sb157-05 0..8296

293

Udlúbati, abreissen, abschälen, abkratzen.

— co odkud: listí se zelí. Na Ostrav. Tč. —
co komu čím: U. si pístem bolák. Ib. Tč.

Údlý. Ú. klobása, věc. Lek. kn. 1544.
Udmouti = dutím pohasiti, auslöschen.

— co. Vzhoří jako sviečka, donidž jie vietr
neudme. Št.

Udnění, n., das Tagwerden, der Tages- j
anbruch. V u. = na usvitě. Troj. 25. Sed- j
mého dne na udnění povstavše obchodiechu
město. BO. Vstav na u. vzjide s staršími na
čelo vojska. BO.

1. Údní, -ný = od údu, Glied-. Dvou-, tří-,
-čtyřúdní, -gliedrig. Reš. I chudý i bohatý,
i zdravý i nemocný, i cele údný i chromý,
starý i mladý. Hus III. 166. — Ú. = jasný,
hell, klar. Ú. nebe. Byl.

2. Údní, n. = jasný den, letní jasní dnové,
klarer Tag. V tyto údní sklidíme pěkně
sena.

Udnívati se, Tag werden, tagen. Když
na zejtřie svítaje udněváše.. Pass. 1015.

Údný, vz Údní, 1. — Ú. = jasný jako
den v létě. Ú. povětří, den. Byl.

Udoba, údoba, y, f. = doba, forma, die
Gestalt, Form. U. tváři. Dch. Zevní udoba
spisu. Dch. U. čarovná. Hvls. Nesčíslných
postupů činila a množství udob dožila spo-
lečnosť europská. Vc. Pr. 17.

Uďobanec, nce, m. = kdo chodí uďobaný.
Mor. Šd.

Uďobaný; -án, a, o = uďubaný; ďobá-
ním ubylý, ubraný. Vz Uďobati. Us. Šd.

Uďobati, uďubati, uďobnouti, uďubnouti,
bnul a bl, ut, utí; uďubovati, weg-, abpicken,
abhauen. — čeho (čásť), co (celé).

Udobí, údobí, n., die Phase. Nz. Řeč
jest v znamenitém ú. či fase soudu. Sš. J.
233. (Hý. ). Zde začíná nové údobí světo-
vého vývoje. Obz. 1879.

Udobitelný, gestaltbar. Šm.

Udobiti, il, en, ení, formen. Dch. — se.
Kdykoli a kdekoli podobná velříše slovanská
se u-la. MP.

Udobně, údobně, formell. Ú. i věcně. Dch.

Udobnosť, údobnosť, i, f. = způsobnosť,
snadnosť, pohodlnosť, die Bequemlichkeit,
Gemächlichkeit, Leichtigkeit, Füglichkeit.
Heym.

Udobný, údobný; udoben, bna, o = způ-
sobný, pohodlný, snadný, bequem, gemäch-
lich, füglich, leicht. Mark., Krok. — k čemu.
Soličník vodičnatý k dýchání živočichů není
u. Pr Chym. — Jg.

Udobnykati = udobřiti, wieder gut ma-
chen, versöhnen. Na Ostrav. Tč.

Údobolí, n., das Gliederweh. Rk.

Udobření, n., die Versöhnung, Besänfti-
gung.

Udobřený; -en, a, o, besänftigt, versöhnt.
Aby dal každý vědro piva na u-nou. Us.

Údobřínka, y, f. = krátký list na udo-
břenou někomu poslaný. Č. S. 1. 39.

Udobřitel, e, m., der Besänftiger. Jg.,
Bern.

Udobřitelka, y, udobřitelkyně, ě, f.,
die Besänftigerin. Jg.

Udobřitelný = kdo udobřuje, besänfti-
gend, stillend; koho udobřiti lze, besänftig-
bar. Jg., Bern.

