sb157-05 0..8296

307

zejte, das Weitere vereinbaren. Soudn. kn.
opav. 1461. Žoldnéři, s kterýmiž není o službu
uhozeno a o škody, aby s nimi uhozeno
bylo vedlé slušnosti. 1471. Mus. 1847. II.
193. Srovnaj se a uhoď s prodávajícím
o správu. Vš. 157. Arcibiskup přijel a s králem
vedlé JMti. vůle o všecky věci uhodil. Arch.
V. 330. Úfáme pánu Bohu, že tu v naši po-
moc tak s nimi uhodíme, ježto se nám
i vám líbiti bude. Pal. III. 2. 7. Mansfeld
vinšoval si toho, aby s hrabětem Bukvojem
o túž věc uhodili. Skl. V. 59. —Jel., Ctib.,
St. skl., Reš. — odkud. Z konopi ven u. =
trefiti, vyjíti. Ros., Mus. — (se, kde) kam.
Hrom uhodil do stromu. Us. Jakoby kámen
do vody uhodil (hodil). Bern. Nevím, kterak
jsem do tohoto místa k vám uhodil (přišel).
Solf., Háj. U-dil do živého, hat den Nagel
auf den Kopf getroffen. Dch. To by musil
do toho hrom u., abych já tomu neudělal
konec. Us. Všk. Tvůj vinek zeleny, ten se
ti proměni, tak jak by uhazel do vody
kameni. Sš. P. 378. U. se do hlavy. D. U.
něčím do terče. Na schodech do nohy se
uhodil. Ml. Prosíme, uhoďte mezi námi;
Já dobrého nebiehám, což by mezi námi
dobří lidé dobrého uhodili. NB. Tč. 150.,
290. Neb na tom sněmu, doufáme, že vždy
uhodíme, co bude k obecnému dobrému.
Pal. Dj. IV. 1. 7. V zákonitém shromáždění
se může o to u. Sš. Sk. 227. A jestližeby
již psané osoby o další záští mezi nimi u.
mohli, buď chvála pánu Bohu. Arch. I. 223.
Neb bych mezi vámi rád pěkně chtěl u.
Arch. II. 15. Bzenecký uhodil na ulici jed-
noho tovaryše v hlavu. Dač. II. 25. Jeden
z lidu v hluk střelu spustiv i uhodi krále
mezi šíjí a plecí. BO. — se oč: o stůl.
Us. — se přes co: přes kapsu se u. =
štědrým býti. Us.

Úhodka, y, f. = uhodnutí, das Errathen.
Slez. Šd.

Uhodlati = uchystati, bereiten, zurüsten.
— co do které doby. Něco toho do té
doby se uhodlá. Ros. — co k čemu jak.
Syn to, co úradou otce ku spasení lidskému
uhodlal, ve skutečnosť uvozuje. Sš. J. 87.

Uhodniti, il, ění = hodným či důstojným
učiniti, würdig machen — koho (co) čeho.
Tím již u-dnil otroctví jejich; Toho Bůh
uhodnil a udůstojil milosti své. Sš. II. 138:
Sk. 165. (Hý. ).

Uhodno = libo, es ist gefällig, es be-
liebt. Omyl. 7.

Uhodnosť, i, f., das Willfahren, die Ge-
legenheit. Div. z. och.
Uhodný = způsobný, hodný, gut, tauglich,
tüchtig; libý, gefällig, beliebig, gelegen

Jg., Koll.

Uhodnouti (místy uhádnouti), dnul a dl,
uf, utí = hádáním trefiti, enträthseln, errathen,
treffen. Jg. — abs. Uhodls. D. Tuším sem,
má milá, tuším sem uhádl. Sš. P. 357. Žiaden
člověk nevie, ani neuhádne, za ktorým šu-
hajkom moje srdce vadne. Sl. ps. 41. Nebude
za těžké uhodnouti, která strana obdržela
vrch. Ddk. II. 203. — co: smysl něčeho,
D., pohádku. Br. Člověk sám nemůže všecko
u. (dovésti). Reš. To žiaden duch neuhádne,
nevie. Mt. S. Jeho meno žiadná živá duše

