sb157-05 0..8296

325

aby lidé kázali sobě u. písmem svatým neb
božím vzjevením; Ujišťuje ho hřiechov od-
puštěním a spasením; Nechvátaj opraviti,
leč se dobře ujistíš prve starú pravú biblí.
Hus I. 224., II. 414., III. 260. (Tč. ). — Br.,
Jel., Háj. — koho, se v čem. Br. Doko-
nale se v tom ujistě a nbezpeče. Skl. II
480. Kdyby nebylo starodávní naší důvěr-
nosti, která mne v tom ujišťuje, že psaní
mé dobře přijato bude. Žer. 319. My chtě-
jíce je v tom lépe u. půjčujeme jim. Dač.
l. 127. Chtěje v tom ujištěn býti, že sobě
pána přítomného mají. BR. II. 66. — co
komu. Já vám to chci u., že na tom nic
neztratíte. Let. 359. Máme jim 20000 zl.
ujistiti. Arch. I. 318. — aby. Když jest měl
(Mojžíš) vieru velikú a ujistil lid svój, aby
sě nebáli Aegyptských, uslyšal od Boha, an
jemu die: Co voláš ke mně? Hus. 307. —
komu co čím, na čem. J. tr. Opuštěným
byla ochrana ujišťována. Ddk. III. 140. —
koho, se čeho. Ujistiv se jeho svatosti.
Leg. Když pak právě se ujistíme toho. Chč.
v Jir. Anth. II. 2. vyd. 14., Chč., 620. Tehda
se má u. proto jeho úmyslóv. Ib. 13. U.
poutníky nebeského království. Hus I. 344.,
Kom. Pr. p. 93.

Ujištění, n. = tvrzení, die Bejahung,
Behauptung, Versicherung. V. U. někomu
činiti, dáti. Us. Dch. — U. = pojištění, ubez-
pečení, die Versicherung, Sicherstellung, Ver-
bürgung, Gewährleistung, Vergewisserung.
V., J. tr. Pro u. těm ženám. BR. II. 132. b.
Zatčení po u. -se, Verwahrungs- Verhaft. J. tr.
A jisté žeť se knězi nedostane u., jakož
nevie sám o sobě, do nebes-li čili do pekla
pojde; A když to vece k věččiemu utěšení
a u., ukáza jim ruce a bok. Hus II. 152.,
156. (Tč. ). Pujč mu, ale zápisu n. základu
neb jiného u. žádej. Kom. — Přijměte u.,
lépe: buďte tím jisti.

Ujištěnosť, i, f. = jakosť ujištěného. Ano
dokládá pro silnější výtku své u-sti. Sš. I.
135.

Ujištěný; -ěn, a, o, versichert, vergewis-
sert. — s čím. Když by oni s tím což by
spravovali, u-ni byli. Nar. o h. a k. — kde.
Kteráž by koli vdova, mající věno po muži
svém na statku u-né. Zř. F. I. S. XXXV. —
čím. Užitkem modlitby u-ný. Chč. 302. —
jak. Povinni jste jiné poručníky podlé
práva dobře u-né tomu sirotku i statku jeho
dáti. NB. Tč. 200.

Ujišťovací, Zusicherungs-. Šm.

Ujišťování, n., die Versicherung, Sicher-
stellung. Při u. dříve řečených rukojemství
má opatrnosť převeliká jmína býti. CJB.
357.

1. Ujíti, ujdu, ujdi, ujda (ouc), ušel, ujití
(na Slov. ujdění); uchoditi, il, zení; uchá-
zeti, el, ení = pryč jíti, davon gehen, weg
gehen, ab-, hingehen; utéci, entfliehen, ent-
kommen, entgehen, durchkommen, durch-
wischen, entrinnen; vyvarovati, zniknouti,
entgehen, frei werden, vermeiden; tratiti
se, mizeti, entgehen, schwinden, vermindert
werden, abgehen; jitím uraziti, einen Weg
zurücklegen; snesitelným býti, erträglich
sein; ujeti, davon reiten o. fahren; chůzí

