Předchozí (324)  Strana:325  Další (326) |
|
|||
325
|
|||
|
|||
aby lidé kázali sobě u. písmem svatým neb
božím vzjevením; Ujišťuje ho hřiechov od- puštěním a spasením; Nechvátaj opraviti, leč se dobře ujistíš prve starú pravú biblí. Hus I. 224., II. 414., III. 260. (Tč. ). — Br., Jel., Háj. — koho, se v čem. Br. Doko- nale se v tom ujistě a nbezpeče. Skl. II 480. Kdyby nebylo starodávní naší důvěr- nosti, která mne v tom ujišťuje, že psaní mé dobře přijato bude. Žer. 319. My chtě- jíce je v tom lépe u. půjčujeme jim. Dač. l. 127. Chtěje v tom ujištěn býti, že sobě pána přítomného mají. BR. II. 66. — co komu. Já vám to chci u., že na tom nic neztratíte. Let. 359. Máme jim 20000 zl. ujistiti. Arch. I. 318. — aby. Když jest měl (Mojžíš) vieru velikú a ujistil lid svój, aby sě nebáli Aegyptských, uslyšal od Boha, an jemu die: Co voláš ke mně? Hus. 307. — komu co čím, na čem. J. tr. Opuštěným byla ochrana ujišťována. Ddk. III. 140. — koho, se čeho. Ujistiv se jeho svatosti. Leg. Když pak právě se ujistíme toho. Chč. v Jir. Anth. II. 2. vyd. 14., Chč., 620. Tehda se má u. proto jeho úmyslóv. Ib. 13. U. poutníky nebeského království. Hus I. 344., Kom. Pr. p. 93. Ujištění, n. = tvrzení, die Bejahung,
Behauptung, Versicherung. V. U. někomu činiti, dáti. Us. Dch. — U. = pojištění, ubez- pečení, die Versicherung, Sicherstellung, Ver- bürgung, Gewährleistung, Vergewisserung. V., J. tr. Pro u. těm ženám. BR. II. 132. b. Zatčení po u. -se, Verwahrungs- Verhaft. J. tr. A jisté žeť se knězi nedostane u., jakož nevie sám o sobě, do nebes-li čili do pekla pojde; A když to vece k věččiemu utěšení a u., ukáza jim ruce a bok. Hus II. 152., 156. (Tč. ). Pujč mu, ale zápisu n. základu neb jiného u. žádej. Kom. — Přijměte u., lépe: buďte tím jisti. Ujištěnosť, i, f. = jakosť ujištěného. Ano
dokládá pro silnější výtku své u-sti. Sš. I. 135. Ujištěný; -ěn, a, o, versichert, vergewis-
sert. — s čím. Když by oni s tím což by spravovali, u-ni byli. Nar. o h. a k. — kde. Kteráž by koli vdova, mající věno po muži svém na statku u-né. Zř. F. I. S. XXXV. — čím. Užitkem modlitby u-ný. Chč. 302. — jak. Povinni jste jiné poručníky podlé práva dobře u-né tomu sirotku i statku jeho dáti. NB. Tč. 200. Ujišťovací, Zusicherungs-. Šm.
