sb157-05 0..8296

274

lépe bráti slova apoštolova za ú-ná. Sš. I.
115., II. 61. Ú. příčestí. Vz Ndr. 380. Účelné
věty jsou příslovečné. Označuje se jimi děj
n. stav pouze pomyšlený, pro nějž podmět
koná děj označený slovesem příslušné věty
hlavní. Věty ú uvozují se: 1) konditionalem.
Proto vlčka bijí, aby se starý vtípil. Dokud
síla, hleďme díla, aby památka po nás byla.
Vz Aby. — Pozn. Vedlé aby v řeči prosto-
národní bývá též co by: Běžel, co by se
dostal z lesa. — 2. Spojkou ať. Ve větě
hlavně bývá z pravidla imperativ. Kaž se
lidmi, ať se nebudou tebou kázati. Cti otce
svého i matku svou, ať se prodlejí dnové
tvoji na zemi. Vz Ať. — 3. Spojkou leda
s příčestím minulým. A to vše činili, leda
lid uspali (= jen aby). Hrá se, leda se
hrálo. Vz Leda. — Ú. věty vztažné. Dejte
nám kníže, kterýž by (= aby) soudil spra-
vedlivě naše hlavy. Všem potřebí nějakého
pravidla, po němž by (= aby po něm) život
řídili. — Brt. S. 3. vyd. 132., 143. Cf. Kon-
ditional.

Učelník, a, m. = učenník. Šel Kristus
pán na procházku s u-ky jedenácti. Sš. P. 3.

Účelnosť, i, f, die Zweckmässigkeit,
Zweckdienlichkeit. Hř. exc.

Učeň, čně, m., na Mor. a na Slov. =
učedlník, der Lehrling. J. tr. Učně přípo-
vědíti. D. — Orb. p.. Koll., Boč. — U. =
žák, der Schüler. Ddk. II. 36. Proslulosť
vynikajících učitelů přivábila učně z ciziny.
Ddk. IV. 325. (Tč. ). Kdo nikdy učněm ne-
byl, ten mistrem nebude. Učňové Kristovi.
L. A bez toho Petr byl hlavitý a prvý u
Kristův. Sš. I. 164.

Učenář, e, m., ein Doktrinär. Šm.

Učenářský, Doktrinär-. Šm.

Učeně = uměle, vědecky, verständig, ge-
lehrt. Ros., Sedl.

Učenec, nce, m. = učený, der Gelehrte.
Důvtipy u-ců. Kom. — U. = učedlník, žák,
der Schüler. Jakoby od nějakého učence
n. žáka. V. Vděčnosť učencům k učitelům
poroučí. Sš. II. 67. — Kom. Vz Učedlník.
— U. = kdo se učí řemeslu, der Lehrling.
Tkadlcův u. Sych.

Učenecký, Gelehrten-, Schüler-, Lehr-
lings-. Vz Učenec. Blý.

Učenějí = učenější, zastr. Kat. 795.

Učení, n., vz Učiti = konání učícího,
das Lehren. U. bráti, Belehrung annehmen.
Dch. Při u. čtení užíval... lépe: vyučuje
čísti užíval... Vz Abstrakta. Km. Ale
kterak to bude, zmořie-li všichnu tu kněží ?
kto ostane tomu lidu k učení? A k tomu
u. zavázáni sú biskupové a faráři pod več-
ným zatracením; Kázáním neb u-ním mohl
by odraziti člověka od hřiechu. Hus II.
172., 270., I. 457. (Tč. ). Připojovati se musí
k u. kázeň. Kom. Učením dětí se živiti. Us.
Do učení jíti, choditi. D. Musí od u. dáti
(když kdo v začátku škodu béře. Vz Škoda. )
Č. — U., zvl. u řemeslníkův ta doba, po
kterou se učiti mají, než dostanou za vy-
učenou, die Lehre. S. N. K někomu do u.
choditi; z u. se dostatí. Sych. Do u., na u.
někoho dáti, vzíti; z u. vypovědíti. Us. Na
u. u někoho býti (na vycvičenou; cvik,
cvičení u někoho bráti; ve cvičení býti,

