Předchozí (307)  Strana:308  Další (309) |
|
|||
308
|
|||
|
|||
z vojny má několik jizev. Sych. — Ú. =
uhoněné dítě, nemanželské, der Bastard Us.
Uhonění, n., vz Uhoniti.
Uhoněný, vz Uhoniti.
Úhonice, dle Budějovice, ves v Un-
hoštsku. Vz S. N., Arch. I. 523. Uhoniti, uhoň, ně (íc), il, ěn, ění; uhá-
něti, ěl, ěn a ín, ění; uhnati, uženu, žeň, hnal, án, ání; uhonívati, uhnávati, uhání- vati = pryč hnáti, weg-, forttreiben, weg-, zutreiben suchen; honě ujíti, treibend zu- rücklegen, forttreiben; hnáti moci, im Stande sein zu treiben, ertreiben, dostihnouti, nach- setzen, nachjagen, einholen; lovem dostati, chytiti, uloviti, uštvati, erjagen; lapiti, er- haschen; hnáním unaviti, utýrati, müde jagen, übertreiben, überjagen; honem běžeti, weg- eilen; dorážeti, angreifen, losgehen. Jg. — abs. Pastýř uhnal (= dále hnal), než jsem krávy napojila. Us. Šd. Ten uhání (běží), co může. Us. — co, koho. Dnes tři mile uženu. Us. U. koně. D. Uženeš-li pak ten dobytek (budeš s to, abys jej hnal)? Us. Bycha, bys se běžením přetrhl, neuhoníš. Prov. Uhonil dva zajíce. Už ho celého uho- nili. Us. Šd. Já celé stádo sám uženu. Us. Uhnal mě (řečí přinutil), že sem mu tele prodala. Us. u Kunv. Msk. Uhonil je (= do- honil). Bl. Co kdo uhnal (vydobyl). Kom. Uhonili biskupa. Dač. I. 57. Chtě káče la- piti, uhonil lysku. Prov. Mám úmysl táhnouti na ta místa, kdež bychom něco u. mohli. Arch. III. 384. Byl by laciněji koupil, kdyby ho byli neuháněli (při dražbě naň nepřiha- zovali). U Kr. Hradce. Kšť. — co před kým: dobytek před nepřítelem. Ros. — (co, koho) na čem, na kom. Na koni uháněti (ujížděti). D. Ani na koňoch neradi uháňujú. Dbš. 50. Uháněla jako na větrném koni. Sá. Co na chudých uhoní (lapí). Reš. Kníže na cestě uhonili (postihli, dohonili). Háj. — koho v co: v tenata. Rad. zv. — kde. Sokol v povětří ptáky uhání. Ms. pr. pr. — co, koho čím. Lišku liškou uhnuti (chytrosti proti chytrosti užívati). D. Kravou zajíce neuhoníš Us. Chůzí vlka uhoniti. V. My si té chyby ani nevšimli a oni na ni pořád ukazují a nás tím uhánějí. Us. Čer- mák. — koho s kým: zajíce se psem u. Us. — na koho = dorážeti. Bez přestání na ně uháněli. Dvě. kron. — si, komu co, čeho z čeho (proč) = honě dostati, auf-, erjagen; něco sobě způsobiti, na sebe uvaliti, utržiti, sich zuziehen, verursachen, erwischen. U. sobě nemoc (utržiti), rýmu, zimnici, souchotiny, škodu, neštěstí, D., ránu, V., kořist, Aesop., závrať, Kom., dítě. Sych. Z frejování uhoníš si nemocí. Us. Kdo sobě pro groš hladu užene, ani dvěma ho nevy- žene. Prov. A já chováni doma takového psíčka, co on mně uhoní každého zajíčka. Sš. P. 691. Sebrance si uhonila (nemanželské dítě). Reš. U-la si to někde ve světě. Us. Šd. U-nil si dobré oko u hospodyně. Ehr. Posměch sobě uhoní. Rvač. — jak. Někoho do smrti uhnati. Bern., Šm. Proudem uhá- něti. Dch. Uhání jako švec na trh. Us. Šd. Uháněl rychloletem. Světz. 1871. Uhání jako na větrném koni. Sá. — kam. Zaspalo děvče, |
nevyhnalo krav, huhnal (uhnal) hí (jí) pastéř
pod zelené háj. Sš. P. 541. — kudy. Iason přes hory doly uhání. Us. Dch. — se = uběhati se, sich müde laufen. D. — se čím: během, cestou. Us. — Na Slov. u. se = bráníti se, čemu; muchám, zlodějům, sich wehren. Bern. — se před koho: před soudce (honiti se). Bern. Uhonka, y, f. = kulička, sphaerula. U-ky
biechu vše z zlata púhého. BO. Úhonka, y, f. Koroptve do ú-nek chytati.
