sb157-05 0..8296

290

Udepsaný = udupaný. Sá.

Udepsati = udupati. — co: hlínu. Sá.

Udepsiti = udepsati. Na. Ostrav. Tč.

Udeptati = udupati, zusammenstampfen.
U Opav. Klš. Na Ostrav. Tč. — co čím
kde: zelí nohama v bečce. Na Ostrav. Tč.

Uder, u, m. = udeření, rána, der Schlag.
Na mor. Slovác. Džl. Jednotlivé ú-ry často
padnú pri zvadách. Na Slov. Dbš. 81. Uder
tepnový. Museli nemálo ú-rů podniknouti.
Sš. Sk. T. 225. (196. ). U., náraz, tep srdce,
der Herzstoss, -schlag. Nz. lk.

Udeření, n. = uhození, der Schlag, Stoss,
Hieb, Streich. U. zachytiti, den Hieb auf-
fangen. Dch. Horší jest pomyšlení nežli u.
Sš. P. 43. Suchá rána udeřením. Kom. Ude-
řením páté hodiny. Vz Ráz. U. z ručnic
uslyšeli. Břez. 185. Vzájemné u., der Gegen-
stoss, kouzelné, Zauberschlag. Dch. — čím:
mečem, holí, kladivem, pěstí. — čeho: hromu,
V., pulsu, D, zimy, das Einbrechen, blesku.
Us. — kam: do žeber, do povětří. D. U.
ku předu. Dch. U. do vody, Schlag ins
Wasser. Dch. — na někoho (napadnutí),
Anfall. D., na zvon. Šm. — jak: až do
krve. NB. Tč. 43.

Udeřenina, y, f. = rána n. znamení
rány, das Zeichen, Mahl vom Schlage. Ros.,
Tys.

Udeřený; -en, a, o, gestossen, geschla-
gen. — čím: měchem, pytlem = hloupý. Šd.
Vz Udeřiti. U-řen jsa vnitř bolestí srdcě
učinil jest potupu lida. Hus I. 201.

Udeřice, dle Budějovice, Uderschitz, ves
u Hrotovic.

Udeřichu, zastr. = udeřili. Kat.

Udeřiti, udeř, -ře (íc), il, en, ení; ude-
řovati, udeřívati, udírati = uhoditi, praštiti,
schlagen, schmeissen, stossen, einen Schlag,
Hieb geben; zavaditi, anstossen; vystřeliti,
schiessen; vpád učiniti, náhle přijíti, na-
padnouti, anfallen, Anfall thun, angreifen,
Angriff thun. Jg. — abs. Jak první udeří,
hned jiní po něm biji. Har. Hrom udeřil.
BR. II. 356. Drahota udeřila. Lom. Udeřil
strach. Brt. S. 93. U-ly plúšče, horka. Us.
Šd. Hodiny bily: udeřila první, u-la druhá
atd. Čes. mor. ps. 292. Valach málo mléka
měří (měří), kdiž prška. uderí. Na Slov. Tč.
U-ly zlé časy. Šd. Hodina jeho udeřila.
Sych. Udeřilo (=hrom udeřil). Sych. Ude
řila zima. D. Nenadále udeří vichr, Kom.,
parno. Puchm. — co, koho: lermo. V. Ude-
řilo pět hodin. Us. Uhni, sic tě udeřím. Us.
Z pervu se slípali, pak se tak seskřipli, že
jeden druhého udeřil (= napřed se vadili,
pak se tak dali do sebe. že... ). Kb. Keď
ho zabili, kríž uderili. Ps. sl. 141. Udeřichu
rány bubni hromné. Rkk. 31. Udeřili (bube-
níci) zvuky bubnóv břeskných. Rkk. 54
V tom obžalovaný vzav oštíp přiběhl chtě
u. žalobníka. NB. Tč. 243. — koho (gt. )
čím: výborných mužů mečem, šp. m.: vý-
borné muže. Brt. koho, se kam (v co):
v tvář, v hubu, V., v líce. D. Bubeníci ude-
řili v bubny. Sych. v v troubu (troubiti).
Raj., Šm. Udeřil co v doch. Prov. Mus.
Strach udeřil v nepřítele. T. Neví, v kterou
udeřiti (z kterého kraje začíti). Vz Nesnáze.
Č. Strach udeři u Polany. Rkk. 33. K tomu

jej v hlavu udeři. Žk. 461. U. v někoho.
Dch. Kdo lehce uvěří, hned se v leb udeří.
Mudr. 251. U-ří-li tě kdo v pravé líce tvé,
nastav mu i druhé. Mat. 5. 39. U. koho
v helm. Alx. 1122. Udeřiž v husličky. GR.
Kdyžkoli v struny udeřím. GR. — koho
jak: po tváří. Bern. Urban konšel Jiříka
v přítomnosti druhých konšeluov bez za-
slúžení hřeblem udeřil a okrvavil. NB. Tč.

