sb157-05 0..8296

282

se s kým oč, Rechnung u. Gegenrechnung
pflegen. Nz., J. tr. List vyznávací, že Čeněk
postřihač učetl se s nimi o těch 170 zl., za
něž dvuor koupil. Arch. II. 477. Mikuláše
svobodna činí s ním se učetše. Arch. II.
456. Aby se s nimi (kteří dluhy za císařem
mají) komora česká učtla. V.

Učistilý, geläutert, geklärt, gereinigt.
(Ctnosti) někdy jsú tak, aby mysl učistily
a někdy již učistilé mysli. Št.

Učistiti, il, stěn, stěn, ění; učištovati,
reinigen, abklären, läutern, rein, sauber,
klar machen. V. — co: stoly, pokoj, víno,
příbytky atd. Co Bůh učistil jest, ty ne-
řiekej nečisté. Hus III. 229. — co čím:
pivo solí; stůl utěrákem. — se = očistiti
se. Víno se již učistilo. Ros. — se od čeho:
ot hřiecha. Ž. wit. 18. 14. Zemiu ot Němcóv
učistichu. Dal. 125. By ho od hřiechóv uči-
stili; Neměli sú moci, aby koho u-li od
malomocenstvie. Hus I. 28., II. 342.

Učiště, ě, n., lépe než učiliště, cf. cvi-
čiště, loviště, popraviště. Kmp.

Učištění, n., die Reinigung, Klärung,
Läuterung.

Učištěný; -en, a, o, geläutert, geklärt,
gereinigt.

Učišťovadlo, a, n., das Reinigungs-,
Klärungsmittel. Šp.

Učišťování, n., das Reinigen, Klären. Šp.

Učítati, vz Učísti.

Učitba, y, f., der Lehrsatz. Zlob.

Učitedlně = učedlně, gelehrig. Ros.

Učitedlník, učitedník, a, m. = učedlník.
Ros.

Učitedlnosť, i, f. = učedlnosť, Gelehrig-
keit, f. Ros.

Učitedlný = učedlný, k učení schopný,
jemný, způsobný, gelehrig. Ros. — k čemu.
Sluha má krotkým býti, ke všem u-ným,
trpědlivým. ZN.

Učitel, e, m., pl. -lé. V již. Čech. učitel,
a, m., ale v pl. pravidelně: učitelé, Lehrer,
m., Kts. — U. = kdokoli vůbec něčemu
vyučuje, obzvl. kdo sobě vyučování za po-
volání obral. U. soukromý, veřejný. U-lé
vyšších ústavů slovou professoři. Pane
učitel (správně: pane učiteli). Us. Učitel při
škole nebo na škole. U. dítek, školní, ja-
zyka, Us., mládeže, slova božího, písma sva-
tého, V., na hodiny, práv, D., hvězdářství.
Ros. U. skutečný, prozatímní, řídící, podučitel,
vedlejší (ku př. tělocviku), Neben-, výpo-
mocný, Aushilfs-, Us., cestující, Wander-,
náměstný, stellvertretender L. Us. Dch. U.
řečnictví, Rhetor, Nz., církevní, Kirchen-.
Us. Na Slov. tituluji učitele: Výborne učený
a vľudný pán. Dbš. 86. Učitel nejsa napřed
sám dítkami vzdělán dítek náležitě vycho-
vávati nebude. Fr. Trnka. Rozumný u. lepší
než zploditel. Mor. Tč. Nemóžú víc rodi-
čové dětkám dáti jak dobrého učitele ku
ďétkám zjednati; Jaký je u. v mravech,
učedlník taký; Zlý u., učedlník bude leda-
jaký; Zapamatuj, kdiž u. mluví co dobrého;
U-lóv v dobrých vecách poslúchaj; U. jest
tvoj služebník, keď ťa vyučuje. Na Slov.
Tč. A proto, dí Nestor, národu slovanskému
u. je Pavel. Sš, I. 142. Co k tomu my u-lé
dieme, že před súdným dnem úřad cierkve

sv. přijímáme a němí chléb jieme?; Po-
krytec jest každý učitel, kterýž prve ne-
činí dobře a pak káže. Hus II. 66., 276.
(Tč. ). Nedouk chce učitelem býti. Sych.
U-le pilně následovati. Kom. O u-lích u
Římanů vz Vlšk. 228., 248. Cf. Škola.

