sb157-05 0..8296

289

Udělátko, a, n. = robátko, děťátko, klei-
nes Kind. Us. Krolmus.

Údělek, lku, m. = udělání, čáry, Hexe-
rei, f. To bylo ú-kem (čarami). Us. — Ú. =
věc udělaná, dílo, Arbeit, f. Obuv dobrého
ú-ku. Ros. — Ú. = míra údův, zrůst, der
Wuchs, die Taille. Ten kůň má pěkný ú.
Us. To byl krásný ú. krávy. V Kunv. Msk.
Krásný ú. kabátu (krásná práce). U Časl. —
Ú. = dohodnutí, die Verständigung. S te-
bou není žádného u-lku. V Kunv. Msk.

Udělení, n., die Ertheilung. U. patentu.
Šp. Jindřich otálel dlouho s u-ním Vrati-
slavu hodnosti královské. Ddk. II. 299.

Udělený; -en, a, o, ertheilt, mitgetheilt.
U. pomoc. Sych.

Udělitel, e, m., der Verleiher. U. milosti.
Ddk. III. 68.

Udělitelka, y, udělitelkyně, ě, f., die
Verleiherin.

Uděliti, uděl, -le (íc), il, en, ení; udíleti,
3. os. -lejí, el, en, ení; udělovati = částku
dáti, účastna učiniti, er-, zu-, mittheilen;
dáti, propůjčiti, theilhaftig machen, beschei-
den. — komu odkud, z čeho: chudému
ze svého. Ros. Nuzným almužen u. Kom.
Někomu ze svého statku u. V. Kdo rád
z svého udělí, toho pán Bůh nadělí. Vz
Štědrosť. Č. Prov. Budeš-li mieti málo,
z toho rád udielej. Št. N. 58. Z vlastního
jmění, Vn., z oleje u. Kom. Nechtěla by
těm sirotkům z toho nic neuděliti. NB. Tč.
206. — komu čeho (netáhne-li se činnosť
k celku, gt. partit. ): almužen, chvály, rady,
V., potěšení, darů, Kom., pomoci, úřadů,
pokoje, D., hojemství, Ros., oleje. Br. U.
někomu něčeho od sebe (nenuceně). Vš.
Spravedlnosť jest ustavičná a neměnící se
vůle, která jednomu každému uděluje toho
práva, jakéž mu náleží. Kol. 1. Lačnému
chleba udílel. BR. II. 29. (209). b. Želání ta
udělují blahodaru v nich pronešeného. Sš
II. 7. Také-li nám té koledy udělíš? Sš. P.
738. Takové síly nám udílej, abychom tvou
svatou vůli konali. BR. II. 27. b. Senat
konsulovi neobmezené moci udělil, šp. m.:
neobmezenou moc (celek). Brt. — co komu.
Čož mu zde udělil. Br. Částku milosti du-
chovní někomu u. Br. Tak že všecko, což
míti mohl, uděloval bratřím. Ben. V. Co
kdo nemá, to jinému u. nemóže. Na Slov.
Tč. Uděl mi. BO. Zbavil ho léna jeho a
udělil je jistému hraběti Adalbertovi. Ddk.
II. 162. — komu co, čeho jak, proč.
Z mála málo chudému uděluj s vděčností.
Us. Tč. Bůh milostí svojich také jistou mě-
rou mimo církev křesťanskou uděluje; Bůh
panování zemského uděluje nábožným a hříš-
níkům podlé libosti své; Apoštolé křestu
skrze jiné podřadné pomocníky svoje udě-
lovali; Příčina, za kterou Bůh dotčených
nížeji dobrodiní nám uděluje; Křest ve
jméno nejsvětější trojice udělovaný; Poně-
vadž jedním tytýž darováním se rozliční da-
rové lidem udělují; Jímž (zázrakem) zdraví
nohou chromci udělil; Že Bůh darů svých
uděluje podlé všemoudré rady své Sš. I.
38., 129, 165.; II. 94.; Sk. 29, 30, 37,
253. (Hý. ). Svátosti mnohým neplatně jsou
udělovány. Ddk II. 348. Proto udílí Frid-