43. Když před peklo přijeli, na ně hlukem
udeřili. Sš. P. 20. Na koho se a proč a ja-
kými slovy udeřili. BR. II. 218. Udeři Mi-
cheáše po líci. BO. Jako když hrom z ne-
nadala udeří. Sš. Sk. 107. U. někoho po
hlavě. Alx. 1134. Rytieř, když naň bez viny
udeřie, an nemoha zniknouti, i bráně se,
zabie. Hus I. 159. Udeřil ho po hlavě, aby
ho neochromil. Sk. Bokem u-li na nepřipra-
vené ležení. Ddk. II. 441. — koho, se čím:
někoho pohlavkem, V., kordem, kamenem,
Ros., prakem, D., holí, Ml., mečem, mlatem,
Rkk., se nožem v život. Martim. Tatíček
nevěří, kyjem též udeří. Sš. P. 160. Udeří
jím běs a je sě jím sápati. ZN. Luděk udeři
silným mečem, Záboj mlatem. Rkk. 11. Ude-
řil Jiříka dřevem jako prst tlustým dvakrát
v hlavu. NB. Tč. 96. — čím po kom. Ko-
pím po Davidovi udeřil. I). Kůň po něm
kopytem udeřil. Sych. — koho, se kam
(do čeho, k čemu), přes co. U-řil k němu
hrom. Štelc. U-řil ho žbán do hlavy (o pod-
napilém). Hrom do toho udeř! Us. To jej
dačo udrelo do nosa — ňuchá, ňuchá! Er.
Sl. čít. 65. Horúci Perún doňho uderil! Dbš.

44. Dyž já si zazpívám za humnem na mezi,
můj hlásek udeří milému do dveří. Sš. P.
231. Měla sem synečka jako jiskerečka, ude-
řila střela do jeho srdečka. Sš. P. 274. Do
toho bezedného zmatku udeřil ještě ke všemu
ruský velkokníže Jaroslav. Ddk. II. 118.
U-li jim do vozu, zapálili jim boudy. Pal.
III. 3. 225. U-řil hrom do věže. Dač. II. 7.
Udeřil ho do nežitu (ťal do živého). Prov.
Hrom do něho (do stromu, Koll. ) udeřil. D.
Stál, jakoby hrom do něho udeřil. Sych.
Udeřilo mu z ruky do hlavy (opil se). Plk.
U. se do hlavy. Us. U. někoho do nohy,
šp. prý m. v nohu, ale proč by to bylo
špatné? Cf. předcházející příklady. U. koho
přes ruku. Us. Udeřil osla přes pytel. Mus.
— kam (nač, mezi co, v co, čím, s čím,
jak): rukou na stůl, Ros., vší silou na
dvéře, Us.; na zvon. D., na buben, Sych.,
na pravou cestu u. Šm. U. na nepřítele,
V., Br., brannou rukou na někoho u. Troj.
U. na hrad. Rkk. Udeřili s dobytými meči na
knížata římská. Flav. Udíral (= dotíral) naň
bohatý. Klda. 102. Udeřil naň, aby pravdu
mluvil. Us. Dch., Šd. U-řil na žalobníka tak,
že mu tú ranú oštiep z ruky vydeřil; A po-
druhé udeří na mne i vytne mi šavli a raní
mne. NB. Tc. 104., 106. Na pravý roh ne-
přátel u. Ddk. II. 295. Na kostel hrom ude-
řil. Pam. Val. Mez. Třetí se na mne udeří
(oboří). Kom. Smrad na nás udeřil. Sych.
Kamenem mezi ně udeřil. Us. Udeřili na
mě silni. Ž. wit. 58. 4., 136. Trudná nemoc
naň udeřila. Pass. mus. 331. U-řil Jakuba
v žílu v bedře. BO. Ze zámku vypadnúce
na náš lid nenadále u-li. Žer. 17. Na obydlí



