Předchozí (318)  Strana:319  Další (320) |
|
|||
319
|
|||
|
|||
Uchystati, uchystávati, zubereiten, zu-
richten. — co čím, co komu k čemu: k obědu. Ku dni 8. září bylo vše k po-
chodu uchystáno. Ddk. IV. 10. — nač. Na odpor Barbarossa byl uchystán. Ddk. IV. 44. — jak. Shledal všecko do té míry býti uchystané, že.... Ddk. II. 391. (Tč. ). — k čemu kde. (Petr) byv po svátky co nějaká oběť na odpravy k ukojení záští židovského v žaláři uchystán. Sš. Sk. 144. Nechť tvá láska uchystá byt mně ve svém stínu. Sš. Bs. 30. — jak: oběd na rychlo. Us. Vz Chystati. Uchytil, a, m., osob. jm.
Uchytiti, il, cen, ení (na Slov. ten, ění), uchýtati (Úchytka), uchycovati = polapiti, uchopiti, popadnouti, uchvátiti, fangen, er- wischen, ertappen, ergreifen, angreifen, fas- sen, auffassen, Jg.; v horn. = podepříti, podpírati, abfangen. abs. Vítr by tam uchytil (veliký jest). Us. Šd. Nemůže nic tak opatrně psáno býti, aby některé slovo uchyceno a zle vyloženo nebylo. Žer. 323. — co čím. Co rozsedlého našli, to štemply a turlíky uchycovali. Pam. kut. Uchytil mu meč jednú rukú. NB. Tč. 72. Rys, čeho trojím skokem neuchytí, pouští. Ros. — co, koho. Arch. II. 401. Uchytil to. Jd. Uchytil otce a zabil ho. Flav. Přiletěla vranka, uchytila Janka. Sš. P. 658. U-til jej (tonoucího). BR. II. 66. a. Co vlk uchytí (uchvátí), nerád vrátí. Ros. U. skálu, strop, slemeno (= dřívím podepříti). Vys. — co komu = vyrvati. Uchytali si to (rvali se o to). Na Zlínsku. Brt. Oštěp mu uchytil. NB. Tč. 243. Pásla som ovce pod lejšú, uchycil mi vlk najlepšú. Sš. P. 543. — co kam: vodu do skleničky. Vys. Něco v zuby u. Jg. — koho za co: za ruce, za krk (vz Krk). Ros. Kteréhož přísežného našeho v přítomnosti druhého přísežného za vrch uchytili a rvali. NB. Tč. 102. — co odkud. U. někomu něco z ruky. Us. Tč. — se. Ten člověk nemůže se nikde uchytiti (nemůže nikde zaměstnání nijakého dostati). Ft. — se čeho: nějakého prostředku, zlého tova- ryšstva. Jg. Nemoc se ho uchytila. Plk. Úchytka, y, f. = uchycení. Dnes bylo
žito na trhu na ú-tku (bylo ho málo, lidé si je uchýtali). Mor. Brt. Děláme to jenom na ú-tku (= úchvatem, na spěch). Slez. Šd. Páni moji, na úchytku (na rvačku, kdo co chytí)! Jir. Ves. čt. 278. Dostal od něho tu knížku jenom ú-tkou, im Wegraffen. Slez. Šd. Uchytřiti, il, en, ení, gescheit machen. —
koho. L. Uiber. Raduji se vašemu příchodu, z va-
šeho příchodu. Smějte se těm hloupostem. Divím se tomu. Mluvím o tom. Mluvím o plotě, přes plot (stoje před ním). Dám o tom zprávu (ne: přes to). Mk. — Cf. Přes. Uiberaus. Bůh jest všecek milostivý. Mk.
Uiberlassen. Vznésti na obec, na právo,
na úřad. Mk. Uibertreiben. Své věci cenou mimo spra-
vedlnosť nadsazují. Jel., Mk. Uiberweisen. To se podávalo na kní-,
žata. Mk. |
Uiberzeuguug. So lange diese Uiber-
zeugung nicht allgemein wird. Dokud to nebude obecně uznáno. Mk. -uj m.: -ui: plu + = pluj, ku + i = kuj.
— Cf. Obuj — obuv, okuj — okov. Dch. 1. -ůj povstalo z i: hniti — hni — hnůj,
líti — li — lůj atd. Vz I (v -ůj), Stupňo- vání. 2. -ůj, přípona: synůj, otcůj = synův,
otcův; tatínkůj, bratrůj, sousedůj. Vlastní jména v -ůj ukončená jest tedy skloňovati dle vzoru Otcův: Ondrůj, Petrůj, Janůj, Vávrůj, gt. Ondrova atd. Brt. Našel sem ťa u susedůj na horním konci, štyře stáli, na- mlúvali tebe mládenci. Z Újezda na Mor. Tč. Vz U (ů). Uj, e, m., zastr.. vz Ujec.
Ujačeti se = uječeti se, sich satt schreien,
genugsam brausen. Na Ostrav. Tč. Ujadrněti, ujadrniti se, kernig werden.
Obilí u-lo. Us. Tč. Ujajkati se = nakvíliti se, jaj! jaj! vo-
lati, genugsam klagen Na Ostrav. Tč. Ujařiti, il, en, ení = rozjařiti, aufregen.
Us. Tč. — koho čím. Ujařmiti, il, en, ení, unterjochen. — koho
čím: válkami. Us. Ujásati se, sich satt jubeln. Us. Tč.
kde. Ujasniti se, il, ěn, ění = vyjasniti se,
heiter werden. Už se zase u-lo. Us. Tč. Újatek, tku, m. = ujmutí, ujetí. Když
tak ú. a úchabek jejich (židů) blahoděl. Sš. I. 116. (Hý. ). Ujati, vz Ujímati.
Ujatí, n., vz Ujetí.
Ujatosť, i, f. = ujmutí (-se). Chceš-li zříti
jadrnější vespolek jich u. Č. Rž. stl. 33. Ujatý; ujat, a, o, gefasst, angefasst, er-
griffen. — čím. Železo kleštěmi ujaté. Kom. — U. = vzatý, benommen, weggenommen. Bylo mu panství ujato. Rad. zv. Mnoho mi z obyčejné úrody ujato. Jel. Zbožie du- chovnie jsú u-ta a umenšena. Vš. Jir. 27. — U. = přijatý, angenommen, angetreten. — za co. Ten obyčej téměř za právo ujatý jest, V. — U. strom (který se ujal), Bern., pivo (vykysalé, ausgegohren). Zlob. Ujcovati komu, Oheim nennen. Ros.
Ujcovec, vce, m. U-ci = synové a dcery
ujcovi (bratra matčina). Kom. Orb. Ujcovský, vetterlich, Oheims-. D.
Ujcovství, n., die Vetterschaft, Oheim-
schaťt. D., Jg. Ujcový, Oheims-. Kdo k tomu statku
mateřniemu a ujcovému podlé práva hod- nější právo má. NB. Tč 201. Ujcův, -ova, ovo, des Oheims, dem Oheim
gehörig. Us. Ujček, cka, m., vz Ujec, Ujčok.
Ujčen, a, m., der Sohn des Mutterbrudeis.
Gl. 346. Ujčena, y, ujčenice, e, f., dcera bratra
matčina, die Tochter des Mutterbruders. D. Ujčenec, nce, m. = syn bratra matčina,
der Sohn des Mutterbruders, des Oheims. Ros. Ujčenice, vz Ujčena.
Ujčený = od ujce, Oheims, vom mütter-
lichen Bruder abstammend. Vlastnie bratřie |
||
|
|||
Předchozí (318)  Strana:319  Další (320) |