sb157-05 0..8296

305

Úhlový, úhelní, Eck-. U. kámen. BO.
Ú. soustava. Vz H. N. Uhlová rychlosť,
die Winkelgeschwindigkeit. Nz. Ú. věnec,
Winkelkranz, železo. Šp., Ú. bod, der Eck-
punkt (v geometriii. Nz. Ú. (kuželité) kolo,
konisch. Šp. — Ú. = polarní, Polar-. V kra-
jinách uhlových. Rostl.

Uhlovlačný. U. střída, Koklenkarren-
strecke, f. Hř.

Uhlovozný. U. střída, Kohlenförder-
strecke. Hř.

Úhložilný = žebernatý.

Uhltnouti, tnul a tl, utí, uhltovati, schluk-
ken. Bern.

Uhluchati, taub werden. Čím víc kvítků
vzrůst se zmáhá, víc žel její uhluchá. Sš.
Sm. bs. 142.

-úhlý: rovnoúhlý chybně m. rovnoúhelný.
Nz.

Uhmatati, uhmatnouti, tl, ut, ut, utí, ab-
greifen, abtasten. — co čím: prsty. Us Tč.

Uhmožditi, il, ěn, ění = kus něčeho
ukroutiti, uraziti, utlouci, mit Mühe ab-
reissen, abwinden, durchwalken, durchstam-
pfen. — co. Ros. — se s kým, s čím =
upracovati se, sich abrackern. Us. — co
kde: bavlnu ve žbeře. Na Ostrav. Tč.

Uhnalec, lce, m. = dítě nemanželské,
uneheliges Kind. Mor. Šd.

Uhnalý = uhnaný, müde getrieben. —
Ros. Uhnalý = který se uhnal, unavil;
uhnaný, který uhnán byl. Jg.

Uhnání, n., die Ermüdung. Us.

Uhnaný; -án, a, o, müde getrieben. Us
Ros. Vz Uhnalý.

Uhňápati = nemotorně ušlapati, plump
niederstampfen. Us. Jg.

Uhnati, vz Uhoniti.

Uhňati, lépe: huhňati. Jg.

Uhňavý, lépe: huhňavý.

Uhnésti, uhnísti (zastr. uhněsti), uhnětu
a uhnetu, hnětl, ten, ení; uhnětati, uhnetati;
uhnětávati = umísiti, kneten, knetend zu-
bereiten. — co: těsto, hlínu. Us., Br. —
co čím kde: těsto rukama na vále. Us. —
U., = tisknouti, tlačiti, drücken. Mach.

Úhnět, u, m., die Bedrückung, Abquälung,
Abgrämung. der Biss. Us. Dch.

Uhnětatel, e, m., der Bedrücker. Sych.

Úhnětek, tku, m. = úhnět. U-tky svědomí.
Sš. Sk. 253.

Uhněteně, uhneteně, geknetet. Br.

Uhnětení, uhnetení, n., das Kneten. —
U., die Bedrückung. Měst. bož. IV. 256.

Uhnětený, uhnetený; uhněten, a, o, =
smíšený, geknetet; utištěný, be-, gedrückt;
u noha. Jg. Lid obecný těžce porobený a
u-ný. Pal. V. 2. 482. — čím: válkami.

Uhnětivý, bedrücksam; abmühend. Šm.

Uhněvati, erzürnen. Arch. III. 454. —
koho, se čím. Us. — se na koho. Velmi
sě uhněva na toho bohatce. Bj.

Uhniličatěný; -ěn, a, o, teigig. Šd.

Uhniličatěti = uhniličeti. Mor. Šd.

Uhniličelý = uleželý, teigig, mürbe. D.
U. hrušky.

Uhniličeti, el, ení = uležeti se, teigig
werden — kde. Šípek, na němž ovoce přes
zimu uhniličelo. Hlas. Ovoce na půdě na
slámě uhniličí.

Uhnilý, abgefault. U. úd. Us. — jak.
Moje ruce bílé po loktě uhnilé. Sš. P. 793.

Uhnísati, eitern. Rána už uhnísá. Us.
Tč.

