sb157-05 0..8296

308

z vojny má několik jizev. Sych. — Ú. =

uhoněné dítě, nemanželské, der Bastard Us.

Uhonění, n., vz Uhoniti.

Uhoněný, vz Uhoniti.

Úhonice, dle Budějovice, ves v Un-
hoštsku. Vz S. N., Arch. I. 523.

Uhoniti, uhoň, ně (íc), il, ěn, ění; uhá-
něti, ěl, ěn a ín, ění; uhnati, uženu, žeň,
hnal, án, ání; uhonívati, uhnávati, uhání-
vati = pryč hnáti, weg-, forttreiben, weg-,
zutreiben suchen; honě ujíti, treibend zu-
rücklegen, forttreiben; hnáti moci, im Stande
sein zu treiben, ertreiben, dostihnouti, nach-
setzen, nachjagen, einholen; lovem dostati,
chytiti, uloviti, uštvati, erjagen; lapiti, er-
haschen; hnáním unaviti, utýrati, müde jagen,
übertreiben, überjagen; honem běžeti, weg-
eilen; dorážeti, angreifen, losgehen. Jg. —
abs. Pastýř uhnal (= dále hnal), než jsem
krávy napojila. Us. Šd. Ten uhání (běží),
co může. Us. — co, koho. Dnes tři mile
uženu. Us. U. koně. D. Uženeš-li pak ten
dobytek (budeš s to, abys jej hnal)? Us.
Bycha, bys se běžením přetrhl, neuhoníš.
Prov. Uhonil dva zajíce. Už ho celého uho-
nili. Us. Šd. Já celé stádo sám uženu. Us.
Uhnal mě (řečí přinutil), že sem mu tele
prodala. Us. u Kunv. Msk. Uhonil je (= do-
honil). Bl. Co kdo uhnal (vydobyl). Kom.
Uhonili biskupa. Dač. I. 57. Chtě káče la-
piti, uhonil lysku. Prov. Mám úmysl táhnouti
na ta místa, kdež bychom něco u. mohli.
Arch. III. 384. Byl by laciněji koupil, kdyby
ho byli neuháněli (při dražbě naň nepřiha-
zovali). U Kr. Hradce. Kšť. — co před
kým: dobytek před nepřítelem. Ros. —
(co, koho) na čem, na kom. Na koni
uháněti (ujížděti). D. Ani na koňoch neradi
uháňujú. Dbš. 50. Uháněla jako na větrném
koni. Sá. Co na chudých uhoní (lapí). Reš.
Kníže na cestě uhonili (postihli, dohonili).
Háj. — koho v co: v tenata. Rad. zv. —
kde. Sokol v povětří ptáky uhání. Ms. pr.
pr. — co, koho čím. Lišku liškou uhnuti
(chytrosti proti chytrosti užívati). D. Kravou
zajíce neuhoníš Us. Chůzí vlka uhoniti. V.
My si té chyby ani nevšimli a oni na ni
pořád ukazují a nás tím uhánějí. Us. Čer-
mák. — koho s kým: zajíce se psem u.
Us. — na koho = dorážeti. Bez přestání
na ně uháněli. Dvě. kron. — si, komu
co, čeho z čeho (proč) = honě dostati,
auf-, erjagen; něco sobě způsobiti, na sebe
uvaliti, utržiti, sich zuziehen, verursachen,
erwischen. U. sobě nemoc (utržiti), rýmu,
zimnici, souchotiny, škodu, neštěstí, D., ránu,
V., kořist, Aesop., závrať, Kom., dítě. Sych.
Z frejování uhoníš si nemocí. Us. Kdo sobě
pro groš hladu užene, ani dvěma ho nevy-
žene. Prov. A já chováni doma takového
psíčka, co on mně uhoní každého zajíčka.
Sš. P. 691. Sebrance si uhonila (nemanželské
dítě). Reš. U-la si to někde ve světě. Us.
Šd. U-nil si dobré oko u hospodyně. Ehr.
Posměch sobě uhoní. Rvač. — jak. Někoho
do smrti uhnati. Bern., Šm. Proudem uhá-
něti. Dch. Uhání jako švec na trh. Us. Šd.
Uháněl rychloletem. Světz. 1871. Uhání jako
na větrném koni. Sá. — kam. Zaspalo děvče,

