sb157-05 0..8296

306

kteréžto, když k zisku tělestnému uhne se,
v nic se obrátí. Hus I. 242., III. 234. U.
se trestu. J. tr. — co čím: list prstem. Us.
Leč dán nám kvítek, jímž čas, jímž prostor
uhýbá. Sš. Sm. bs. 178.

Uhňusený; -en, a, o = prací, námahou
zmořený, erschöpft, ruinirt. Vz násl. Mor. Šd.

Uhňusiti, il, en, ení = prací atd. umo-
řiti, durch Anstrengung erschöpfen, ruiniren.
— co. Kopřivy u-ly všecku přísadu.. Mor.
Šd. Ten dluh by mě uhňusil. Mor. Šd. —
se čím kde. Nátažkou při stavbě celý se
u-sil. Mor. Šd.

Uhnutelnosť, i, f., die Biegsamkeit.

Uhnutelný, beweglich, biegsam.

Uhnutí, n., das Ausweichen, Abbeugen,
Ablenken, Beugen.

Uhnutý; -ut, a, o = odkloněný, křivý, ab-
gelenkt, abgebeugt. V.

Uhoblovati, ab-, weghobeln, fertighobeln.
— co: kus prkna, — čeho. Ten toho uho-
bloval (neurčitou měrou). — co odkud:
se stolu. Us. Jg. — co z čeho: cep z du-
bového dřeva. Mor. Tč.

Úhod, u, m. = uhození, der Stoss. Bern.

Úhoda, y, f. = příhoda, das Ereigniss,
der Vorfall. Zlob. — Ú. = smlouva (nové),
der Vertrag. Jg.

Uhodení, n., das Treffen. U. pravdy.
Ctib. H. 20.

Uhodinařiti, il, en, ení, durch Uhrmacherei
gewinnen. Ros.

Uhoditi, hoď, -dě (íc), il, zen, ení; uhá-
zeti, el, en a ín, ení; uhozovati = udeřiti,
bíti, praštiti, schlagen, aufschlagen; něčím
ubiti, umazati házeje, bewerfen; hoditi, wer-
fen; trefiti, nechybiti, treffen, nicht fehlen,
hinein schiessen o. werfen o. schlagen; při-
jíti kam chtěl, dostati se, wohin treffen,
richtig kommen, den Weg finden; nastati,
einfallen, eintreten; shodnouti se, porovnati
se, einig werden o. sein, sich worüber ver-
gleichen. Jg. — abs. Hrom uhodil. Us.
Uhodila zima, horko (nastalo). Kram. Uho-
dila (udeřila) dvanáctá. Brt. Hned věděl,
kolik u-lo (jak se věc má, wie viel es ge-
schlagen hat); U-il mráz. Dch. Když kat
nejprv u-dil, meč se nad ní poklonil. Sš.
P. 9. Od pravdy jsi daleko neuhodil. Šml.
U-la jeho hodina. Us. Uhoď! D. Až uhodí
(= bude) cesta. Us. — koho. Ach Bože,
co sa se mnú vodí (děje), že mia každý
člověk zdaleka uhodí? Sš. P. 402. My to
u. nemohúc prosíme za naučení. NB. Tč.
241. — co, koho čím (jak): holí, Us.,
kamenem až do smrti, V, ohavnými věcmi
někoho uházeti, Br., pohlavkem. Ros. U-il
ho Jidášem (= stal se lakomým). Us. O toho
měšcem Jidáš u-dil. Tam nemají, čím by
psa. uhodil. Us. Msk. Děvy došek kamením
uhazují. Sš. P. 771. — koho kam. Uhodila
ho lenosť pod kolena (jest líný). Vz Janek.
Č. U. k cíli. Ryt. kř. Nemohl k vojsku u.
trefiti, přijíti). Mudr., Háj. On k dluhu u
nemůže (přijíti, jej dostati). Pr. měst. Uhodil
naň, aby se přiznal. Dch. Blažen, kdo v dů-
ležitých věcech na pravý úsudek uhodí. Sš.
L 81. (Hý. ) Jeden tomu, druhý onomu na
kloub uhodí. Kos. Ol. I. 173. Zisk falešný
škodu plodí, a i to, co máš spravedlivé, na