	290

	Udepsaný = udupaný. Sá. Udepsati = udupati. — co: hlínu. Sá. Udepsiti = udepsati. Na. Ostrav. Tč. Udeptati = udupati, zusammenstampfen. U Opav. Klš. Na Ostrav. Tč. — co čím kde: zelí nohama v bečce. Na Ostrav. Tč. Uder, u, m. = udeření, rána, der Schlag. Na mor. Slovác. Džl. Jednotlivé ú-ry často padnú pri zvadách. Na Slov. Dbš. 81. Uder tepnový. Museli nemálo ú-rů podniknouti. Sš. Sk. T. 225. (196. ). U., náraz, tep srdce, der Herzstoss, -schlag. Nz. lk. Udeření, n. = uhození, der Schlag, Stoss, Hieb, Streich. U. zachytiti, den Hieb auf- fangen. Dch. Horší jest pomyšlení nežli u. Sš. P. 43. Suchá rána udeřením. Kom. Ude- řením páté hodiny. Vz Ráz. U. z ručnic uslyšeli. Břez. 185. Vzájemné u., der Gegen- stoss, kouzelné, Zauberschlag. Dch. — čím: mečem, holí, kladivem, pěstí. — čeho: hromu, V., pulsu, D, zimy, das Einbrechen, blesku. Us. — kam: do žeber, do povětří. D. U. ku předu. Dch. U. do vody, Schlag ins Wasser. Dch. — na někoho (napadnutí), Anfall. D., na zvon. Šm. — jak: až do krve. NB. Tč. 43. Udeřenina, y, f. = rána n. znamení rány, das Zeichen, Mahl vom Schlage. Ros., Tys. Udeřený; -en, a, o, gestossen, geschla- gen. — čím: měchem, pytlem = hloupý. Šd. Vz Udeřiti. U-řen jsa vnitř bolestí srdcě učinil jest potupu lida. Hus I. 201. Udeřice, dle Budějovice, Uderschitz, ves u Hrotovic. Udeřichu, zastr. = udeřili. Kat. Udeřiti, udeř, -ře (íc), il, en, ení; ude- řovati, udeřívati, udírati = uhoditi, praštiti, schlagen, schmeissen, stossen, einen Schlag, Hieb geben; zavaditi, anstossen; vystřeliti, schiessen; vpád učiniti, náhle přijíti, na- padnouti, anfallen, Anfall thun, angreifen, Angriff thun. Jg. — abs. Jak první udeří, hned jiní po něm biji. Har. Hrom udeřil. BR. II. 356. Drahota udeřila. Lom. Udeřil strach. Brt. S. 93. U-ly plúšče, horka. Us. Šd. Hodiny bily: udeřila první, u-la druhá atd. Čes. mor. ps. 292. Valach málo mléka měří (měří), kdiž prška. uderí. Na Slov. Tč. U-ly zlé časy. Šd. Hodina jeho udeřila. Sych. Udeřilo (=hrom udeřil). Sych. Ude řila zima. D. Nenadále udeří vichr, Kom., parno. Puchm. — co, koho: lermo. V. Ude- řilo pět hodin. Us. Uhni, sic tě udeřím. Us. Z pervu se slípali, pak se tak seskřipli, že jeden druhého udeřil (= napřed se vadili, pak se tak dali do sebe. že... ). Kb. Keď ho zabili, kríž uderili. Ps. sl. 141. Udeřichu rány bubni hromné. Rkk. 31. Udeřili (bube- níci) zvuky bubnóv břeskných. Rkk. 54 V tom obžalovaný vzav oštíp přiběhl chtě u. žalobníka. NB. Tč. 243. — koho (gt. ) čím: výborných mužů mečem, šp. m.: vý- borné muže. Brt. koho, se kam (v co): v tvář, v hubu, V., v líce. D. Bubeníci ude- řili v bubny. Sych. v v troubu (troubiti). Raj., Šm. Udeřil co v doch. Prov. Mus. Strach udeřil v nepřítele. T. Neví, v kterou udeřiti (z kterého kraje začíti). Vz Nesnáze. Č. Strach udeři u Polany. Rkk. 33. K tomu	jej v hlavu udeři. Žk. 461. U. v někoho. Dch. Kdo lehce uvěří, hned se v leb udeří. Mudr. 251. U-ří-li tě kdo v pravé líce tvé, nastav mu i druhé. Mat. 5. 