Uhnísti, vz Uhnésti.

Uhniti, hniji, il, ití; uhnívati, ab-, weg-
faulen. — abs. Když kopyto uhnívá. Ja. —
kde. Každý musí v černej zemi u. Dbš. 85.
Vz Umříti. — čím. Hrozny deštěm uhnily.
Us. Tč.

Uhnití, n., das Ab-, Verfaulen. Jg.

Uhnízditi se, il, ění = hnízdo si učiniti,
usaditi se, sich einnisten. Aby Čechové tam
u. se ani zemi odtud zase škoditi nemohli.
Pal. III. 3. 50. - se kde (u koho, v čem).
Až se kuřata pod slepicí uhnízdí. Us. Jg.

Uhnojiti, il, en, ení, nach und nach
düngen, bedüngen. — co čím: pole kostí
moučkou. — co komu. Knězi Martinovi
nohy u-li. Hus II. 9. — kde. Toho oni
upálí anebo v žaláři uhnojí. Chč. 804.

Uhnouti, uhybnouti, uhnu, uhni, uhna
(ouc), ul, ut, utí; uhýbati, uhybovati = od-
kloniti, ukřiviti, odvrátiti, abbeugen, ab-
lenken, beugen, wenden; ujíti, ent-, abgehen,
ausweichen; vyhnouti, ausweichen, auf die
Seite gehen; se = jíti stranou, odkloniti se

etc., weichen, ausweichen, sich wohin beugen,
bewegen. Jg. — abs. Uhni, sic tě udeřím.
Sych. Když se toho dověděla, uhnula jest.
NB. Tč. 240. Uhni (volají na dobytek, když
mu podstýlají). Us. Šd. Farář počne zakli-

nati, ona nechce uhybati (weichen). Sš. P.
792. Sotva jsem uhýbati stačil. Brt S. 14.

— co, koho: koně, Bern., větev. Jg. Ne-
uhybuj srdce mého. Z. wit. 140. 4. — (co)
kam: v stranu. V. Uhni flintu na stranu.
Er. P. 398. Já vás ráda požehnám a uhnu
do výměny. Ksm. (Mor. ). — čeho: hlavy,
ruky. Ros. Chtěli se těch holdovních k Sedl-
čanuom u. Arch. I. 237. — čím: koňmi.
Bern. — kudy; uhýbati jako vodou ryba
(vykrucovati). Č. - (se) čemu: útratám.
Sych. Budeš-li se rány bát anebo jí uhýbat,
budeš šohajíček pohaněný. Sš. P. 720. U.
mnohým nepříležitostem. Ros. Kdo nežádá
si vlásti, uhne se mnohé strasti. Č. M. 179.
Pavel na čas uhnul jich naléhání. Sš. II.
20. — komu odkud: s místa. Bern. —
před kým. Nezabiju mia, nebojím sa já;
mám já svoje ruky pevné a každý přede
mnú uhne, vybráním se já. Sš. P. 261. —
se. Uhni se. Ros. Jelen se uhnul (vyšinul).
D. Počal uhybovati se i nastrkovati synóv
svých místo sebe Pal. Dj. IV. 1. 270. —
(se) komu jak kam, odkud: na pravo,
na levo, Kom., z cesty, Ros., ze země se
u. (utéci). Th. U. sě od zákona. Ž. wit. 118.
51. U. se s cesty, od cesty. V. U. se do
lesa, Us., Ros, k lesu. Us. U. se proti po-
ledni. Pref. Uhybuje se tomu, který zlosti
oblubuje. Mor. Tč. Uhni, uhni z cesty. Us.
Šd. Až se ti (zajíci) ocásejk uhne na stranu.
Er. P. 395. Staly jsou se Cechy i s Moravou
nešťastnými, kdykoli z ní (z té cesty) zase
se uhnuly; Na štěstí uhnul se Břetislav této
cestě. Ddk. II. 183., 184. Uhnuli jsme se
na pravo k ostrovu. BR. II. 471. b. Ani
na pravú ruku ani na levú nemohl se u.;
Mistrské dóstojenstvie v cierkvi sě znamená,