Předchozí (288)  Strana:289  Další (290) |
|
|||
289
|
|||
|
|||
Udělátko, a, n. = robátko, děťátko, klei-
nes Kind. Us. Krolmus. Údělek, lku, m. = udělání, čáry, Hexe-
rei, f. To bylo ú-kem (čarami). Us. — Ú. = věc udělaná, dílo, Arbeit, f. Obuv dobrého ú-ku. Ros. — Ú. = míra údův, zrůst, der Wuchs, die Taille. Ten kůň má pěkný ú. Us. To byl krásný ú. krávy. V Kunv. Msk. Krásný ú. kabátu (krásná práce). U Časl. — Ú. = dohodnutí, die Verständigung. S te- bou není žádného u-lku. V Kunv. Msk. Udělení, n., die Ertheilung. U. patentu.
Šp. Jindřich otálel dlouho s u-ním Vrati- slavu hodnosti královské. Ddk. II. 299. Udělený; -en, a, o, ertheilt, mitgetheilt.
U. pomoc. Sych. Udělitel, e, m., der Verleiher. U. milosti.
Ddk. III. 68. Udělitelka, y, udělitelkyně, ě, f., die
Verleiherin. Uděliti, uděl, -le (íc), il, en, ení; udíleti,
3. os. -lejí, el, en, ení; udělovati = částku dáti, účastna učiniti, er-, zu-, mittheilen; dáti, propůjčiti, theilhaftig machen, beschei- den. — komu odkud, z čeho: chudému ze svého. Ros. Nuzným almužen u. Kom. Někomu ze svého statku u. V. Kdo rád z svého udělí, toho pán Bůh nadělí. Vz Štědrosť. Č. Prov. Budeš-li mieti málo, z toho rád udielej. Št. N. 58. Z vlastního jmění, Vn., z oleje u. Kom. Nechtěla by těm sirotkům z toho nic neuděliti. NB. Tč. 206. — komu čeho (netáhne-li se činnosť k celku, gt. partit. ): almužen, chvály, rady, V., potěšení, darů, Kom., pomoci, úřadů, pokoje, D., hojemství, Ros., oleje. Br. U. někomu něčeho od sebe (nenuceně). Vš. Spravedlnosť jest ustavičná a neměnící se vůle, která jednomu každému uděluje toho práva, jakéž mu náleží. Kol. 1. Lačnému chleba udílel. BR. II. 29. (209). b. Želání ta udělují blahodaru v nich pronešeného. Sš II. 7. Také-li nám té koledy udělíš? Sš. P. 738. Takové síly nám udílej, abychom tvou svatou vůli konali. BR. II. 27. b. Senat konsulovi neobmezené moci udělil, šp. m.: neobmezenou moc (celek). Brt. — co komu. Čož mu zde udělil. Br. Částku milosti du- chovní někomu u. Br. Tak že všecko, což míti mohl, uděloval bratřím. Ben. V. Co kdo nemá, to jinému u. nemóže. Na Slov. Tč. Uděl mi. BO. Zbavil ho léna jeho a udělil je jistému hraběti Adalbertovi. Ddk. II. 162. — komu co, čeho jak, proč. Z mála málo chudému uděluj s vděčností. Us. Tč. Bůh milostí svojich také jistou mě- rou mimo církev křesťanskou uděluje; Bůh panování zemského uděluje nábožným a hříš- níkům podlé libosti své; Apoštolé křestu skrze jiné podřadné pomocníky svoje udě- lovali; Příčina, za kterou Bůh dotčených nížeji dobrodiní nám uděluje; Křest ve jméno nejsvětější trojice udělovaný; Poně- vadž jedním tytýž darováním se rozliční da- rové lidem udělují; Jímž (zázrakem) zdraví nohou chromci udělil; Že Bůh darů svých uděluje podlé všemoudré rady své Sš. I. 38., 129, 165.; II. 94.; Sk. 29, 30, 37, 253. (Hý. ). Svátosti mnohým neplatně jsou udělovány. Ddk II. 348. Proto udílí Frid- |
