sb157-05 0..8296

281

a u. nad námi právě a věrně. NB. Tč. 199.
Želeli toho, co jsú nad těmi svatými u-li;
Učiňte nade mnú, co chcete. Pass. 597., 770.
— co oč. O náklady vedlé průvodu konec
u. Zř. Ferd. Kterak s námi o ten purkrecht
chceš u. ? NB. Tč. 12. O ves svět neučiním
toho. St. skl. IV. 159. To prodal a o to
počet u-nil. Arch. II. 319. Čím kto o větší
věc křivdu učiní, hřiech tím větší. St. N.
131. Na tom semně páni chtí o to konec u.
(entscheiden); U-nil se mnú o ten póhon
poklid. U-niv se mnú úmluvu o ty škody,
té mi úmluvy nedrží. Půh. I. 267., II. 526.,
581. Vz: U. co jak čím. — co kde. Vý-
tržnosť v chrámu u. Sych. Peníze u něho
mnoho učinily (způsobily). Bern. Škodu na
poli u. Us., J. tr. Voda velikou škodu u-la
na mlejnicích. Dač. II. 23. A také nátisky
jiné na mém věnu u-nil. Půh. II. 201.
I řekl mi žid, abych před těmi počet u-nil.
NB. Tč. U-nil žalobu před fojtem. NB. Tč.
81. Nemá toho sobě doufati člověk, co jest
na svém těle u-nil Bóh člověk; Ale blaze
těm, k Nimž přída přiebytek věčný u nich
u-ní. Hus II. 134., II. 210. — na čem. Na
tom jí krátko u-nil (ji zkrátil). NB. Tč.
236. Na tom mi dobře učiníte, když mne
pomstíte. Pass. 489. Z nevědomosti u-li, co
na Kristu u-li. Sš. Sk. 40. U-nil bratru
škodu na zboží. Hus II. 288. Vz Učiniti
co, v čem. V dóstojenství najprvnější jest
učiněn. Hus II. 22. Který jest největší div
Buoh u malé věci učinil. Pass. 29. Když
sě to stane, v tom kusu práv bude učiněn.
NB. Tč. 177. — co kam. Aby na poledne
dvě okénce u-li. Pass. 32. (Hý. ). — komu
= počíti s něčím. Nevěda, co tomu u. (co
s tím počíti). Dal. — do které doby. Na
to má rychtář rozsudek u. domácím do dvú
nedělí pořád zběhlých. Pr. Ferdinand a císař
turecký učinili mezi sebou příměří do osmi
let. Dač. I. 83. — se. Učinil se křik. Bern.,
Šm. Kde co vidíš, tak se učiň, jak bys ne-
měl oči a budeš míť svatý pokoj ve dně
v noci. Na Mor. Tč. — se komu. Tak se
mi učinilo (zdálo), jakoby někdo na mne
volal. Koll. — s že, aby, vz Činiti.

Učinitlivý, factivus. Ros.

Účinkář, e, m., der Effekthascher. Šm.

Účinkářský, effekthaschend. Šm.

Účinkářství, n., die Effekthascherei. Šm.

Účinkování, n., das Wirken, der Ein-
fluss. Scip., D.

Účinkovati, wirken. D. Ú. od účinek, dle
Jg. lépe: působiti a podobná; ale toto slovo
jest usem dosti zaručeno. Lék účinkuje.
Hrozil žalobou a to účinkovalo. Gb. — nač.
Kde pouze dynamické síly na sebe účin-
kují, zůstává silnější povždy vítězem. Ddk.
IV., 330.

Účinkový = skutečný, That-, werkthätig.
L. Ú. věta, Vz Věta.

-účinký, příp. jmen přídav.: tenúčinký.
Vz, -účičký, účký.

Účinlivě, wirksam, thätig.

Účinlivosť, i, f. = činnosť, působilosť,
die Wirksamkeit, Thätigkeit. D., Jel. Ú-stí
svou někomu prospěti. Sych. Med v ústech,
slova lahodná, žluč v srdci, ú. žádná. Sych.

