Předchozí (305)  Strana:306  Další (307) |
|
|||
306
|
|||
|
|||
kteréžto, když k zisku tělestnému uhne se,
v nic se obrátí. Hus I. 242., III. 234. U. se trestu. J. tr. — co čím: list prstem. Us. Leč dán nám kvítek, jímž čas, jímž prostor uhýbá. Sš. Sm. bs. 178. Uhňusený; -en, a, o = prací, námahou
zmořený, erschöpft, ruinirt. Vz násl. Mor. Šd. Uhňusiti, il, en, ení = prací atd. umo-
řiti, durch Anstrengung erschöpfen, ruiniren. — co. Kopřivy u-ly všecku přísadu.. Mor. Šd. Ten dluh by mě uhňusil. Mor. Šd. — se čím kde. Nátažkou při stavbě celý se u-sil. Mor. Šd. Uhnutelnosť, i, f., die Biegsamkeit.
Uhnutelný, beweglich, biegsam.
Uhnutí, n., das Ausweichen, Abbeugen,
Ablenken, Beugen. Uhnutý; -ut, a, o = odkloněný, křivý, ab-
gelenkt, abgebeugt. V. Uhoblovati, ab-, weghobeln, fertighobeln.
— co: kus prkna, — čeho. Ten toho uho- bloval (neurčitou měrou). — co odkud: se stolu. Us. Jg. — co z čeho: cep z du- bového dřeva. Mor. Tč. Úhod, u, m. = uhození, der Stoss. Bern.
Úhoda, y, f. = příhoda, das Ereigniss,
der Vorfall. Zlob. — Ú. = smlouva (nové), der Vertrag. Jg. Uhodení, n., das Treffen. U. pravdy.
Ctib. H. 20. Uhodinařiti, il, en, ení, durch Uhrmacherei
gewinnen. Ros. Uhoditi, hoď, -dě (íc), il, zen, ení; uhá-
zeti, el, en a ín, ení; uhozovati = udeřiti, bíti, praštiti, schlagen, aufschlagen; něčím ubiti, umazati házeje, bewerfen; hoditi, wer- fen; trefiti, nechybiti, treffen, nicht fehlen, hinein schiessen o. werfen o. schlagen; při- jíti kam chtěl, dostati se, wohin treffen, richtig kommen, den Weg finden; nastati, einfallen, eintreten; shodnouti se, porovnati se, einig werden o. sein, sich worüber ver- gleichen. Jg. — abs. Hrom uhodil. Us. Uhodila zima, horko (nastalo). Kram. Uho- dila (udeřila) dvanáctá. Brt. Hned věděl, kolik u-lo (jak se věc má, wie viel es ge- schlagen hat); U-il mráz. Dch. Když kat nejprv u-dil, meč se nad ní poklonil. Sš. P. 9. Od pravdy jsi daleko neuhodil. Šml. U-la jeho hodina. Us. Uhoď! D. Až uhodí (= bude) cesta. Us. — koho. Ach Bože, co sa se mnú vodí (děje), že mia každý člověk zdaleka uhodí? Sš. P. 402. My to u. nemohúc prosíme za naučení. NB. Tč. 241. — co, koho čím (jak): holí, Us., kamenem až do smrti, V, ohavnými věcmi někoho uházeti, Br., pohlavkem. Ros. U-il ho Jidášem (= stal se lakomým). Us. O toho měšcem Jidáš u-dil. Tam nemají, čím by psa. uhodil. Us. Msk. Děvy došek kamením uhazují. Sš. P. 771. — koho kam. Uhodila ho lenosť pod kolena (jest líný). Vz Janek. Č. U. k cíli. Ryt. kř. Nemohl k vojsku u. trefiti, přijíti). Mudr., Háj. On k dluhu u nemůže (přijíti, jej dostati). Pr. měst. Uhodil naň, aby se přiznal. Dch. Blažen, kdo v dů- ležitých věcech na pravý úsudek uhodí. Sš. L 81. (Hý. ) Jeden tomu, druhý onomu na kloub uhodí. Kos. Ol. I. 173. Zisk falešný škodu plodí, a i to, co máš spravedlivé, na |
zkázu uhodí. Na Slov. Tč. Uhoď na to už