uhádnouť nemohla. Er. Sl. čít. 70. — co
odkud: nemoc z obličeje. Berg. — kam =
trefiti. Na Mor. Neuhodnete tam, je tam
cesta lesem. Brt. Já už tam uhodnu, když
raně ukážete cestu. Šd. — mezi kým.
Páni, jáť vás prosím, abyste mezi námi ráčili
u. NB. Tč. 150. — komu. Počkej, však já
ti uhodnu (= povím, zač toho loket)! Us.
Msk. — s infinit. Kdo komu jámu kope,
sám do ní upadne a nevím, zdali s nej, kdy
chce, vyskočiť uhádne. Na Slov. Tč.

Uhodnutí., n., das Errathen, Treffen. Stran
přísloví vz Černý, Oko, Trn, Vlk.

Uhodnutý, uhádnutý; -ut, a, o, errathen,
getroffen. Jg.
Uhojení, n., das Heilen.

Uhojený; -en, a, o, geheilt. Us.

Uhojitelný, heilbar, widerlegbar. Celé
obvinění to potkává se s odpory neuhoji-
telnými. Pal. II. 1. 171.

Uhojiti, il, en, ení, heilen. Ježto rány
z boje nedaly se u. Pal. Dj. IV. 2. 477. (Šd. ).
co čím. Tč.

Uhojniti, il, ěn, ění, uhojňovati, vermeh-
ren. — co čím. Us. Tč.

Uhokynařiti, il, en, ení, uhokynovati,
als Höckler erwirthschaften. Ros.

Uholdovati, erpressen, erbetteln. — co.
Ros

Úholičky, dle Dolany, pův. Hoholičky,
ves ve Smíchovsku. Vz S N.

Uholiti, il, en, ení = oholiti, wegscheren,
abrasiren. — co komu kde. Us.
Úhon, u, m. = průhon, der Vichweg. —
Ú. = honění, die Jagd. Ú. na někoho uči-
niti. Zlob. — Ú., der Streit, die Streitig-
keit. Aby o řečený újezd zase strk a úhon
nevznikl. Er. Reg. 145., Gl 346. — Ú.,
úhonek = lup, plen. Vký. Vz Úhonek.

Úhona, úhonka, y, f. = škoda, vada, po-
rušení, kaz, poskvrna, die Verletzung, das
Gebrechen, der Fehler, Schade, Nachtheil.
V. Ú-nu míti, udělati; beze vší ú-ny. V.
Klisna přišla k ú-ně Sych. — Ú. = moralně:
hanba, chyba, poskvrna, der Schandfleck,
Tadel, Fehler, Wandel, Makel, Flecken.
On jest bez ú-ny; život vésti mezi lidmi
bez úhony; není na světě člověka bez ú-ny.
V. Ú-nu bráti, vzíti, najíti, to by jednotě
ú-nu přinésti mohlo. Kom. Bez ú-ny se
chovati; aby mu v tom nikdo ú-ny dáti
nemohl. Br. Bez ú-ny živu býti. D. Na své
pověsti ú-nu trpěti. Schön. Ú. ovšem na
samém Petrovi zůstává. Sš. II. 23., 24.
Žádný mi v tom úhony dáti nemohl. BR.
II. 538. b. To velikou ú-nu jména jeho při-
neslo. V. Všude ú-nu najdeš. Kom. Na všem
ú-nu a nedostatek najde. Ler. Vedl na mne
všeliké ú-ny. Us. V úřadě tak jest se choval,
že ú-ny sobě žádnej na něm bráti nemůže.
Žer. 323. Tak můž ú-nu vzíti světec. Sš.
Sm. bs. 177. Na duši k ú-ně přijíti. Sych.
Ú-ny prostý, tadellos. Dch. Panna bez ú-ny
jest veliké ceny. Prov.

Úhonce, e, m., der Schänder.

Úhončivý = kdo vše jen na oko dělá.
U Ronova. Rgl. Vz násl.

Úhončlivý, aufsässig. Šm.

Úhonek, nku, m. = co uhoněno, kořisť,
die Beute, der Fang. Reš., Jel., Vš. Ú-kem