Ú. v skutcích. Scip. Hlavně této ú-sti jsou
cisterciáci díkem zavázáni, že zapustili na
Moravě pevné kořeny. Ddk. V. 20.

Účinlivý, účinný = činný, působivý,
wirksam, thätig. U. láska, pomoc, D., od-
pověď (která prosbě za dosti činí). Ros.
Aby na ně tím dříve milostivá a účinlivá
odpověď od jeho Msti dána byla. Žer. 341.
Ten lék byl ú-livý. Us. Vk. Jejich (klášter-
ské) prostředky jsou poměrně ještě účin-
livější. Ddk. IV. 330. (To. ). — kdy. An-
dělé při zákonodání ú-liví., Sš. Sk. 89. —
z čeho: z moci zákona u. Út. tr. zák.

Účinně, wirksam, effektvoll, thätig. Dch.
U. působiti. — Ú. = úslužně, dienstfertig,
dienstwillig. Jg.

Účinnosť, i, f., účinlivosť = činnosť,
působnosť, die Wirkungs-, Thatkraft, Thätig-
keit, Wirksamkeit. Jg., Nz. K ú-sti vzbu-
diti. D. — Ú. = služebnosť, dobrotivosť. Vše-
chněm dobrého žádá, ano i v účinnosti své
přívětivě všechněm se zamlouvá. Br. Ne-
zištná u. Sych. Netoliko vymstívání se za-
povídá, ale nad to výše dobře činiti a ú-sti
vyučuje; Abychom se s svárlivým člověkem
v svádu nedávali, ale ú-stí hněv jeho jako
oheň plápolající vodou zalévali. BR. II. 24.

Účinný, učinlivý = činný, wirksam,
thätig, thatkräftig, effektvoll. U. ochrana.
Dch. Co jest účinnějšího, než když se ve-
spolek mezkové drbají? Jel. Enc. m. 47.
Poskytovali králi ú-né pomoci. Ddk. 261.
Ú. příroda, Kká. Š. 105., příčina, causa
efticax, Us., nástroj, křest. Sš. II. 32.; J. 31.

— v čem. Víra ve skutcích ú-ná. MP. Dá
do štastné vody zelinky, v té věci ú-né
(laskavec). Sš. P. 760. — kdy. (Tato vlast-
nosť), při spáse lidské u-na byla. Sš. Sk.
51. U-ný při kšaftu jest ten, kterýž kšaft
dělá. Bdž. 75. Ú. moc. Bib. ms. — Ú. =
dobrý, štědrý, úslužný. V., Kom., Br., Jel.
Ú. přítel. Jg.

Učinovati se = skončiti práci. Na Slov.

Učiřiti, il, en, ení = čirým učiniti, rei-
nigen, lauter machen. — se. Rostl. I. 172.

Učírna, y, f., die Studir-, Lehrstube, der
Lehrsaal, die Schule. D. U-nu zarazil v sále
nějakého Justa; Přenesl své vyučování do
u-ny pohana. Sš. I. 153., II. 75. (Hý. ).

Učistěný; -ěn, a, o, abgeklärt, geklärt.
U. olej. Us. Šp. — čím: pometly u-ný dóm.

ZN.

Učistěti, ěl, ění, rein, klar, sauber werden.
To víno již u-lo. Ros.

Učísti, učtu, četl, čten, ení; účítati =
čtením odbyti, weglesen; vložiti co na koho,
strčiti co na koho, Jemanden was auftragen,
bestimmen, zumuthen: počítati, rechnen, be-,
abrechnen; se = jedno proti druhému sra-
ziti a pořádně všechno počísti, sich be-, ab-
rechnen, Abrechnung halfen, Rechnung ab-
schliessen, sich mit Jem. ausgleichen. Jg.
A tak se těch úroků, nákladův a škod ně-
která summa sejde; co toho jest, to se nyní
věděti nemůže, leč se učtou. Pal. V. 2. 340.

— co. Hodný kus té knihy jsme učtli. Jak
náleží jsem to učetl (počítal). Ros. — co
na koho = naň vložiti. Br. Křivé věci na
někoho u. Us. — se před kým. Věřitel a
dlužník prvé před soudem u. se mají. —

229