Předchozí (320)  Strana:321  Další (322) |
|
|||
321
|
|||
|
|||
Ujemněti, ěl, ění = jemným se státi, fein,
sanft werden. Jg. Ujemniti, il, ěn, ění; ujemňovati, ujem-
nívati, fein, zart, sanft machen, verfeinern. — co čím: své mravy obcováním s lidmi vzdělanými u. Us. Újemný = z čeho lze ujati, abnehmbar,
abbrüchig. Újesť, ě, f., na Slov. = vnada pro velikou
zvěř, die Lockspeise für Raubthiere. Plk. Nesúci ani vlkom na újesť (o věci špatné). Dbš. 46. Vz Újeď. Ujeti, ujedu, jeď, jeda (ouc), ujel, jetí;
ujížděti, ěl, ění = pryč jeti, wegreiten, weg- fahren, wegsprengen; čerstvě jeti, hurtig reiten, zureiten, zufahren; utéci na koni, na voze, na lodi, (davon) fliehen; jízdou od- byti, reitend o. fahrend zurücklegen; ušla- pati, den Weg abfahren, bahnen. Jg. — abs. Ladislav Lobkovic pryč ujel. Dač. I. 179. Kolomazník jede, kolomaz veze. vápe ník za ním pospíchá; ujížděj bratře, ať se nám to nesmíchá. Sš. P. 642. — co: tři míle. Us. Dobrý díl jsme ujeli. Har. Ujeda míli, postuj koňmi chvíli, ujeda tři, čela jim potři, ujeda šest, dej jim jést. Kom. Ujeti cestu (ušlapati, utříti). Ros., Reš. — kam: na statek (odjeti). Ros. Jestližeby na kterou tvrz odpovědník ujel. Pal. Dj. V. 2. 317. Ujel za slezský hranice, vzal mně vod sr- dýčka klíče; Před te naše dolinečka, nevi- děla sem synečka ani včera ani dnes, vyjel za štymberské les. Sš. P. 315. — odkud před kým, kam, jak. Ujel z polské země. V. Ujel před ním (odjel) z domu. Ros. Ujeti před nepřítelem, před morem. Us., T. Ma- thiáš ujel tejně z města bez vědomí bratra svého. Dač. I. 152. Porozuměvše mnozí ze stavu, k čemu se tu stele (= směřuje), ujeli raději od sněmu Skl. V. 379. Z Mošoně ujel potom do pevného Prešporka. Ddk. 11. 264. Jiní preč z Moravy před nebepe- čenstvím ujížděli. Dač. I. 296. — s kým kam. Ujížděl s koněm k domovu. Sych. Chytil tě ju vúpoly, ujížděl s ňú na hory. Sš. P. 367. S tebou si člověk ujede, mit dir kommt man weit, kommt man zurecht (iron. )! Dch. — jak: řízem, Sych., úprkem. proč: pro dluhy. Dač. I. 72., V. — na čem: na koni, na lodi, Us., na oštípě (= pro dluhy utéci). V. Kdo pak na té růži ujel (= ji vzal, žertem)? U Král. Hradce. Kšť. Ještě na tom neujel (posud toho nemá). U Solnice. Fch. Což ti ujelo na rozumu? Šml. — komu (odkud). Ujela mu (i e. duše = umřel). U Litomyš. Bda. Noha mi ujela (sklouzla). Us. Šd. Honili sú mne a kůň pode mnu ranili a tak, že sem jim ledva ujel. Arch. IV. 336. Což tu jiného čekati můžete, než jak ste vy mladej ujeli od baby, že ona mladá ujede od kmetě? Žer. 322. — s kým kdy. Ujiždzějcě se mnú ve dně v noci. Sš. P. 13. — čeho. Napomínal nás, abychom horka nastávajícího ujeli. Har. — (komu) s čím. Ujeli mně s vozem. Us. Ujede s námi sto mil do rána. Er. P. 472. — co za kterou dobu. Za hodinu míli ujede. Brt. S. 101. — kde. Země na svahu ujíždí, senkt sich. Us. Tč. — se = jízdou se una- viti, sich müde reiten o. fahren. Ros. |
1. Ujetí, n., das Wegreiten, Wegfahren.
Háj. U. cesty, das Bahnen des Weges, die Abfahrt. Vz Ujeti. 2. Ujetí, n., na Slov. ujatí = uchopení, das
Er-, Angreifen, die Fassung, Anfassung. Vz Ujímati. U. čeho. Kom. — U. správy, panství, der Antritt, die Uibernahme. U. trůnu. Ddk. V. 301., Apol. — U. = pryč vzetí, die Weg- nahme, das Abziehen. Ujetí počtu od jiného (pryč vzetí). Jg. Hrnec vrúcí ukrotiti vody studené přilitím neb od ohně odstavením aneb drev od ohně ujetím. Hus I. 279. — U., se čeho n. koho: nuzného, der Schutz. Újev, u, m., die Manifestation. Dch.