cvičiti se u nikoho k čemu, v čem). D.,
Nz. Někoho do u. dáti, do u. přijati, v u.
býti; v u při svém mistru trvati; po vy-
učení; z u. propustiti; plat za u., za vy-
učení: rok u.; prominutí jednoho roku v u.;
léta jeho u. vyšla. Šp. Jít na u. — trpět
umučení. Lb. — U. = pravda n. domnění

o něčem slovy pronesené, Jg., souhrn pravd,
předpisů atd., činících do hromady nějaký
celek, nauka, die Lehre. U. o trojici božské.
S. N., Ž. wit. Deut. 2. U. křesťanské; učení
chápati; bludné a svodné u. V. U. nové.
To u. od něho pochází. Ros. U. o putování
duše. Kram. U. o ctnosti, D., o mravech
(mravné), o bozích, o povětří, Us., počtův,
Aqu., mathematické, Kom., jazyka. V tomto
u. jest stránka vzdělávací; Drsnatá skořepa
nového u. Dch. Nebylo rozdílu mezi vyšším
tajným u-ním a mezi učením sprostým. Sš.
Sk. 236 U proroků falešných. BR. II. 1. —
U. = umění, die Kenntniss. Kunst. U. na-
bývati. V. Umělý všeho svobodného učení.
Troj. — U. = učení-se, zvl. literní, studium,
das Lernen, Studiren, Studium. Ž. wit. 13.
1. Nejsemť i jeden mistr, ačť sem byl ztrávil
v učení prvá létá své mladosti; Bývají ná-
božní dobří lidé, jižto z srdce milují Boha
a nejsú u. velikého. Hš. exc. Bezděčné u.
nebývá zdárné; na u. se dáti; mysl k u.
přiložiti; nechati u., pustiti u. nebo od u.,
zavrci u. V. Pokoj k u. Kom. Jíti na u.
Jest. na u. v Olomouci, Sych., v Praze. Ros.
Svoboda u. Šm. U. mu dobře nejde; Má
mnoho u., viel zu lernen; Cvičení — nej-
lepší učení, Uibung macht den Meister. Dch.
Maje mnoho jiného činiti, nemohu na u.
mysliti. U. -se čemu. Šp. Bedlivosť v u zo-
střuje vtip zatupený; V u. je noc žákům
na pomoc; Skrz pilné u. umění nabudeš;
Tam je slabé u., kde pokoj není. Us. Tč.
Co pak práce v u, ano paměť biedná; U.
sě od viery počíná; Otec hřeší dada dítě
na u., aby bylo světu vzácno. Hus I. 293.,
383., 476. Pán lidi pyšné a zlostné odsýlá
na u. k dětem. BR. II. 79. a. U. mu nevoní.
Vz Lenoch. Lb. — U. = učivo, die Schul-
requisiten, sachen. Školák zapomněl ve škole
své u. Us. Dch. — U. = učiliště, die Lehr-
anstalt. Vysoké u. (kollej); professoři v u.
pražském. V. U. filosofické. Sedl. Vysoké
u. = universita, die Hochschule, Universität.

I z Němec přicházeli mužové vědychtiví
na u. do Prahy. Ddk. VI. 211. (Tč. ). Vz
S. N., Tk. II. 10., 15., III. 269. —284., 589.,
606. —610., 612. —613., IV. 9, 473., 688.

Učenice, učennice, e, f. — učedlnice,
die Schülerin, Jüngerin. — U. = škola, die
Schule. U. mudrců. Šf. Mus. V. 142.

Učenický, Schüler-, Jünger-, Lehrlings-.
Šm.

Učenictví, n., das Lehrlingswesen, Dch,
die Jüngerschaft, die Lehrjahre. Šm.

Učenictvo, a, n., die Jüngerschaft, Jünger.
Šm.

Učeník, učenník, a, m., vz Učedlník.
Učeník, D., Hus., učenník. Št. — U. = žák,
Jezusěv učenník. St. skl. Kristus měl 72
u-ky. Us. Šd. A to jest řekl Kristus na
veliké večeři svým u-kóm. Hus III. 176.

Učenlivosť, učenlivý, vz Učelivosť atd.