Ujišťování, n., die Versicherung, Sicher-
stellung. Při u. dříve řečených rukojemství má opatrnosť převeliká jmína býti. CJB. 357. 1. Ujíti, ujdu, ujdi, ujda (ouc), ušel, ujití
(na Slov. ujdění); uchoditi, il, zení; uchá- zeti, el, ení = pryč jíti, davon gehen, weg gehen, ab-, hingehen; utéci, entfliehen, ent- kommen, entgehen, durchkommen, durch- wischen, entrinnen; vyvarovati, zniknouti, entgehen, frei werden, vermeiden; tratiti se, mizeti, entgehen, schwinden, vermindert werden, abgehen; jitím uraziti, einen Weg zurücklegen; snesitelným býti, erträglich sein; ujeti, davon reiten o. fahren; chůzí |
umenšiti, abgehen, abtreten, durch Treten
absondern; uchoditi cestu = ušlapati, den Weg abtreten; tuze se uchoditi, sich die Füsse ablaufen; vyhledávati, žádati (také u práva), bitten, ansuchen, sich bewerben, anhalten um etwas, sich verwenden für Jem.; chůzí se unaviti, sich müde gehen, sich über- gehen Jg. — abs. Ani noha neušla. Kom., V. Ani kuře neušlo. Ušlo, čeho duch se bál, pomoz pán Bůh dál. Dch. Jak se máš? Ujde to ještě. Ještě by to ušlo až na tu bídu. Us. Šd. Ještě to tak uchází. Šd. Hrajou ještě dost ucházejíc. Us. Vk. My pomálu hyneme a ucházíme. Žer. 318. Pří- ležitosť ušla. D. Čas uchází. To ještě ujde (projde, jest snesitelné). Kudy chcem ujíti. Dal. Co ušlo (pominulo). V. Síla vína ušla (vyčichla). D. Fajka uchodí (je někde pu- klá, tak že vzduch někudy uchází). Na Zlínsku. Brt. Dali pikhartům ujiti. Pal. V. 2. 71. Pták mně chce vyklubať oči, ujděme pryč radši. Sš. P. 44. Ustavili tvrze okolo, aby nižádný nemohl ujíti; A kudy by ujíti chtěla, aby nenalezla. Hus II. 307., 312. — čeho. Mnohých zlých věcí ujíti; Chtěje dýmu ujíti, upadl jsem do ohně. V. U. muk. St. U. božího soudu, Br., osidel nepřátel, Výb, meče, Br., hany. Sych. Co koho má potkati, toho neujde. Prov. Zlé příhody při pouštění u. Lk. Všedních (hříchův) abych ucházel. Bart. 357. 24. Tudy neštěstí toho ušel. Skl 1054. (Zb. ). Ujíti hněvu božího. Dač. Ucházejíce toho nebezpečenství utíkali na pouště. Har. II. 108. Že ujíti hodlal stro- jených záloh; Ušel jsem jako pták čihadla. Sš. Sk. 234., 280. Trestu božího neujdeš. Ps. sl. 65. Aby nového pekla ušla. Kol. ván. 65. Blaze kdo tomu rozumí a příčin uchází. Har. II. 215. Krev ho byla ušla. Troj. Ti se pak proto světí, aby práce ušli. Chč. P 62. Kněz český ledva bratra ujide. Dal. 105. Okolo močidla chodě neujdeš nádchy; S ohněm nehraj, chceš-li ujíti škody. Mudr. 36., 252. Radostni budú, ež téhož jsú ušli. Výb. I. 769. Mohl by smrti věčně ujíti. Hus I. 212. Tak střel ujdem; Dcery mé ujdú světské hanby. GR. Bozkej pomsty ty neujdeš. Ht. Sl. ml. 221. — co, koho. Krev ho ušla, V., krev jej ušla. Let. Troj. Ušli jsme den cesty. Br., Ml. Denně dvě míle n. Br. U. podešev, Jg., cestu (ušla- pati). Us. Ujíti kus cesty. Us. Šd. Vždyť do večera to ujdeš. Šd. U. někoho (častým chozením k němu získati). Šm. — komu co čím. Chůzí nohy jsem si uchoditi mohl. Sych. Nemocí uchází matce síla. Ml. — (se) čím. Pára uchází potem (vypocuje se). D. Oni jsú vyřkli, že Vášek purkmistr toho věrně, kterýž jeho nedbáním z vězenie ušel, Kolšovi postaviti jmá. NB. Tč. 150. Sotva životem ušel. Ddk. IV. 103. Ušel se dlouhou cestou. Hlas. Ty hodiny ucházejí několika minutami (nadbíhají). Jg. — od čeho. Moudří od místa ucházejí, na němž se bojí. V. Ně- kteří od statků svých preč ucházeli. Dač. I. 306. Od nevděčných ušel a vděčnějším své milosti udělil. BR. II. 53. Ušel od nás- Ros. Lečby osoba od práva ušla (utekla). Er. — čeho od koho. Tuším, když se opatříte, že od něho škody ujdete. Arch. |
||
|
|||
Předchozí (324)  Strana:325  Další (326) |