Předchozí (292)  Strana:293  Další (294) |
|
|||
293
|
|||
|
|||
Udlúbati, abreissen, abschälen, abkratzen.
— co odkud: listí se zelí. Na Ostrav. Tč. —
co komu čím: U. si pístem bolák. Ib. Tč. Údlý. Ú. klobása, věc. Lek. kn. 1544.
Udmouti = dutím pohasiti, auslöschen. — co. Vzhoří jako sviečka, donidž jie vietr
neudme. Št. Udnění, n., das Tagwerden, der Tages- j
anbruch. V u. = na usvitě. Troj. 25. Sed- j mého dne na udnění povstavše obchodiechu město. BO. Vstav na u. vzjide s staršími na čelo vojska. BO. 1. Údní, -ný = od údu, Glied-. Dvou-, tří-,
-čtyřúdní, -gliedrig. Reš. I chudý i bohatý, i zdravý i nemocný, i cele údný i chromý, starý i mladý. Hus III. 166. — Ú. = jasný, hell, klar. Ú. nebe. Byl. 2. Údní, n. = jasný den, letní jasní dnové,
klarer Tag. V tyto údní sklidíme pěkně sena. Udnívati se, Tag werden, tagen. Když
na zejtřie svítaje udněváše.. Pass. 1015. Údný, vz Údní, 1. — Ú. = jasný jako
den v létě. Ú. povětří, den. Byl. Udoba, údoba, y, f. = doba, forma, die
Gestalt, Form. U. tváři. Dch. Zevní udoba spisu. Dch. U. čarovná. Hvls. Nesčíslných postupů činila a množství udob dožila spo- lečnosť europská. Vc. Pr. 17. Uďobanec, nce, m. = kdo chodí uďobaný.
Mor. Šd. Uďobaný; -án, a, o = uďubaný; ďobá-
ním ubylý, ubraný. Vz Uďobati. Us. Šd. Uďobati, uďubati, uďobnouti, uďubnouti,
bnul a bl, ut, utí; uďubovati, weg-, abpicken, abhauen. — čeho (čásť), co (celé). Udobí, údobí, n., die Phase. Nz. Řeč
jest v znamenitém ú. či fase soudu. Sš. J. 233. (Hý. ). Zde začíná nové údobí světo- vého vývoje. Obz. 1879. Udobitelný, gestaltbar. Šm.
Udobiti, il, en, ení, formen. Dch. — se.
Kdykoli a kdekoli podobná velříše slovanská se u-la. MP. Udobně, údobně, formell. Ú. i věcně. Dch.
Udobnosť, údobnosť, i, f. = způsobnosť,
snadnosť, pohodlnosť, die Bequemlichkeit, Gemächlichkeit, Leichtigkeit, Füglichkeit. Heym. Udobný, údobný; udoben, bna, o = způ-
sobný, pohodlný, snadný, bequem, gemäch- lich, füglich, leicht. Mark., Krok. — k čemu. Soličník vodičnatý k dýchání živočichů není u. Pr Chym. — Jg. Udobnykati = udobřiti, wieder gut ma-
chen, versöhnen. Na Ostrav. Tč. Údobolí, n., das Gliederweh. Rk.
Udobření, n., die Versöhnung, Besänfti-
gung. Udobřený; -en, a, o, besänftigt, versöhnt.
