sb157-05 0..8296

300

derter, mrtvý, todter W. Bur. — Ú. v hor-
nictví n. ort slove místo na konci chodníku,
kde horník právě při kahanu pracuje, vrtá,
trbá, der (das) Ort. Am. Ú. = roh věci,
domu, ulice, die Ecke. Na úhlech všech ulic.
Br. V témž městě vystavěl z gruntu kollej
jesuitskú ve čtyry úhly. Břez. 304. Na čty-
rech úhlech toho stolu; Na úhlech zedných
(in angulis murorum). BO. Ú-hly stavby,
die Grundecken des Gebäudes. Dch. Jsa jako
nějaký velmi pevný kámen v rohu úhlu po-
ložen. BR. II. 798. a. — D., Troj. — Ú. =
strana, die Seite, die Weltgegend. U. hlavní
světa (světový); úhly (strany) poboční či
mezilehlé či vedlejší (Nebenweltgegenden).
8. a Ž. Východní ú., místo n. úhel nebes,
kdež slunce zapadá. V. Dyby byla Morava
jako jsou Uhry, dala bych ti huběnky na
Všecky úhly. Sš. P. 700. Navrať se od čtyř
úhlóv země k svému vykupiteli, jenž tě
čeká. Hus III. 80. — Ú. = pol, točna, der
Pol. Ú. nebe, V., půlnoční, světa. D. — Ú.
električiny, magnetu, galvanského sloupu, der
Pol. Magnet má též dva poly č. úhly. Jg.
— Ú., hle, f. = pole déle roku ladem ležící.
U Bysterska. Sn.

Úhelák, u, m. = úhelník, der Eckstein.
Us. Jg.

Uhelka, y, f. = uhličnatka, uhličitá ky-
selina, die Kohlensäure. Šp.

Úhelka, y, f. = houba, cikánka, agaricus
campestris, der Träuschling. D. Z hnoje
koňského rostou ú-ky č. pečárky (Cham-
pignon). Rostl. I. 182. a., Schd. II. 258.,
Rstp. 1891. Ú. ovčí. Rstp. 1892., Čl. 180.,
Kk. 78.

Uhelna, y, f. = lom kamenného uhlí,
uhelný důl, uhelné, hory, die Kohlengrube,
der Kohlenbergbau, das Kohlenwerk, Kohlen-
bergwerk. Hř. Provod u-ny, der Betrieb
des Kohlenbergwerkes. Dch. Vz KP. III.
121., 128., 132., 130., 136. — U. = místo,
kde se uhlí chová, die Kohlenkammer. Jg.

Uhelná Příbram, Pal. Dj. IV. 2. 489.

Uhelnatý, kohlenreich. U. dříví, hlína,
Kohlenschiefer. Techn. U. kysličník, das
Kohlenoxydgas. Hrk.

Uhelně, winkelig. Ú. nežit rozříznouti.
Sal.

Uhelní, vz Uhelný.

Úhelní, vz Uhelný.

Uhelnice, e, f. = uhelna, doly uhelné,
Th.; huť uhelná, die Kohlenhütte. Plk.

Úhelnice, e, f. = nástroj složený z 2
pravítek v pravém úhlu spojených k měření
pravých úhlův, das Winkelmass, -eisen. S. N.,
Jg., BO., Skv., Šp. Ú. kamenická. Skv. Podlé
ú-ce kouty vede. Kom. J. 758. Po ú-ci, ad
amussim. V. Vz Úhelník, Pravítko. — Ú.,
rostl. Rstp. 2068.

Úhelnicovati = podlé úhelnice měřiti,
nach dem Winkelmass richten. Bern.

Úhelnicovitý, gnomonicus, in Winkel
gebogen n. p. kel náhle úhlem prohnutý
k. př. u routy, podsluničníků. Rst. 510.

Uhelnictví, n. = uhelný průmysl, die
Kohlenindustrie. Hř.

Uhelníček, čka, m. = sýkora černá (ko-
ňadra, konězdra), parus uter, die Tannen-
meise. Pdy., D., Frč. 354.

Uhelník, u, m., der Kohlentopf, die
Kohlenpfanne, der Réchaud. D. — U., der
Kohlenwagen. Vys. — U., das Kohlenhaus.
Zpr. arch. IX.

