sb157-05 0..8296

304

D. — U. = jankovitý kůň, der Koller (zastr. ).
— U. = druh jíkavců černějších. Us. Dch. —
Uhlířem býti = dáviti se, speien, brechen.
Ros.

2. Uhlíř, e, m., samota u Chlumce v Tře-
boňsku. PL.

3. Uhlíř, e, m., osob. jm. U. Jos., nar.
1822., gymn. ředitel v Praze a čes. básník.
Vz S. N, Šb H.. 1. 301. - U. F. B. Tf.
H. 1. 195. — U. Hynek. Jg. H. 1. 646. —
U. Jan, řed. hosp. školy v Chrudimi a spi-
sovatel. Vz S. N.

Uhlíře, něm. Auhlir, ves u Bělohradu. PL.

Uhlíři, Kriebaumkollern, ves v Krum-
lovsku. — U. u Borové, Mistelholzkollern,
ves tamtéž.

1. Uhlířka, y, f., na Slov. uhlářka =
žena uhlířova, die Köhlerin, Kohlenbrennerin.
D.

2. Uhlířka, y, f. = liška pod hrdlem a
pod břichem začernalá, canis alopex, der
Kohl-, Brandfuchs. Linn.

Uhlírna, y, f. = pálení uhlí, die Kohlen-
brennerei. Um. les. II. 213.

Uhlířov, a, m., Köhlersdorf, ves u Opavy.

Uhlířová, é, f. = uhlířka.

Uhlířovati, Köhler sein; dáviti se, bre-
chen, speien. Vz Uhlíř. Ros.

Uhlířský, Köhler -. U. huť, rychtář. Vz
Tk. II. 551.

Uhlířství, n. = dobývání dřevěného uhlí
ze dříví, die Kohlenbrennerei. Vz S. N.,
KP. III. 331.

Uhlířův; -ova, -ovo, dem Köhler gehörig.
Us.

Uhliska a) samota u Napajedel; b) domky
u Vsetína; c) les u Lipníka.

Uhlisko, a, n., na Slov. a) veliký uhel,
grosse Kohle; b) uhliště. — U., jméno pole
u Luhačovic na Mor. Nad u-kem. Šd. —
Uhliska, pl., n., jm. pole u Vsetína. Vck.
Jm. pasek a) u Rožnova, b) u Roketnice a
jednotlivých domkův u Napajedel. TČ.

Uhliště, ě, n. = místo, kde se uhlí pálí,
die Kohlstätte. D. — U., Kohlheim, Kulm,
ves v Klatovsku. Arch. III. 283

Uhlober, u, m., der Winkelfasser. Šm.

Uhlobiti, il, en, ení, uhlobovati, einphä-
len, einrammen. — co kam čím: kůl v zemi
taranem u. Na Mor. Tč.

Uhlodaný, abgebissen, abgenagt. U. kou-
sek, list. Dch., Nz.

Uhlodati co: kus kůry. — koho. A co
snáší mnozí, to člověka neuhlozí. Ehr. Člo-
věka neuhlozí to, čeho též jiní zakoušejí.
Lpř. Cf. Hlodati. — čím: zuby. — čeho
kde: na kosti. Ros. Myši chléb v komoře,
na půdě u-ly. Us.

Uhlodusík, u, m. = cyan.

Uhlohydrat, uhlohydrát, u, m., látka or-
ganická, pevná, netěkavá, obsahující C₁₂ n.
C₁₄ a vodík s kyslíkem v tom poměru, jako
ve vodě. Vz Šfk. 541.

Uhlojev, u, m. (beim Markscheider), der
Winkelweiser (ein Richtscheit zum Winkel-
messen), Šm.

Uhlokyselý, kohlensauer. Rostl. I. 127 b.

Uhlokysličný. U. vody, kohlensäurehaltig.
Dch.

Uhlolamač, e, m., der Kohlenbrecher.
Dch.
Úhloměr, u, m., der Goniometer, vz
Úhelnice. Ú. příložný, der Anlegegoniometer,
Nz., optický (odrazový), Reflexionsgonio-
meter. KP. II. 133.

Úhloměřicťví, n., die Goniometrie. S. N.

Uhloměřič, e, m., Kohlenmesser, osoba.
Šm

Úhloměrný, goniometrisch. Ú. stroj, kříž,
das Winkelkreuz. Nz. Ú. úkon, g. Funktion,
desky, řešení obrazců. Jdč. III. 11., 24.. 28.,
Nz.,

Úhloměrový = úhloměrný.

Úhloměrský = úhloměrný. Nz.

Uhloměrství, n. = měření úhlův, die
Goniometrie, Lehre von den Winkeln und
ihren Linien. Nz., Jdč. III. 12., Stč. Alg. 58.

Uhlomoziti, il, en, ení, zustampfen; špatně
upraviti, ukaňhati, verhunzen. — co čím. Jg.

Úhlopravý, winkelrecht. D.

Úhlopřenášeč, úhlopřevodič, e, m.,
der Transporteur, Sehnenmassstab. Nz. Vz
Úhlostroj.

Úhlopříčka, úhlopříčna, y, f., die Dia-
gonale. Vz Uhlopříčný. U. u tělesa hrana-
tého jest přímka, jež jde od rohu některého
k rohu na jiné hraně ležícímu. Jdč. II. 29.

Úhlopříčný, Diagonal-. U. řez, Jdč. II.
29., čara, přímka (která vrcholy protilehlých
úhlů spojuje), plocha, měření, způsob. Nz.
Vz S. N.

Uhlopůda, y, f., der Torfboden, nové.
Seidl.

Uhlorodný = uhlíkový, kohlensauer. U.
vítr. Ja.

Uhloroh, a, m., tetigometra, hmyz kří-
sovitý. Krok II. 263.

Úhlostroj, e, m. = nástroj, kterým se
úhlové dle daných stupňů dělají n. přenášejí,
der Transporteur. Sedl. Vz Úhlopřenášeč.

Úhlostupeň, pně, m. = stupeň úhlu, der
Winkelgrad. Šp.

Uhloť, i, f., der Anthrazit, die Glanz-
kohle. Min. 93.

Uhloupiti, il, en, ení, einen dummen
Streich machen. Jg. — se v čem. Kinsk.

Úhlovatý, vieleckig.

Uhlovitý = uhlí podobný, kohlig. Rst. 510.

Uhlovka, y, f. = uhelná cihla, der Kohlen-
ziegel. Šp.

Uhlovodičnatý soličník, Kohlenwasser-
stoffchlorid, Chloräther. Pr. Chyra. 144.

Uhlovodík, u. m., der Kohlenwasserstoff,
das Kohlenwasserstoffgas. U-ky či hydro-
karbony zoveme zvláštní a rozsáhlou třídu
sloučenin organických, složených jen z uhlíku
a vodíku, které s alkoholy a kyselinami
v nejužším spojení jsou, poněvadž z nich
se tvoří a v ně opět se přeměňují. Vz Šfk.
503., Bř. N. 106.; 107., Schd. II. 113. Ú.
lehký (plyn báňský n. uhelný, das Gruben-
gas, Nz., plyn bahnitý, methlan, der Methyl-
wasserstoff, Šp. ), těžký. Nz. Vz S. N., Šfk.
105., 106 U. tekutý a pevný. Šp.

Uhlovodíkový, Kohlenwasserstoff-. Vz
S. N. X. 178.

Uhlový = od uhle. Kohlen-, U. barva
(černá bez lesku). Rostl. U. cihla = uhlovka.