umenšiti, abgehen, abtreten, durch Treten
absondern; uchoditi cestu = ušlapati, den
Weg abtreten; tuze se uchoditi, sich die
Füsse ablaufen; vyhledávati, žádati (také
u práva), bitten, ansuchen, sich bewerben,
anhalten um etwas, sich verwenden für Jem.;
chůzí se unaviti, sich müde gehen, sich über-
gehen Jg. — abs. Ani noha neušla. Kom.,
V. Ani kuře neušlo. Ušlo, čeho duch se
bál, pomoz pán Bůh dál. Dch. Jak se máš?
Ujde to ještě. Ještě by to ušlo až na tu
bídu. Us. Šd. Ještě to tak uchází. Šd.
Hrajou ještě dost ucházejíc. Us. Vk. My
pomálu hyneme a ucházíme. Žer. 318. Pří-
ležitosť ušla. D. Čas uchází. To ještě ujde
(projde, jest snesitelné). Kudy chcem ujíti.
Dal. Co ušlo (pominulo). V. Síla vína ušla
(vyčichla). D. Fajka uchodí (je někde pu-
klá, tak že vzduch někudy uchází). Na
Zlínsku. Brt. Dali pikhartům ujiti. Pal. V.
2. 71. Pták mně chce vyklubať oči, ujděme
pryč radši. Sš. P. 44. Ustavili tvrze okolo,
aby nižádný nemohl ujíti; A kudy by ujíti
chtěla, aby nenalezla. Hus II. 307., 312. —
čeho. Mnohých zlých věcí ujíti; Chtěje
dýmu ujíti, upadl jsem do ohně. V. U. muk.
St. U. božího soudu, Br., osidel nepřátel,
Výb, meče, Br., hany. Sych. Co koho má
potkati, toho neujde. Prov. Zlé příhody při
pouštění u. Lk. Všedních (hříchův) abych
ucházel. Bart. 357. 24. Tudy neštěstí toho
ušel. Skl 1054. (Zb. ). Ujíti hněvu božího.
Dač. Ucházejíce toho nebezpečenství utíkali
na pouště. Har. II. 108. Že ujíti hodlal stro-
jených záloh; Ušel jsem jako pták čihadla.
Sš. Sk. 234., 280. Trestu božího neujdeš.
Ps. sl. 65. Aby nového pekla ušla. Kol.
ván. 65. Blaze kdo tomu rozumí a příčin
uchází. Har. II. 215. Krev ho byla ušla.
Troj. Ti se pak proto světí, aby práce ušli.
Chč. P 62. Kněz český ledva bratra ujide.
Dal. 105. Okolo močidla chodě neujdeš
nádchy; S ohněm nehraj, chceš-li ujíti škody.
Mudr. 36., 252. Radostni budú, ež téhož jsú
ušli. Výb. I. 769. Mohl by smrti věčně ujíti.
Hus I. 212. Tak střel ujdem; Dcery mé
ujdú světské hanby. GR. Bozkej pomsty
ty neujdeš. Ht. Sl. ml. 221. — co, koho.
Krev ho ušla, V., krev jej ušla. Let. Troj.
Ušli jsme den cesty. Br., Ml. Denně dvě
míle n. Br. U. podešev, Jg., cestu (ušla-
pati). Us. Ujíti kus cesty. Us. Šd. Vždyť
do večera to ujdeš. Šd. U. někoho (častým
chozením k němu získati). Šm. — komu
co čím. Chůzí nohy jsem si uchoditi mohl.
Sych. Nemocí uchází matce síla. Ml. — (se)
čím. Pára uchází potem (vypocuje se). D.
Oni jsú vyřkli, že Vášek purkmistr toho
věrně, kterýž jeho nedbáním z vězenie ušel,
Kolšovi postaviti jmá. NB. Tč. 150. Sotva
životem ušel. Ddk. IV. 103. Ušel se dlouhou
cestou. Hlas. Ty hodiny ucházejí několika
minutami (nadbíhají). Jg. — od čeho. Moudří
od místa ucházejí, na němž se bojí. V. Ně-
kteří od statků svých preč ucházeli. Dač.
I. 306. Od nevděčných ušel a vděčnějším
své milosti udělil. BR. II. 53. Ušel od nás-
Ros. Lečby osoba od práva ušla (utekla).
Er. — čeho od koho. Tuším, když se
opatříte, že od něho škody ujdete. Arch.