sb157-05 0..8296

299

Uhavěti, v Jg. Slov. šp. čtení m.: uha-
něti. Č.

Uházeti, vz Uhoditi.

Uhebediti se někde = uvelebiti se. Us.

Uhejbati, vz Uhnouti.

Uhejčkati = ukonejšiti, uspati, einlullen.
— koho čím: dítě zpěvem. Us.

Uhejsati, ausjauchzen. — se. U Uher.
Hrad. Tč.

Uhel, gt. uhle, uhlík, u, uhlíček, čku,
m. = těleleso vypálené, die Kohle. V. U. dře-
věný, Us., řeřavý n. živý, V., uhašený n.
mrtvý, z kamenného uhlí, Šp., kostní, Kno-
chenkohle, krevný, živočišný, thierische K.,
Kh., rostlinný, vegetabilische K. Nz. TJ. cu-
krový, Zuckerkohle, Nz., římský ku kre-
slení, römische K. Seč, paseka, mýť, koš,
belík, kbelík, lopata, vůz na uhle. Uhel
(ze dříví) páliti, hasiti, voziti, prodávati. Šp.
U. studený a umrlý. Ctib. Černý jako uhel.
V. Uhlem černiti, naznamenati, napsati. Us.
U. doutná, glimmt. Dch. Panimámo, ženci
dó (jdou), večera je na uhló. Sš. P. 518.
Uhlevé zažhli jsú se ot nie. Bj. Vypadl
uhlíček z kamen. Us. Dch. Najdi sobě ren-
dlíček a podkutaj si pod něj uhlíček. U Rož-
nova. Kol. vánč. 68. Uhel často ohněm bývá,
i proňž bohatý sbožie zbývá. Dal. 17. Komu
třeba uhle, hledej v popeli. Lb., Šp. Uhel-li
z kamen vypadne, přijdou hosti. Us. Kdo
zapaluje velikým uhlem tabák ve fajfce,
toho žena mnoho jídel mu sní. Kda. — Vz
Rst. 17.

Úhel, úhlu (dříve a nyní na Slov. gt.
úhla), m. Vz Manžel. Ú. = kout, der Winkel,
lat. angulus = místo, ve kterém dvé přímé
čáry v rozličném směru tažené se sbíhají
a sice uvnitř těch čar. Sedl. Ú = odchylka
směrů dvou přímek, které vzhledem k úhlu
jeho rameny slovou. U. jest rozdíl směru
dvou sbíhavých přímek. Blř. U. pravý (90
stupňů měřící), ostrý (méně než 90"), tupý
(více než 90° měřící). Rechter W. od. ein
Rechter (R), angulus rectus, ywvía öqü-i],
úhel pravý; schief, ang. obliquus, úhel kosý;
spitz, spitzig, acutus, ôl-tía, ostrý; stumpf,
obtusus, áuftleia, tupý; hohl od. konkav,
kleiner als 180°, und nur in Bezug auf den
konvexen W. so genannt, úhel dutý; ge-
streckt od. gerad, von 180°, nur des Systems
wegen Winkel, genannt, úhel přímý, diff.
geradliniger Winkel; erhaben od. konvex,
(einspringend, in ebenen Figuren), grösser
als 180°, in Bezug auf den konkaven W. so
genannt, úhel vypuklý (úhel vběžný n. vbí-
hající); anliegend, přilehlý; anstossend, sou-
mezný, stečný; Neben-W., ang. deinceps po-
situs, >) feešiji- yo>vía, eine Art der anstos-
senden Winkel, úhel vedlejší: Ergänzungs-
W., eine Art der anstossenden W., úhel dopl-
ňovací, doplněk, úhel doplňku; benachbarte,
z. B. die am Perimeter eines Polygons lie-
genden Winkel, úhly sousedné; Scheitel-W.,

ang. verticalis, >) Y. axa v. oyveijv yo)via, úhel
vrcholový (n. křížový); äusserer, ang. exte-
rior, r) lY. xbc; yo)via, zevnitřní; innerer, inte-
rior, -fj ivröc yo)via, vnitřní; Wechsel-W.,
ang. alternus, t) žvatlal- yiovia, úhel ob-
měnný n. střídný; Gegen-W., ang. oppositus,
i; untvavriuv ywvia, úhel protilehlý, úhel

