sb157-05 0..8296

292

Udidlo, a, n., udidla, pl. = náčiní, jímž
se koňům ústa svírají, das Gebiss, der Brech-
zaum. U. ostré, D., tvrdé, Jel. En. m. 35.,
se stranicemi, D., s náhlavkou i otěží. Zlob.
U-dla vložil v ústa má. BO. Udidly sevříti
koni ústa. Us Přirozená prudkosť náruži-
vostí lidských požadovala od panovníků
přede vším statečnosti osobní, pokud nedo-
stávalo se společnosti umělých oněch udidel,
kterých teprv novověký stroj státní posky-
tuje. Pal. V. 2. 5.

Udíl, u, m. = úděl, der Antheil. Mus. II.
a. 127.

Udílení, n., die Er-, Mittheilung. Kom.

Udílený; -en, a, o, ertheilt. — na koho.
Posvěcení na kněžstvo u-né od proti papežů
nemělo platnosti. Ddk. IV. 35 Vz Uděliti.

Udíleti, vz Uděliti.

Udílný, mittheilend.

Údim, a, m, samota u Tábora. PL., Arch
III. 571.

Udimský, ého, m. U. Ježek. Tk. III. 45.

Udin, a, m., osob. jm.

Udine, vz Videm. Z Udine Tomáš. Tk

III. 490.

Udírač, e, m. Lichvář jest u. lidí; U. na
cti. Na Mor. Tč.

Udírati, vz Udeřiti.

Udíravý = kdo udírá, co komu může. U.
člověk, žid. Na Mor. Tč.

Udírna, y, f., die Selchkammer. Us.

Údisko, a, n. = úd. Nedaj a sa dlóho po-
bízeť, lapl si hneď, abe svém ódiskóm hověl
Er. Sl. čít. 47.

Udiště, ě, n. = prut, na němž niť s udicí
visí, die Angelruthe. Kom.

Uditi, il, zen, ení, na Slov. -děn, ění;
udívati. — co, koho. U. koně = udidlem
ústa mu svírati, zaumen. Ros. Uditi maso
v komíně (kouřem sušiti), räuchern, selchen.
D.. V. U Opavy ludiť. Ludzené maso. Klš.
— co kde: maso na slunci. Vrat. — čím:
dýmem. — co komu: sobě kobylky uditi.
BR. II. 12. b. — U., locken, einladen. Slez.,
D. exc.

Uditi, uději, udál, udín, íní = učiniti,
thun, inusit. Jg. — se. Udíti se, udati se,
uději se, udal se = státi se, přihoditi se,
fieri, geschehen. Ondřeji udála se dobrá
toho příležitosť. Ddk. II. 108. Kdyby se
událo, všichni-li by společně přísahati měli,
každý zvláště přísahati má. NB. Tč. 34.
Událo se, čeho jsme se nenadáli. Sych. —
kdy (kde). Za našich časův udály se věci
neslýchané. Sych. Příhody, jež za pano-
vání jeho v Čechách a na Moravě se udály.
Ddk. II. 347. A dne třetího svadba se udála
v Káně galilejské. Sš. J. 37. (Hý. ). Jest to
týž, kterého Miroslav jmenoval svědkem
výjevu, který se prý v biskupské kapli byl
udál; Zázračné pozdravení nemocné událo
se v sobotu; Zpovědi veřejné udávaly se
již ve 12. věku jen po řídku; Každým způ-
sobem udaly se v Praze, v oktavě zjevení
Páně r. 1205. důležité věci. Ddk. III. 35.,

IV. 251., 298., V. 33. (Tč. ). — jak. Co
v jiných zemích událo se vlivem jejich pro-
měn ve vlastnictví půdy; Vše zajisté událo
sa v souhlase Přemyslovců. Ddk. III. 173.,

IV. 111. — s infinit. Pakli by se kdy
událo prodati; Osvědčuji každému, komuž
se udá koli toto sepsání čísti. Arch. I. 340.,
II. 274. Událo se králi z zámku na to dí-
vati. Bart. Událo se mu o tom promluviti.
Us. Dch. — komu čeho. Jestliže by se
jemu tu smrti událo. Pulk. 42. — se čemu.
Již napřed představuje si příležitosti, které
se jeho srdnatosti udějí. Nej. Num. 79. —
Vz Udati se (ve smyslu: přihoditi se).

Úditi, gliedern, zertheilen. — co.

Udítko, a, n., vz Udidlo.

Udiv, u, m., das Erstaunen, die Verwun-
derung. Us. Dch., Sš L. 35.

Udivení, n. = udiv. Byl pln u. Dch.

Udivený; -en, a, o, verwundert, erstaunt.
Stál tam celý u. Us. Šd., Hdk. Lum. V. 275.
Tázali se u-ni jsouce, proč... Ddk. III. 165.

Udiviti, il, en, ení; udivovati = činiti,
aby se někdo divil, in Verwunderung setzen,
befremden. — koho. Mus., Pal. Dj. IV. 437.
Že ti jest udivil Hospodin svatého svého
(mirificare). Ž. wit. 4. 4. Nominativ ten pře-
kvapuje a udivuje mysl. Sš. Mr. 22. — nad
čím. Papež byl celý udiven nad prudkými
slovy královskými. Ddk. VI. 121. — U. = po-
divným účiniti, wunderbar machen. — koho
čím. Každé pěkné údolí, všeliký matný
potůček německé Helvetie máme v obraz-
nosti: ale jakými zázraky udivila přiroze-
nosť Slavii, nemnoha tušíme. Krok. II. 420.

Údivný, staunend, verwundert. Dch.

Udivování, n., die Verwunderung. Mysl
apoštolovu pojalo náramné u. Sš. I. 120.
(Hý. ).

Udlabati; udlábnouti, bnul a bl, ut, utí;
udlabovati, abmeiseln, höhlen, weghöhlen.
Jg. — co kam: díru do dřeva. Us. Tč.

Udlábiti, il, en, ení, udlabovati, na Slov.
= umačkati, erdrücken. — koho jak: do
smrti. Ros.

Údlabky, pl., m. = drtiny, piliny, které
padají truhláři od dláta. U Žamb. Dbv.

Udlachmaný, niedergetreten. — kde.
Pod hruškou v zahradě máme všechno
udlachmané. Mor. Šd.

Udlasmiti, il, en, ení. — koho. Vz Pod-
lasmati. U Olom. Sd.

Udlaviti, il, en, ení = udáviti, erwürgen.
Mor. Tu máš, tatku starý, aby ses udlavil.
Sš. P. 119.

Udlážený; -en, a, o, gepflastert. Cesta
u-na jest kamenem. BO.

Udlážiti, il, en, ení; udlážditi, il, ěn,
ění; udlažovati = podlážiti, pflastern. — co
čím: ulici kostkami.

Udlení, n. = oddech. Nemá žádného u.
Us.,

Údlice, dle Budějovice, něm. Eidlitz, mě.
v Chomutovsku. Vz S. N., Arch. V. 543. —
Ú., Oudlicc, Hudlice, ves na Křivoklátsku,
rodiště Jos. Jungmanna. Vz S. N.

Udliti, il, en, ení = unaviti, ermüden.
Abych neudlil. Št. — v čem: v řeči (abych
dlouhou řečí neobtěžoval). Výb. I. 743.,
Št.

Udloubati, vz Udlubati.

Udluba, y, f., zastr. Masť černá jest
dobra proti u-bám a proti všechněm střie-
lom. Ms. bib. 117. str. 82. a.