nevyhnalo krav, huhnal (uhnal) hí (jí) pastéř
pod zelené háj. Sš. P. 541. — kudy. Iason
přes hory doly uhání. Us. Dch. — se =
uběhati se, sich müde laufen. D. — se čím:
během, cestou. Us. — Na Slov. u. se =
bráníti se, čemu; muchám, zlodějům, sich
wehren. Bern. — se před koho: před soudce
(honiti se). Bern.

Uhonka, y, f. = kulička, sphaerula. U-ky
biechu vše z zlata púhého. BO.

Úhonka, y, f. Koroptve do ú-nek chytati.
Mor. Boč. exc.

Úhonný = úhonu mající, tadelhaft. U.
předsudek. Ilias. Petr úhonným byl (hany,
důtky, domluvy hoden byl). Sš. 11. 23.

Uhopsovati se, sich satt hopsen. — kde:
v hospodě u muziky. Us. Tč.

Uhor, a, m. = Uher. Vz Toto.

Úhor, u, úhorek, rku, úhoreček, čku,
m. = rolí, která se zoraná k druhému roku
nechává, příloh, úlehle, der Brackaeker, die
Brache, das Ruhefeld. Ros. Ú. = pole, které
rok neb více roků neoséváme, ale často
vzděláváme, Brache, f. Úhor v užším smyslu
č. čistý úhor, úplný úhor, černý úhor, reine
Brache, vollständige Brache, schwarze Brache.
Neúplný úhor, poloviční úhor = pole na
podzim (po sklizni) nevzdělané, jehož pou-
žíváme buď do jara, ale obyčejně až do
měsíce června neb do července jako past-
viště. Na jaře neb v létě (v červnu, v čer-
venci) počínáme tento ú. vzdělávati a při-
pravujeme a pohnojujeme jej k ozimu. Orby
následují, možno-li rychle za sebou. Die
Hegebrache, halbe Brache. Uhor kyprý ro-
zeznává se od polovičního úhoru tím, že
se posévá semenem bílého jetele, bojinku
atd. a jest tedy uměle založeným pastviskem.
Volíme-li pro kyprý úhor červený jetel
s travami, stává se v prvním roce po za-
setí), že rostliny sečeme. Mürbe Brache,
Dreeschbrache. Stává se, že při trojhonném
hospodaření úhořiti se přestává a že trať
úhorová k pěstování zemáků, řepy, hrachu
atd. ano i jetele určena bývá. Takovou trať
jmenujeme zeleným č. osetým úhorem, ač-
koliv jmenovati se tak nemá. Besömmerte
Brache, Grünbrache. Hrubá brázda na zimu
č. úhor přes zimu. Před zimou se pole co
možná hluboko zoře a zůstane v tom stavu
přes zimu ležeti. Die Winterbrache. Štyry
koně v úhoře, žaden s něma neoře; Kerá
není poctivá, ta je jak charba modrá, co
na úhoře sedá. Sš P. 712., 779. Pole úhorem
leží. Us. Pod ú. orati (úhořiti). Bern. Ú-ry
orati = první orba polí těch, na které se
ozimní obilí seti má. Us. Pastva na ú-ru
(úhorová, úhořili). J. tr. Voli, voli, sivé voli,
poženěm vás naj úhory na zelené. Sš. P.
503. Pásal Janko voly na zelenom úhorí.
Sl. ps. Tč. Úhor ladem leží; ú-ry jaří za-
seti. Šp. Ta bylina ú. si libuje. V. Sedí
vrána na ú-ře (špatnou má živnosť). Ros.
Vz S. N., Schd. II. 240., Kk. 63. — U-ry
dělati = trní a chrastí vypalovati a tak zemi
dříve neúrodnou k orbě připravovati. Ve
Slez. Tč. — Ú., vrchol, jugum. (On) po
úhoru té strany hory chodieše (per jugum).
Jir. exc.



