Předchozí (296)  Strana:297  Další (298) |
|
|||
297
|
|||
|
|||
čemu. I ufáme vám jako věrným Čechům,
že v takové potřebě budete pomocni ko- runě. Pal. Dj. III. 1. 362. Ufáme tomu, že kompaktata... Arch. I. 289. Protož ufáme ctnému právu, že nám jest paní Anna na naši žalobu povinna odpovídati; I ufá věr- nému právu, že ona jeho jistec jest. NB. Tč. 209., 282. U. své síle, BO., své chy- trosti. Št. N. 248. Ufaje tomu zápisu i za- ručení; My o tom nic nevěděli ufajíce těm úmluvám. Půh. I. 358., II. 559. (Tč. ). Aby jemu (Bohu) nejviece u fal; Ufajíc své moci přieliš; 1 já ufám jeho sv. milosti, že...; Aby ufajíce otci nebeskému nebeského kra- lovstvie nejprve hledali; Avšak ufám milo- srdnému Ježíšovi, že... Hus I. 6. 161., II. 203., 345., 386. (Cf. Hus I. 456., II. 326., 403., III. 117., 221., 244., 258., 277., 283. — Tč. ). Ufá si neborák, že to přeskočí. Bern. — komu čeho. Neboť těm mlčelivým úfají svých duší lépe než žebravým (mnichům). Chč. 381. Téhožť vám také ufaji. Smil v. 43. Ufám toho pánu Bohu. Arch. I. 132. 8., Brt. S. 31. — jak. Ufám Bohu z dobré žádosti, abych něco napsal na ta slova; Ufáš-li plným srdcem, tehdy odpúštějí sě tobě hřiechové. Hus II. 428., 376. Ctnostně, neprávě u. Hus II. 421. — ke komu. Neb ke všem tu neufasta (nedověřovali jste všem). Mus. II. c. 86. — se ú. = úfati. Na Slov. Neútaj sa, milá, že budeme svoji. Sl. ps. 103. — se komu. Nemám sa, Bože môj, komu úfať; Tebe sa, milý môj, úfať budem. Sl. ps. 187. — se čeho: odměny. Na Slov. Ht. Janko, o voľač by som ťa prosila: ak sa ufáš sily tie tri stromy, čo tam stojá, zoťať. Dbš. Sl. pov. I. 96. — že. Ufaje, že jest syn boží vyvolený; Mají ufati, že jsou při- psáni v počet rytieřstva nebeského; Utají, že divem opraví nedostatek. Hus I. 178., 258., II. 34. (I. 178., II. 139., II, 363., 420., 421. aj. — Tč. ). — aby. Marně pohan, žid, zlý křesťan ufá a naději jmá, by ho Buoh spasil, neostane-li každý z nich bludóv. Hus I. 86. — kde. Nenie čo úfať na tom svete. Ht. Sl. ml. 265. Ufejfnouti, vz Fejfnouti. U Olom. Sd.
Ufiflovati = umořiti, čistě upraviti, auf-
putzen. — se. V., Lom. Ufifraný, vz Utytlaný.
Ufiknouti, kl, ut, utí = uříznouti, schnell
wegschneiden (co komu); uhoditi, schlagen. — U. komu, schnell weglaufen. Na Ostrav. Tč. Ufintiti, il, ěn, ění, sich schmücken. —
se čím: šperky. Us. Tč. Ufládrovati, vz Fládrovati.
Ufleknouti se někam, sich hinlegen.
Us. Jg. Uflekovati, z něm. beflecken = ukáleti,
umazati. V. Uflinkati koho, abohrfeigen. Na Ostrav.
