sb157-05 0..8296

296

mácí všech citu lidských u-la, šp. m.: city
lidské. Brt. — co, koho, se čím: dýmem,
Us., někoho provazem, kouřem. Ml: Vlažnou
milostí přátelství udusil. Jel. A tak písmem
Kristus u-sil jest pokušenie o lakotě. Hus
II. 91. Mladého kněze polibky svými div
neudusí. Kos. Ol. I. 92. — co, koho, se
v čem kde. Udusil se v konopí (byl obě-
šen). Us. Pláč (D. ), zlé žádosti, mrzutosť
v sobě u. Us. Udusili se ve sklepě; u. oheň
v stodole. Us. Kachnu, maso na ohni, na
rendlíku u. (v páře péci). Zármutek udusí
veselosť v srdci; Co jsi slyšel proti někomu,
udus v sobě, nezjev nikomu; Púta ve mně
ducha přece neudusily. Na Mor. Tč. Zdálo
se, jakoby theolog byl v něm (v Prokopu
Vel. ) naprosto udusil válečného velitele.
Pal. Dj. III. 3. 146. — kdy. Zlé žádosti
hned ze začátku u D. — proč. Bude udu-
šeno (siemě) pro pečlivosti, pro zbožie a
pro rozkoši. Hus II. 72.

Udůstojiti = udostojiti, udůstojniti. —
co, koho čeho. Že je (Rološany) u-jil toho
štěstí; Jenž (Bůh otec) nás u-jil dílu losu
svatých ve světle; Pán u-jil Pilata odpo-
vědi SŠ. II. 210., 193.; J. 280. — se čeho
čím. Horlivosť tě ovládej, abys čistotou a
láskou lásky Páně se u-jil. Sš. J. 218. —
jak. Ale také pronásledování pro Krista
trpěti bezmála v té míře u-jen byl. Sš. Sk
168. (Hý. ).

Udůstojniti = udostojiti, udůstojiti =
důstojným učiniti, Würde verleihen, erhe-
ben; würdigen, beehren. — co čím: hry
svým příštím. Gníd. 93.

Udušení, n., die Erstickung, Unterdrük-
kung, Vertuschung, Dämpfung. U. ohně, V.,
živočicha.

Udušený; udušen, a, o, erstickt, unter-
drückt, gedämpft. Jg. U. naděje. Jel., člo-
věk, strom, oheň, maso. Kokotek hledal
kurku (slepici) a našel ju u-nu. Slez. Šd.
Vz Udusiti.

Uduševniti, il, ěn, ění, vergeistigen. Šm.

Udušlivosť, i, f., erstickende Eigenschaft.
U. dýmu. Jg.

Udušlivý = dusící, erstickend. U. dým.
Zlob. — U. = zádušlivý, dušný, kdo poka-
šlává a těžko dýchá, schwer athinend. Moji
tatiček byli u-vý. Slez. Šd.

Udušování, vz Udusiti.

Udušovati, vz Udusiti.

Udutlati = ututlati.

Udůvěřiti, il, en, ení, versichern. —
koho. Mor. Tč.

Udveřník, a, m., der Thürsteher, -hüter.
Plk.

Udvihnouti, obyč. uzdvihnouti. Vz toto.

Udvorník, a, m., zastr., hofmässiger Edel-
mann. 1605.

Udýchaný; -án, a, o = zadýchaný, vom
Laufen erschöpft. Už nemohu běžeť, jsem
celý u ný. Us. Šd.

Udýchati se, keuchen. Us. Šd., Nz. lk.,
Dch.

Udychnouti, chnul a chl, utí, udychovati,
Athem holen, ausruhen. — si. Bern.

Udychovati, vz Udychnouti.

Udychtěti se, D., udychiiti. se, Plk., ěl,
il, ěn, ění = během duch ztratiti, sich ausser

Athem laufen. Přišel soused udychtiv a upo-
tiv se. Bart. — se čím: cestou a parnem.
Hlas.

Udymnělý, beraucht, berusst. Kruz. 52.

Udymněti, ěl, ění, beraucht, russig wer-
den. Jg.

Udýmniti, il, ěn, ění = učerniti, berau-
chen, mit Rauch schwärzen. — koho, se.
Ros. — čím: dýmem.

Udynovati sobě koho = ujistiti, ge-
winnen. Ros. Vlastně: naléhaje přijměti ně-
koho k něčemu. Prk.

Udyšati se, na Slov. = udychtěti se. —
se od čeho. Bern.

Udzělati = udělati. Mor. Sš. P. 111.

Udžgati = ucpati, zu Tode stopfen. Na
Slov. a Mor. — koho: husy. Jg.

Udžgoun, a, m., ein Gefrässiger, Nimmer-
satt. U Olom. Sd.

Ufačovati (= za-, uvázati), z něm. ein-
fatsehen. — co: ránu. Us. Mtl.

Ufákanec, nce, m., der Beschissene.

Ufákaný = posraný, beschissen.

Ufákati, ufáknouti = usrati, bescheissen,
besudeln; se = posrati se, sich bescheissen.
— se proč: strachem. Aesop. — se nač
(něco podělati). Rk.

Úfale = doufanlivě. BO.

Úfalivě = doufanlivě, confidenter. ZN.
U. přistúpichu. M. Vz Úfanlivě.

Úfalivosť, i, f., vz Úfanlivosť.

Úfalivý, vz Úfanlivý.

Úfání, n., — doufání, die Hoffnung, das
Vertrauen. Ú. bohům. Troj. Mimo, proti ú.

Úfanlivě = doufanlivě, vertraulich, ver-
traungsvoll.

Úfanlivosť, úfalivosť, i, f., das Vertrauen.

Úfanlivý, úfalivý, vertrauend, vertraungs-
voll. Bern.

Ufasovati, z něm. einfassen = zadělati,
zavázati. V. — co kam: sklo do rámu.
Kom.

Úfati, ufati, zastr. = doufati, hoffen, ver-
trauen, pochen, sich verlassen; mysliti, glau-
ben. — abs. Bóh nám sešle pomoc úfajúcím.
Rkk. 53. Majíť zde vždy ještě naději, že
něco dobrého máte a též já také úfám. Pal.
Dj. IV. 1. 132. — do koho, do čeho. Ufá
do mne. Št. Úfám do všech do vás. ZN.
Ižádný aby do sebe neufal. M. Ztratě obec
neúfaj do hrada; Ú. do bratra; Ale úfaju
do pomoci sv. Václava. Dal. 3., 108., 179.
Každý v svém nebezpečenství k tomu úto-
čistě má, do jehožto pomoci ufá. Pass. 6.
(Hý. ). — St. skl. II. 28. — v koho, v co.
Zda již úfáš v své svěcenie. Žk. 442. Ufaji
v Buoh, že se zhojím. Št. (Št. N. 268. ).
Všichni, kteříž ufali v Boha, nikdy nezahy-
nuli. Provolání z r. 1419. Pal. Dj. III. 1. 324.
Ufal jest v umenie lékařóv. Ufají v ničež.
BO. U. v Jesu Krista; V tě ufajíce. Kat.
2831., 2845. V lučišče mé ú. budú. Výb. I.
59. V Krista úfáme; Ktož by viece Boha
pokúšel než v něho ufal; Nechť vidie a
slyšie to ti, jenž v své ctnosti všetečně ufají.
Hus I. 36;, 355., II. 319. (I. 297., II. 49.,
100., II. 314., 345., 420., III. 25., 41., 160.
Tč. ). U. v koho: Lom., St, skl., Tkad., Br.,
Ctib., Ž. wit, 10. 2., Výb. I. 634. — komu,