sb157-05 0..8296

273

Učedlnictvo, a, n. = učedlníci, die Jünger,
Schüler, Lehrlinge. D.

Učedlničí, Lehrlings-, Schüler-. Aj teď
pýchu u. poraziv ihned dává odpověď, kto
jest dóstojnější. Hus I. 243.

Učedlník, a, m., místo učeník, D. Lépe:
učeník, učenník, Bs. a jiní, vz -ník, n (se
střídá s d). U. z učeň, tedy: učenník. Ml.
Vz II. 2. a. 20. ř. zdola. U. = kdo se učí
nějakému řemeslu n. umění, der Lehrling,
Lehrjunge (Jünger), Lehrbursch. Seznam,
rejstřík, opovědění (ohlášení) u-ků; u. ne-
zletilý, malý, veliký, připověděný, řemesl-
nický, koželužský, truhlářský, ševcovský
atd. Šp. U. jest přijat na učení, přijímá se;
u. zběhl, utekl; u. za rok, za tři roky se
vyučí. Šp. Není u. nad mistra. Žer. 11. Do-
konalý u. Hus II. 275. Učedlník — mu-
čedlník. Prov. — U. = školák, žák, der
Schüler, Jünger, Anfänger. V. Na katedru
učitelé vstupuji, lavičky pro učedlníky
(učence) jsou. Kom. — U. = stoupenec, der
Anhänger, Jünger. U-ci Páně. V tom po-
znají všichni, že jste moji u-ci, budete-li
míti lásku jeden k druhému; Velmě krátce
položil, kterak sě jest Kristus k téma u-kóm
měl; Kto se neodpovie všeho, nemuož
nmoj u. býti. Hus l. 473., II. 140., III. 185.
(Tč. ). — U. = učitel, mistr, doktor, der Lehr-
meister. Tkad. — Vz Učeň.

Učedlnosť, i, f. = schopnosť k učení-se,
učitedlnosť, die Gelehrigkeit. Ros.

Učedlný = schopný k učení-se, gelehrig,
lehrsam.

Učednický = učedlnický. Šp.

Učednictví, n. = učedlnictví. Šp.

Učedník, a, m., D.. Jel. Vz Učedlník.

Učechrati, učechrávati, ein wenig lockern.

Účej, e, m. = zívání (z uhranutí), das
Gähnen vom Beschreien. Us. u Příbrami.

Učekati, učkati, učkávati, warten bis
etwas weg ist. Ros. — se: sich müde warten.

Účel, u, (ne: účel, e), m. Vz Manžel.
Ú. = vše, čehokoli usilujeme dosíci nějakou
činností. Vz více v S. N. Cf. Záměr. Der
Zweck, das Ziel. Účel konečný, das Endziel,
úhlavní, der Hauptzweck; ú-lu svého jest
si dobře vědom, zielbewusst; něco za ú. si
vytknouti; za nějakým ú-lem jíti, kráčeti,
den Zweck verfolgen; za nějakým ú-lem se
nésti; Ú. posvěcuje prostředky, der Zweck
heiligt die Mittel. Us. Dch. Ú. lidskosti, der
Humanitätszweck, myslivosti, der Jagd-
zweck, J. tr., dodání, der Lieferungszweck;
kozice (Ziegenfell) k ú-lům ševcovským;
něco za svůj ú. míti, pokládati. Us. Šp.
Rusové a Němci k válečnému ú-lu se spol-
čili; Spolek k tomu ú-lu zavřený (učiněný).
Ddk. II. 83., 292. (Tč. ). Slovo prosté a jasné
na zlou stránku vykládají a ho k neslušným
ú-lům zneužívají; Věta ona všeobecná dle
povahy svojí k rozličným ú-lům upotřebena
býti může; Toho slova užívá Zachariáš,
hned dále ú. osvícení onoho líče; Jiným
ještě obrazem účel spasitele-messiáše vy-
ličuje; Ú. svůj před zraky míti; Ale tito
částeční účelové ve všeobecném výše do-
tčeném záměru zahrnují se; Ú. nejbližší