	308

	z vojny má několik jizev. Sych. — Ú. = uhoněné dítě, nemanželské, der Bastard Us. Uhonění, n., vz Uhoniti. Uhoněný, vz Uhoniti. Úhonice, dle Budějovice, ves v Un- hoštsku. Vz S. N., Arch. I. 523. Uhoniti, uhoň, ně (íc), il, ěn, ění; uhá- něti, ěl, ěn a ín, ění; uhnati, uženu, žeň, hnal, án, ání; uhonívati, uhnávati, uhání- vati = pryč hnáti, weg-, forttreiben, weg-, zutreiben suchen; honě ujíti, treibend zu- rücklegen, forttreiben; hnáti moci, im Stande sein zu treiben, ertreiben, dostihnouti, nach- setzen, nachjagen, einholen; lovem dostati, chytiti, uloviti, uštvati, erjagen; lapiti, er- haschen; hnáním unaviti, utýrati, müde jagen, übertreiben, überjagen; honem běžeti, weg- eilen; dorážeti, angreifen, losgehen. Jg. — abs. Pastýř uhnal (= dále hnal), než jsem krávy napojila. Us. Šd. Ten uhání (běží), co může. Us. — co, koho. Dnes tři mile uženu. Us. U. koně. D. Uženeš-li pak ten dobytek (budeš s to, abys jej hnal)? Us. Bycha, bys se běžením přetrhl, neuhoníš. Prov. Uhonil dva zajíce. Už ho celého uho- nili. Us. Šd. Já celé stádo sám uženu. Us. Uhnal mě (řečí přinutil), že sem mu tele prodala. Us. u Kunv. Msk. Uhonil je (= do- honil). Bl. Co kdo uhnal (vydobyl). Kom. Uhonili biskupa. Dač. I. 57. Chtě káče la- piti, uhonil lysku. Prov. Mám úmysl táhnouti na ta místa, kdež bychom něco u. mohli. Arch. III. 384. Byl by laciněji koupil, kdyby ho byli neuháněli (při dražbě naň nepřiha- zovali). U Kr. Hradce. Kšť. — co před kým: dobytek před nepřítelem. Ros. — (co, koho) na čem, na kom. Na koni uháněti (ujížděti). D. Ani na koňoch neradi uháňujú. Dbš. 50. Uháněla jako na větrném koni. Sá. Co na chudých uhoní (lapí). Reš. Kníže na cestě uhonili (postihli, dohonili). Háj. — koho v co: v tenata. Rad. zv. — kde. Sokol v povětří ptáky uhání. Ms. pr. pr. — co, koho čím. Lišku liškou uhnuti (chytrosti proti chytrosti užívati). D. Kravou zajíce neuhoníš Us. Chůzí vlka uhoniti. V. My si té chyby ani nevšimli a oni na ni pořád ukazují a nás tím uhánějí. Us. Čer- mák. — koho s kým: zajíce se psem u. Us. — na koho = dorážeti. Bez přestání na ně uháněli. Dvě. kron. — si, komu co, čeho z čeho (proč) = honě dostati, auf-, erjagen; něco sobě způsobiti, na sebe uvaliti, utržiti, sich zuziehen, verursachen, erwischen. U. sobě nemoc (utržiti), rýmu, zimnici, souchotiny, škodu, neštěstí, D., ránu, V., kořist, Aesop., závrať, Kom., dítě. Sych. Z frejování uhoníš si nemocí. Us. Kdo sobě pro groš hladu užene, ani dvěma ho nevy- žene. Prov. A já chováni doma takového psíčka, co on mně uhoní každého zajíčka. Sš. P. 691. Sebrance si uhonila (nemanželské dítě). Reš. U-la si to někde ve světě. Us. Šd. U-nil si dobré oko u hospodyně. Ehr. Posměch sobě uhoní. Rvač. — jak. Někoho do smrti uhnati. Bern., Šm. Proudem uhá- něti. Dch. Uhání jako švec na trh. Us. Šd. Uháněl rychloletem. Světz. 