Předchozí (309)  Strana:310  Další (311) |
|
|||
310
|
|||
|
|||
Uhovění, n., die Befriedigung.
Uhověný; -en, a, o. — komu. Kdyby
z vás někomu bylo něco neuhověné. Na Zlínsku. Brt. Vz Uhověti. Uhověti, ěl, ění = vyhověti, Genüge
leisten, Recht thun, befriedigen Řemeslníci se ptávají, zdali uhověli = práci po vůli zákazníkově vykonali. Na Zlínsku. Brt. — komu. Těm vdovcovým dětom nikda ne- uhovím. Sš. P. 197. Všechněm u. nelze. Kom. Starci si neuhověli (neschodli se). Šml. ve Světz. 1881. 295. — komu v čem. Zlob. Aby pánu ve všem u-věl. Hus. III. 110 Uhovniti, il, ěn, ění = hornem umazati,
mit Dreck beschmutzen. Úhovor, u, m. = smlouva, der Vertrag.
Vký. Uhovořiti, il, en, ení, bereden. — co
kdy. Při odprevádzankách uhovoria nedo- hovorené. Dbš. 41. — se s kým = umlu- viti se, pomluviti si, sich satt plauschen. — se o čem, sich besprechen. Tč. Uhoz, u, m. = způsob udeření na klávesy
u klavíru, der Anschlag. Mlt. Uhození, n., der Schlag. U. koně. Uho-
zením jedné hodiny, Schlag ein Uhr. Dch. Vz Ráz. — U., das Treffen; der Vergleich. Vz Uhoditi. Když s přátely jeho uhozování o některé věci měla. Soudn. kn. opav. Uhozený; -en, a, o, getroffen, geschlagen.
Uhozovati, vz Uhoditi.
Uhra, y, m., osob. jm. Pal.
Uhrabaný; -án, a, o, abgerecht, abge-
fegt. U. louka. Us. — U. = hrabáním, prací uvondaný, abgemüdet, abgerackert. Slez. Šd. Uhrabati, hrabám a hrabu; uhrabávati.
uhrábnouti, bnul a bl, ut, u tí; uhrabovati = nahrabati, zusammenrechen; odhrabati, durch Scharren, Rechen wegbringen. — co: louku. Kuřička hrbala hrabala, hrbala, ďurečku uhr- bala a do ní vajičko uschovala. Na Ostrav. Tč. — co čím: kopeček rukama. Us. Tč. — odkud co: z kraje žito, aby se po něm nešlapalo. Us. Tč. — čeho. Ten toho uhra- bal (mnoho, málo). — kolik. Ani s kopku neuhrabe. Us. — od čeho čím: od hro- mádky hráběmi. Jg. — kde. V lese uhrabal jsem trochu stlaní. Us. Šd. — co kde čím: seno na louce hraběmi. Us. Tč. Úhrabečnice, e, f., na Mor. a ve Slez.
ohrabečnice = síto hrubé na podsívání úhrabků obilních, das Spreusieb. Ktk., Slav. II. 4. 16., Klš., Hk. Bude dělat řítice, také ú-ce. Čes. mor. ps. 16. Úhrabečník, u, m., der Spreukorb. Us.
Úhrabečný, -ční, Spreu-. Ú. koš, D.,
nůše. Us. Úhrabky, ův, pl., m. = co se hrabáním
odmísí, ku př. ú. od komína, kopet, saze, der Fegeruss. Zlob. — Ú. zvl. na mlatě uražené klásky s plevami smíchané, které se shrabují, die Spreu, Uiberkehr. Na Mor. a ve Slez. ohrabky. Klš. — To jsou ú-ky jeho práce (jeho nejšpatnější práce). Sych., Lb. Úhrabník, u, m. = úhrabečník. Sych.
Úhrada, y, f. = uhražení, die Deckung.
