sb157-05 0..8296

310

Uhovění, n., die Befriedigung.

Uhověný; -en, a, o. — komu. Kdyby
z vás někomu bylo něco neuhověné. Na
Zlínsku. Brt. Vz Uhověti.

Uhověti, ěl, ění = vyhověti, Genüge
leisten, Recht thun, befriedigen Řemeslníci
se ptávají, zdali uhověli = práci po vůli
zákazníkově vykonali. Na Zlínsku. Brt. —
komu. Těm vdovcovým dětom nikda ne-
uhovím. Sš. P. 197. Všechněm u. nelze. Kom.
Starci si neuhověli (neschodli se). Šml. ve
Světz. 1881. 295. — komu v čem. Zlob.
Aby pánu ve všem u-věl. Hus. III. 110

Uhovniti, il, ěn, ění = hornem umazati,
mit Dreck beschmutzen.

Úhovor, u, m. = smlouva, der Vertrag.
Vký.

Uhovořiti, il, en, ení, bereden. — co
kdy. Při odprevádzankách uhovoria nedo-
hovorené. Dbš. 41. — se s kým = umlu-
viti se, pomluviti si, sich satt plauschen. —
se o čem, sich besprechen. Tč.

Uhoz, u, m. = způsob udeření na klávesy
u klavíru, der Anschlag. Mlt.

Uhození, n., der Schlag. U. koně. Uho-
zením jedné hodiny, Schlag ein Uhr. Dch.
Vz Ráz. — U., das Treffen; der Vergleich.
Vz Uhoditi. Když s přátely jeho uhozování
o některé věci měla. Soudn. kn. opav.

Uhozený; -en, a, o, getroffen, geschlagen.

Uhozovati, vz Uhoditi.

Uhra, y, m., osob. jm. Pal.

Uhrabaný; -án, a, o, abgerecht, abge-
fegt. U. louka. Us. — U. = hrabáním, prací
uvondaný, abgemüdet, abgerackert. Slez. Šd.

Uhrabati, hrabám a hrabu; uhrabávati.
uhrábnouti, bnul a bl, ut, u tí; uhrabovati =
nahrabati, zusammenrechen; odhrabati, durch
Scharren, Rechen wegbringen. — co: louku.
Kuřička hrbala hrabala, hrbala, ďurečku uhr-
bala a do ní vajičko uschovala. Na Ostrav.
Tč. — co čím: kopeček rukama. Us. Tč. —
odkud co: z kraje žito, aby se po něm
nešlapalo. Us. Tč. — čeho. Ten toho uhra-
bal (mnoho, málo). — kolik. Ani s kopku
neuhrabe. Us. — od čeho čím: od hro-
mádky hráběmi. Jg. — kde. V lese uhrabal
jsem trochu stlaní. Us. Šd. — co kde čím:
seno na louce hraběmi. Us. Tč.

Úhrabečnice, e, f., na Mor. a ve Slez.
ohrabečnice = síto hrubé na podsívání
úhrabků obilních, das Spreusieb. Ktk., Slav.
II. 4. 16., Klš., Hk. Bude dělat řítice, také
ú-ce. Čes. mor. ps. 16.

Úhrabečník, u, m., der Spreukorb. Us.

Úhrabečný, -ční, Spreu-. Ú. koš, D.,
nůše. Us.

Úhrabky, ův, pl., m. = co se hrabáním
odmísí, ku př. ú. od komína, kopet, saze,
der Fegeruss. Zlob. — Ú. zvl. na mlatě
uražené klásky s plevami smíchané, které se
shrabují, die Spreu, Uiberkehr. Na Mor. a
ve Slez. ohrabky. Klš. — To jsou ú-ky jeho
práce (jeho nejšpatnější práce). Sych., Lb.

Úhrabník, u, m. = úhrabečník. Sych.