rich velekřesťanskému králi všecko říšské
území za Labem; Udělil mu čekanství na všecky své rodové země; Vipertu udělil císař v jakousi náhradu hrad Ekartsberk. Ddk. V. 65, III. 22, II. 432. Udělil Čechy Oldřichovi v léno. Ddk. II. 375. Papež žá- dané povolení u-lil velmi laskavým listem. Ddk. III. 168. (Tč. ). Nuzným pokrmů podlé možnosti udělujte. BR. II. 209. a. Protož klnú mně, že toho chleba skrze mě Buoh lidu udielé. Hus I. 329. — se komu. Po- vinnosť na sobě má všechněm národům a všem lidem se udělovati. Sš. I. 25. — co, čeho kdy. Hned po smrti Vratislavově jeden z těchto krajů vdově jeho byl udělen. Ddk. II. 343. Dar ten uděloval se jen druhdy p
ři zvláštních příležitostech; Že z počátku
křest se u-val na zvláštní příkaz Páně ve jméno Ježíše Krista; Jakož také obyčejně po křestu darové ducha sv. věrcům se udě- lovali. Sš. Sk. 19, 29.; J. 49. (Hý. ). — kolik. To udělá na 200 zl. Arch. V. 326 — kde. Ježíš je základem, záměrem a oborem, v němž a na němž křest udělen býti má. Sš. Sk. 29. Máme tu vyslovenu náuku, že Bůh také mimo křesťanství milosť lidem uděluje. Sš. Sk. 122. (Hý. ). V listině z r. 1130. uděluje se probošství vyšehradskému právo k uží- vání pontifikalií; Biskup u přítomnosti svého kněžstva uděloval požehnání kněžici. Ddk. III. 27, IV. 245. — co nad čím. Vítězství jemu nad světlem udílí. BR. II. 51. b. V Ha- liči hlavně mnoho obilí v kostele se obětuje a nad ním žehnání se udílí. Ddk. IV. 285. — co (čeho) komu zač: milosť za právo. Ml. Než když se vyučování za mzdu udě- luje. Sš. Sk. 241. — adv. Štědře u. D., Šm. Údělník, a, m, der Portionist, Pfründler.
Dch. Markrabí vládl zemí ovšem co u. kní- žete českého. Ddk. IV. 105. Údělnosť, i, f. = sklonnosť, udílení se
svého, die Neigung das Seine mitzutheilen. — Ú. = samostatnosť, die Unabhängigkeit, Selbstständigkeit. Údělný =jiným udělující, mittheilend. —
Ú. = k udělení, mohoucí hýti udělen, mit- theilbar. — Ú. = oddělený, osobný, samo- vládný, abgesondert, abgetheilt, unabhängig. Stát ú. L. Vyhledávati toho potřebu, aby pro hojné styky s nimi ú-né kníže znalo řeči jejich. Ddk. II. 204. Mezi ú-mi knížaty moravskými považován a ctěn jest rod Kun- ratův jaksi za přední. Ddk. II. 362. — Ú. = appanažovaný, appanagirt. Udělovací, Verleihungs-. U. listina.
Udělování, n, die Verleihung. U. milo-
stin ducha sv. Sš. II. 32. U. len. Ddk. II. 392. Udělovatel, e, m, der Verleiher. Us.
Udělovatelka, y, f, die Verleiherin. Us.
Údělství, n. = zařízení, dle kterého všichni
synové podělováni byli zeměmi na záhubu celku, paragium. Dch. Udění, n, das Thun, vz Udíti. — U. =
uzení, das Selchen. Na Slov. Údění, n, die Gliederung. Bern.
Uděnina, y, f. = uzenina. Slov.
Uděný; uděn, a, o, a udín = učiněný,
gemacht. St. skl. — jak. Koláče na všem dobře u-né. Hr. rk. 411. — U., na Slov. = uzený, geräuchert, geselcht. |
||
|
|||
Předchozí (288)  Strana:289  Další (290) |