sb157-05 0..8296

297

čemu. I ufáme vám jako věrným Čechům,
že v takové potřebě budete pomocni ko-
runě. Pal. Dj. III. 1. 362. Ufáme tomu, že
kompaktata... Arch. I. 289. Protož ufáme
ctnému právu, že nám jest paní Anna na
naši žalobu povinna odpovídati; I ufá věr-
nému právu, že ona jeho jistec jest. NB.
Tč. 209., 282. U. své síle, BO., své chy-
trosti. Št. N. 248. Ufaje tomu zápisu i za-
ručení; My o tom nic nevěděli ufajíce těm
úmluvám. Půh. I. 358., II. 559. (Tč. ). Aby
jemu (Bohu) nejviece u fal; Ufajíc své moci
přieliš; 1 já ufám jeho sv. milosti, že...;
Aby ufajíce otci nebeskému nebeského kra-
lovstvie nejprve hledali; Avšak ufám milo-
srdnému Ježíšovi, že... Hus I. 6. 161., II.
203., 345., 386. (Cf. Hus I. 456., II. 326.,
403., III. 117., 221., 244., 258., 277., 283. —
Tč. ). Ufá si neborák, že to přeskočí. Bern.
— komu čeho. Neboť těm mlčelivým úfají
svých duší lépe než žebravým (mnichům).
Chč. 381. Téhožť vám také ufaji. Smil v.
43. Ufám toho pánu Bohu. Arch. I. 132. 8.,
Brt. S. 31. — jak. Ufám Bohu z dobré
žádosti, abych něco napsal na ta slova;
Ufáš-li plným srdcem, tehdy odpúštějí sě
tobě hřiechové. Hus II. 428., 376. Ctnostně,
neprávě u. Hus II. 421. — ke komu. Neb
ke všem tu neufasta (nedověřovali jste všem).
Mus. II. c. 86. — se ú. = úfati. Na Slov.
Neútaj sa, milá, že budeme svoji. Sl. ps.
103. — se komu. Nemám sa, Bože môj, komu
úfať; Tebe sa, milý môj, úfať budem. Sl.
ps. 187. — se čeho: odměny. Na Slov. Ht.
Janko, o voľač by som ťa prosila: ak sa
ufáš sily tie tri stromy, čo tam stojá, zoťať.
Dbš. Sl. pov. I. 96. — že. Ufaje, že jest
syn boží vyvolený; Mají ufati, že jsou při-
psáni v počet rytieřstva nebeského; Utají,
že divem opraví nedostatek. Hus I. 178.,
258., II. 34. (I. 178., II. 139., II, 363., 420.,
421. aj. — Tč. ). — aby. Marně pohan, žid,
zlý křesťan ufá a naději jmá, by ho Buoh
spasil, neostane-li každý z nich bludóv. Hus
I. 86. — kde. Nenie čo úfať na tom svete.
Ht. Sl. ml. 265.

Ufejfnouti, vz Fejfnouti. U Olom. Sd.

Ufiflovati = umořiti, čistě upraviti, auf-
putzen. — se. V., Lom.

Ufifraný, vz Utytlaný.

Ufiknouti, kl, ut, utí = uříznouti, schnell
wegschneiden (co komu); uhoditi, schlagen. —
U. komu, schnell weglaufen. Na Ostrav. Tč.

Ufintiti, il, ěn, ění, sich schmücken. —
se čím: šperky. Us. Tč.

Ufládrovati, vz Fládrovati.

Ufleknouti se někam, sich hinlegen.
Us. Jg.

Uflekovati, z něm. beflecken = ukáleti,
umazati. V.

Uflinkati koho, abohrfeigen. Na Ostrav.
Tč.

Uflourati= vykrásti se, tajně odejíti, sich
wegstehlen. — odkud. Pročež i z Prahy
u. musil. Br. pr. Šturm. 164.

Uflákanec, nce, m. Ten u. celý den
fňuká. Mor. Šd. Vz násl.

