sb157-05 0..8296

309

Úhoř, e, úhořek, řka, úhoříček, čka,
m., anguilla, der Aal, das Aalchen. V. Ú.
říčný, mořský, obecný, elektrický, Jhl., na-
kládaný n. marinovaný, uzený, Kh., stra-
katý, plzký, Kom., písečný. Schd. II. 501.
Cf. KP. II. 244., 245., III. 387. Lovení ú-řů;
slup, lov, osten, sádka, vrš, rybník na ú-ře;
ú-ře zatisknouti (zabiti), lapati, loviti. Šp.
Vz S. N. Drží ú-ře za ocas (vz Nejistota);
Ze všeho se co ú. vyvine (vyseká, vz Chytrý);
Ú-ře přes koleno lámati (vz Marný); Úhoř
mezi rybami (rotivý, vz Nesvorný). Č. Ú-ře
za ocas chytáte (špatně si počínate). Vz
Najapný. Lb., Sych.

Uhořalý = uhořelý. Bž. 17.

Uhoraný; -án, a, o, abgebrannt. — kde.
Chléb na jedné straně je celý u-ný. Na
Ostrav. Tč.

Uhorčený = uhřatý, erhitzt. Byl sem
u muziky, uhorčen šel sem domů. U Do-
mažlic. Němc. Dr. pov. 42.

Uhorčík, a, m., ein kleiner Ungar. Cf.
Uher. Slov. Šd.

Uhorčiti, il, en, ení = zahříti, erhitzen.
Jg., — co čím: topením. Us. Tč.

Úhorek, rku, m. = nedodělaná práce, die
Brache. U Vys. Mýta. Hrp.

Úhořek, řka, m., vz Úhoř.

Uhořekovati se kde, sich abgrämen.
Us. Tč.

Uhořelosť, i, f. = úpal, die Versengtheit.
Zlob.

Uhořelý = uhřatý, erhitzt. U. čelo a líce.
Němc. — U., abge-, verbrannt. U. dobytče.
Us.

Uhoření, n., das Verbrennen, Abbrennen.

Úhoření, n., vz Úhor, Úhořiti, Kk. 63.

Uhořený = uhořelý, verbrannt, abge-
brannt. — U. = od slunce opálený. Němc.
VII. 93.

Uhořeti, el, ení; uhořírati, uhořovati. —
U. = hořením ubyti, ab-, wegbrennen. Kus
svíčky již uhořel. Us. Ještě málo té svíčky
uhořelo. Ros. — U. = shořeti, verbrennen.
— abs. Bídně tam uhořel. V. — kde: v cha-
loupce, V., v ohni. Rad. zv. — s čím.
Všichni lidé i s domem u-li. Pass. 821. —
čím. Kdež ta zběř vojska nešlechetného
ohněm uhořela. Pal. Dj. III. 3. 156. — kdy.
Přes tisíc osob a zboží nesčíslné uhořelo
v pohromě té. Pal. Dj. IV. 2. 459. — U. =
opáliti se, abbrennen. — komu. Tu plenu
vezmi si přes hlavu, aby ti líce moc ne-
uhořelo. Němc. IV. 12.

Úhořiště, ě, n., die Aalfalle. Vz Úhoř-
nice. Rk.

Úhoří, Aal-. Ú. maso.

Úhořidlo, a, n., die Anlflösse. Šm.
Úhořík, a, m., hlísta, maličký nálevník.
Ú. octový, anguillula aceti, ú. škrobový, a.
glutinis. Vz Schd. II. 531.

Úhořiti, il, en, ení; uhořírati = úhorem
nechati, brach liegen lassen, brachen. —
čím: rolí. — jak. Když je málo rolí, jenom
na měřici úhoříme. Mor. Tč. — Ú. = úhor
orati, die Brache stürzen; úhorem ležeti.
Ruhen, brach liegen. D.

Uhorka, y, f. = okurka, die Gurke. Na
Slov. Koll. Čít. 47.

