Ktož móž polepšiti a netbá, ten jest ú-sten hřiecha; Tak vezma zbožie lehce je utratí, neb dá něco na ko- stel, aby Boha té kořisti ú-na učinil. Hus I. 27., 85., 101., 155., 467., 477., II. 179., 305, 310., III. 192. (Tč). Kníže Soběslav ú-ným se stal stolce otcovského; Ú-ným
stal se všech milostí. Ddk. IV. 9., 273.
(Tč. ). — se čeho s kým. Ať budem (= aby- chom byli) jich (peněz) s tobú ú-ni. Pass.
mus. 367. — v čem. Také ani v radosti
ú-ni jeho budú. Chč. 631. Cf. Účastenství,
Účastniti, Účastník.
Účastonice, e, f. = příčestí. 1772.
Účastovati někoho, bewirthen. Us.
čím kdy: vínem při svatbě. Us. Tč.
Učazení, n., die Russigkeit. Učazený; učazen, a, o, beraucht, berusst,
russig. V. U. světnice, Ros., Němc., Kovář.
Č. Vz Učaděný. Učazování, učazovaný, učazovati, vz
Učaditi.
Učba, y, f. = učení, vyučování, die Lehre,
der Unterricht. J. tr., D. Rozdíl učby a na- pomínky. Sš. II. 225. Byť skořepa nové učby drsnata byla, její tresť jest bohata; neue Lehre. Dch. Učbár, a, m. = učitel. Na Slov. Šd.
Učebna, y. f., das Lehrzimmer. Us. Dch. Učebné, ého, n. = plat za vyučování, das Schulgeld. J. tr. Učební, vz Učebný.
Učebnice, e, f., das Lehrbuch. U. deje-
pisná, Lehrbuch der Geschichte. Dch. Učebnictví, n., das Unterrichtswesen. Rk. Učebný -í, Lehr-. U. kniha (naučná), návod, přednášení, sloh, způsob, Nz., běh, čas (čas na učení), hodina, léta, nucenosť, síň, soustava, ústav, ústava, jazyk (vyučo- vací), účel, věc n. předmět. J. tr. U. dílna, Lehrwerkstatt, doba (čas, Lehrzeit), svazek, der Lehrverband, pán, der Lehrherr, Šp., pomůcka, Lehrbehelf; zapisování u. látky. Dch. Učitelé církve výšeji na stolici učebné sedící se vystavují. Sš. Sk. 53. Aby látka učebná stála v náležitém poměru k poji- matelnosti mládeže, lépe: Aby věc (předmět), které se vyučuje, byla taková, by jí mládež náležitě rozuměti mohla. Šb. U. právo, lépe: právo učiti, učení, Š. a Ž. Vz Škola. Učební předměty u Římanů. Vz Vlšk. 228. Učečeřiti, il, en, ení = uježiti, učechrati,
auflockern, kräuseln. Ros. Učedlné, ého, n., das Lehrgeld. Zlob.
Učedlnice, e, f., die Schülerin. D., Koll.
Učedlnický, Schüler-, Jünger-, Lehr-
lings-. U. práce, D., záležitosť, dílo, vý- stava, otázka, odměna, zkouška, zábava, ne- plechy (Lehrlingsunwesen), poměr, smlouva, škola, spořitelna. Šp. Učedlnictví, učednictví = učení, die
Jüngerschaft, die Lehrjahre. Jest na u. Ros. — Kom. Las. 316. |
||
|
|||
Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |