sb157-05 0..8296

277

Účetnický = účetníku náležitý, buch-
halterisch. Nz. U. pravidlo, zásada. Šp.

Účetnictví, n. D. — Ú. = každý způsob
vedení účtův o nějakém majetku, jehož může
přibývati i ubývati; v užším smyslu = ve-
dení účtů kupeckých. S. N. Das Rechnungs-
wesen, die Komptabilität, das Rechnungs-
fach, die Buchhaltung. J. tr. Ú. jednoduché,
složené n. dvojité n. vlaské, vz Účet, J. tr,
Nz., komorní, německé. Šp. Ú. továrnické,
Fabriksbuchhaltung. Nz.

Účetník, a, m. = úředník při počtech,
der Rechnungsführer, Buchhalter. D, Nz. —
Ú. = kládce účtův, der Rechnungsleger. Nz.
Vz Účetný.

Účetný, ého, m., der Komptoirist, Buch-
halter. Cf. Účetník. Nz.

Učibovati se, schmunzeln. Šm.

Učičati se = amočiti se (v dětské řeči),
pissen, harnen. — se kam: do postele. Ros.
-účičký, příp. jm. přidav.: tenúčičký.

Učičrati, učičrávati = užvechtati ve vodě
jako kachna neb husa, abschnabeln, ab-
knatschen. Jg.

Učíditi se = podělati se, sich bemachen.
Vrat.

Učíhati, učíhnouti, hnul a hl, ut, utí;
učihorati = číháním uloviti, erlauern. —
koho. Us. Nikdo ho nemůže u. (vyčíhati).
Us. Msk.

Učíhnouti, vz Učíhati. — U. = odtíh-
nouti, ab-, wegziehen. On časně odčíhl. Ros.

Učík, a, m., osob. jm. Šd. — U. u, m.,
der Dickdarm. Mor. — U. = nadívaný ba-
chor, gefüllter Schweinsmagen. U Olom. Sd.

— Vz Ujčík.
Učikati, vz Učknouti.

Učiliště, ě, n. = škola, die Schule, Lehr-
anstalt. Us.

Učilosť, i, f., die Empfindung, das Gefühl.

Učilý = kdo učil, der empfanden, ge-
merkt hat. Jg. — U. = ucítěný, empfunden
gefühlt. Jg.

Účin, u, m. = čin, That, f. Zlob., Dk.
O zevnější ú. státi. Kos. Ol. I. 232. Do-
máhal se komického účinu, Wirkung. Km.
1875. 225. Mine se s účinem. Ib. 354. (Kos. ).

— Ú., v math. = součin, das Produkt.
Účinečnosť, i, f., die Wirksamkeit. Jg.
Účinečný = účinek mající, wirksam. Ú.

modlitba, řeč. D.

Účinek, nku, m. = činění, das Thun.
Za nesnadné k ú-ku něco pokládati. Vš. —
Ú. = skutek, die That, Handlung. Neb mnoho
je nepravostí, na kterých se netoliko ú.
skutečně dokonaný (= zločin) popravuje,
ale také sám úmysl se mstí a káže. Vš.
134. Zlý ú. (zločinstvo); lítosť z ú-ku; zlý
účinek se trestá. V. Slavný ú. Reš. Bůh
vůli za ú. přijímá. Kram. V ú. se vtěliti,
sich zur wirklichen That verkörpern. Dch.
Odpovídatel má na sobě prve zlú pověsť
zlého ú-ku. NB. Tč. A tak v ú-ku zlém po-
dezřien jest; Nežaluje pro nepřízeň ani pro
žádnú jinú příčinu, než toliko pro vinu to-
hoto ú-ku; Pro takový ú. hodni jsú obža-
lovaní, aby byli hlavy odpravení; Tím ú-kem
že vinni nejsú; Oni toho ú-ku vinni nejsú;
Blažek tejto žalobě odpíraje k ú-ku sě ne-
zná. NB. Tč., 76., 81., 102., 105., 112. I při-

