sb157-05 0..8296

326

III. 24. — před čím. Před správou obcí
ucházejí; před soudem u., V., před nepří-
telem. Pk. Uchodíš prede ranou, jak slunce
pred nocou. Sl. ps. 67. Jejich krev před
námi uchází (srdnatosť jejich mizí). Hš. Da-
vid ucházeje před svým synem Absolonem
BR. II. 372. a. Dal příklad svým potom bu-
dúcim, kdy mají opatrně ujiti před svými ne-
přátely. Hus. II. 112. — Reš. — se ke komu
oč = žádati. On se k němu ušel. Ros.
Uchází se k němu o to. Jg. U. se o po-
moc, Zlob., o kradenou věc. Jg. Ucházeti
se o nějaký úřad, o nějakou službu. Us.
Dch., J. tr. Spolu s jinými se o něco uchá-
zeti, konkurriren. Nz. Aby potom o věci té
více rozjímal a budoucně o význam a vy-
rozumění jemu se ucházel. Sš. J. 49. O jehož
stolici bývalý biskup Benno zase prý se
uchází. Ddk. II. 312. Uch. se o něčí ruku,
přátelství, pomoc, o trůn. Ddk. II. 369., V.
4., VI. 6., 22., 77. (Tč. ) — se oč kde jak:
u práva. Sych. U rodičův o dceru se uchá-
zeti. V Římě o důstojenství to se prosebně
ucházeti musili. Sš. L 182. (Ti) se u císaře
o přímluvu ucházeli. Ddk. III. 60. — od-
kud. Dal. 35. S očí u. Us. U. ze země, V.,
ze světa, z vězení, D., z paměti, Jel., z léče,
Br., z ohně. Vys. Z varhan uchází vzduch.
Ml. Ušed tajně z města, aby s ním nepřišel
do styků; Kterého dne ušel Soběslav ze
země. Ddk. II. 364., 432. (Tč. ). Ušel z léče,
již honí druhého. Prov. Dyž nebudeš moja,
budeš bratrancova, šak z rodu neujdeš, ga-
lanečko moja. Čes. mor. ps. 135. Že sem
z Damašku ušel. BR. II. 617. a. Ušel mnich
z kláštera. Dač. I. 200. Ušel sotva s živo-
tem z bitvy. T. Ušli z hvozdu. Svěd. Ušla
mu krev ze žil. Zlob. Ani noha jich z pole
neušla (všichni padli). Č. — komu z čeho
(cf. u. odkud). Byl tak pozorný, že mu z celé
té řeči neušlo ani slovo. Us. Šd. Nechceš-li
mi za to dáti tolik, ať, však mi to z peněz
neujde (podrží to svou cenu). Us. u Rychn.
U. někomu z rukou. Svěd. Když je na ven-
kově, uchází mu, co má ve městě. Us. Dch. —
s čím. Sotva s životem ušel. Dal. Tím úmy-
slem klénotů vypůjčili, aby jim s nimi ušli.
BR. II. 315. a. A s tú (sukní) jest ušla. Pč. 27.
Potom jie s tiem statkem ušli. NB. Tč. 114. —
(co) komu, čemu. U. všemu, V., větru, Br.,
zlému. Kom. Ušel nám čas vesele. Us. Ušla
mu krev, Zlob., síla. Plk., T. Obcování s ním
velice mi uchází. Us. Dch. Jsi-li mně sou-
zena, předc má budeš, bys konec světa šla,
mně neujdeš. Pís. Dlouhý večer že by jim
byl ušel. Němc. Drob. pov. 47. Očiam mým
neujdeš. Ht. Sl. ml. 221. Půjdem spolu, ujde
nám cesta. Us. Šd. Můj milý mi uchází
(nedbá o mne). U Žamb. Dbv. Vrah právu
ušel. NB. Tč. 104. Suda jim ušel. Dač. I.