Úhrada, y, f. = uhražení, die Deckung.
A že nedostatek údů církve z pokladu toho
ú-du bráti může. Sš. II. 204. (Hý. ). — Ú.,
die Umzäunung. — Ú. = náhrada, der Ersatz.

Ú-du někomu dáti. Nz. Ú-du na někom si
vzíti. Nz.

Uhraditi, il, zen, ení (v obec. ml. -žen,
ení; uhrazovati (v ob. mluvě: uhražovati).
U. = opevniti, ohraditi, umzäunen, befestigen.
V. — co: sklenici (zahraditi); zahradu, stoku.

— co z čeho. Uhradime sobě zahradečku
z něho (z jedlicí). Sš. P. 564. — co kde:
vodu na jeze, na splavě. Vys. — U. =
založiti vydání příjmem, decken: vydání
u. = založiti příjmem, die Auslagen decken.
Tpl. U. dluh, amortisiren. Dch — co čím,
decken. J. tr. (Vydání) příjmy u. Ddk. IV.
31. Svú to snažností uhradie. Smil v. 1345.

— co odkud. Aby z důchodů kláštera
i výživu mnichů směl uhražovati. Ddk. II. 102.

Uhraji, vz Uhrati.

Uhrana, v. f. = uhranutí, das Beschreien.
Us.

Uhrančivosť, i, f. = uhrančlivosť. Er. P.
510.

Uhrančivý = uhrančlivý, moc uhranouti
mající, beschreiend. Světz. 1871.

Uhrančlina, y, f. = uhrančlivosť. Er. P.
512.

Uhrančlivosť, i, f., die beschreiende
Eigenschaft. Jg.

Uhrančlivý, leicht beschreiend. Jg. Vz
Uhrančivý.

Úhraní, n., die Abkantung. Rk.

Uhřání, uhřatí, uhřití, n., die Erhitzung.
Us.

Uhraničiti, il, en, ení, be-, umgränzen.

— si co čím: hraničníky. Us. Tč.

Uhranivosť, i, f. = uhrančlivosť.

Uhranivý = uhrančlivý.

Uhranouti, ul, ut, utí = uřknouti, be-
schreien. U. m.: uhradnouti. Bž. 46. Cf.
Uřeknouti. — abs. Kdo chodí ráno neumyv
si obličej, snadno uhrane. Us. Kdo má zlé
oči, snadno uhrane. Us. — koho. O ne-
smyslní Galaté, kdo vás uhranul pravdy
poslušnu nebýti. Sš. II. 30. — co komu.
Já ti je (očka) neuhranu. Us. Kdo vám
uhranul (vás očaroval)? Sš. II. 31. — koho
čím: zlým pohledem, Jg., očima. Er. P. 510.
Má v očích jiskry, že jimi možno každé
chvíle ohranouť. Hlk. II. 4. Dušiť jeho věku
otrava uhranula zrakem baziliška. Sš. Bs.
197. Jen tak slovem neuhraňuj (neurážej).
U Solnice.

Uhranutí, n., vz Úrok. Nemyslí Pavel,
že by kouzla a čáry a u. byla. Sš. II. 31.
(Hý. ). Jak léčí lid u. ? Vz Mus. 1853. 480.

Uhranutý; -ut, a, o. beschrieen. Us.

Uhřáný, uhřatý, uhřitý, erhitzt. Us.
Jg. Vz Uhřatý.

Uhřata, pl., n., mladí Uhrové. Vz Uhře.

Uhrati, uhraji, vz Hráti, nach und nach
spielen, gewinnen. — co: o zlatých. — si
co kde. Na houslích si prsty uhrál. Mor.
Tč.

Uhráti, uhříti, uhřeji, hřál n. íl, hřit
n. hřat n. hřán, ití n. atí n. ání; uhřívati,
erwärmen, erhitzen. — co, se. Ros. — se
kde čím: na poli prací, nakládáním atd.
Us. Šd. — se, také = ubzdíti se. Us. Sml.

Uhřatí, n., vz Uhřání.

Uhřatý; -at, a, o, erhitzt. — čím: chůzí,
prací, hrou. Us. Šd.



	310

	Uhovění, n., die Befriedigung. Uhověný; -en, a, o. — komu. Kdyby z vás někomu bylo něco neuhověné. Na Zlínsku. Brt. Vz Uhověti. Uhověti, ěl, ění = vyhověti, Genüge leisten, Recht thun, befriedigen Řemeslníci se ptávají, zdali uhověli = práci po vůli zákazníkově vykonali. Na Zlínsku. Brt. — komu. Těm vdovcovým dětom nikda ne- uhovím. Sš. P. 197. Všechněm u. nelze. Kom. Starci si neuhověli (neschodli se). Šml. ve Světz. 1881. 295. — komu v čem. Zlob. Aby pánu ve všem u-věl. Hus. III. 110 Uhovniti, il, ěn, ění = hornem umazati, mit Dreck beschmutzen. Úhovor, u, m. = smlouva, der Vertrag. Vký. Uhovořiti, il, en, ení, bereden. — co kdy. Při odprevádzankách uhovoria nedo- hovorené. Dbš. 41. — se s kým = umlu- viti se, pomluviti si, sich satt plauschen. — se o čem, sich besprechen. Tč. Uhoz, u, m. = způsob udeření na klávesy u klavíru, der Anschlag. Mlt. Uhození, n., der Schlag. U. koně. Uho- zením jedné hodiny, Schlag ein Uhr. Dch. Vz Ráz. — U., das Treffen; der Vergleich. Vz Uhoditi. Když s přátely jeho uhozování o některé věci měla. Soudn. kn. opav. Uhozený; -en, a, o, getroffen, geschlagen. Uhozovati, vz Uhoditi. Uhra, y, m., osob. jm. Pal. Uhrabaný; -án, a, o, abgerecht, abge- fegt. U. louka. Us. — U. = hrabáním, prací uvondaný, abgemüdet, abgerackert. Slez. Šd. Uhrabati, hrabám a hrabu; uhrabávati. uhrábnouti, bnul a bl, ut, u tí; uhrabovati = nahrabati, zusammenrechen; odhrabati, durch Scharren, Rechen wegbringen. — co: louku. Kuřička hrbala hrabala, hrbala, ďurečku uhr- bala a do ní vajičko uschovala. Na Ostrav. Tč. — co čím: kopeček rukama. Us. Tč. — odkud co: z kraje žito, aby se po něm nešlapalo. Us. Tč. — čeho. Ten toho uhra- bal (mnoho, málo). — kolik. Ani s kopku neuhrabe. Us. — od čeho čím: od hro- mádky hráběmi. Jg. — kde. V lese uhrabal jsem trochu stlaní. Us. Šd. — co kde čím: seno na louce hraběmi. Us. Tč. Úhrabečnice, e, f., na Mor. a ve Slez. ohrabečnice = síto hrubé na podsívání úhrabků obilních, das Spreusieb. Ktk., Slav. II. 4. 16., Klš., Hk. Bude dělat řítice, také ú-ce. Čes. mor. ps. 16. Úhrabečník, u, m., der Spreukorb. Us. Úhrabečný, -ční, Spreu-. Ú. koš, D., nůše. Us. Úhrabky, ův, pl., m. = co se hrabáním odmísí, ku př. ú. od komína, kopet, saze, der Fegeruss. Zlob. — Ú. zvl. na mlatě uražené klásky s plevami smíchané, které se shrabují, die Spreu, Uiberkehr. Na Mor. a ve Slez. ohrabky. Klš. — To jsou ú-ky jeho práce (jeho nejšpatnější práce). Sych., Lb. Úhrabník, u, m. = úhrabečník. Sych. Úhrada, y, f. = uhražení, die Deckung. A že nedostatek údů církve z pokladu toho ú-du bráti může. Sš. II. 204. (Hý. ). — Ú., die Umzäunung. — Ú. = náhrada, der Ersatz.	