sb157-05 0..8296

319

Uchystati, uchystávati, zubereiten, zu-
richten. — co čím, co komu k čemu:

k obědu. Ku dni 8. září bylo vše k po-
chodu uchystáno. Ddk. IV. 10. — nač. Na
odpor Barbarossa byl uchystán. Ddk. IV.
44. — jak. Shledal všecko do té míry býti
uchystané, že.... Ddk. II. 391. (Tč. ). —
k čemu kde. (Petr) byv po svátky co
nějaká oběť na odpravy k ukojení záští
židovského v žaláři uchystán. Sš. Sk. 144.
Nechť tvá láska uchystá byt mně ve svém
stínu. Sš. Bs. 30. — jak: oběd na rychlo.
Us. Vz Chystati.

Uchytil, a, m., osob. jm.
Uchytiti, il, cen, ení (na Slov. ten, ění),
uchýtati (Úchytka), uchycovati = polapiti,
uchopiti, popadnouti, uchvátiti, fangen, er-
wischen, ertappen, ergreifen, angreifen, fas-
sen, auffassen, Jg.; v horn. = podepříti,
podpírati, abfangen. abs. Vítr by tam
uchytil (veliký jest). Us. Šd. Nemůže nic
tak opatrně psáno býti, aby některé slovo
uchyceno a zle vyloženo nebylo. Žer. 323.
— co čím. Co rozsedlého našli, to štemply
a turlíky uchycovali. Pam. kut. Uchytil mu
meč jednú rukú. NB. Tč. 72. Rys, čeho
trojím skokem neuchytí, pouští. Ros. —
co, koho. Arch. II. 401. Uchytil to. Jd.
Uchytil otce a zabil ho. Flav. Přiletěla
vranka, uchytila Janka. Sš. P. 658. U-til
jej (tonoucího). BR. II. 66. a. Co vlk uchytí
(uchvátí), nerád vrátí. Ros. U. skálu, strop,
slemeno (= dřívím podepříti). Vys. — co
komu = vyrvati. Uchytali si to (rvali se
o to). Na Zlínsku. Brt. Oštěp mu uchytil.
NB. Tč. 243. Pásla som ovce pod lejšú,
uchycil mi vlk najlepšú. Sš. P. 543. — co
kam: vodu do skleničky. Vys. Něco v zuby
u. Jg. — koho za co: za ruce, za krk
(vz Krk). Ros. Kteréhož přísežného našeho
v přítomnosti druhého přísežného za vrch
uchytili a rvali. NB. Tč. 102. — co odkud.
U. někomu něco z ruky. Us. Tč. — se. Ten
člověk nemůže se nikde uchytiti (nemůže
nikde zaměstnání nijakého dostati). Ft. —
se čeho: nějakého prostředku, zlého tova-
ryšstva. Jg. Nemoc se ho uchytila. Plk.

Úchytka, y, f. = uchycení. Dnes bylo
žito na trhu na ú-tku (bylo ho málo, lidé
si je uchýtali). Mor. Brt. Děláme to jenom
na ú-tku (= úchvatem, na spěch). Slez. Šd.
Páni moji, na úchytku (na rvačku, kdo co
chytí)! Jir. Ves. čt. 278. Dostal od něho tu
knížku jenom ú-tkou, im Wegraffen. Slez.
Šd.

Uchytřiti, il, en, ení, gescheit machen. —
koho. L.

Uiber. Raduji se vašemu příchodu, z va-
šeho příchodu. Smějte se těm hloupostem.
Divím se tomu. Mluvím o tom. Mluvím
o plotě, přes plot (stoje před ním). Dám
o tom zprávu (ne: přes to). Mk. — Cf. Přes.

Uiberaus. Bůh jest všecek milostivý. Mk.

Uiberlassen. Vznésti na obec, na právo,
na úřad. Mk.

Uibertreiben. Své věci cenou mimo spra-
vedlnosť nadsazují. Jel., Mk.