Mor. Boč. exc. Úhonný = úhonu mající, tadelhaft. U.
předsudek. Ilias. Petr úhonným byl (hany, důtky, domluvy hoden byl). Sš. 11. 23. Uhopsovati se, sich satt hopsen. — kde:
v hospodě u muziky. Us. Tč. Uhor, a, m. = Uher. Vz Toto.
Úhor, u, úhorek, rku, úhoreček, čku,
m. = rolí, která se zoraná k druhému roku nechává, příloh, úlehle, der Brackaeker, die Brache, das Ruhefeld. Ros. Ú. = pole, které rok neb více roků neoséváme, ale často vzděláváme, Brache, f. Úhor v užším smyslu č. čistý úhor, úplný úhor, černý úhor, reine Brache, vollständige Brache, schwarze Brache. Neúplný úhor, poloviční úhor = pole na podzim (po sklizni) nevzdělané, jehož pou- žíváme buď do jara, ale obyčejně až do měsíce června neb do července jako past- viště. Na jaře neb v létě (v červnu, v čer- venci) počínáme tento ú. vzdělávati a při- pravujeme a pohnojujeme jej k ozimu. Orby následují, možno-li rychle za sebou. Die Hegebrache, halbe Brache. Uhor kyprý ro- zeznává se od polovičního úhoru tím, že se posévá semenem bílého jetele, bojinku atd. a jest tedy uměle založeným pastviskem. Volíme-li pro kyprý úhor červený jetel s travami, stává se v prvním roce po za- setí), že rostliny sečeme. Mürbe Brache, Dreeschbrache. Stává se, že při trojhonném hospodaření úhořiti se přestává a že trať úhorová k pěstování zemáků, řepy, hrachu atd. ano i jetele určena bývá. Takovou trať jmenujeme zeleným č. osetým úhorem, ač- koliv jmenovati se tak nemá. Besömmerte Brache, Grünbrache. Hrubá brázda na zimu č. úhor přes zimu. Před zimou se pole co možná hluboko zoře a zůstane v tom stavu přes zimu ležeti. Die Winterbrache. Štyry koně v úhoře, žaden s něma neoře; Kerá není poctivá, ta je jak charba modrá, co na úhoře sedá. Sš P. 712., 779. Pole úhorem leží. Us. Pod ú. orati (úhořiti). Bern. Ú-ry orati = první orba polí těch, na které se ozimní obilí seti má. Us. Pastva na ú-ru (úhorová, úhořili). J. tr. Voli, voli, sivé voli, poženěm vás naj úhory na zelené. Sš. P. 503. Pásal Janko voly na zelenom úhorí. Sl. ps. Tč. Úhor ladem leží; ú-ry jaří za- seti. Šp. Ta bylina ú. si libuje. V. Sedí vrána na ú-ře (špatnou má živnosť). Ros. Vz S. N., Schd. II. 240., Kk. 63. — U-ry dělati = trní a chrastí vypalovati a tak zemi dříve neúrodnou k orbě připravovati. Ve Slez. Tč. — Ú., vrchol, jugum. (On) po úhoru té strany hory chodieše (per jugum). Jir. exc. |
||
|
|||
Předchozí (307)  Strana:308  Další (309) |