Ú-du někomu dáti. Nz. Ú-du na někom si vzíti. Nz. Uhraditi, il, zen, ení (v obec. ml. -žen, ení; uhrazovati (v ob. mluvě: uhražovati). U. = opevniti, ohraditi, umzäunen, befestigen. V. — co: sklenici (zahraditi); zahradu, stoku. — co z čeho. Uhradime sobě zahradečku z něho (z jedlicí). Sš. P. 564. — co kde: vodu na jeze, na splavě. Vys. — U. = založiti vydání příjmem, decken: vydání u. = založiti příjmem, die Auslagen decken. Tpl. U. dluh, amortisiren. Dch — co čím, decken. J. tr. (Vydání) příjmy u. Ddk. IV. 31. Svú to snažností uhradie. Smil v. 1345. — co odkud. Aby z důchodů kláštera i výživu mnichů směl uhražovati. Ddk. II. 102. Uhraji, vz Uhrati. Uhrana, v. f. = uhranutí, das Beschreien. Us. Uhrančivosť, i, f. = uhrančlivosť. Er. P. 510. Uhrančivý = uhrančlivý, moc uhranouti mající, beschreiend. Světz. 1871. Uhrančlina, y, f. = uhrančlivosť. Er. P. 512. Uhrančlivosť, i, f., die beschreiende Eigenschaft. Jg. Uhrančlivý, leicht beschreiend. Jg. Vz Uhrančivý. Úhraní, n., die Abkantung. Rk. Uhřání, uhřatí, uhřití, n., die Erhitzung. Us. Uhraničiti, il, en, ení, be-, umgränzen. — si co čím: hraničníky. Us. Tč. Uhranivosť, i, f. = uhrančlivosť. Uhranivý = uhrančlivý. Uhranouti, ul, ut, utí = uřknouti, be- schreien. U. m.: uhradnouti. Bž. 46. Cf. Uřeknouti. — abs. Kdo chodí ráno neumyv si obličej, snadno uhrane. Us. Kdo má zlé oči, snadno uhrane. Us. — koho. O ne- smyslní Galaté, kdo vás uhranul pravdy poslušnu nebýti. Sš. II. 30. — co komu. Já ti je (očka) neuhranu. Us. Kdo vám uhranul (vás očaroval)? Sš. II. 31. — koho čím: zlým pohledem, Jg., očima. Er. P. 510. Má v očích jiskry, že jimi možno každé chvíle ohranouť. Hlk. II. 4. Dušiť jeho věku otrava uhranula zrakem baziliška. Sš. Bs. 197. Jen tak slovem neuhraňuj (neurážej). U Solnice. Uhranutí, n., vz Úrok. Nemyslí Pavel, že by kouzla a čáry a u. byla. Sš. II. 31. (Hý. ). Jak léčí lid u. ? Vz Mus. 1853. 480. Uhranutý; -ut, a, o. beschrieen. Us. Uhřáný, uhřatý, uhřitý, erhitzt. Us. Jg. Vz Uhřatý. Uhřata, pl., n., mladí Uhrové. Vz Uhře. Uhrati, uhraji, vz Hráti, nach und nach spielen, gewinnen. — co: o zlatých. — si co kde. Na houslích si prsty uhrál. Mor. Tč. Uhráti, uhříti, uhřeji, hřál n. íl, hřit n. hřat n. hřán, ití n. atí n. ání; uhřívati, erwärmen, erhitzen. — co, se. Ros. — se kde čím: na poli prací, nakládáním atd. Us. Šd. — se, také = ubzdíti se. Us. Sml. Uhřatí, n., vz Uhřání. Uhřatý; -at, a, o, erhitzt. — čím: chůzí, prací, hrou. Us. Šd.