Uiberweisen. To se podávalo na kní-,
žata. Mk.

Uiberzeuguug. So lange diese Uiber-
zeugung nicht allgemein wird. Dokud to
nebude obecně uznáno. Mk.

-uj m.: -ui: plu + = pluj, ku + i = kuj.
— Cf. Obuj — obuv, okuj — okov. Dch.

1. -ůj povstalo z i: hniti — hni — hnůj,
líti — li — lůj atd. Vz I (v -ůj), Stupňo-
vání.

2. -ůj, přípona: synůj, otcůj = synův,
otcův; tatínkůj, bratrůj, sousedůj. Vlastní
jména v -ůj ukončená jest tedy skloňovati
dle vzoru Otcův: Ondrůj, Petrůj, Janůj,
Vávrůj, gt. Ondrova atd. Brt. Našel sem ťa
u susedůj na horním konci, štyře stáli, na-
mlúvali tebe mládenci. Z Újezda na Mor.
Tč. Vz U (ů).

Uj, e, m., zastr.. vz Ujec.

Ujačeti se = uječeti se, sich satt schreien,
genugsam brausen. Na Ostrav. Tč.

Ujadrněti, ujadrniti se, kernig werden.
Obilí u-lo. Us. Tč.

Ujajkati se = nakvíliti se, jaj! jaj! vo-
lati, genugsam klagen Na Ostrav. Tč.

Ujařiti, il, en, ení = rozjařiti, aufregen.
Us. Tč. — koho čím.

Ujařmiti, il, en, ení, unterjochen. — koho
čím: válkami. Us.

Ujásati se, sich satt jubeln. Us. Tč.
kde.

Ujasniti se, il, ěn, ění = vyjasniti se,
heiter werden. Už se zase u-lo. Us. Tč.

Újatek, tku, m. = ujmutí, ujetí. Když
tak ú. a úchabek jejich (židů) blahoděl. Sš.
I. 116. (Hý. ).

Ujati, vz Ujímati.

Ujatí, n., vz Ujetí.

Ujatosť, i, f. = ujmutí (-se). Chceš-li zříti
jadrnější vespolek jich u. Č. Rž. stl. 33.

Ujatý; ujat, a, o, gefasst, angefasst, er-
griffen. — čím. Železo kleštěmi ujaté. Kom.
— U. = vzatý, benommen, weggenommen.
Bylo mu panství ujato. Rad. zv. Mnoho mi
z obyčejné úrody ujato. Jel. Zbožie du-
chovnie jsú u-ta a umenšena. Vš. Jir. 27. —
U. = přijatý, angenommen, angetreten. —
za co. Ten obyčej téměř za právo ujatý
jest, V. — U. strom (který se ujal), Bern.,
pivo (vykysalé, ausgegohren). Zlob.

Ujcovati komu, Oheim nennen. Ros.

Ujcovec, vce, m. U-ci = synové a dcery
ujcovi (bratra matčina). Kom. Orb.

Ujcovský, vetterlich, Oheims-. D.

Ujcovství, n., die Vetterschaft, Oheim-
schaťt. D., Jg.

Ujcový, Oheims-. Kdo k tomu statku
mateřniemu a ujcovému podlé práva hod-
nější právo má. NB. Tč 201.

Ujcův, -ova, ovo, des Oheims, dem Oheim
gehörig. Us.

Ujček, cka, m., vz Ujec, Ujčok.

Ujčen, a, m., der Sohn des Mutterbrudeis.
Gl. 346.

Ujčena, y, ujčenice, e, f., dcera bratra
matčina, die Tochter des Mutterbruders. D.

Ujčenec, nce, m. = syn bratra matčina,
der Sohn des Mutterbruders, des Oheims.
Ros.

Ujčenice, vz Ujčena.

Ujčený = od ujce, Oheims, vom mütter-
lichen Bruder abstammend. Vlastnie bratřie