sb157-05 0..8296

283

doba kunšty učí, ne každý je k něj súcí
(schopný). Na Slov. Tč. Slyšte, abyste také
i skutkem sě chytili toho, což je své vy-
volené spasitel učil. Št. N. 281. 38. Apo-,
štolé neučili jiného, než což Kristus učil;
Učiece přikázánie lidská; Kněžie mají učiti
lid ne lžem, ale slovo božie; Nic sem tebe
neučil, co by bylo proti jeho sv. milosti.
Hus. I. 6., 87., II. 270., III. 283. (Tč. ). Zvě-
stovali mu, co učili. Br. Když spasitel učil
cestu života, jeden otáza jeho. Št. Ktož to
sám činí, což učí, spieše bude přijato učenie
jeho. Št. Víra křesťanská učí vše dobré. Št.
U. přikázání lidská. Br. Učí pátou školu.
Ros. Vz U. se co. — (co) čemu. Tamo
mečem i mlatem i oščepem učista paži. Rkk.
9. Učí-liž pak témuž, jako i ty, zákon boží.
BR. II. 636. a. Neučí Petr stejnosti víry a
náboženské náuky, nýbrž stejnosti a rovno-
právnosti národů. Sš. Sk. 128. (Hý. ). —
koho, se čemu, lépe než u. se co, poně-
vadž kořen ůk (vyk) značí vlastně zvykati
(čemu). Mkl. B. 418. Pravedlenstvím tvým
uč mě. Ž. brn. Aby se nravóm jich otce
učila. Pass. mus. 282. Chytrej řeči se učiti.
Dal. 18. U. někoho lsti, Dal. 124., múdrosti,
Alx., dítky dobrým mravům, se latině. Dač.

I. 301., 348. U. koho čemu. Št. N. 61. Co
je mňa po tobě, po tvojí hodnotě, dyž sa
ty neučíš sedlskej robotě. SŠ. P. 550. Učil
se našemu řemeslu. NB. Tč. 288. Aby bliež-
ního dobrému učil; Duch sv. učí nás všem
věcem k spasenie; U. lid modlitbě; Mátě
má u. dietě božiemu prikázánie; A v té
rotě jsú obecné žáci, jenž se právóm pa-
pežským učie, ale co Kristus přikázal, toho
se neučí. Hus I. 232., 327., 334., 371., II.
120. (Tč. ). U. se jazyku českému. D.
Svobodnému umění se u., V., právům, ře-
meslu, Us., musice, Us., katechismu. Kom.
By jej učil čtení svému. Hr. rk. 7. — se
čemu, koho v čem. Učí je v tom, co
k Bohu a bližnímu přísluší. Ben. V. Dávno
se učil (Luciper) v tom uměnie; Učme se
v písmě múdrosti; Nás v tom učil, aby-
chom...; V dobrém je učie. Hus I. 415.,

II. 48., 123., 132. (Tč. ). Uč ve cti čelaď svou
i sebe a přijdete všeci do nebe. Slez. Tč. —
o čem. U. o království božím. Br. O čem
se v knihách učil, svýma očima později se-
znal za pravdivé. Mor. Tč. Die spasitel uče
milostivě pohanku i nás o miestě modlenie;
Učí témuž o matce své, jenž jest židovstvo.
z něhož se narodil; Ježíš uče ho o druhém
urozenie člověka... Hus I. 305., 150., II.
230. (Tč. ). — se. Dobře se učí. Us. Dříve
sám se uč, než jiné učíš. D. Uč se, co se
ti do hlavy vejde (dokud stačíš). Šml. Jak
chodí starý rak, i mladý se učí tak. Č. M.
Přestanu se u. D. Velmi se učí, proto tak
bledý (platí-li opak toho. Vz Neučený). Č. —
se od koho. Co nevíš dobrého, uč se od
jiného. Us. Tč. Od Mojžíše mají se lepšímu
soudu o svěcení soboty u. Sš. J. 126. Aby
se církev od Petra pokoře učila. Sš. II. 23.
(Hý. ). Uč se od jiného; Od starých mladí
se učí. V. Jak staří dělají, tak se mladí od
nich učí. Č. — se něco. Propovídky biblické
z paměti se učiti. Kom. J. 733. Kdo chce
marným myšlénkám se ubrániti, nechť se