Učitelka, y, f., učitelkyně, ě, f. = která
učí, die Lehrerin, nebo 2) manželka učitelova,
die Lehrerin, Schulmeisterin. D. — Cf. Učitel.

Učitelna, y, f. = škola, die Schule. —
U. = stolice učitelská, Katheder, Lehrkanzel.
Balb. Zem.

Učitelní stolice, der Lehrstuhl. D. exc

Učitelnice, e, f. = učitelní stolice. Bern.

Učitelník, a, m. = učeník. Šm.

Učitelnosť, i, f., die Gelehrigkeit. Šm.

Učitelování, n. = úřad učitelský, vy-
učovací. Us. Bkř.

Učitelovati, das Lehramt üben. Dch., Jir.

Učitelský, Lehr-, Lehrer-. U. čekatel,
místo, pomocník (podučitel), porada, sbor,
seminář, ústav, způsobnosť, stav, stolice,
úřad. J. tr. K u. sjezdu, k u. poradě se se-
jíti; u. plat, byt. Dch.

Učitelství, n. = učitelský úřad, das Lehr-
amt. D. Způsobnosť někoho k u.; Verwend-
barkeit einer Person beim Lehrfach; povo-
lati někoho k u., zum Lehramt berufen;
zkouška na u., die Lehramtsprüfung. J. tr.

Učitelstvo, a, n. = učitelé, die Lehrer,
der Lehrkörper. Zlob., Dch., Us.

Učiti, učím, uč, uče (íc), il, en, ení; učí-
vati = nauky komu dávati, vpravovati mu
umění, lehren, unterrichten, unterweisen; se
= nauku bráti, cvičiti se, lernen. Jg. V již.
Čech. také = zvykati, ku př. Co se tohle
učíš = jaké způsoby si osvojuješ? Kts. Cf.
Prk. v Km. 1877. 4. — U. od ůk (samouk).
Schl. — abs. Přestanu u. D. Čas učí. Bern.
Přistupichu k němu, an učieše. ZN. Také
učí, aby nepýchali....; Nebudete-li tak u.,
jakož já učím, tehdy budete vodcie slepí.
Hus II. 62., 274. (Tč. ). Co škodí, to učí.
Kmp. — koho. Prve nežli byste mne učili,
co já mám činiti, sami prve, jaká jest vaše
povinnosť, se poučujte. BR. II. 40. a. Každý,
ktož jiného učí, aby hřiechu nechal, a sám
hřiech má smrtedlný vědomě, ten jest po-
krytec; Protož každý kněz, chce-li učiti
lid, prvé sám se uč. Hus II. 276. Obyčej
učí starého, příhoda činí múdrého. Dal. —
koho, se s inft. U. chlapce tancovati, zpí-
vati, psáti, jezditi. D. Učí se psáti. Kuře
slepici učí (hrabati). Ros. Darmo osla učiti
čísti. Darmo svini u. housti. Chce u. vrabce
lítati. Uč ty vrabce lítati. Ros. Práci zvy-
kati se učí. Sych. Dobře činiti se učte. Br.
Dokud jsi mlád, uč se rád, starého volka
nenaučíš táhati. Pam. Val. Mez. 223. Kdož
by se chtěl u. sukno dělati. Sedl. Rychn. 7.
Učí se na housle hráti. Nech nás učiá ma-
ďarčinu mondokovať ústy, predca bude naše
srdce len slovensky hústi. Na Slov. Tč.
Učte je zachovati všecky věci, kterékolivěk
přikázal jsem vám; Titoť jsú, jenž učili ja-
zyky své mluviti lež, výmluvní proti pravdě,
učení k křivdě; On jest také pravda, jenž
nás i učí cestu pravdy vyvoliti; Prvá stránka
učí výkladům viery právě věřiti. Hus I. 54.,
256., 333., 358. (Tč. ). — co, řídčeji. Chu-