Předchozí (272)  Strana:273  Další (274) |
|
|||
273
|
|||
|
|||
Učedlnictvo, a, n. = učedlníci, die Jünger,
Schüler, Lehrlinge. D. Učedlničí, Lehrlings-, Schüler-. Aj teď
pýchu u. poraziv ihned dává odpověď, kto jest dóstojnější. Hus I. 243. Učedlník, a, m., místo učeník, D. Lépe:
učeník, učenník, Bs. a jiní, vz -ník, n (se střídá s d). U. z učeň, tedy: učenník. Ml. Vz II. 2. a. 20. ř. zdola. U. = kdo se učí nějakému řemeslu n. umění, der Lehrling, Lehrjunge (Jünger), Lehrbursch. Seznam, rejstřík, opovědění (ohlášení) u-ků; u. ne- zletilý, malý, veliký, připověděný, řemesl- nický, koželužský, truhlářský, ševcovský atd. Šp. U. jest přijat na učení, přijímá se; u. zběhl, utekl; u. za rok, za tři roky se vyučí. Šp. Není u. nad mistra. Žer. 11. Do- konalý u. Hus II. 275. Učedlník — mu- čedlník. Prov. — U. = školák, žák, der Schüler, Jünger, Anfänger. V. Na katedru učitelé vstupuji, lavičky pro učedlníky (učence) jsou. Kom. — U. = stoupenec, der Anhänger, Jünger. U-ci Páně. V tom po- znají všichni, že jste moji u-ci, budete-li míti lásku jeden k druhému; Velmě krátce položil, kterak sě jest Kristus k téma u-kóm měl; Kto se neodpovie všeho, nemuož nmoj u. býti. Hus l. 473., II. 140., III. 185. (Tč. ). — U. = učitel, mistr, doktor, der Lehr- meister. Tkad. — Vz Učeň. Učedlnosť, i, f. = schopnosť k učení-se,
učitedlnosť, die Gelehrigkeit. Ros. Učedlný = schopný k učení-se, gelehrig,
lehrsam. Učednický = učedlnický. Šp.
Učednictví, n. = učedlnictví. Šp.
Učedník, a, m., D.. Jel. Vz Učedlník.
Učechrati, učechrávati, ein wenig lockern.
Účej, e, m. = zívání (z uhranutí), das
Gähnen vom Beschreien. Us. u Příbrami. Učekati, učkati, učkávati, warten bis
etwas weg ist. Ros. — se: sich müde warten. D.
Účel, u, (ne: účel, e), m. Vz Manžel.
Ú. = vše, čehokoli usilujeme dosíci nějakou činností. Vz více v S. N. Cf. Záměr. Der Zweck, das Ziel. Účel konečný, das Endziel, úhlavní, der Hauptzweck; ú-lu svého jest si dobře vědom, zielbewusst; něco za ú. si vytknouti; za nějakým ú-lem jíti, kráčeti, den Zweck verfolgen; za nějakým ú-lem se nésti; Ú. posvěcuje prostředky, der Zweck heiligt die Mittel. Us. Dch. Ú. lidskosti, der Humanitätszweck, myslivosti, der Jagd- zweck, J. tr., dodání, der Lieferungszweck; kozice (Ziegenfell) k ú-lům ševcovským; něco za svůj ú. míti, pokládati. Us. Šp. Rusové a Němci k válečnému ú-lu se spol- čili; Spolek k tomu ú-lu zavřený (učiněný). Ddk. II. 83., 292. (Tč. ). Slovo prosté a jasné na zlou stránku vykládají a ho k neslušným ú-lům zneužívají; Věta ona všeobecná dle povahy svojí k rozličným ú-lům upotřebena býti může; Toho slova užívá Zachariáš, hned dále ú. osvícení onoho líče; Jiným ještě obrazem účel spasitele-messiáše vy- ličuje; Ú. svůj před zraky míti; Ale tito částeční účelové ve všeobecném výše do- tčeném záměru zahrnují se; Ú. nejbližší |
čeho; Vytýkají ú. onoho na ulici neduživců
