sb157-05 0..8296

Jesuitův, na lid císařský u-li. Dač. I. 174.,
264. U-la na ně horská chasa. Dač. II. 27.
Uder hodně na dudy. Kol. vánč. 147. O mnoho
lépe a jediné na pravou cestu u-li ti, kdož..
Sš. II. 76. Když ke vratům přijel, na vrata
udeřil; Dyž já si zazpívám na věterském
poli, můj hlásek udeří na lovecké zvony.
Sš. P. 87., 231. (Tč. ). A když se stala po-
vodeň, udeřil jest potok na ten dóm a ne-
mohl jím hnúti, neb jest byl založen na
pevném kameni. Luk. 61., Hus II. 418. Ne-
dotazovali se Krista, ale u-li na jeho učedl-
níky. Br. II. 40. a. U-řil naň kamenem. BR.
II. 72. b. Nemoc naň u-la. Pass. 526. Sokol
u-řil na psa. Anth. I. 167. Obec zbouřivši
se na židy u-la, domy jim vybili atd. V.
U-řil naň mečem, až nade dveří zaťal; U-řil
ho sekyrú v ruku. NB. Tč. 93., 106. U. zo-
banem v zemi. Č Bs. 93. Udeř šípem v zemi.
Bj. Udeři tiežným mlatem u prsy; Mečem
v meč udeři ránu; Udeři (Vneslav) svým
mečem na ščít střiebrn. Rkk. 26., 43., 50.
Někdy se vladař v mě vpeří a mě svú
holí udeří v pleci nebo v hlavu. Jir. Anth.
I. 95., Žk. 161. Pokúšie-li ďábel smilstvím,
udeř naň mečem řka: Psáno jest, nesesmil-
níš!; Naň u-řil lakotú. Hus I. 179. — od-
kud kam. Vele Čstmír z zad (ze zadu) u.
na hrad. Rkk. 19. Když sluhy z mysli
pilné biči udeřichu k tělu. Kat. 2262. —
kde. Přebrodivše se přes Dyji udeřili na
vojska rakouská u městečka Marlberka. Ddk.
II. 294. — kde kdy. U-řil hned na zejtří
na knížete Soběslava v táboře jeho a obrátil
jej na útěk; Kunrat by v případě války
s Rakousy ve vlastní jeho zemi byl mohl
naň u. Ddk. IV. 23., 15. (Tč. ). — koho
proč. Uderila mě maměnka, uderila pro tebe,
nedá milovat tebe. Sš. P. 303. Pavel na
rozkaz velekněze ve tvář udeřen byl. Sš.
Sk. 257. — s kým. Mašul, baša turecký,
u-řil se třími tisíci na Race. Dač. I. 183. Bela
se svými Uhry chtěl u. na východní Mo-
ravu. Ddk. V. 296. — za koho. Naše síly do-
zrely, udre za (= pro) nás hodina. Na Slov.
Tč. — oč (čím, kým): o zem, V., o pravdu
(zavaditi). Sych. My o zem vrahom udreme,
lebo v oběť ti padneme. Slov. Tč. O stěnu
jím u-řil. GR. U-řil král na Pražany o po-
sudní. Čr. Aby svými výmluvami o zem
udeřili. BR. II. 611. b. Svým pastorčetem
o zem u-řil. Pč. 35. Tak ťa udrem o zem,
že zgrgneš. Mt. S. — z čeho. Z čistého
jasna hrom udeřil. Sych. Udeřiti (vystřeliti)
z kusu na loď, Har., z děla, z ručnice. Us.,
Šm. — komu kde. Za zády jí udeřilo.
Sych. — se. Kdo snadno uvěří, snadno se
udeří. NB. Té. Nejdřív tam se udeříš, kde
o bolesti tvé víš. Na Mor. Tč. — se oč:
o stůl. D. — se přes co: přes kapsu (ště-
drým býti). Us. — kým pod sebe. Štěstí.

Uderka, y, m. = kdo udeřuje, se bije. Šd.

