sb157-05 0..8296

321

Ujemněti, ěl, ění = jemným se státi, fein,
sanft werden. Jg.

Ujemniti, il, ěn, ění; ujemňovati, ujem-
nívati, fein, zart, sanft machen, verfeinern.
— co čím: své mravy obcováním s lidmi
vzdělanými u. Us.

Újemný = z čeho lze ujati, abnehmbar,
abbrüchig.

Újesť, ě, f., na Slov. = vnada pro velikou
zvěř, die Lockspeise für Raubthiere. Plk.
Nesúci ani vlkom na újesť (o věci špatné).
Dbš. 46. Vz Újeď.

Ujeti, ujedu, jeď, jeda (ouc), ujel, jetí;
ujížděti, ěl, ění = pryč jeti, wegreiten, weg-
fahren, wegsprengen; čerstvě jeti, hurtig
reiten, zureiten, zufahren; utéci na koni,
na voze, na lodi, (davon) fliehen; jízdou od-
byti, reitend o. fahrend zurücklegen; ušla-
pati, den Weg abfahren, bahnen. Jg. —
abs. Ladislav Lobkovic pryč ujel. Dač. I.
179. Kolomazník jede, kolomaz veze. vápe
ník za ním pospíchá; ujížděj bratře, ať se
nám to nesmíchá. Sš. P. 642. — co: tři
míle. Us. Dobrý díl jsme ujeli. Har. Ujeda
míli, postuj koňmi chvíli, ujeda tři, čela jim
potři, ujeda šest, dej jim jést. Kom. Ujeti
cestu (ušlapati, utříti). Ros., Reš. — kam:
na statek (odjeti). Ros. Jestližeby na kterou
tvrz odpovědník ujel. Pal. Dj. V. 2. 317.
Ujel za slezský hranice, vzal mně vod sr-
dýčka klíče; Před te naše dolinečka, nevi-
děla sem synečka ani včera ani dnes, vyjel
za štymberské les. Sš. P. 315. — odkud
před kým, kam, jak. Ujel z polské země.
V. Ujel před ním (odjel) z domu. Ros. Ujeti
před nepřítelem, před morem. Us., T. Ma-
thiáš ujel tejně z města bez vědomí bratra
svého. Dač. I. 152. Porozuměvše mnozí ze
stavu, k čemu se tu stele (= směřuje), ujeli
raději od sněmu Skl. V. 379. Z Mošoně
ujel potom do pevného Prešporka. Ddk.
11. 264. Jiní preč z Moravy před nebepe-
čenstvím ujížděli. Dač. I. 296. — s kým
kam. Ujížděl s koněm k domovu. Sych.
Chytil tě ju vúpoly, ujížděl s ňú na hory.
Sš. P. 367. S tebou si člověk ujede, mit
dir kommt man weit, kommt man zurecht
(iron. )! Dch. — jak: řízem, Sych., úprkem.
proč: pro dluhy. Dač. I. 72., V. — na
čem: na koni, na lodi, Us., na oštípě (= pro
dluhy utéci). V. Kdo pak na té růži ujel
(= ji vzal, žertem)? U Král. Hradce. Kšť.
Ještě na tom neujel (posud toho nemá).
U Solnice. Fch. Což ti ujelo na rozumu?
Šml. — komu (odkud). Ujela mu (i e.
duše = umřel). U Litomyš. Bda. Noha mi
ujela (sklouzla). Us. Šd. Honili sú mne a kůň
pode mnu ranili a tak, že sem jim ledva
ujel. Arch. IV. 336. Což tu jiného čekati
můžete, než jak ste vy mladej ujeli od
baby, že ona mladá ujede od kmetě? Žer.
322. — s kým kdy. Ujiždzějcě se mnú ve
dně v noci. Sš. P. 13. — čeho. Napomínal
nás, abychom horka nastávajícího ujeli. Har.
— (komu) s čím. Ujeli mně s vozem. Us.
Ujede s námi sto mil do rána. Er. P. 472. —
co za kterou dobu. Za hodinu míli ujede.
Brt. S. 101. — kde. Země na svahu ujíždí,
senkt sich. Us. Tč. — se = jízdou se una-
viti, sich müde reiten o. fahren. Ros.