A že nedostatek údů církve z pokladu toho ú-du bráti může. Sš. II. 204. (Hý. ). — Ú., die Umzäunung. — Ú. = náhrada, der Ersatz. |
Ú-du někomu dáti. Nz. Ú-du na někom si
vzíti. Nz. Uhraditi, il, zen, ení (v obec. ml. -žen,
ení; uhrazovati (v ob. mluvě: uhražovati). U. = opevniti, ohraditi, umzäunen, befestigen. V. — co: sklenici (zahraditi); zahradu, stoku. — co z čeho. Uhradime sobě zahradečku
z něho (z jedlicí). Sš. P. 564. — co kde: vodu na jeze, na splavě. Vys. — U. = založiti vydání příjmem, decken: vydání u. = založiti příjmem, die Auslagen decken. Tpl. U. dluh, amortisiren. Dch — co čím, decken. J. tr. (Vydání) příjmy u. Ddk. IV. 31. Svú to snažností uhradie. Smil v. 1345. — co odkud. Aby z důchodů kláštera
i výživu mnichů směl uhražovati. Ddk. II. 102. Uhraji, vz Uhrati.
Uhrana, v. f. = uhranutí, das Beschreien.
Us. Uhrančivosť, i, f. = uhrančlivosť. Er. P.
510. Uhrančivý = uhrančlivý, moc uhranouti
mající, beschreiend. Světz. 1871. Uhrančlina, y, f. = uhrančlivosť. Er. P.
512. Uhrančlivosť, i, f., die beschreiende
Eigenschaft. Jg. Uhrančlivý, leicht beschreiend. Jg. Vz
Uhrančivý. Úhraní, n., die Abkantung. Rk.
Uhřání, uhřatí, uhřití, n., die Erhitzung.
Us. Uhraničiti, il, en, ení, be-, umgränzen.
— si co čím: hraničníky. Us. Tč.
Uhranivosť, i, f. = uhrančlivosť.
Uhranivý = uhrančlivý.
Uhranouti, ul, ut, utí = uřknouti, be-
schreien. U. m.: uhradnouti. Bž. 46. Cf. Uřeknouti. — abs. Kdo chodí ráno neumyv si obličej, snadno uhrane. Us. Kdo má zlé oči, snadno uhrane. Us. — koho. O ne- smyslní Galaté, kdo vás uhranul pravdy poslušnu nebýti. Sš. II. 30. — co komu. Já ti je (očka) neuhranu. Us. Kdo vám uhranul (vás očaroval)? Sš. II. 31. — koho čím: zlým pohledem, Jg., očima. Er. P. 510. Má v očích jiskry, že jimi možno každé chvíle ohranouť. Hlk. II. 4. Dušiť jeho věku otrava uhranula zrakem baziliška. Sš. Bs. 197. Jen tak slovem neuhraňuj (neurážej). U Solnice. Uhranutí, n., vz Úrok. Nemyslí Pavel,
že by kouzla a čáry a u. byla. Sš. II. 31. (Hý. ). Jak léčí lid u. ? Vz Mus. 1853. 480. Uhranutý; -ut, a, o. beschrieen. Us.
Uhřáný, uhřatý, uhřitý, erhitzt. Us.
Jg. Vz Uhřatý. Uhřata, pl., n., mladí Uhrové. Vz Uhře.
Uhrati, uhraji, vz Hráti, nach und nach
spielen, gewinnen. — co: o zlatých. — si co kde. Na houslích si prsty uhrál. Mor. Tč. Uhráti, uhříti, uhřeji, hřál n. íl, hřit
n. hřat n. hřán, ití n. atí n. ání; uhřívati, erwärmen, erhitzen. — co, se. Ros. — se kde čím: na poli prací, nakládáním atd. Us. Šd. — se, také = ubzdíti se. Us. Sml. Uhřatí, n., vz Uhřání.
Uhřatý; -at, a, o, erhitzt. — čím: chůzí,
prací, hrou. Us. Šd. |
||
|
|||
Předchozí (309)  Strana:310  Další (311) |