učí generalbas. Prov. Uč se to, ať to umíš.
Us. Dch, Vz U. co, Přiučiti se co, Km. 1877.
4., Gb. Úv. 33. Ale obyčejnější jest vazba:
u. se čemu. Cf. U. se čemu. — se jak: se
vší pilností se u., V., z paměti, V., na pa-
měť, z příkladu jiných, Ros.; z minulého
přítomnému se u. Kom. Žák, který se bez
knih učí, ten se mnoho nenaučí. Koll. Podlé
známého neznámému se u. Kom. Učiti ně-
koho touž methodou. Us. Učí se tvrdo (ne-
chápe dobře). Na Zlínsku. Brt. Učiti se
německy, Dač. I. 346, česky. Hus I. 133.
Abyste neučili ve jménu tom. Sš. Sk. 59.
(Hý. ). Učili je v přísloví. ZN. A oni se také
proto radějše učí; Vieme, že cestu božie
v pravdě učíš. Hus I. 447., II. 395. — koho,
se čím (jak). Slovy učil i příklady. Smil
v. 1217. Aby se tiem mohl každý raději u.
Dal. 3. Křtie a učie slovem božím; Kristus
témuž nás učí skutkem; Příkladem svým
nás učí; Stvořitel světa sám ji (modlitbu
Otče náš) učinil a sám ji najprve svými
ústy učil. Hus I. 138., 150., 311. (Tč. ). U.
se kovářem, ševcem, kupcem. Us. Učila se
babičkou. Us. Jeden se učil látarem (Flicker).
Čít. — koho, se k čemu. Kdo se k zlému
učí, nadarmo se mučí; Uč děti k umění
i k dobrým mravům i k cnosťám. Mor. Tč.
On se pilně k prospěchu učí; Kteří učie
jiné k spravedlnosti jsúce dobře živi, budú
se stkvieti na věky; Ktož chce užitečné
koho k spasení učiti...; Aby manželé děti
své k dobrému učili. Hus 1. 177., II. 10.,
335., III. 204. (Tč. ). — koho, se proč.
Učíš-li se pro spasenie, tehdy tvé učenie
jest dobré; Aby Boha milovali, pro jeho
chválu se učili a pro prospěch obce a pro
své spasenie. Hus I. 448., III. 282. (Tč. ). —
se z čeho. Jejich žáci učili se z jich pří-
kladu. Jir. Ves. čt. 432. — se jak dlouho.
Učil se tomu řemeslu tři léta. Us. Po tři
soboty učil Pavel ve sbornici solunské. Sš.
Sk. 200. (Hý. ). — že, aby. Učil, že Bůh jest;
aby je polepšil, zdokonalil atd. Us. — se při
čem: při světle. Kom. — se kde. Mladému
sluší ve škole se učiti, čehož k starosti můž
dobře užiti. Prov. U. se u koho. D. Neb to
i v svých školách učí. Učí po vší židovské
zemi; Česky mají se v Čechách u.; Rtové
Kristovi lilia biechu, když na hoře učieše
řka. Hus I. 409., 393., 365., III. 67. (Tč. ).
Nepřestávali v chrámě i po domech u. Sš.
Sk. 60. — se na co: na kázání (je dělati
a studovati). D. Učí se na fletnu (t. pískati),
na citeru (t. hráti), na troubu (t. troubiti);
nikoli: fletnu, citeru n. fletně, citeře. Brt. S.
3. vyd. 82. U. se na housle. Us. Brt. Na to
som sa neučila. Ht. Sl. ml. 228. — se čemu
na čem. Běda tě slepici, na které se jestřáb
učí (o mladých lékařích). Lékař na nemoc-
ných se učí. Na knihách se u. GR.

Učiti, učiji, il, it, ití (v obecné mluvě:
učuju, učul, čut, utí), učívati = ucítiti, zna-
menati, fühlen, empfinden, wahrnehmen, mer-
ken. Jg. — abs. Učil jsem, zač toho loket
(kolik bilo). Prov. — co, koho. Ešče si
zazpívám za humny na mezi, učuje (uslyší)
mia milý seďa při večeři. Sš. P. 231. Hned
učiješ pojednou pohnutí mysli. Zr. Jak ho
učil, hýbaj odtud. Us. Šd. Dcerka jak to

229*