sb157-05 0..8296

298

Uhádati = k mlčení přivésti hádáním se,
widerreden. — koho (čím): vtipností. Ob.
pan. O nich pověsť i to nesla, že každý
z nich mocen byl u. třebas dvanáctero kněží.
Pal. V. 2. 69. — se. Již se dost u-li, streiten.

Uhádnouti, vz Uhodnouti.

Uhafati koho = hafaje přemoci, zahnati.

Uhajati koho: dítě = uspati, einschlä-
fern. D.

Uhájiti, il, en, ení = uchrániti, ubrániti,
ab-, erwehren, behaupten, retten. Jg. —
čeho, jak dlouho: života. D. Moravané
uhájili po všechnu dobu neodvislosti své
od Římanův. Šb. Lit. 14. Debe vojna vojnó
bela, já bech synka uhájila, a já bych teho
synečka z vojny vyplatila. Sš. P. 600. —
čeho před čím: něčího jména před zapo-
menutím. Dch. — proti čemu. Apoštolé
duchem svatým osvícení, proti bludům uhá-
jeni byli. Sš. II. 24. Pokoušel se u. ho proti
nárokům, jichž císař nabyl. Ddk. IV. 78. —
se. To není možná, aby se člověk uhájil.
Us. Šd. — se kde: na trůnu. Pal. Dj. IV.
1. 36. — se čemu, komu: zlému, Kom.,
muchám. Bern. — se čeho. Čechy měly
se zákonem tímto sesíliti, aby u-ly se nej-
nebezpečnějšího svých nepřátel. Ddk. IV.
79. (Tč. ).

Uhálati, einschläfern. — koho. Uh. Hrad.
Tč.

Uhan, a, m., osob. jm. Arch. III. 482.

Úhana, y, f., die Beschimpfung. To jediné
na úhanu by mi mohlo býti. Kos Ol. I. 136.
Esseové každou úhanu Mojžíše usmrcením
trestali. Sš. J. 279. Vz Uhanění.

Uháňati = uháněti.

Uhanění, n., die Beschimpfung, Schän-
dung. — U., confusio. U. přikrylo mě. Z.
wit. 43. 16.

Uhaněný; -ěn, ěna, o, geschmäht, ge-
schändet.

Uhaněti, ěl, ěn, ění; uhaniti, il, ěn, ění.
Vz Haněti. U. = sháněti, ztupiti, pohaněti,
schmähen, schänden, ausschimpfen. BR. II.
800. — koho. Troj., Br. Uhaněli jste mého
muže. Svěd. 1569. Uhaněl ženu svého blíž -
nieho. BO. Jestliže-by kdo cechmistra u-něl.
Sedl. Rychn. 41. Jakožkoli ste mě u-nili.
Dal. 10. Jana biskupa uhaněl. V. To ti dá
rozum, že každý, kdo kupuje, věc uhání.
U Rychn. Msk. — koho proč: pro spra-
vedlnosť. Zlob. — jak. A tu ji jest uhanil
až do smrti. NB. Tč. 61. — proč: z křivdy.
BO. — čím. Dal. 23., 89. Když člověka
nemohú kterým zlým skutkem v pravdě
uhaněti, hyzdie jeho úmysl. Hus I. 231.

Uháněti, vz Uhoniti.

Uhaniti, vz Uhaněti. Ž. wit. 39. 15., 13. 6.

Uhaňka, y, f. Jen na mne neveď u-ky
(nehaň mne). Us. u Rychn.

Uhárati = hoře ubývati, pomalu hořeti,
nach u. nach abbrennen. Svíčka uhárá. Bern.

Uharcovati co na kom: kus cesty na
dobrém koni. Us. Tč. Vz Harcovati.

Uharka, y, f., na Slov. a na Moravě =
okurka, die Gurke. Vz Oharek. Plk., Flk.

Uharkový = okurkový, Gurken-. Mor.,
Slov.

Uhasadlo, a, n. U., jímžto světlo se uha-
šuje. BO. Vz násl.

Uhasidlo, a, n. = uhasadlo. Mm.