112. Sobě nohy uchoditi. Sych. Jemu to
ušlo (bez trestu). Bern. Ujíti trestu. Ml.
Uchází mu rozum. Bern. Nic mu neušlo.
Us. U. hanbě, psům, šp. prý místo: hanby,
psů; ale obé jest dobré. Cf. předcházejicí
příklady. — (komu) s kým. Hlídali ho
tak, že jim ušel i s hlídači. Pal. V. 2. 375.
Ušel tajně ze země s tovaryši svými k Bo-
leslavu do Polska, Ddk. II. 205. — jak:
bez úrazu u. Troj. Ušel nám čas v rado-

stech. V. Ušlo mu to bez trestu. Jg., Rk.
Smrti jakoby divem ušel. Ddk. III. 47. Ro-
mantickým způsobem ucházel se Břetislav
dle vypravování Kosmova o nevěstu. Ddk.
II. 109. Ušel z vězení pod šibalstvím. Dač.
I. 70. Pomály a stále v dobrém ujdeš dále.
Na Ostrav. Tč. S těží ušli Polané dokonalé
záhuby. Ddk. II. 203. Aby moc svú ukázal
ucházeje smrti proti vóli nepřátel. Hus II.
112. Málo mužů z té bitvy s celou hlavou
ušlo. V. — kudy. Aj děvča, děvča, zavra-
caj kačky, ať nám neuchoďá hore potůčky.
Sš. P. 515. Troubou, oknem teplo uchází.
Us. Dch. Otakar ušel ještě šťastně přes
most. Ddk. V. 323. — kdy. Kristus ušel
před jich volením na horu. Hus I 155.
S jehož smrtiú Čechóm mnoho cti ujide.
Dal. 75. Za touž příležitostí ucházel se též
o korunu královskou. Ddk. II. 129. V této
tísní ucházela se matka o pomoc u Jaro-
slava Halického. Ddk. III. 254. V starosti
rozum a paměť uchází a ubývá. Kom. Did.
72. Stavové pod obojí byli při tom sněme
od strany pod j. tak uchozeni, že musili
svoliti ke všemu. Skl. II. 35. — kam. Za
oltář u. Har. S někým v boj ujíti. Dal. 34.,
41. K ouvodu do Jerusalema šla, kdež Josef
to napomenutí sobě učiněné měl, a hned
s matkou i s dítětem odtud do Aegypta
ušel. BR. II. 10. b. Zbygněv ušel tajně do
Čech; Ušel odtuď s nimi tajně do Uher.
Ddk. II. 427., III. 90. Vz U. s kým, jak. —
čemu zač. Však on za to trestu božímu
neujde. Us. Šd. — se za koho jak. Přijeli
jsou Kunrat a Ota z Moravy bratra s sebou
vezouce i snažně za něho se ucházejíce
s prosbou, aby... Ddk. II. 221. — se za
čím. Uchoditi se za pluhem. Er. P. 413. —
se. Celý jsem se ušel (chůzí se utrmácel).
Us., Šd., Ros. Ušel se = opil se. U Chrud.
Kd. — (se) kde. Potupě žádná moc ni důstoj-
nosť na světě neujde, ta čistou ctnosť od
zadu raní. Shakesp. Tč. Při apoštolské sto-
lici o obecné svolení liturgie slovanské v Če-
chách se ucházel. Ddk. II. 283. U. se na
cestě. Us. Tč. Kněz (kníže) v své zemi po
nenáhlu vše uchodí. Dal. Uhodili sme se
po městě, ve městě, než sme ho našli! Us.

— na čem: na koni, na voze. Bern. Tobě
na tom nic neujde (nesejde). Ros. Mnozí ne
mnoho na té cestě ušli. V. — aby. Otakar
ucházel se u něho, aby Štyrsko právoplatně
mohl držeti. Ddk. V. 340. Toho neujde, aby
jeho statek nebyl utracen. Vz Brániti. Jg.

— adv. Tajně u., V., potajmo. D. Po málu
dále ujdeš. Prov.

2. Ujíti, vz Ujímati.

1. Ujití, n. = pryč jití, das Weg-, Abgehen.

— U. = útěk, das Entfliehen. — U. = uvaro-
vání, das Entkommen, die Vermeidung. Pro
u. zlehčení. Žer. 347. — U. = ztráta, ubytí,
der Abgang. U. síly, krve. D. U. zisku, der
Entgang des Gewinnes. J. tr. — U. cesty,
das Zurücklegen; ušlapání, das Abtreten. —
U. n. ujití-se, die Ansuchung, Verwendung. —
U. = unavení jitím, das Müdegehen. Jg.

2. Ujití, n. = ujetí, das Erfassen; Hin-
wegnehmen. Vz Ujímati.

Ujitý = ušlapaný. U. chodník. Mor. Šd.

— U. = utrmácený. Cestou u. Mor. Šd.