jednou, ať je tomu konec (učiň tomu jednou konec). Us. Ntk. Letos u-dil špatný rok na okurky. Us. U. na. pravdu. Šm. Uhodíš na Janka. Ctib. Hd. Tesákem naň uhodil. Arch. rkv. Jakž jest živ, již nemohl jest na lepší řád večeře Páně u. Chč. (Pal. Dj. IV. 1. 413. ). U-dil mu na žílu. Mt. S. Dav se vésti pudem zachování sebe uhodil na cestu, kteréž odtud bez ustání se přidržoval; 1 zde nedovedl u. na pravý prostředek. Ddk. II. 86., 103. (Tč. ). U. na pravou cestu (přijíti). D., Kom., Žer. U. na dvéře pěstí, holí. Na kůl u. = naraziti. D. Na nepřítele (naraziti, 2) bitvu s ním svésti). Zlob. Hrom uhodil na kostel. V. U. na obtížnosti, Zlob.; Při kopání základů na překážky u. Ml. — co komu: sousedce dítě. Ms. — komu kdy. Poslední hodinka uhodila mu v noci ze dne 21. na 22. ledna. Ddk. II. 446. — (komu) kam, v co (čím, jak, mezi kým): ně- komu v notu u. L. U. v pravý prostředek (trefiti). Reš. V pravdu u., Plk., Reš., Ddk. VI. 181., v cíl, Št., v špičku, Us., v něco (trefiti), V., kopím v někoho. Troj. Chci se přičiniti, aby v dobrý konec mezi vámi uhozeno bylo. Hlc. Když tam věc uhoditi nemohú, žádají za naučení. Tov. k. 218. Neuměl-liby v to uhoditi, vznes to na pány. Půh. 1412. I vaší milosti prosíme, že ráčíte nám naučení dáti, kterak mi strany před- psané spravedlností máme poděliti, poněvadž jsme my v to nemohly u.; Protož my ne- mohúce v to bez naučení vašeho u., vaší milosti za naučení na tu při prosíme; My jsme v tyto jich řeči a pře u. nemohli a chtiec, aby se jim neukrátilo, prosíme vás za naučení; Jan uchytie konvici a u-dil jej v oko. NB. Tč. 4., 21., 63., 254. Kterak by měla to právo jemu učiniti, v to jsú neměli u. Půh. II. 349. Kdyby užší výbor sestoupil se s obou stran, mněl, že by snáze bylo u. v nějaké narovnání. Pal. Dj. III. 3. 89. To dítě uhodilo v pláč. U Rakovn. Uhodi v hlavu i vykyde se mozk. BO. Po tomto slovu ihned v řeč latinskú uhodí. Let. 16. Ktož jste chybili, uhoďte v pravdu. Hus III. 271. Což budu moci, rád se přičiniti chci, aby v dobrý konec mezi vámi uho- zeno bylo Arch. II. 15. U. v osidla (při- jíti). D. Uhodil Mělníkem v Hoštku, až se Roudnice zatřásla. Prov. Kníže (akkus. ) v ledví uhodil. Háj. Doufáme, že s boží pomocí v dobrý prostředek mezi vámi uho- díme, že země a vy v míru zůstanete. Výb. — (čím, kým) oč. Něčím, někým o zem u. Jakož mi píšeš, že Zděnek o své dluhy uhodí: takéť se naději, žeť já o své uhozi. Arch. II. 12., Hlc. Pakliby v niveč o ta dalšie záštie mezi nimi u. nemohli, tehda obec... Arch. I. 223. U. o dobré koruny (erwähnen). Arch. I. 10. Konečné oba sou- sedé o tu věc uhodili (se shodli). Ml. — (se) s kým oč = smluviti se, shodnouti se. Mají se přičiniti, aby s obecným sněmem o náboženství a víru uhodili. V. S císařem o pokoj u. V. Úředník aby s sirotkem do- rostlým o to podlé pořádku (ustanoveného) se uhodl. V. A když sirotkové svým vlád- nouti budú, dále s těmi kněžími sami uhá- |
||
|
|||
Předchozí (305)  Strana:306  Další (307) |