1. Ujetí, n., das Wegreiten, Wegfahren.
Háj. U. cesty, das Bahnen des Weges, die
Abfahrt. Vz Ujeti.

2. Ujetí, n., na Slov. ujatí = uchopení, das
Er-, Angreifen, die Fassung, Anfassung. Vz
Ujímati. U. čeho. Kom. — U. správy, panství,
der Antritt, die Uibernahme. U. trůnu. Ddk.
V. 301., Apol. — U. = pryč vzetí, die Weg-
nahme, das Abziehen. Ujetí počtu od jiného
(pryč vzetí). Jg. Hrnec vrúcí ukrotiti vody
studené přilitím neb od ohně odstavením
aneb drev od ohně ujetím. Hus I. 279. —
U., se čeho n. koho: nuzného, der Schutz.

Újev, u, m., die Manifestation. Dch.

Újezd, u, m. (zastr. Vgezd, Ugicz, Ugezd)
= ujíždění, ujetí, das Davonfahren, Davon-
reiten, die Entweichung zu Wagen o. Pferde.
— U. = vyhnutí s cesty, též kudy se vyhý-
bají, ohbí, boční cesta, das Abweichen vom
Wege; der Abweg, Neben-, Seitenweg. V. —
Ú. = úvoz, úzká cesta, der Hohlweg. Ros. —
Ú. = jitro, kus rolí, co se za den ujezditi
(zorati), jedním spřežením volů zdělati může,
der Morgen. Ros., Kom — Ú. od ujezditi =
taková prostora země, která se objela a
potom někomu darovala; skládala se nej-
více z lesů, luk a pastvisek. Kdo je od
knížete obdržel, rozděloval je zase mezi
osadníky; něm. die Mark (župa = Gau).
Brandl v Pr. 1869. str. 119, Jir. Slov. pr.
II. 269. Vz více v Gl. 346. Bylo-li za pří-
činou jeho (okresu) rozsáhlosti koňmo jej
objeti, jmenoval so újezd. Ddk. IV. 142.
Ú. tento dosahoval od Oslavy až do Čech
k říčce Pálově. Ib. III. 15. Na žateckém a
slánském kraji neb Újezdu. Arch. I 499. —
Ú. = pole z lesa učiněné, das Ackerland,
Joch. Gl. 347. Odjal mi mé dědictví z past-
višť a z toho sobě zdělal lúky a Újezdy.
Půh. ol. 1405. Oráč vykrojuje radlicí brázdy,
dokud se nedobude oujezda. Kom. J. 391.
Obilí po 3 újezdích mi spásli. Půh ol. 1412.
Obdržela k výživě své také některé ú-dy
na Moravě. Ddk. II. 343. Vykázal jim lesný
ú. bánovský a v něm se usadili. Ddk. II.
330. — Ú., a, m., čásť malé strany v Praze;
Ú., něm. Aujezd. vsi 1. u Medonos, 2. u Nové
Paky, 3. u Smiřic, 4. u Chlumce v Bydž.,
o. u Chocně, 6. u Pardubic, 7. u Sezemic,
8. u Panice, 9. u Plzně, 10. u Vodňan, 11.
u Horažďovic, 12. u Běchovic, 13. u Hořo-
vic, 14. u Mělníka, 15. u Lipůvky na Mor.,
16. u Boskovic, 17. u Kunštatu, 18. u Zá-
stavky na Mor.. 19. u Tišňova, 20. u Hro-
tovic, 21. u Biskupic, 22. u Mohelnice, 23.
u Přerova, 24. u Unčova, 25. u Uh. Brodu,
26 u Vyzovic, 27. dvůr u Kosmonos, 28.
ovčín u K. Hory, 29. samota u Plas, 30. Ú.,
Aujezd, Roth-Aujezd, ves u Přestic, 31. Ú,
Aujezd. Aujezd Silvarův, ves u Hořic, 32.
Ú., Aujezd bei Hradischt, ves u Blovic, 33.
Ú., Aujezd bei Kotzenitz, ves u Blovic,
34. Ú. vysoký, Hoch-Aujezd bei Leschan,
ves u Neveklova, 35. Ú., Aujezd bei Sokol-
nitz, ves u Brna, 36. Ú., Aujezd bei Svigan,
ves u Mnichova Hradiště, 37. Ú., Aujezdo
(něm. ) také Oujezdo, ves u Kasejovic, 38.
Ú., Heiligenkreuz, Aujezd, také Svaté kříže,
ves u Rokycan, 39. Ú. chodový n. Sv. kříže,
Heiligenkreuz, ves u Hostouně v Plzeňsku, 40.