sb157-05 0..8296

286

Udata, y, m., der Tapfere, Muthige. Jest
veliký u. V Bystersku. Šm.

Udatek, tku, m. = udaj, die Angabe.
Pravdivosť těch u-tků potvrdili. Mus. XI.
349.

Udatel, e, m. = udavatel. Zlob.

Udatelka, y, udatelkyně, ě, f., die An-
geberin, Anzeigerin. Jg.

Udatelný, angebbar, anbringlich, liefer-
bar. U. posýlka, bankovka, peníze. Us. Dch.

Udatenec, nce, m. = udatný. Pl.

Udatenství, n. = udatnosť, die Tapfer-
keit. Troj., Rkk.

Udatěti, ěl, ění, tapfer werden. Chmela.

Udati, udám, udej, udaje (íc), al, án, ání;
udávati = dáti, uděliti, geben, ertheilen.
obžalovati, osočiti, angeben, verklagen; vy-
jeviti, oznámiti, ansagen, angeben; pryč dáti,
anbringen; se = podati se, ubrati se, sich
verfügen, sich begeben; jíti se, dáti se do
koho, angreifen, losgehen; zdařiti se, poda-
řiti se, gelingen; přihoditi se, sich zutragen,
ereignen, fügen, sich treffen, sich ereignen
(vz Udíti). Jg. — abs. Svolali obec velikou
i přikázali všem vůbec a každému zvláště
vyskoumati a udati, cokoli o takovém spik-
nutí vědomo bylo. Pal. Dj. III. 3. 218. —
komu čeho = uděliti: chudým svého statku,
Leg., někomu vody. Bibl. Udajte nám va-
šeho oleje. ZN. Nebeské vlasti pravda velí
tělestné žádosti potřieti, světské chvály sě
odchýliti, cizieho nežádati a svého udávati.
Hus I. 118. — komu z čeho = uděliti:
z oleje svého. Stav. svob. — co, koho kde =
obžalovati, osočiti: u práva, D., u krajského
úřadu, Sych., u soudu. Ml. Zůstane-li toto
opět bez úspěchu, tuť vystoupí veřejně
i udá před soudem důvody svého pode-
zření. Ddk. IV. 226. — co = vyjeviti,
oznámiti, pryč dáti. U. své důchody, pe-
níze, Us., dukáty. Ml. Sotva se groše
dopídí, už ho udá (probije, prohýří). Us.
Kšť. Udati heslo, die Parole ausgeben. Dch
Udávajíce příčinu, proč by jim darové dáni
býti měli. Sš. P. 759. Ale místo: udati směr,
počet, příčinu atd. lépe: říci. jmenovati, po-
znamenati, vytknouti, naznačiti, ohlásiti,
dotýkati, vypravovati, vypisovati, uvésti
atd. Os., Brs. 248. koho (gt. ). Svých
bratrův udati chceš (anzeigen); šp. m.: své
bratry. Km. — co na koho. Udal naň, že.
kradl, er denuncirte ihn. Pakli by řekli, že
chtie pravdy na ně udati. Arch. II. 129.
(IV. 69. ). — co zač. U. listinu za vadnou,
als bedenklich angeben. J. tr. — co jak.
Příliš vysoko, nepravdivě něco u.; Jak se
to právě náhodou událo. Dch. Těmi slovy
se udává záměr a účel. Sš. II. 167. Počet
hlasovavších při ní (synodě) biskupův udává
se do padesáti. Ddk. II. 267. Toho nelze
s jistotou u; Zřetelně a určitě něco udati.
Ddk. II. 432., III. 289. — sobě čeho.
Udejte si chleba (vezmete si, sich nehmen).
Us. u Boskova. — se na koho = dáti se
do něho. Troj. co k čemu: zločin k soudu.
J. tr. — se. Nevíš, co se událo? Ml. Událo
se = přihodilo se. D. Jak se udá, je nach-
dem. Dch. Miluj peňáz z té příčiny, že sa
udať móže. Na Slov. Tč. Sám se udává,
kdo se bez potřeby vymlouvá. Prov. Č. —