vedl s sebú na ten ú. dva tovařiše. Pč. 18.
Jestliže který obyvatel pro některý ú. zboží
a statku svého odběžel; Jsú škody rozličné,
jedny z ů-ku, druhé z příjmu. Arch. II.
401., 492. (Šd. ). Prve než se z ú-ku svého
vyznal. V. Jeho ú-kem stvořeni jsme. ZN.
Po ú-ku želeti. BO. Tak že váš ú. zlý bude
všem zjeven. Pass. 42. (Hý. ). Mnoho řeči,
účinku nic. Na Slov. Kdo kvapně orteluje
(odsuzuje), obyčejně po ú-ku lituje. Prov.,
D.. Pr. Bez rady nečiň a po účinku ne-
pykneš. Ros. Po účinku těžká (zlá) rada.
Prov. — Ú. = působení, die Wirkung, der
Effekt, Einfluss, Erfolg. Ú = to, co se ně-
čím způsobilo n. čeho se něčím dosáhlo. Blř.
Z nich pocházející ú-ky. V. Ú. působiti (na
něco, v něco); slunce působí ú. na zemi.
D. Úřad potupu sobě od lidí všetečných
učiněnou podlé velikosti účinku a potupy
právu dokázané ztrestati může. Kol. 8. Aby
naše práva v posměch nebyla a hodného
nebyla zbavena účinku. CJB. 283. Právní
ú. Bůh činí skrze kohož co kdy ráčí, ale
ten ú. více jen skrze Bůh než zkrze toho,
ježto činí. Hš. exc. Ú-ky hvězd. Kom. Ko-
řínek mnohé byliny hojitelný ú. mívá. Sych.
Každý ú. k své příčině se nese. Hlas. Věc
neminula se s ú-kem; Mělo to nejlepší ú.;
Ú-ku dojíti; Ú. selhal; Světelný ú., Licht-
effekt, m. Us. Dch. Ú. cezení, der Filtrations-
effekt. Pta. Ú. třísla, die W. der Lohe; ú.
trubiček vlasových, Haarröhrchenwirkung;
ú. louhu, Aescherwirkung. Šp. Za ništ méno
bez ú-ku. Na Slov. Tč. Ú. potomný, pozdní,
následující, die Nachwirkung, styčný, die
Kontaktwirkung. Nz. lk. Toto napomenutí
neminulo se s ú-kem. Ddk. II. 119. Dobrá
chuť za ú. stojí. Jg. Již pak moci té do-
kazuje z ú-ků blahodějních; Ú. toho po-
slaní ducha v srdce naše vytýká apoštol
slovy...: Řeč svou tak nastrojil, aby se
ú-kem neminula; Mravné ú-ky. Sš. I. 166.,
II. 45., 50., 128. (Hý. ). Ú. míti; hleděti,
prohlédati při něčem k ú-ku; sháněti se,
bažiti, slíditi, pachtiti se po ú-ku; věc ve-
likých, rozsáhlých ú-kův. Nz. Vyslané napřed
dary neminuly se s dobrým účinkem; Od-
hodlán jsa velikými ú-ky získati sobě slávu;
Přičísti zlý tento ú. na vrub nemoci moz-
kové, od kteréž král také zemřel; Slova
tato nemohla zůstati bez účinku. Ddk. II.
366., 411., 439., III. 151. (Tč. ). — Ú. ruk
lidských = dílo, das Werk. A mne, svůj
účinek tak bídně trápíš. Br. Prospěšen byl
ú. jich rukou. BO. Ú. chválí mistra. Vz Rada.

Učinění, n., das Thun, Machen. U. koho
úřadníkem. Us. Čas u., terapus faciendi. Ž.
wit. 118. 126. U. smlouvy, der Kontrakt-
abschluss; u. (udělání) mistrem, das Meister-
werden. Šp. Ale viz, že nepokládá bulla
třetieho kusu pokánie, jenž jest dosti od
hřiešného za hřiechy učiněnie; Oči holu-
bičie má, když sebe ote všeho pokrytstvie
a falše a zlosti učiněnie ostřichá. Hus I.
342., III. 22. — U. = účinek, skutek, die
That. Kat. Z učiněnie = skutečně, v skutku.
Kat. 3428. U. dobré. Aqu. — Bern.

Učiněnosť, i, f., factura. Ros.

Učiněný; učiněn, a, o, gemacht, gethan,
bewirkt, verübt. Jg. U. skutek, zápověď,