Předchozí (298)  Strana:299  Další (300) |
|
|||
299
|
|||
|
|||
Uhavěti, v Jg. Slov. šp. čtení m.: uha-
něti. Č. Uházeti, vz Uhoditi.
Uhebediti se někde = uvelebiti se. Us.
Uhejbati, vz Uhnouti.
Uhejčkati = ukonejšiti, uspati, einlullen.
— koho čím: dítě zpěvem. Us. Uhejsati, ausjauchzen. — se. U Uher.
Hrad. Tč. Uhel, gt. uhle, uhlík, u, uhlíček, čku,
m. = těleleso vypálené, die Kohle. V. U. dře- věný, Us., řeřavý n. živý, V., uhašený n. mrtvý, z kamenného uhlí, Šp., kostní, Kno- chenkohle, krevný, živočišný, thierische K., Kh., rostlinný, vegetabilische K. Nz. TJ. cu- krový, Zuckerkohle, Nz., římský ku kre- slení, römische K. Seč, paseka, mýť, koš, belík, kbelík, lopata, vůz na uhle. Uhel (ze dříví) páliti, hasiti, voziti, prodávati. Šp. U. studený a umrlý. Ctib. Černý jako uhel. V. Uhlem černiti, naznamenati, napsati. Us. U. doutná, glimmt. Dch. Panimámo, ženci dó (jdou), večera je na uhló. Sš. P. 518. Uhlevé zažhli jsú se ot nie. Bj. Vypadl uhlíček z kamen. Us. Dch. Najdi sobě ren- dlíček a podkutaj si pod něj uhlíček. U Rož- nova. Kol. vánč. 68. Uhel často ohněm bývá, i proňž bohatý sbožie zbývá. Dal. 17. Komu třeba uhle, hledej v popeli. Lb., Šp. Uhel-li z kamen vypadne, přijdou hosti. Us. Kdo zapaluje velikým uhlem tabák ve fajfce, toho žena mnoho jídel mu sní. Kda. — Vz Rst. 17. Úhel, úhlu (dříve a nyní na Slov. gt.
úhla), m. Vz Manžel. Ú. = kout, der Winkel, lat. angulus = místo, ve kterém dvé přímé čáry v rozličném směru tažené se sbíhají a sice uvnitř těch čar. Sedl. Ú = odchylka směrů dvou přímek, které vzhledem k úhlu jeho rameny slovou. U. jest rozdíl směru dvou sbíhavých přímek. Blř. U. pravý (90 stupňů měřící), ostrý (méně než 90"), tupý (více než 90° měřící). Rechter W. od. ein Rechter (R), angulus rectus, ywvía öqü-i], úhel pravý; schief, ang. obliquus, úhel kosý; spitz, spitzig, acutus, ôl-tía, ostrý; stumpf, obtusus, áuftleia, tupý; hohl od. konkav, kleiner als 180°, und nur in Bezug auf den konvexen W. so genannt, úhel dutý; ge- streckt od. gerad, von 180°, nur des Systems wegen Winkel, genannt, úhel přímý, diff. geradliniger Winkel; erhaben od. konvex, (einspringend, in ebenen Figuren), grösser als 180°, in Bezug auf den konkaven W. so genannt, úhel vypuklý (úhel vběžný n. vbí- hající); anliegend, přilehlý; anstossend, sou- mezný, stečný; Neben-W., ang. deinceps po- situs, >) feešiji- yo>vía, eine Art der anstos- senden Winkel, úhel vedlejší: Ergänzungs- W., eine Art der anstossenden W., úhel dopl- ňovací, doplněk, úhel doplňku; benachbarte, z. B. die am Perimeter eines Polygons lie- genden Winkel, úhly sousedné; Scheitel-W., ang. verticalis, >) Y. axa v. oyveijv yo)via, úhel
vrcholový (n. křížový); äusserer, ang. exte- rior, r) lY. xbc; yo)via, zevnitřní; innerer, inte- rior, -fj ivröc yo)via, vnitřní; Wechsel-W., ang. alternus, t) žvatlal- yiovia, úhel ob- měnný n. střídný; Gegen-W., ang. oppositus, i; untvavriuv ywvia, úhel protilehlý, úhel |
protější; Linien-W., angulus, ywvía, úhel;
Flächen-W. (den zwei Flächen mit einander bilden), úhel plošný, diff. ebener Winkel; körperlicher od. Körper-W., úhel tělesný, und zwar 1. einspringender, min. kout, (kout, prostora jedním toliko směrem uzavřená ro- vinami, jež musí býti nejméně tři a jež v jediném bodě musejí se prostupovati. S. N. ); 2. Ecke, angulus solidus, ßre^eä ywvía, roh; ebener W., ang. planus, iníneóoc yo>vía, úhel plochý n. ploský; geradlinig,, přímočárný; gemischtlinig-, rozličnočárný (různo-); krumm- linig, křivočárný, diff. gekrümmter Winkel; sphärischer o. gekrümmter-W., úhel sfaerický n. kulový; in d. prakt. Geom. wahrer W., úhel pravý; Horizontal-, úhel obzorný, úhel na obzor uvedený n. svedený; Höhen-, úhel výšky n. úhel nad obzorem n. nadobzorný, sníženosti (pod obzorem, podobzorný). Tie- fen-, svahový (Abdachungs-), odchylku (Ab- lenkungs-), vnější, spřežný (spřežitosti), Kon- jugations-, souřadnic, dostavy, směru, Direk- tions-, dopadu (dopadkový, Einfalls-); vpá- dný, u měření hrubé n. ruční střelby, S. N. XI. 287., KP. II. 129., výstupu (Elevations-), vychýlky (Elongations-), výstřednosti (Excen- tricitäts-), spádu, Fall-, zorný (zrakový), homolog, vnitrní, seku n. úseku n. úsekový, Kreisabschnitts-, středový (který má vrchol ve středu kruhu, Prm. III. č. 12. ), Mittel- punkts-, sklonu (sklonitosti, Neigungs-, vz Schd. II. 5. ), obvodný v polokruhu (W. an der Peripherie im Halbkreise), obvodu (ob- vodový, Peripherie, který má vrchol v ob- vodu kruhu, Prm. III. č. 12. ), srazu, Stoss-, polohy, Positions-, otáčení, der Drehungs- winkel (Šp. ), úměrný (úměrnosti, srovnalosti), vrcholový, odrazu, Reflexions-, tření, zřecí, Seh-, hodinný či hodinový či časový, Stunden-, výplňku (výplňkový, Supplements-). Vz Nz. 325. Ú. v mnohoúhelníku, der Vieleckswinkel. Nz. Ú. svahový, Abdachungs-, Čsk., zákopů, Trancheen-, S. N. XI. 364., bašty, Bollwerks-, Čsk., s pohybnými rameny, proměnný, Ck., úhly nerovné, sobě rovné, střídavé, Wechsel-, souhlasné, korrespondirend, shodné či sou- hlasné, stejnolehlé; ú. souměřitelný, nesou- měřitelný, stýkavé neb stečné, stejnohledné, kladný či příčetný, záporný či odečetný, združovací, Konjugations-.. Jdč. Ú. rozštěpný či rozsošný, Theilungs-, zahnutí, Knickungs-. Nz. Ik. Úhel polarisační. Bř. N. 68., Schd. II. 5. Ú. lomu, odrazu. Vz KP. II. 129., 137. Vrchol, Scheitel, stupeň, Grad, měření úhlu; středění n. zastředění úhlův, das Cen- tnren der Winkel; kroužení, pohybování kruhem, die Kreisbewegung; výseč n. výsek kruhů (kruhový), der Kreisausschnitt. Nz. Ú. sestrojiti, zavříti, měřiti; dvě strany a jimi tvořený ú. určují trojúhelník; úhlové x a y doplňují se do 90°; všichni praví úhlové jsou si (vespolek) rovni; ramena úhlu. Nz. Vz S. N. Dům v úhlech dobře upevněný. Kom. U. čelestní. Ssav. Do úhlu zavěšený, in W. eingehängt. Šp. — Ú. u dělostřelcův: ú. zvýšený, Elevations-, sní- žený n. ukloněný, Repressions-, měřicí Visir-, jadrný, Kern-, nasazený, Aufsatz-, bokový, Flanken-, smetený, bestrichener, smítavý, bestreichender, zmenšený, vermin- 230*
|
||
|
|||
Předchozí (298)  Strana:299  Další (300) |