se komu. Chléb se sni a pivo se vypije;
ale běda, komu se žena neudá (nevydaří).
Prov. Šd. — se komu (s infinit). Udá

se nám ještě (ještě bude příležitosť). Šm.
To se mu událo (podařilo). Plk. Událo se
mu dobře raditi (podařilo se). Jel. Událo se
to někdy i moudrému (přihodilo). Bern.
Událo se nám (přihodilo se) jíti lesem. D.,
Ml. Rozkacen hna, jako lev drážlivý, když
mu teplú krev sě uda zřieti. Rkk. 55. Událo
se mu zmínku o tom učiniti. Jel. I udává
se takovým často čelem místa dojíti. Vš.
Kdyžby se kolivěk nám nebo budúcim na-
šim králuom českým soud zemský osaditi
událo. Zř. F. I. A. X. 2. Udá se mu jeti.
Alx., GR. Udalo-li by sě komu na duši
umřieti; I svatým udá se druhdy pochybiti.
Hus II. 142., I. 463. I udá se nám jíti mimo
Andrlův dům; Udá se Míkovi říci. NB. Tč.
279., 275. Vz Uditi se, Dostati se. — koho.
Velikého chce udávať pána (na pána si hráti).
Polsky. L. — se kam: do Prus = odebrati
se. Us. — že. Událo se mu, že jest uzřel.
Kom. Často se udá, že i hloupý má štěstí.
Ml. — Vz Udíti se.

Udatna, y, f., tavolník udatna, doník,
spiraea aruncus, die Spierstaude, rostl. Rstp.
485.

Udatně = srdnatě, tapfer. U. něco sná-

šeti (trpělivě). V. U. si počínati, D., raditi,

Dal. 32., se míti proti komu, Dal., se potý-

kati. Us Brániti se u. Pal. III. 3. 294. U.

proti někomu si počínati. BR. II. 45. Avšak

í třeba jest snášeti udatně příhody vrátkého

štěstí; U. na Polany se obořil. Ddk. II. 425.,

III. 214.

Udatněti, ěl, ění = udatným se stávati,
tapfer werden. — kde: v boji. Us.

Udatník, a, m., der Held. Ms.

Udatnosť, i, f. = srdnatosť, zmužilosť,

smělosť = ona síla ducha, která beze strachu

podniká nebezpečenství, obzvl. tělesná, kdy-

koli to povinnosť káže a podniknutí takové

účelné jest, na rozdíl od opovážlivosti, která

ohledu účelnosti nemá. Obyč. užíváme slova

u. o válečnících a v tom ohledu liší se od

statečnosti, kterou všude na jevo dáti lze.

U. u vyšším stupni slove hrdinství, die

Tapferkeit. S. N., Kom. J. XC. Mužská u.

V. Muž veliké u-sti; Nenieť u mne u. bez

rady dospielé. Troj. Peníz u-sti_; die Tapfer-

keits-Medaille. J. tr. Muži obvyklé udat-

nosti; Vavřinec lví u-sti snažil se útokem

dobyti tvrze. Ddk. IV. 214., V. 296. (Tč. ).

— U., na Slov. = sličnosť, schöne Gestalt.

Bern.

Udatný; udaten, tna, tno = smělý, nele-
kavý, hrdinský, zmužilý, mannhaft, mann-
tapfer, herzhatt, standhaft, muthig. U. srdce
míti; u-ého srdce muž; u-né mysli člověk,
V.; u. mysl, Br., u. a statečný. Troj. To
ložce ostúpilo 60 udatných. Hus III. 39.
Srdce u-ného buďte. BR. II. 46. b. Neslušiet
nikdy u-ho zkaziti. Dal. 103. Udatní, vzácní,
děnglaví, čo cnosť svoju znajú, i najmenšú
neuctivosť za velikú majú. Na Slov. Tč. U.
se mnoho nerozmýšlí. Pk. S udatnými sbory.
Rkk. U. boj, skutky, Troj., seč. Rkk. —
v čem: v zbroji, V., v skutcích. Vz Advo-
kat. Pr. U. v boji, Dch., v neštěstí. Us. Tč. —