Uhorliti, il, en, ení, uhorlovati, zu eifern
anfangen. — nad čím. Na Ostrav. Tč.
Úhornačka, y, f., das Brachkraut. Tpl.
Úhorní, -ný, Brach-, Brachfeld-. Ú. žito,

pastva. Us., J. tr.

Úhořnice, e, f. = slup na úhoře, die
Aalfalle, der Aalfang. Cf. Úhořiště. Puch.

Úhořník, u, m. = truhla na úhoře na
sádkách, der Aalkasten. Šp.

Uhorovati = úhořiti.

Úhořovitý, aalähnlich. Ú. ryba.

Únorový, Brachfeld-. Ú. (úhorní) pastva.
Vz Úhor. J. tr. P. půda. Dch.

Úhořový, Aal-. Ú. lov, sádka, vrše. D.

Uhorsko, a, n. = Uhersko. Vz Uher.

Uhorský = uherský. Vz Uhor.

Uhoršiti, il, en, ení, uhoršovati, ver-
schlimmern. — komu. Svůj svému neuhorší.
Plk. Ona (kořalka) mému tělíčku neuhorší.
Us. Vk. U. svému stavu n. si svůj stav.
Na Ostrav. Tč.

Uhospodařiti, il, en, ení, erwirtschaften,
ersparen. — co čím: skrblictvím. Sych. —
si z čeho. Ze služby pěkný groš si u-řil.
Us. Šd. = co komu. Dítě si tam u-la. Mor.
Tč.

Uhospodovati koho kde: v hospodě =
ubytovati. U Uher. Hradiště. Tč.

Uhostěný; -ěn, a, o, vz Uhostiti. Hdk.
L. kv. 82.

Úhostice, dle Budějovice, ves. Arch. V. 527.

Úhostinný = pohostinný, gastfreundlich.
Mor. Tč.

Uhostiti, il, stěn, ění; uhošťovati = hosti
uctíti, bewirthen, tracktiren; obydlí dáti
(hostí), einquartieren. — koho: hosti. Ros. —
koho kam: do hospody. Krok. — koho,
se kde (proč). U někoho se u., sich ein-
quartieren, als Gast wo einsprechen. Poklid
v osykách se uhostil. Č. U. se v hospodě.
U člověka hříšníka se uhostil. Sš. L. 180.
A v uhostění sv. Pavla celou církev pohanů
ve svém domě uhostil; Ač byla (Lydia)
pro dokázání vděčnosti své na svém domě
apoštoly u. mohla. Sš. Sk. 245., 193. (Hý. ).
U-stil se v domě Zacheově. MP. Dj. bibl.
II. 123. Byl bych ji uhostil v té pěkné
komnatě, v té pěkné komnatě na stříbře,
na zlatě. Sš. P. 32 Jazyk německý byl se
již v 11. věku uhostil při jižní hranici
kraje brněnského. Ddk. II. 205. Radosť u-la
se na tvářích všech. Us. Tč. — koho čím.
U-stil pána časnou ostrabou. Sš. L. 180.

Uhošť, ě, f, ves. Arch. III. 473

Uhošťany, dle Dolany, něm Atschau,
ves v Kadaňsku. Vz S. N. Cf. Tk. I. 78.,
Arch. III. 489., 473.

Uhotovati = uhotoviti. Na Ostrav. Tč.

Uhotoviti, il, en, ení, uhotovovati, zube-
reiten. — co: sviecen. Ž. wit. 131. 17. —
co komu kde: byt, svačinu v kuchyni.
Us. Tč.

Uhoukati, vz Uhúkati.

Uhoupati koho kde: v rukou n. na ru-
kou. Us. Tč

Uhoupkati se, sich satt hüpfen. Na
Ostrav. Tč.

Uhousti, uhudu, houdl, uhuden, ení, er-
spielen. — co. Ten chlapec nic neuhude. Ros.