rich velekřesťanskému králi všecko říšské
území za Labem; Udělil mu čekanství na
všecky své rodové země; Vipertu udělil
císař v jakousi náhradu hrad Ekartsberk.
Ddk. V. 65, III. 22, II. 432. Udělil Čechy
Oldřichovi v léno. Ddk. II. 375. Papež žá-
dané povolení u-lil velmi laskavým listem.
Ddk. III. 168. (Tč. ). Nuzným pokrmů podlé
možnosti udělujte. BR. II. 209. a. Protož
klnú mně, že toho chleba skrze mě Buoh
lidu udielé. Hus I. 329. — se komu. Po-
vinnosť na sobě má všechněm národům a
všem lidem se udělovati. Sš. I. 25. — co,
čeho kdy. Hned po smrti Vratislavově
jeden z těchto krajů vdově jeho byl udělen.
Ddk. II. 343. Dar ten uděloval se jen druhdy

p ři zvláštních příležitostech; Že z počátku
křest se u-val na zvláštní příkaz Páně ve
jméno Ježíše Krista; Jakož také obyčejně
po křestu darové ducha sv. věrcům se udě-
lovali. Sš. Sk. 19, 29.; J. 49. (Hý. ). — kolik.
To udělá na 200 zl. Arch. V. 326 — kde.
Ježíš je základem, záměrem a oborem, v němž
a na němž křest udělen býti má. Sš. Sk.
29. Máme tu vyslovenu náuku, že Bůh také
mimo křesťanství milosť lidem uděluje. Sš.
Sk. 122. (Hý. ). V listině z r. 1130. uděluje
se probošství vyšehradskému právo k uží-
vání pontifikalií; Biskup u přítomnosti svého
kněžstva uděloval požehnání kněžici. Ddk.
III. 27, IV. 245. — co nad čím. Vítězství
jemu nad světlem udílí. BR. II. 51. b. V Ha-
liči hlavně mnoho obilí v kostele se obětuje
a nad ním žehnání se udílí. Ddk. IV. 285. —
co (čeho) komu zač: milosť za právo.
Ml. Než když se vyučování za mzdu udě-
luje. Sš. Sk. 241. — adv. Štědře u. D., Šm.

Údělník, a, m, der Portionist, Pfründler.
Dch. Markrabí vládl zemí ovšem co u. kní-
žete českého. Ddk. IV. 105.

Údělnosť, i, f. = sklonnosť, udílení se
svého, die Neigung das Seine mitzutheilen.
— Ú. = samostatnosť, die Unabhängigkeit,
Selbstständigkeit.

Údělný =jiným udělující, mittheilend. —
Ú. = k udělení, mohoucí hýti udělen, mit-
theilbar. — Ú. = oddělený, osobný, samo-
vládný, abgesondert, abgetheilt, unabhängig.
Stát ú. L. Vyhledávati toho potřebu, aby
pro hojné styky s nimi ú-né kníže znalo
řeči jejich. Ddk. II. 204. Mezi ú-mi knížaty
moravskými považován a ctěn jest rod Kun-
ratův jaksi za přední. Ddk. II. 362. —
Ú. = appanažovaný, appanagirt.

Udělovací, Verleihungs-. U. listina.

Udělování, n, die Verleihung. U. milo-
stin ducha sv. Sš. II. 32. U. len. Ddk. II. 392.

Udělovatel, e, m, der Verleiher. Us.

Udělovatelka, y, f, die Verleiherin. Us.

Údělství, n. = zařízení, dle kterého všichni
synové podělováni byli zeměmi na záhubu
celku, paragium. Dch.

Udění, n, das Thun, vz Udíti. — U. =
uzení, das Selchen. Na Slov.

Údění, n, die Gliederung. Bern.

Uděnina, y, f. = uzenina. Slov.

Uděný; uděn, a, o, a udín = učiněný,
gemacht. St. skl. — jak. Koláče na všem
dobře u-né. Hr. rk. 411. — U., na Slov. =
uzený, geräuchert, geselcht.