zkázu uhodí. Na Slov. Tč. Uhoď na to už
jednou, ať je tomu konec (učiň tomu jednou
konec). Us. Ntk. Letos u-dil špatný rok na
okurky. Us. U. na. pravdu. Šm. Uhodíš na
Janka. Ctib. Hd. Tesákem naň uhodil. Arch.
rkv. Jakž jest živ, již nemohl jest na lepší
řád večeře Páně u. Chč. (Pal. Dj. IV. 1.
413. ). U-dil mu na žílu. Mt. S. Dav se vésti
pudem zachování sebe uhodil na cestu,
kteréž odtud bez ustání se přidržoval; 1 zde
nedovedl u. na pravý prostředek. Ddk. II.
86., 103. (Tč. ). U. na pravou cestu (přijíti).
D., Kom., Žer. U. na dvéře pěstí, holí. Na
kůl u. = naraziti. D. Na nepřítele (naraziti,
2) bitvu s ním svésti). Zlob. Hrom uhodil
na kostel. V. U. na obtížnosti, Zlob.; Při
kopání základů na překážky u. Ml. — co
komu: sousedce dítě. Ms. — komu kdy.
Poslední hodinka uhodila mu v noci ze dne
21. na 22. ledna. Ddk. II. 446. — (komu)
kam, v co (čím, jak, mezi kým): ně-
komu v notu u. L. U. v pravý prostředek
(trefiti). Reš. V pravdu u., Plk., Reš., Ddk.
VI. 181., v cíl, Št., v špičku, Us., v něco
(trefiti), V., kopím v někoho. Troj. Chci se
přičiniti, aby v dobrý konec mezi vámi
uhozeno bylo. Hlc. Když tam věc uhoditi
nemohú, žádají za naučení. Tov. k. 218.
Neuměl-liby v to uhoditi, vznes to na pány.
Půh. 1412. I vaší milosti prosíme, že ráčíte
nám naučení dáti, kterak mi strany před-
psané spravedlností máme poděliti, poněvadž
jsme my v to nemohly u.; Protož my ne-
mohúce v to bez naučení vašeho u., vaší
milosti za naučení na tu při prosíme; My
jsme v tyto jich řeči a pře u. nemohli a
chtiec, aby se jim neukrátilo, prosíme vás
za naučení; Jan uchytie konvici a u-dil jej
v oko. NB. Tč. 4., 21., 63., 254. Kterak by
měla to právo jemu učiniti, v to jsú neměli
u. Půh. II. 349. Kdyby užší výbor sestoupil
se s obou stran, mněl, že by snáze bylo u.
v nějaké narovnání. Pal. Dj. III. 3. 89. To
dítě uhodilo v pláč. U Rakovn. Uhodi
v hlavu i vykyde se mozk. BO. Po tomto
slovu ihned v řeč latinskú uhodí. Let. 16.
Ktož jste chybili, uhoďte v pravdu. Hus
III. 271. Což budu moci, rád se přičiniti
chci, aby v dobrý konec mezi vámi uho-
zeno bylo Arch. II. 15. U. v osidla (při-
jíti). D. Uhodil Mělníkem v Hoštku, až se
Roudnice zatřásla. Prov. Kníže (akkus. )
v ledví uhodil. Háj. Doufáme, že s boží
pomocí v dobrý prostředek mezi vámi uho-
díme, že země a vy v míru zůstanete. Výb.
— (čím, kým) oč. Něčím, někým o zem
u. Jakož mi píšeš, že Zděnek o své dluhy
uhodí: takéť se naději, žeť já o své uhozi.
Arch. II. 12., Hlc. Pakliby v niveč o ta
dalšie záštie mezi nimi u. nemohli, tehda
obec... Arch. I. 223. U. o dobré koruny
(erwähnen). Arch. I. 10. Konečné oba sou-
sedé o tu věc uhodili (se shodli). Ml. —
(se) s kým oč = smluviti se, shodnouti se.
Mají se přičiniti, aby s obecným sněmem
o náboženství a víru uhodili. V. S císařem
o pokoj u. V. Úředník aby s sirotkem do-
rostlým o to podlé pořádku (ustanoveného)
se uhodl. V. A když sirotkové svým vlád-
nouti budú, dále s těmi kněžími sami uhá-