čeho; Vytýkají ú. onoho na ulici neduživců
kladení; Oni pak nyní vyslovili ú. cesty
svojí; Odnášeti se k čemu co svrchovanému
ú-lu; O ú-lu, jehož psaním svým docíliti
hleděl, na rozličné náhledy se rozcházeli;
To jest druhý ú., jímž apoštol pováděn byl
list k Římanům psáti: odrážeti námitky,
jež mu v dostižení toho ú-lu vadily; Vzne-
šenému a všeobsáhlému ú-lu tomu odpo-
vídá také přednášení a vyvedení tajemství;
Konečný ú. veškerého vedení a zjevení
božího; O ú-lu a povaze evangelia a o ú-lu
apoštolství se rozprostraňovati; To hříchu
rozmnožení byl toliko prostřední ú. k účelu
vyššímu; Poslední ú. veškerenstva; Mluví
o hlavitém ú-lu apoštolství; Tím dvojím
dovršuje se všechen ú. listu našeho; O ú-lu
téhož zákona jedná; jakým účelem po to-
lika stoletích zákon vynešen byl? Těmi
slovy vytýká prvý ú. starého zákona; Tím
vyličuje ú. oné ostrahy a závory; Poslední
ú. přibytu a úmrtí Krista pána; Hlavitý ú.
j svůj sám list ten vyjadřuje slovy; Svrcho-
vaný ú. všeho posluhování a budování
v církvi; Dostižení toho svrchovaného ú-lu;
Ú. všeobecný, zvláštní, částečný; Sláva
otcova svrchovaný a poslední ú. vší nauky
a vši milosti jeho jest; Nehledí ú-lů poli-
tických docíliti. Sš. Mr. 19., 21.; L. 30., 61.,
102.; Sk. 2., 43., 58., 125.; I. 9., 15., 22.,
67., 140., 165.; II. 4., 38., 41., 45., 78., 116.,
161.; J. 81., 115., 280. (Hý. ). Čechové byli
sice v útěk obráceni, ale ú-lu výpravy ne-
dosaženo; Toť pokládáme za účel oné shůze;
Nevydává ú. za skutek; Za tím ú-lem hnul
se s vojskem ku pomezí; Ú. strategický. Ddk.
II. 429., III. 21., 284., IV. 28., 138. (Tč. ). Záměr
znamená totéž, ale více se strany podmětu,
jakožto úmysl. Účelem záměr se spravovati
má. Pal. To k čemu se nese (duch), jsou
jeho účely. Pal. často zbytečné slova tohoto
užíváme: K účelu zadání prací rozepisuje
se konkurs m.: K (na) zadání prací..;
K účelu oslavy památky m.: na oslavu pa-
mátky. Brs. 248. Účel vyjadřuje se a) pády
předložkovými, předložkovým akkus. (pro, na),
předložkovým lokalem (na, po). Boháč dává
pro pověsť, chudý pro česť. Služebník na
pomoc volal. Šel do lesa na jahody. Byla
jsem v háji na žaludě. Budu choditi po ko-
ledě. b) Infinitivem. Otec dal syna sloužiti.
Prádlo jest ještě váleti. Dali ho na pudu
ležeti. — c) Supinem. Spat se položím. Král
šel lovit zvěři. Jdeme se modlit. Vz Su-
pinum. Brt. S. 3. vyd. 76., 106., 117.

Učelivě, gelehrig. D.

Učelivosť, i, f. = učedlnosť. D., Sych.
Pal. Rdh. III. 240. Mysl ta dětinná záleží
v nejmění pýchy, ctižádosti, nečistoty a
vůbec všech nectností a nad to v u-sti
a hotovosti ke všemu dobru se skromností
spojené. Sš. Mr. 45.

Učelivý = učedlný, vtipný. D., V. Proto
prosil Šalamoun o srdce u-vé. Sš. Sk. 104.

Účelně = vydatně, ausgiebig. Strnistě
bylo zapáleno, aby popelem půda účelněji
byla mrvena. Ddk. IV. 140.

Účelní, -ný = od účelu, zweckdienlich,
zweckmässig, Absichts-, Zweck-. D. Ú. ho-
stina, das Zweckessen, Dch., spojka; Leč