Úhelník, u, m., das Winkelmass, -eisen,
-haken. Ú. s rameny stejně dlouhými, pravý,
príložný, Anschlags-, stojatý, Stell-, křížový,
Kreuz-, tupý, Sechseck-, tesařský. Šp. U.
pokosný, Kehrungswinkel, s ocelovým ja-
zykem, der Winkelhaken mit Stahlblatt.
Skv. Vz Úhelnice. — Ú. = úhelný kámen,
kachel do kamen atd., der Eckstein. An
hlavným ú-kem sám Ježíš jest. Sš. II. 97.
Dvě zdi na jednom ú-ku vystavené. Sš. II.
22. (Hý. ) — Ú. tělesný, koutník, das Kör-
pereck. Ú. rovno-, nerovnoboký, rovno- ne-
rovnokoutý, pravidelný, souměrný. Jdč. II.
22., 27.

Uhelniště, ě, n. = kde se uhlí pálí, skládá,
de Kohlenplatz, das -lager. D., Dch.

Úhelnosť, i, f. = náklonnosť dvou hmot
jinorodých působením na sebe elektřinu
činiti, die Polarität. Pr. Chym. 47.

Úhelnostniti, il, ěn, ění, úhelnostňovati,
polarisiren. Vz Úhelnosť. Prm. Chym.

Uhelny, pl., f., několik domků u Středo-
kluk.

Uhelný, -ní = od uhle, k uhli se vztahu-
jící, Kohlen-. U. trh v Praze, vz Tk. II.
551., koš, barvy, V., lopata, Ros., vůz
(uhelník), D., jiskra, Troj., dehet, koryto,
-becken, -mulde, olej, cedidlo, pánvice,
plyn, tyglík, útvar, vápenec, Nz., důl, dříví,
hory, kolna, plást, pole, prach, šachta, lo-
žiska. Vys. U. nákres, Kohlenskizze, loď,
okres, cihelky (kamenné uhlí prašné na-
močené, stlačené a usušené k pálení), kbelík,
Dch., vrstva, -schichte, -lage, Šp., celina,
-gänze, Hrk., vápenec, flec (její uložení), flec
radnická, u. útvar v uher. zemích, u Steier-
dorfu, vyhořelé flece, u. pole na rozličných
místech. Vz Krč. 519., 494., 532., 533., 568.,
706., 904., 530., 529. Nemoc plic vdecho-
váním prachu u-ného, anthracosis. Nz. lk.

Uhelný, -ní = k úhlu se vztahující,
Winkel-, Orts-. Ú. cihla, D., páka. Sedl. Ú.
zrcadla, vz Zrcadlo. Ú. rychlosť, vz Úhlový.

— Ú. = nárožní, Eck-. U. kámen (gruntovní).
Br., D. Ú. kámen = kámen, jenž v úhlu
osnovy či základu nějaké budovy položen
sa dvě zdi různě se sbíhající udržuje a
spojuje. Sš. II. 101. (Hý. ). Jenž stal se
hlavou ú-nou. Sš. Sk. 45. Učiněn jest
v hlavu ú-ní, caput anguli. ZN. Brána ú-ná.
BO. Kamen, jehož zavrhli sú stavitelé, ten
učiněn v hlavu ú-ní. Hus III. 43. — Ú. =
hlavní, Haupt-, Ú. vítr, Kom, pilíř. Dch. —
Ú. = polarní, Polar-. D.

Úhelovati co: pole (déle roku ladem
nechati, cf. Úhel, konec). V Bystersku. Sd.

Uhemzati = hemzavě ulézti, einen Weg
wie ein Wurm kriechend zurücklegen. Ros.

1. Uher (na Slov. Uhor), gt. Uhra, m.,
pl. Uhří, Uhři, Uhrové; der Ungar. Č. Nalit
Uhřie v setniny se shlukú. Rkk. Uhru žád-
nému nevěř, leč který má tři oči v čele.
Č. Hřích je v Uhřích (U-hřích). Č. — Uher-
čina, y, f. = uherský jazyk, die ungarische
Sprache. — U-na, druh uherského vína. Us.

— U-na, ungarische Krankheit, druh horké