Újezd, u, m. (zastr. Vgezd, Ugicz, Ugezd)
= ujíždění, ujetí, das Davonfahren, Davon- reiten, die Entweichung zu Wagen o. Pferde. — U. = vyhnutí s cesty, též kudy se vyhý- bají, ohbí, boční cesta, das Abweichen vom Wege; der Abweg, Neben-, Seitenweg. V. — Ú. = úvoz, úzká cesta, der Hohlweg. Ros. — Ú. = jitro, kus rolí, co se za den ujezditi (zorati), jedním spřežením volů zdělati může, der Morgen. Ros., Kom — Ú. od ujezditi = taková prostora země, která se objela a potom někomu darovala; skládala se nej- více z lesů, luk a pastvisek. Kdo je od knížete obdržel, rozděloval je zase mezi osadníky; něm. die Mark (župa = Gau). Brandl v Pr. 1869. str. 119, Jir. Slov. pr. II. 269. Vz více v Gl. 346. Bylo-li za pří- činou jeho (okresu) rozsáhlosti koňmo jej objeti, jmenoval so újezd. Ddk. IV. 142. Ú. tento dosahoval od Oslavy až do Čech k říčce Pálově. Ib. III. 15. Na žateckém a slánském kraji neb Újezdu. Arch. I 499. — Ú. = pole z lesa učiněné, das Ackerland, Joch. Gl. 347. Odjal mi mé dědictví z past- višť a z toho sobě zdělal lúky a Újezdy. Půh. ol. 1405. Oráč vykrojuje radlicí brázdy, dokud se nedobude oujezda. Kom. J. 391. Obilí po 3 újezdích mi spásli. Půh ol. 1412. Obdržela k výživě své také některé ú-dy na Moravě. Ddk. II. 343. Vykázal jim lesný ú. bánovský a v něm se usadili. Ddk. II. 330. — Ú., a, m., čásť malé strany v Praze; Ú., něm. Aujezd. vsi 1. u Medonos, 2. u Nové Paky, 3. u Smiřic, 4. u Chlumce v Bydž., o. u Chocně, 6. u Pardubic, 7. u Sezemic, 8. u Panice, 9. u Plzně, 10. u Vodňan, 11. u Horažďovic, 12. u Běchovic, 13. u Hořo- vic, 14. u Mělníka, 15. u Lipůvky na Mor., 16. u Boskovic, 17. u Kunštatu, 18. u Zá- stavky na Mor.. 19. u Tišňova, 20. u Hro- tovic, 21. u Biskupic, 22. u Mohelnice, 23. u Přerova, 24. u Unčova, 25. u Uh. Brodu, 26 u Vyzovic, 27. dvůr u Kosmonos, 28. ovčín u K. Hory, 29. samota u Plas, 30. Ú., Aujezd, Roth-Aujezd, ves u Přestic, 31. Ú, Aujezd. Aujezd Silvarův, ves u Hořic, 32. Ú., Aujezd bei Hradischt, ves u Blovic, 33. Ú., Aujezd bei Kotzenitz, ves u Blovic, 34. Ú. vysoký, Hoch-Aujezd bei Leschan, ves u Neveklova, 35. Ú., Aujezd bei Sokol- nitz, ves u Brna, 36. Ú., Aujezd bei Svigan, ves u Mnichova Hradiště, 37. Ú., Aujezdo (něm. ) také Oujezdo, ves u Kasejovic, 38. Ú., Heiligenkreuz, Aujezd, také Svaté kříže, ves u Rokycan, 39. Ú. chodový n. Sv. kříže, Heiligenkreuz, ves u Hostouně v Plzeňsku, 40. |
||
|
|||
Předchozí (320)  Strana:321  Další (322) |