Uhasitel, e, m., der Löscher. Jg.

Uhasitelka, y, f., die Löscherin. Jg.

Uhasitelnosť, i, f., die Auslöschbarkeit.

Uhasitelný, löschbar, auslöschbar. Žízeň
u. Ja.

Uhasiti, uhas, il, šen, ení. Vz Hasiti. —
Uhášeti, -šejí, šej, šeje (íc), el, šen, ení;
uhašovati = oheň hořící udusiti, er-, aus-
löschen. — co: jiskru, uhel, žízeň, V., oheň,
světlo, D., ohnivé železo, vápno, Us., ha-
nebné žádosti. Ojíř. Oheň uhašuje voda. BO.
Uhašovali sú prudkosť ohněvú. ZN. Než
oheň se rozmůže, snadno jej uhasiti. Šd.
Žádný ji (lásku) krom tebe neuhasí. Pís.
Kdo nelúbí mnohořečnosť, uhašuje zlosti.
Na Ostrav. Tč. Ujmi dřev ohni, chceš-li u.
plamen; U. žádosť, oheň; Kto chce úkrop
u., nalej vody studené veň neb rozmeci drva
z ohně. Hus I. 279., 464., III. 186., 188.
(Tč. ). — co čím: oheň vodou, D., víno
vodou. Jel. Chtěl světlo víry naší u. papež-
ským učením. Exc. Chtějí ovšem plamen
dechem u. Sš. J. 163. Mohúc to zlé slovem
u. Dal. 16. Oheň vodou, zacpáním děr u.
Hus III. 182., 188.. (Tč. ). Oheň ohněm ne-
uhasíš ani olejem. Č. — co kde. Té mojí
lásky neuhasí ve mně ani ten deštíček. Er.
P. 187. Nedejte tedy falešným apoštolům
lásky v sobě ke mně u. BR. II. 636. a. Mi-
losť boží v sobě u. Hus I. 158. — jak.
A tento hřiech muože v sobě člověk udu-
siti tímto obyčejem, jakožto oheň tělestný
uhašen bývá. Hus III. 182. (Tč. ). — co kde:
železo u (ve) vodě. Vys. — co kdy. Dobře
v čas jiskru u. Prov. Vz Shasiti.

Uhaslý, erloschen. U. právo (mrtvé). J. tr.
Vz Právo.

Uhasnouti, sl, utí, uhásati = přestať ho-
řeti, er-, aus-, verlöschen, verschwinden, aus-
gelöscht werden. Vz Hasnouti, Shasnouti. —
abs. Uhasne oheň, svíce, D., horlivosť, Har.,
zmužilosť; uhasli počestní mravové. V. Uhasia
naše sláva. Ráj. Jejie světlo neuhásá. BO.
Uhasiť starý žár bojovný, který jej pudil
do Palaestiny; Vášně lidské neuhasínají.
Ddk. II. 284., VI. 127. (Tč. ). — kde. Aby
nechuti, nepřízně, nelibosti atd. mezi námi
uhasly. Pal. Dj. IV. 1. 12. Ten oheň nemá
nikdy u. v duši člověka. Hus II. 228. Do-
brotivosť v duši jich jest uhasia. Hus I.
161. — čím kdy. Oheň nedostatkem čerst-
vého vzduchu, deštěm, po hodině uhasl.

Uhašení, n., das Löschen, die Löschung,
Erlöschung, Dämpfung. U. ohně, světla,
vápna, žízně, žádosti, Jg., závisti. Hus III.
132. Vz Uhasiti.

Uhašený; -šen, a, o, gelöscht. U. uhel,
jiskra, V., vápno, žízeň, hlaveň. Jg. U. po-
pel. BO. Jako svíce nějaká, která se zdála
býti uhašena. BR. II. 211. a. Vz Uhasiti.

Uhášeti, vz Uhasiti.

Uhašovati, vz Uhasiti.

Uhašteřiti, il, en, ení. — se s kým oč,
sich satt (müde) streiten. Us. Tč.

Uhatiti, il, ěn, ění = z proutí udělati,
upevniti, dämmen. — co: hráze. Us. Tč.