39. U. koho v helm. Alx. 1122. Udeřiž v husličky. GR. Kdyžkoli v struny udeřím. GR. — koho jak: po tváří. Bern. Urban konšel Jiříka v přítomnosti druhých konšeluov bez za- slúžení hřeblem udeřil a okrvavil. NB. Tč. 43. Když před peklo přijeli, na ně hlukem udeřili. Sš. P. 20. Na koho se a proč a ja- kými slovy udeřili. BR. II. 218. Udeři Mi- cheáše po líci. BO. Jako když hrom z ne- nadala udeří. Sš. Sk. 107. U. někoho po hlavě. Alx. 1134. Rytieř, když naň bez viny udeřie, an nemoha zniknouti, i bráně se, zabie. Hus I. 159. Udeřil ho po hlavě, aby ho neochromil. Sk. Bokem u-li na nepřipra- vené ležení. Ddk. II. 441. — koho, se čím: někoho pohlavkem, V., kordem, kamenem, Ros., prakem, D., holí, Ml., mečem, mlatem, Rkk., se nožem v život. Martim. Tatíček nevěří, kyjem též udeří. Sš. P. 160. Udeří jím běs a je sě jím sápati. ZN. Luděk udeři silným mečem, Záboj mlatem. Rkk. 11. Ude- řil Jiříka dřevem jako prst tlustým dvakrát v hlavu. NB. Tč. 96. — čím po kom. Ko- pím po Davidovi udeřil. I). Kůň po něm kopytem udeřil. Sych. — koho, se kam (do čeho, k čemu), přes co. U-řil k němu hrom. Štelc. U-řil ho žbán do hlavy (o pod- napilém). Hrom do toho udeř! Us. To jej dačo udrelo do nosa — ňuchá, ňuchá! Er. Sl. čít. 65. Horúci Perún doňho uderil! Dbš. 44. Dyž já si zazpívám za humnem na mezi, můj hlásek udeří milému do dveří. Sš. P. 231. Měla sem synečka jako jiskerečka, ude- řila střela do jeho srdečka. Sš. P. 274. Do toho bezedného zmatku udeřil ještě ke všemu ruský velkokníže Jaroslav. Ddk. II. 118. U-li jim do vozu, zapálili jim boudy. Pal. III. 3. 225. U-řil hrom do věže. Dač. II. 7. Udeřil ho do nežitu (ťal do živého). Prov. Hrom do něho (do stromu, Koll. ) udeřil. D. Stál, jakoby hrom do něho udeřil. Sych. Udeřilo mu z ruky do hlavy (opil se). Plk. U. se do hlavy. Us. U. někoho do nohy, šp. prý m. v nohu, ale proč by to bylo špatné? Cf. předcházející příklady. U. koho přes ruku. Us. Udeřil osla přes pytel. Mus. — kam (nač, mezi co, v co, čím, s čím, jak): rukou na stůl, Ros., vší silou na dvéře, Us.; na zvon. D., na buben, Sych., na pravou cestu u. Šm. U. na nepřítele, V., Br., brannou rukou na někoho u. Troj. U. na hrad. Rkk. Udeřili s dobytými meči na knížata římská. Flav. Udíral (= dotíral) naň bohatý. Klda. 102. Udeřil naň, aby pravdu mluvil. Us. Dch., Šd. U-řil na žalobníka tak, že mu tú ranú oštiep z ruky vydeřil; A po- druhé udeří na mne i vytne mi šavli a raní mne. NB. Tc. 104., 106. Na pravý roh ne- přátel u. Ddk. II. 295. Na kostel hrom ude- řil. Pam. Val. Mez. Třetí se na mne udeří (oboří). Kom. Smrad na nás udeřil. Sych. Kamenem mezi ně udeřil. Us. Udeřili na mě silni. Ž. wit. 58. 4., 136. Trudná nemoc naň udeřila. Pass. mus. 331. U-řil Jakuba v žílu v bedře. BO. Ze zámku vypadnúce na náš lid nenadále u-li. Žer. 17. Na obydlí