1871. Uhání jako na větrném koni. Sá. — kam. Zaspalo děvče,	nevyhnalo krav, huhnal (uhnal) hí (jí) pastéř pod zelené háj. Sš. P. 541. — kudy. Iason přes hory doly uhání. Us. Dch. — se = uběhati se, sich müde laufen. D. — se čím: během, cestou. Us. — Na Slov. u. se = bráníti se, čemu; muchám, zlodějům, sich wehren. Bern. — se před koho: před soudce (honiti se). Bern. Uhonka, y, f. = kulička, sphaerula. U-ky biechu vše z zlata púhého. BO. Úhonka, y, f. Koroptve do ú-nek chytati. Mor. Boč. exc. Úhonný = úhonu mající, tadelhaft. U. předsudek. Ilias. Petr úhonným byl (hany, důtky, domluvy hoden byl). Sš. 11. 23. Uhopsovati se, sich satt hopsen. — kde: v hospodě u muziky. Us. Tč. Uhor, a, m. = Uher. Vz Toto. Úhor, u, úhorek, rku, úhoreček, čku, m. = rolí, která se zoraná k druhému roku nechává, příloh, úlehle, der Brackaeker, die Brache, das Ruhefeld. Ros. Ú. = pole, které rok neb více roků neoséváme, ale často vzděláváme, Brache, f. Úhor v užším smyslu č. čistý úhor, úplný úhor, černý úhor, reine Brache, vollständige Brache, schwarze Brache. Neúplný úhor, poloviční úhor = pole na podzim (po sklizni) nevzdělané, jehož pou- žíváme buď do jara, ale obyčejně až do měsíce června neb do července jako past- viště. Na jaře neb v létě (v červnu, v čer- venci) počínáme tento ú. vzdělávati a při- pravujeme a pohnojujeme jej k ozimu. Orby následují, možno-li rychle za sebou. Die Hegebrache, halbe Brache. Uhor kyprý ro- zeznává se od polovičního úhoru tím, že se posévá semenem bílého jetele, bojinku atd. a jest tedy uměle založeným pastviskem. Volíme-li pro kyprý úhor červený jetel s travami, stává se v prvním roce po za- setí), že rostliny sečeme. Mürbe Brache, Dreeschbrache. Stává se, že při trojhonném hospodaření úhořiti se přestává a že trať úhorová k pěstování zemáků, řepy, hrachu atd. ano i jetele určena bývá. Takovou trať jmenujeme zeleným č. osetým úhorem, ač- koliv jmenovati se tak nemá. Besömmerte Brache, Grünbrache. Hrubá brázda na zimu č. úhor přes zimu. Před zimou se pole co možná hluboko zoře a zůstane v tom stavu přes zimu ležeti. Die Winterbrache. Štyry koně v úhoře, žaden s něma neoře; Kerá není poctivá, ta je jak charba modrá, co na úhoře sedá. Sš P. 712., 779. Pole úhorem leží. Us. Pod ú. orati (úhořiti). Bern. Ú-ry orati = první orba polí těch, na které se ozimní obilí seti má. Us. Pastva na ú-ru (úhorová, úhořili). J. tr. Voli, voli, sivé voli, poženěm vás naj úhory na zelené. Sš. P. 503. Pásal Janko voly na zelenom úhorí. Sl. ps. Tč. Úhor ladem leží; ú-ry jaří za- seti. Šp. Ta bylina ú. si libuje. V. Sedí vrána na ú-ře (špatnou má živnosť). Ros. Vz S. N., Schd. II. 240., Kk. 63. — U-ry dělati = trní a chrastí vypalovati a tak zemi dříve neúrodnou k orbě připravovati. Ve Slez. Tč. — Ú., vrchol, jugum. (On) po úhoru té strany hory chodieše (per jugum). Jir. exc.