Tč. Uflourati= vykrásti se, tajně odejíti, sich
wegstehlen. — odkud. Pročež i z Prahy u. musil. Br. pr. Šturm. 164. Uflákanec, nce, m. Ten u. celý den
fňuká. Mor. Šd. Vz násl. Ufňákaný; -án, a, o = dítě, které pořád
fňáká, greint. Mor. Šd. |
Úfnosť, i, f. = naděje, die Hoffnung. Toto
všetko utrápeného otca úfnosťou naplňovalo. Dbš. Sl. pov. I. 20. Ufňukaný; -án, a, o, raunzig. Chodí
celá u-ná. Mor. Sd. Ufňukati, ufňukovati, raunzen. Co pořád
ufňukuješ?— co čím: nosem, anschnüffeln. Na Ostrav. Tč. Uformovati = utvořiti, formen. — co.
L. Ufoukati; ufouknouti, knul a kl, ut, utí;
ufukovati, weg-, abblasen. — abs. Ufoukl (tajně utekl), jakoby se zem po něm slehla. Us. Všk., Sd. — co komu. Vítr peří nám ufukuje. Us. U. polívku horkou. — komu s čím. Ufoukl mu s penězi (utekl mu). Ten mu. zrovna před nosem ufoukl. Us. Vrů. — Ufouknouti se = uprdnouti se. Us. Prk. Ufouněti, ěl, ění, erschnüffeln. Na Mor.
Ufrfniti, il, ěn, ění, berotzen, besudeln.
U Olom. Sd. Ufrkati, ufrknouti, knul a kl, ut, utí,
ufrkovati, ufrkávati = frkaje ukáleti, durch Schnaufen, Räuspern besudeln, bespritzen. — co: kapesní šátek. — koho čím. — Ufrk- nouti se také = uprdnouti se, furzen. Ros. — Ufrkl mu pták z ruky = ulítl. Us. Tč. Ufrnditi co = ušpiniti. Us.
Ufrněný; -en, a, o = kdo má umazaný
nos, usoplený. Us. Ktk. Ufrněti, ěl, ěn, ění = frněním pokáleti,
begeifern. — se. Plk. Ufrnknouti = uletěti, davonfliegen. —
komu odkud. Pták mu z klece ufrnkl. Us. Šd. Ufujati, anwehen. — co. Vítr ufujal zá-
věje. Na Ostrav. Tč. Ugabiti, ugabnouti něco = sgabnouti
(tajně) = umámiti, wegschnappen. Mor. Šd. Na Slov. Bern. Ugajdati, ugajdovati, abplagen, zvláště
v ohýbavé práci, na cestě. Na Ostrav. Tč. — se kde. Při žernách sem se tak ugajdal, že eni rukú necítím. Na Ostrav. Tč. Ugartov, a, m., dříve osada, nyní Kartou-,
sům přivtělená. Tč. Ugazdovati si co čím: prací, erwirth-
schaften. Na Ostrav. Tč. Ugdokati = ukdákati, ergackern. — co:
vajíčko. — se. Ugdokala se dosť, sich satt gackern. Slez. Tč. Ugiez = Újezd, zastr. Gl.
Ugizditi, ugyzditi = uhyzditi, beschmut-
zen. — co čím: špinavýma rukama. Tč. Uglurati = umíchati. Mor. Šd.
Ugnáviti, zerdrücken. U Místka. Škd.
Ugrcati, ukrcati, speien. Na Ostrav. Tč.
Ugryndanec, nce, m. = uslintanec. Mor.
Šd. Ugryndaný; -án, a, o = uslintaný. Mor.
Šd. Ugryndati se = uslintati se. Šd.
Ugryntati, vz Pogryntati. U Olom. Šd.
-uh, přípona jmen podst.: pstruh od pstrý
(pestrý, strakatý). D., Mkl. B. 284. Uha n. Uhy, ves u Velvar.
Uháčiti, il, en, ení, uháčkovati, einhaken,
einhäkeln. — co: loď, entern. Johant. 54. U. měšec, šátek, durch´s Häkeln verfertigen. Vz Háčkovati. 230
|
||
|
|||
Předchozí (296)  Strana:297  Další (298) |