protější; Linien-W., angulus, ywvía, úhel;
Flächen-W. (den zwei Flächen mit einander
bilden), úhel plošný, diff. ebener Winkel;
körperlicher od. Körper-W., úhel tělesný,
und zwar 1. einspringender, min. kout, (kout,
prostora jedním toliko směrem uzavřená ro-
vinami, jež musí býti nejméně tři a jež
v jediném bodě musejí se prostupovati. S. N. );
2. Ecke, angulus solidus, ßre^eä ywvía, roh;
ebener W., ang. planus, iníneóoc yo>vía, úhel
plochý n. ploský; geradlinig,, přímočárný;
gemischtlinig-, rozličnočárný (různo-); krumm-
linig, křivočárný, diff. gekrümmter Winkel;
sphärischer o. gekrümmter-W., úhel sfaerický
n. kulový; in d. prakt. Geom. wahrer W.,
úhel pravý; Horizontal-, úhel obzorný, úhel
na obzor uvedený n. svedený; Höhen-, úhel
výšky n. úhel nad obzorem n. nadobzorný,
sníženosti (pod obzorem, podobzorný). Tie-
fen-, svahový (Abdachungs-), odchylku (Ab-
lenkungs-), vnější, spřežný (spřežitosti), Kon-
jugations-, souřadnic, dostavy, směru, Direk-
tions-, dopadu (dopadkový, Einfalls-); vpá-
dný, u měření hrubé n. ruční střelby, S. N.
XI. 287., KP. II. 129., výstupu (Elevations-),
vychýlky (Elongations-), výstřednosti (Excen-
tricitäts-), spádu, Fall-, zorný (zrakový),
homolog, vnitrní, seku n. úseku n. úsekový,
Kreisabschnitts-, středový (který má vrchol
ve středu kruhu, Prm. III. č. 12. ), Mittel-
punkts-, sklonu (sklonitosti, Neigungs-, vz
Schd. II. 5. ), obvodný v polokruhu (W. an
der Peripherie im Halbkreise), obvodu (ob-
vodový, Peripherie, který má vrchol v ob-
vodu kruhu, Prm. III. č. 12. ), srazu, Stoss-,
polohy, Positions-, otáčení, der Drehungs-
winkel (Šp. ), úměrný (úměrnosti, srovnalosti),
vrcholový, odrazu, Reflexions-, tření, zřecí,
Seh-, hodinný či hodinový či časový, Stunden-,
výplňku (výplňkový, Supplements-). Vz Nz.
325. Ú. v mnohoúhelníku, der Vieleckswinkel.
Nz. Ú. svahový, Abdachungs-, Čsk., zákopů,
Trancheen-, S. N. XI. 364., bašty, Bollwerks-,
Čsk., s pohybnými rameny, proměnný, Ck.,
úhly nerovné, sobě rovné, střídavé, Wechsel-,
souhlasné, korrespondirend, shodné či sou-
hlasné, stejnolehlé; ú. souměřitelný, nesou-
měřitelný, stýkavé neb stečné, stejnohledné,
kladný či příčetný, záporný či odečetný,
združovací, Konjugations-.. Jdč. Ú. rozštěpný
či rozsošný, Theilungs-, zahnutí, Knickungs-.
Nz. Ik. Úhel polarisační. Bř. N. 68., Schd.
II. 5. Ú. lomu, odrazu. Vz KP. II. 129.,
137. Vrchol, Scheitel, stupeň, Grad, měření
úhlu; středění n. zastředění úhlův, das Cen-
tnren der Winkel; kroužení, pohybování
kruhem, die Kreisbewegung; výseč n. výsek
kruhů (kruhový), der Kreisausschnitt. Nz.
Ú. sestrojiti, zavříti, měřiti; dvě strany a
jimi tvořený ú. určují trojúhelník; úhlové
x a y doplňují se do 90°; všichni praví
úhlové jsou si (vespolek) rovni; ramena
úhlu. Nz. Vz S. N. Dům v úhlech dobře
upevněný. Kom. U. čelestní. Ssav. Do úhlu
zavěšený, in W. eingehängt. Šp. — Ú. u
dělostřelcův: ú. zvýšený, Elevations-, sní-
žený n. ukloněný, Repressions-, měřicí
Visir-, jadrný, Kern-, nasazený, Aufsatz-,
bokový, Flanken-, smetený, bestrichener,
smítavý, bestreichender, zmenšený, vermin-

230*