Uhatlati, hinschmieren. — co. To není
písmo, co jsi tu uhatlal, to je hatlanina. Na
Ostrav. Tč.



	298

	Uhádati = k mlčení přivésti hádáním se, widerreden. — koho (čím): vtipností. Ob. pan. O nich pověsť i to nesla, že každý z nich mocen byl u. třebas dvanáctero kněží. Pal. V. 2. 69. — se. Již se dost u-li, streiten. Uhádnouti, vz Uhodnouti. Uhafati koho = hafaje přemoci, zahnati. Uhajati koho: dítě = uspati, einschlä- fern. D. Uhájiti, il, en, ení = uchrániti, ubrániti, ab-, erwehren, behaupten, retten. Jg. — čeho, jak dlouho: života. D. Moravané uhájili po všechnu dobu neodvislosti své od Římanův. Šb. Lit. 14. Debe vojna vojnó bela, já bech synka uhájila, a já bych teho synečka z vojny vyplatila. Sš. P. 600. — čeho před čím: něčího jména před zapo- menutím. Dch. — proti čemu. Apoštolé duchem svatým osvícení, proti bludům uhá- jeni byli. Sš. II. 24. Pokoušel se u. ho proti nárokům, jichž císař nabyl. Ddk. IV. 78. — se. To není možná, aby se člověk uhájil. Us. Šd. — se kde: na trůnu. Pal. Dj. IV. 1. 36. — se čemu, komu: zlému, Kom., muchám. Bern. — se čeho. Čechy měly se zákonem tímto sesíliti, aby u-ly se nej- nebezpečnějšího svých nepřátel. Ddk. IV. 79. (Tč. ). Uhálati, einschläfern. — koho. Uh. Hrad. Tč. Uhan, a, m., osob. jm. Arch. III. 482. Úhana, y, f., die Beschimpfung. To jediné na úhanu by mi mohlo býti. Kos Ol. I. 136. Esseové každou úhanu Mojžíše usmrcením trestali. Sš. J. 279. Vz Uhanění. Uháňati = uháněti. Uhanění, n., die Beschimpfung, Schän- dung. — U., confusio. U. přikrylo mě. Z. wit. 43. 16. Uhaněný; -ěn, ěna, o, geschmäht, ge- schändet. Uhaněti, ěl, ěn, ění; uhaniti, il, ěn, ění. Vz Haněti. U. = sháněti, ztupiti, pohaněti, schmähen, schänden, ausschimpfen. BR. II. 800. — koho. Troj., Br. Uhaněli jste mého muže. Svěd. 1569. Uhaněl ženu svého blíž - nieho. BO. Jestliže-by kdo cechmistra u-něl. Sedl. Rychn. 41. Jakožkoli ste mě u-nili. Dal. 10. Jana biskupa uhaněl. V. To ti dá rozum, že každý, kdo kupuje, věc uhání. U Rychn. Msk. — koho proč: pro spra- vedlnosť. Zlob. — jak. A tu ji jest uhanil až do smrti. NB. Tč. 61. — proč: z křivdy. BO. — čím. Dal. 23., 89. Když člověka nemohú kterým zlým skutkem v pravdě uhaněti, hyzdie jeho úmysl. Hus I. 231. Uháněti, vz Uhoniti. Uhaniti, vz Uhaněti. Ž. wit. 39. 15., 13. 6. Uhaňka, y, f. Jen na mne neveď u-ky (nehaň mne). Us. u Rychn. Uhárati = hoře ubývati, pomalu hořeti, nach u. nach abbrennen. Svíčka uhárá. Bern. Uharcovati co na kom: kus cesty na dobrém koni. Us. Tč. Vz Harcovati. Uharka, y, f., na Slov. a na Moravě = okurka, die Gurke. Vz Oharek. Plk., Flk. Uharkový = okurkový, Gurken-. Mor., Slov. Uhasadlo, a, n. U., jímžto světlo se uha- šuje. BO. Vz násl.	