kladení; Oni pak nyní vyslovili ú. cesty svojí; Odnášeti se k čemu co svrchovanému ú-lu; O ú-lu, jehož psaním svým docíliti hleděl, na rozličné náhledy se rozcházeli; To jest druhý ú., jímž apoštol pováděn byl list k Římanům psáti: odrážeti námitky, jež mu v dostižení toho ú-lu vadily; Vzne- šenému a všeobsáhlému ú-lu tomu odpo- vídá také přednášení a vyvedení tajemství; Konečný ú. veškerého vedení a zjevení božího; O ú-lu a povaze evangelia a o ú-lu apoštolství se rozprostraňovati; To hříchu rozmnožení byl toliko prostřední ú. k účelu vyššímu; Poslední ú. veškerenstva; Mluví o hlavitém ú-lu apoštolství; Tím dvojím dovršuje se všechen ú. listu našeho; O ú-lu téhož zákona jedná; jakým účelem po to- lika stoletích zákon vynešen byl? Těmi slovy vytýká prvý ú. starého zákona; Tím vyličuje ú. oné ostrahy a závory; Poslední ú. přibytu a úmrtí Krista pána; Hlavitý ú. j svůj sám list ten vyjadřuje slovy; Svrcho- vaný ú. všeho posluhování a budování v církvi; Dostižení toho svrchovaného ú-lu; Ú. všeobecný, zvláštní, částečný; Sláva otcova svrchovaný a poslední ú. vší nauky a vši milosti jeho jest; Nehledí ú-lů poli- tických docíliti. Sš. Mr. 19., 21.; L. 30., 61., 102.; Sk. 2., 43., 58., 125.; I. 9., 15., 22., 67., 140., 165.; II. 4., 38., 41., 45., 78., 116., 161.; J. 81., 115., 280. (Hý. ). Čechové byli sice v útěk obráceni, ale ú-lu výpravy ne- dosaženo; Toť pokládáme za účel oné shůze; Nevydává ú. za skutek; Za tím ú-lem hnul se s vojskem ku pomezí; Ú. strategický. Ddk. II. 429., III. 21., 284., IV. 28., 138. (Tč. ). Záměr znamená totéž, ale více se strany podmětu, jakožto úmysl. Účelem záměr se spravovati má. Pal. To k čemu se nese (duch), jsou jeho účely. Pal. často zbytečné slova tohoto užíváme: K účelu zadání prací rozepisuje se konkurs m.: K (na) zadání prací..; K účelu oslavy památky m.: na oslavu pa- mátky. Brs. 248. Účel vyjadřuje se a) pády předložkovými, předložkovým akkus. (pro, na), předložkovým lokalem (na, po). Boháč dává pro pověsť, chudý pro česť. Služebník na pomoc volal. Šel do lesa na jahody. Byla jsem v háji na žaludě. Budu choditi po ko- ledě. b) Infinitivem. Otec dal syna sloužiti. Prádlo jest ještě váleti. Dali ho na pudu ležeti. — c) Supinem. Spat se položím. Král šel lovit zvěři. Jdeme se modlit. Vz Su- pinum. Brt. S. 3. vyd. 76., 106., 117. Učelivě, gelehrig. D.
Učelivosť, i, f. = učedlnosť. D., Sych.
Pal. Rdh. III. 240. Mysl ta dětinná záleží v nejmění pýchy, ctižádosti, nečistoty a vůbec všech nectností a nad to v u-sti a hotovosti ke všemu dobru se skromností spojené. Sš. Mr. 45. Učelivý = učedlný, vtipný. D., V. Proto
prosil Šalamoun o srdce u-vé. Sš. Sk. 104. Účelně = vydatně, ausgiebig. Strnistě
bylo zapáleno, aby popelem půda účelněji byla mrvena. Ddk. IV. 140. Účelní, -ný = od účelu, zweckdienlich,
zweckmässig, Absichts-, Zweck-. D. Ú. ho- stina, das Zweckessen, Dch., spojka; Leč |
||
|
|||
Předchozí (272)  Strana:273  Další (274) |