sb157-05 0..8296

328

cháním, šploucháním se v ní. — U., härten,
stählen. — co čím: železo vodou, rtutí.
Us. — U., na Slov. = ukáleti.

Ukalopovati = cválem ujeti, weggallopi-
ren. Ros.

Ukamenování, n, die Steinigung. D.

Ukamenovaný; -án, a, o, gesteinigt. Us.

Ukamenovati, zu Tode steinigen. —
koho. V. Ktož bude láti jménu božiemu,
smrtí umři; ukamenuje ho vešken lid.
(Levitic. 24. ). Hus II. 377 — koho kde.
A zákon přikazuje, aby rúhavého odsúdiece
před městem ho u-li. Hus II. 124. — jak:
až do smrti. Dač. I. 163. Že ho (světce)
k smrti až u-li. Sš. Sk. 90. (Hý. ). — čím.
Lenivého volovým trusem ukamenuješ. Na
Mor. Tč.

Ukančiti, il, en, ení, bekleksen, besudeln.
— co: papír. — čím: inkoustem

Ukaňhati = ukončiti. — co, koho. Us.

Ukanlivomyslný, uktdlh. keůůi, obmysl-
ník, ošemetník. Vký.

Ukanouti, ul, utí = ukapnouti, tropfen,
abtropfen. — abs. Neuteče-li, ale ukane.
Ctib. Neteče-liť, ale vždy ukane, wenns
nicht regnet, so tropft es doch. Prov. —
odkud. Z oka jí slza ukanula. Ráj. —
čeho kam odkud. Nemoc naň ukane. Hr.
Rk. 419. Vína nechť do toho třikrát z prstu
ukane. Jád. U. na nehet. Us. Krůpě mu
z nosu ukanula. Martini. jak. Když chtěla
vytisknouti mléko z cecku, malitko ukanula
s bolestí. Sal.

Ukanulý, abgetropft. U. krůpěj. Háj.

Úkap, u, m., okap, die Dachtraute, der
Tropfentall. Jg.

Ukapaný; -án, a, o U. med. Vz Ukáp-
nouti.

Ukapati, vz Ukápnouti.

Úkapky, pl. m. = výkapky (ze škopíčku),
das, Traufbier, der Trautwein Suk.

Úkapní, Abfalls-, Ú. (odkapní) roura.
Nz.

Ukápnouti, pnul a. pl, utí, ukapati =
po kapkách padati, abtropfen, wegtropfen.
— abs. Kde kapečka ukápla, všady révek
vypukl a z révečka pupenec. Sš. P. 48. Co
ukápne, to si vem. Us. Tč. — komu. Tu
máš, aby ti neukáplo (abys neplakal; říká
se, když se komu něčeho příliš chce). Chodí
tem, že mu tam vždy něco ukápne. Us.
Šd. — komu odkud. Podělují-li se děti,
nesmí se na žádné zapomenouti, jinak mu
ukápne od srdce slzička. Mus. S plného
stola vždycky něco ukápne. Us. Tč. — komu
čeho nač: vosku na prst, tropfen, einen
Tropfen fallen lassen. Ros.

Ukápnutí, n., der Tropfenfall.

Ukapování, n., die Abtropfung. Šp.

Ukarahatiti, il, cen, ení = karabatým
n. krabatým učiniti. Ros.

Ukárání, n. = pohanění, posmívání, die
Bestrafung, Schmähung. Št. Ktož hledá
chvály v nebesiech, těchto světských lži-
vých ukárání nebojí se na zemi. Št. Vz
Ukárati.

Ukárati = potrestati, be-, abstrafen, schel-
ten, tadeln; posmívati se, ver-, auslachen, ver-
spotten, schmähen. — abs. Dokud u. bude
nepřítel. Ž. wit. 97. — komu. Jeden dru-

hému zlořečí a ukárá. Boč. — komu čím:
Úrotnými slovy jemu ukárala. Pulk. — koho.
I kéž vás nynie posměvači ukárají. Št. —
koho čím: Ukárali jsme je jimi. Št. —
koho z čeho. Us Tč.

Ukarhati = napraviti, verbessern. Na
Slov. Bern.

Ukartáčovati, abbürsten. — co. Us. Tč.

Ukartiti, il, ěn, ení, abkarten. L.

Ukasati, uhasovati, aufschürzen. — se
jak: až po prsa. — si co: sukni, kasanku.
Us. Tč.

Ukašený; -en, a, o = kaší pomazaný,
mit Brei beschmiert. Má hubičku celou u-nou.
U Rychn. Ntk.

Ukašlati, ukašlovati, hüsteln. Ten člověk
pořád ukašluje. Us. Ten se celý ukašlal.
Us. Tč

Ukáti se, ukaji, ál, ání, Reue fühlen,
bereuen. Us. Jg.

Ukatování, n, die Abpeinigung.

Ukatovaný; -án, a, o. abgefoltert. Us. —
čím: bitím.

Ukatovati koho čím: bitím, abpeinigen,
abfoltern.

Ukavčiti, il, en, ení = kaňkami zama-
zati, besudeln, schwarz machen. — co. Ros.

— čím: inkoustem.

Úkaz, u, ukázka (cf. Uchýlka), y, f. =

ukázání, okázka, malá částka nějakého vět-
šího celku, ze které se má souditi na celek
samý, das Zeigen, Sehenlassen, Vorzeigen.
Vz Vzorek, S. N. Ženy chodí na odiv a na
ú. všemu světu. Chč. 450. Přinesl xboží na
ú. Us. — Ú. = znamení, das Zeichen, Symp-
tom Anzeichen, Merkmal. To musí lékař
z ú-zů rozeznati, Tab. lid. — Ú. knihy, rej-
střík, oznamovatel, das Register, Verzeichniss.
Bern. — Ú., pol. a rus. = rozkaz, der Be-
fehl, das Gebot. —Ú. = zjevení, vidění,
die Erscheinung. Ú. ve snách viděný, Ráj.,
v povětří, D., divný, V., neobyčejný ú. na
obloze. Sych. Ú-zy přírodní: zima, horko,
metelice, slota atd. Kom. Soudím tak dle
rozličných ú-zů; ú-zy doby. Dch. Ú. kva-
šení, die Gährungserscheinung. Šp. Ú. hni-
loby. Šp. O neobyčejných ú-zech ve pově-
trnosti. Pal. Dj. III. 3. 55. Proslovený, vy-
jevený, ozřejmělý ú. vniterné veleby; Zvláštní
to psychologický ú. při nenadálých událo-
stech. Sš. I. 29., Sk. 145. (Hý. ) Ú-zy u Ří-
manů, vz Vlák. 341., 342., 325., 326., 329.,
330.

Úkaza = ukázka. Dle úkazy, na ukázku.
Kat. 643.

Ukazač, e, m., der Anzeiger. Veleš.

Ukazačka, y, f. = ukazovatelka, die An-
zeigerin. Jg.

Ukazadlo, ukazovadlo, a, n. = nástroj
ukazovací, der Zeiger. U. na hodinkách. D.

— U. v knize = rejstřík, index, der Inhalts-
anzeiger, Index, das Register. U. učiniti,
sepsati; vložiti, vepsati něco do u-a. Nz.,
J. tr. U. tě spraví a ukáže tobě, kde co
stojí v knihách; Ihned hledej v u-dlu; Nu
již máš u. položeno, aby nalezl, co v které
kapitole jest položeno; Hledajž v u-dlu
mezi těmi slovy, jenž se počínají od B a na-
lezneš: Bázeň jest troje. Hus I. 362., 386.,
478. (Tč. ).