Ufňákaný; -án, a, o = dítě, které pořád
fňáká, greint. Mor. Šd.

Úfnosť, i, f. = naděje, die Hoffnung. Toto
všetko utrápeného otca úfnosťou naplňovalo.
Dbš. Sl. pov. I. 20.

Ufňukaný; -án, a, o, raunzig. Chodí
celá u-ná. Mor. Sd.

Ufňukati, ufňukovati, raunzen. Co pořád
ufňukuješ?— co čím: nosem, anschnüffeln.
Na Ostrav. Tč.

Uformovati = utvořiti, formen. — co.
L.

Ufoukati; ufouknouti, knul a kl, ut, utí;
ufukovati, weg-, abblasen. — abs. Ufoukl
(tajně utekl), jakoby se zem po něm slehla.
Us. Všk., Sd. — co komu. Vítr peří nám
ufukuje. Us. U. polívku horkou. — komu
s čím. Ufoukl mu s penězi (utekl mu). Ten
mu. zrovna před nosem ufoukl. Us. Vrů. —
Ufouknouti se = uprdnouti se. Us. Prk.

Ufouněti, ěl, ění, erschnüffeln. Na Mor.

Ufrfniti, il, ěn, ění, berotzen, besudeln.
U Olom. Sd.

Ufrkati, ufrknouti, knul a kl, ut, utí,
ufrkovati, ufrkávati = frkaje ukáleti, durch
Schnaufen, Räuspern besudeln, bespritzen. —
co: kapesní šátek. — koho čím. — Ufrk-
nouti se také = uprdnouti se, furzen. Ros.
— Ufrkl mu pták z ruky = ulítl. Us. Tč.

Ufrnditi co = ušpiniti. Us.

Ufrněný; -en, a, o = kdo má umazaný
nos, usoplený. Us. Ktk.

Ufrněti, ěl, ěn, ění = frněním pokáleti,
begeifern. — se. Plk.

Ufrnknouti = uletěti, davonfliegen. —
komu odkud. Pták mu z klece ufrnkl.
Us. Šd.

Ufujati, anwehen. — co. Vítr ufujal zá-
věje. Na Ostrav. Tč.

Ugabiti, ugabnouti něco = sgabnouti
(tajně) = umámiti, wegschnappen. Mor. Šd.
Na Slov. Bern.

Ugajdati, ugajdovati, abplagen, zvláště
v ohýbavé práci, na cestě. Na Ostrav. Tč.
— se kde. Při žernách sem se tak ugajdal,
že eni rukú necítím. Na Ostrav. Tč.

Ugartov, a, m., dříve osada, nyní Kartou-,
sům přivtělená. Tč.

Ugazdovati si co čím: prací, erwirth-
schaften. Na Ostrav. Tč.

Ugdokati = ukdákati, ergackern. — co:
vajíčko. — se. Ugdokala se dosť, sich satt
gackern. Slez. Tč.

Ugiez = Újezd, zastr. Gl.

Ugizditi, ugyzditi = uhyzditi, beschmut-
zen. — co čím: špinavýma rukama. Tč.

Uglurati = umíchati. Mor. Šd.

Ugnáviti, zerdrücken. U Místka. Škd.

Ugrcati, ukrcati, speien. Na Ostrav. Tč.

Ugryndanec, nce, m. = uslintanec. Mor.
Šd.

Ugryndaný; -án, a, o = uslintaný. Mor.
Šd.

Ugryndati se = uslintati se. Šd.

Ugryntati, vz Pogryntati. U Olom. Šd.

-uh, přípona jmen podst.: pstruh od pstrý
(pestrý, strakatý). D., Mkl. B. 284.

Uha n. Uhy, ves u Velvar.

Uháčiti, il, en, ení, uháčkovati, einhaken,
einhäkeln. — co: loď, entern. Johant. 54.
U. měšec, šátek, durch´s Häkeln verfertigen.
Vz Háčkovati.

230