Aby dal každý vědro piva na u-nou. Us. Údobřínka, y, f. = krátký list na udo-
břenou někomu poslaný. Č. S. 1. 39. Udobřitel, e, m., der Besänftiger. Jg.,
Bern. Udobřitelka, y, udobřitelkyně, ě, f.,
die Besänftigerin. Jg. Udobřitelný = kdo udobřuje, besänfti-
gend, stillend; koho udobřiti lze, besänftig- bar. Jg., Bern. |
Udobřiti, il, en, ení; udobrouchati, udo-
břovati = ukojiti, uchlácholiti, upokojiti, ukrotiti, smířiti, begütigen, besänftigen, stil- len, versöhnen, gut machen. Jg. — se. Kvapný k hněvu snadno dal se udobřiti. Pal. Dj. III. 3. 265. Rozhněvala sem si šo- hajíčka svého, nemožem se u. Sš. P. 277. — koho čím: sliby. — se s kým. Sych. Vz Udobrúchati. Hleděl Vladislav urovnati a u. se s císařem. Pal. Dj. V. 1. 290. — se na koho. Tatíčku, udobři se na ně (na děti). Pokor. Z hor. 44. — koho kým. Proto hleděli, aby obyvatelé posly svými jednosvorně co nejspíše krále Agrippu udo- břili. Sš. Sk. 146. (Hý. ). Udobřivý, besänftigend, stillend. Šm.
Udobrotiti = udobřiti. — koho čím.
On ho darmi u-til. Na Ostrav. Tč. Udobrúchati, rozdobrúchati = udobřiti.
Ve Slez. a na východ. Mor. Pk., Šd., Brt., Sd. — koho čím. Klš. — se s kým. Klš., Šd. Udojení, n., das Abmelken. Us.
Udojený, abgemelkt. U. kráva. Zlob.
Udojiti, il, en, ení; udájeti, el, en, ení:
udojovati, abmelken, etwas Avegmelken. — čeho: mléka. Us. — komu. Udoj tomu teleti. Ros. — odkud. Kolik si z té krávy u-la? Dva hrotky. Us. Tč. Udokonaliti, il, en, ení, vervollkommnen.
— se čím. Duchovné se synem božím sdru- žení u-lí se osobnou s ním jednotou. Sš. 1. 162. Údol (1467. ), u, m., údolí (zastr. údolé,
Ž. wit. 64. 14. ), n., údolíčko, a, n. = dolina, úvalina, úval, úžlabí, úžlabina krajina mezi vrchy nebo výšinami položená, je-li velmi úzká, slove úžlabina, rokle, das Thal, der Tobel; ú., kterým vítr táhne: juhyně. Šp. Tvoření, útvar, bok n. stráň ú-lí (bok, stráň údolní), die Thalwand. Nz. Vz Hora. U. po- delné n. hlavní (táhne-li se směrem hor), das Langenthal, Nz., příčné nebo poboční, Neben-, Querthal, n. S. N. Údolí hluboké, okrouhlé. V. Údol čarokrásný. Sš. Bs. 89. Chop se každý úkolu v temném tomto údolu. Sš. Sm. bs. 74. Tak má každý znamenati, že jest v údole biedném jako z vlasti své vypověděný. Hus III. 133. Žleb udolí, die Sohle; údolí říčné, das Flussthal, Š. a Ž.. horské, das Gebirgsthal, Nz., vysoké, das Hochthal, Dch., lesní. BO. Ú-lím dolů, thal- abwärts. Dch. Bieše na prostřed údolé. BO. Ovce se pasou v údolí. Jinak v ú., jinak na horách. Prov. Čím vyšší vrch, tím hlubší ú., tím nebezpečnější. Prov. Ros. — Přenes. Ú. mrákoty a temnosti = peklo, die Hölle. V. Ú. slz n. plačtivé = svět, das Jammer- thal, die Welt. V. Žádámeť z tohoto údolí pláče vyjíti; Je podlé svých slibů z údolí pláče k věčnému životu přivede. BR. 11. 599. a., 577. b. Když mrzne nahoře (když hlava šediví), v údolí nehoře (pravila mladá žena starému svému). Slez. Tč. — Údolí černé = jednotlivé domy u Vsetína. Tč. Udolati, udolávati = přemoci, besiegen.
Herkules býka udolal. Ms. Sýkory čížka udolají Us. Němci mohli sobě již činiti lepši naději, že udolají krále polského. Ddk. II. 68. — koko čím. Pokusil se vlastní |
||
|
|||
Předchozí (292)  Strana:293  Další (294) |