Úděs, u, m. = uděšení, zděšení, das Ent-
setzen, der Schauer. Hý., Dch. Počal úděs,
nastal zmatek. Pokorný Z hor. 180. Jehož
(M. J. Husi) smrť dovedl pomstiti k úděsu
veškery střední i západní Europy. Světz.
1880. Někdy by tě úděsem svědomí tvé
hnětlo; Když ú. a ohromení vzešlo. Sš. Bs.
15.; Sk. 146.,

Udesátati = decimovati; decimiren. Aneb
byli udesátáni. Skl. II. 213. — U. = po-
hnouti, bewegen, bereden. — koho k čemu.

Rk. — U. = podáním desnice (pravice) uji-
stiti. Vký.

Udesetniti, udesátniti, il, ěn, ění, zastr.,
decimiren. Ms. Bel. 178.

Uděsiti, il, šen, ení, entsetzen, erschrek-
ken. — koho. Troj. Že vy pekelný kat uděsí.
Hr. rk. 273. — čím: zlou zprávou. — se,
sehr erschrecken. Lom.

Úděsný, entsetzend, verstörend. Dch.

Uděšice, dle Budějovice, ves. Arch. III.
487.

Udiblaný; -án, a, o = umouněný, uma-
zaný, schmutzig. U Král. Hradce. Kať. Us.
Jrsk. Cf. Udibliti.

Udiblený, vz Udiblaný, Udibliti. Vyhlí-
želi jsme jako udiblení syslové. Blk. exc.
ze 17. stol.

Udibliti, il, en, ení = ukáleti, besudeln,
beschmutzen. Sych.

Udice (udice, 1599. ), e, udička, y, f. =
hák, háček, Hackchen, n. Udicemi ho mr-
skali. Lom. U. ranhojičská. Železné udice
(háky). Pass. 800., BO. Otec kázal její život
železnými u-cemi dráti. Pass. mus. 349. Dvoje
u-ce. BO. — U. = vidlice, jíž se maso z hrnce
béře. Bj. Dá-li se maso projieti nehtu n. udici
kuchařové, znamenie jest, že je dospělo ku po-
krmu. St. — U. = udidlo (zastr. ), der Zaum,
das Gebiss. (Kóň) stoje jako jat v udici.
Dal. k. 5. V rukp. Fürstenb.: uzdici. — U.
ku chytání ryb, die Angel. V MV. nepravá
glossa. Pa. A já chovám doma takovú
udičku, co na ni ulovím kde jakou rybičku.
Sš. P. 692. Dostal jej na u-cí (chytil). Us.
Dhn. Jíti s u-cí na kosa. Šml. Rybáři u-ci
nastraženou uvrhou do vody. Vod. Na u-ci
ryby chytati: Ryby na lep, ptáky na udici
lapá (nerozumně si počíná); Na zlatou u-ci
ryby lapati. (Vz Porušený i. e. soudce,
Zlatý). U. visí na vlase (niti) a ta na udišti
(tyčce): na udici je vnada (madidlo, ná-
straha, újeď). Pt. U. na štiky. Kh. Uvázl
na u-ci; Loviti ryby na u.: Udice na větší
ryby hlavně na štiky: štikovec. Šp. Vz KP.
III. 387. — U., nože atd. = ta čásť nástroje,
která v držadle vězí, die Messorangel. Šp. —
U. = zahnuté ostří s obou stran na tesle
tesařské. Sekerníci, koláři mají tesle bez
udic. Us. Dch. — U. = ostrý hák, na nějž
lišky chytají. Us.

Udičář. e, m. = kdo udicí ryby lapá,
der Fischangler. Reš.

Udička, vz Červenka (pták), Udice.

Udičkovec, vce, m., pelthantera, rostl.
lilkovitá. Rostl. III. b. 82.

Udičnice, e, f., die Angelschnur.

Udičník, a, m., der Angler.

Udičný prut, der Fischsfock. D. VzUdiště.

Udidlář, e, m. = kdo udidla dělá, der
Gebissmaeher. Jg.

Udidlářka, y. f. = žena udidlářova, die
Gebissmacherin. Jg.

Udidlářský, Gebissmacher-. U. řemeslo.

Udidlářství, n., die Gebissmacherei.

Udidlník, a, m. = udidlář. Záp. měst.
1448.