Udobřiti, il, en, ení; udobrouchati, udo-
břovati = ukojiti, uchlácholiti, upokojiti,
ukrotiti, smířiti, begütigen, besänftigen, stil-
len, versöhnen, gut machen. Jg. — se.
Kvapný k hněvu snadno dal se udobřiti.
Pal. Dj. III. 3. 265. Rozhněvala sem si šo-
hajíčka svého, nemožem se u. Sš. P. 277. —
koho čím: sliby. — se s kým. Sych. Vz
Udobrúchati. Hleděl Vladislav urovnati a
u. se s císařem. Pal. Dj. V. 1. 290. — se
na koho. Tatíčku, udobři se na ně (na
děti). Pokor. Z hor. 44. — koho kým.
Proto hleděli, aby obyvatelé posly svými
jednosvorně co nejspíše krále Agrippu udo-
břili. Sš. Sk. 146. (Hý. ).

Udobřivý, besänftigend, stillend. Šm.

Udobrotiti = udobřiti. — koho čím.
On ho darmi u-til. Na Ostrav. Tč.

Udobrúchati, rozdobrúchati = udobřiti.
Ve Slez. a na východ. Mor. Pk., Šd., Brt.,
Sd. — koho čím. Klš. — se s kým. Klš.,
Šd.

Udojení, n., das Abmelken. Us.

Udojený, abgemelkt. U. kráva. Zlob.

Udojiti, il, en, ení; udájeti, el, en, ení:
udojovati, abmelken, etwas Avegmelken. —
čeho: mléka. Us. — komu. Udoj tomu
teleti. Ros. — odkud. Kolik si z té krávy
u-la? Dva hrotky. Us. Tč.

Udokonaliti, il, en, ení, vervollkommnen.
— se čím. Duchovné se synem božím sdru-
žení u-lí se osobnou s ním jednotou. Sš. 1.
162.

Údol (1467. ), u, m., údolí (zastr. údolé,
Ž. wit. 64. 14. ), n., údolíčko, a, n. = dolina,
úvalina, úval, úžlabí, úžlabina krajina mezi
vrchy nebo výšinami položená, je-li velmi
úzká, slove úžlabina, rokle, das Thal, der
Tobel; ú., kterým vítr táhne: juhyně. Šp.
Tvoření, útvar, bok n. stráň ú-lí (bok, stráň
údolní), die Thalwand. Nz. Vz Hora. U. po-
delné n. hlavní (táhne-li se směrem hor),
das Langenthal, Nz., příčné nebo poboční,
Neben-, Querthal, n. S. N. Údolí hluboké,
okrouhlé. V. Údol čarokrásný. Sš. Bs. 89.
Chop se každý úkolu v temném tomto údolu.
Sš. Sm. bs. 74. Tak má každý znamenati,
že jest v údole biedném jako z vlasti své
vypověděný. Hus III. 133. Žleb udolí, die
Sohle; údolí říčné, das Flussthal, Š. a Ž..
horské, das Gebirgsthal, Nz., vysoké, das
Hochthal, Dch., lesní. BO. Ú-lím dolů, thal-
abwärts. Dch. Bieše na prostřed údolé. BO.
Ovce se pasou v údolí. Jinak v ú., jinak
na horách. Prov. Čím vyšší vrch, tím hlubší
ú., tím nebezpečnější. Prov. Ros. — Přenes.
Ú. mrákoty a temnosti = peklo, die Hölle.
V. Ú. slz n. plačtivé = svět, das Jammer-
thal, die Welt. V. Žádámeť z tohoto údolí
pláče vyjíti; Je podlé svých slibů z údolí
pláče k věčnému životu přivede. BR. 11.
599. a., 577. b. Když mrzne nahoře (když
hlava šediví), v údolí nehoře (pravila mladá
žena starému svému). Slez. Tč. — Údolí
černé = jednotlivé domy u Vsetína. Tč.

Udolati, udolávati = přemoci, besiegen.
Herkules býka udolal. Ms. Sýkory čížka
udolají Us. Němci mohli sobě již činiti
lepši naději, že udolají krále polského. Ddk.
II. 68. — koko čím. Pokusil se vlastní