Uhasidlo, a, n. = uhasadlo. Mm. Uhasitel, e, m., der Löscher. Jg. Uhasitelka, y, f., die Löscherin. Jg. Uhasitelnosť, i, f., die Auslöschbarkeit. Uhasitelný, löschbar, auslöschbar. Žízeň u. Ja. Uhasiti, uhas, il, šen, ení. Vz Hasiti. — Uhášeti, -šejí, šej, šeje (íc), el, šen, ení; uhašovati = oheň hořící udusiti, er-, aus- löschen. — co: jiskru, uhel, žízeň, V., oheň, světlo, D., ohnivé železo, vápno, Us., ha- nebné žádosti. Ojíř. Oheň uhašuje voda. BO. Uhašovali sú prudkosť ohněvú. ZN. Než oheň se rozmůže, snadno jej uhasiti. Šd. Žádný ji (lásku) krom tebe neuhasí. Pís. Kdo nelúbí mnohořečnosť, uhašuje zlosti. Na Ostrav. Tč. Ujmi dřev ohni, chceš-li u. plamen; U. žádosť, oheň; Kto chce úkrop u., nalej vody studené veň neb rozmeci drva z ohně. Hus I. 279., 464., III. 186., 188. (Tč. ). — co čím: oheň vodou, D., víno vodou. Jel. Chtěl světlo víry naší u. papež- ským učením. Exc. Chtějí ovšem plamen dechem u. Sš. J. 163. Mohúc to zlé slovem u. Dal. 16. Oheň vodou, zacpáním děr u. Hus III. 182., 188.. (Tč. ). Oheň ohněm ne- uhasíš ani olejem. Č. — co kde. Té mojí lásky neuhasí ve mně ani ten deštíček. Er. P. 187. Nedejte tedy falešným apoštolům lásky v sobě ke mně u. BR. II. 636. a. Mi- losť boží v sobě u. Hus I. 158. — jak. A tento hřiech muože v sobě člověk udu- siti tímto obyčejem, jakožto oheň tělestný uhašen bývá. Hus III. 182. (Tč. ). — co kde: železo u (ve) vodě. Vys. — co kdy. Dobře v čas jiskru u. Prov. Vz Shasiti. Uhaslý, erloschen. U. právo (mrtvé). J. tr. Vz Právo. Uhasnouti, sl, utí, uhásati = přestať ho- řeti, er-, aus-, verlöschen, verschwinden, aus- gelöscht werden. Vz Hasnouti, Shasnouti. — abs. Uhasne oheň, svíce, D., horlivosť, Har., zmužilosť; uhasli počestní mravové. V. Uhasia naše sláva. Ráj. Jejie světlo neuhásá. BO. Uhasiť starý žár bojovný, který jej pudil do Palaestiny; Vášně lidské neuhasínají. Ddk. II. 284., VI. 127. (Tč. ). — kde. Aby nechuti, nepřízně, nelibosti atd. mezi námi uhasly. Pal. Dj. IV. 1. 12. Ten oheň nemá nikdy u. v duši člověka. Hus II. 228. Do- brotivosť v duši jich jest uhasia. Hus I. 161. — čím kdy. Oheň nedostatkem čerst- vého vzduchu, deštěm, po hodině uhasl. Uhašení, n., das Löschen, die Löschung, Erlöschung, Dämpfung. U. ohně, světla, vápna, žízně, žádosti, Jg., závisti. Hus III. 132. Vz Uhasiti. Uhašený; -šen, a, o, gelöscht. U. uhel, jiskra, V., vápno, žízeň, hlaveň. Jg. U. po- pel. BO. Jako svíce nějaká, která se zdála býti uhašena. BR. II. 211. a. Vz Uhasiti. Uhášeti, vz Uhasiti. Uhašovati, vz Uhasiti. Uhašteřiti, il, en, ení. — se s kým oč, sich satt (müde) streiten. Us. Tč. Uhatiti, il, ěn, ění = z proutí udělati, upevniti, dämmen. — co: hráze. Us. Tč. Uhatlati, hinschmieren. — co. To není písmo, co jsi tu uhatlal, to je hatlanina. Na Ostrav. Tč.