sb157-05 0..8296

329

Ukázachu, zastr. = ukázali. Kat.

Ukázalosť, i, f., die Ansehnlichkeit, Schein-
barkeit; der Prunk, Pomp. Křest sv. přijat
byv téměř jenom na u. Sš. Sk. 97. (Hý. ).

Ukázalý = vzácný, výtečný, znamenitý,
ansehnlich, achtbar, sichtbar. Kom. J. 880.

Ukázanec, nce, m., der Assignat. J. tr.

— U. = ukazovatel, der Zeigefinger. Ms. bib.
Ukázání, n., das Zeigen, Weisen, die

Weisung, Anzeige. Vz Ukázati. U. cesty.
Bern. Pro u. toho. BR. II. 13. b. U. směnky,
die Vorweisung. Nz. — U. = vyčítání, die
Aufzählung. V. — U. = učení, die Belehrung,
Zurechtweisung. V., Kom. Kristovo u. Hus
III. 141. — U. = dokázání, der Beweis. Br.

— U. = úkaz, zjevení, die Erscheinung.
Pass. 261. — U., apparatus. A protož
v prvém diele přednieho břišce mozkového
zjednána jest moc smysla obecného neb u.
Sal. 196. 39.

Ukázaný; -án, a, o, gezeigt, gewiesen,
dargetban. Jg.

Ukazatel, ukazovatel, e, m. = kdo uká-
zal, kdo něco někomu ukazuje, der Zeiger,
Weiser, Aufweiser, Anzeiger, Angeber.
Řeč jest ukazovatel mysli. V. Ukazovatel
zloděje, cesty, Us., listu. Boč. Dobré víno
žádného u-le nepotřebuje. Krab. Poručil
jsem věrnému mému služebníku, tohoto listu
u-li. Faukn. 68., 69. Oznamujeme Vám, že
jsme kněze Petra u-le listu našeho přijali.
Jdn. 221. Pošlete to nám po u-li listu to-
hoto. Arch. III. 39. U. listiny, der Vorweiser.
Nz., J. tr., NB. Tč. 272., 240. — U., der eine
Anweisung ausstellt, der Assignant. J. tr.,
Nz. — U. = cvičitel, Lehrmeister, m. Kom.

— U. na hodinách slunečních, der Stunden-
anzeiger. Bern. — U. = prst vedlé palce,
der Zeigefinger. V. — U. sazečů, das Divi-
sorium. — U. knihy = rejstřík, das Inhalts-
verzeichniss, Register. Vz Ukazadlo. Nz.,
Dch., V. — U. ruční, der Handweiser u př.
příruční odborná kniha. Dch. — U. v math.,
der Index, Zeiger. U. arithm. progresse. Nz. —
U. síly suken. Šm. — U. stoupání (tabulka
při dráze železné ukazující stoupání její).
Zpr. arch. XI. seš. 2. str. 1.

Ukazatelka, y, ukazatelkyně, ě, f.,
die Weiserin, Anzeigerin.

Ukazatelnosť, i, f., die Beweislichkeit,
Darthunlichkeit.

Ukazatelný, Zeige-. U. prst, Zeigefinger.

— U., pass. = mohoucí ukázán n. dokázán
býti, zeigbar, erweislich. Us. Jg.

Ukázati, ukáži, ukaž, že (íc), al, án,
ání; ukazovati = prstem, rukou atd. něco
naznačiti, zeigen; k jinému kázati, an Je-
manden verweisen; dáti viděti n. znáti, zje-
viti, vorzeigen, sehen lassen, zeigen, zu
erkennen geben; znamenati, anzeigen; pravdu
vyjasniti, zeigen, darthun; dovésti, dokázati,
beweisen, darthun, darweisen; poučiti, zpra-
viti, weisen, zurechtweisen, unter-, nach-
weisen, angeben, lehren; se = dáti se viděti,
sich zeigen, erscheinen, zum Vorschein
kommen; počínati si, chovati se, míti se,
býti, jeviti se, sich zeigen, sein, thun, er-
scheinen, sich bezeigen; zdáti se, scheinen,
vorkommen. Jg. — abs. Jak potřeba uka-
zuje. Skl. I. 82. (I. 166. ). Zlé hodiny jináč

bijú, jináč ukazujú a zlí ludě skutky svoje
s řečú nespojujú. Na Slov. Tč. To zápisové
jeho šíře ukazují a svědčí. Pal. Dj. III. 3.
576. Jakož smlúva ukazuje. Arch. II. 36.
Čas ukáže, k čemu se toto obležení města
míti bude. Žer. 18. Všechna přikázánie druhé
dsky ukazují, kterak máme bližnieho milo-
vati; Jakož i písmo i vobyčej ukazuje. Hus

I. 156., 443. (Tč. ). Dodavek ukazuje, oč šlo.
Ddk. III. 20. — co, koho. Čas to ukáže.
D. U. vděčnou mysl, V., list, Us., svědectví
něčeho, Har., Česť (ctíti). V. Jeho tvář to
ukazuje. D. Tak, jak zpráva ukazovati bude.
Vl. zř. 97. Aby puovod obeslání svého
hodnověrný výpis ukázal. Zř. F. I. A. XVI.
Pakli by právi býti nechtěli, kdo při ob-
držel, škody přece ukazuj (liquidiren) a
potom právem stavným jich dobývaj. Kol.
14. Škody řádně u. VI. zř. 382. Ukaž ten
klobúk (= podej mi jej. ). Us. Brt. Kdo už
bledé už červené ukazuje zuby (ústa), zna-
mení je neomylné, že ho psota hubí. Na
Slov. Tč. Až vyjedem na kopeček, na kopec,
ukážeme praporeček, praporec, praporeček
pěkný bílý, na něm pentle červený. Sš. P.
460. Kdo starší dluh ukáže, k tomu právo
má. NB. Tč. 226. Ukaž zuby! Us. Apoštol
ukazuje mocnosť blíženské modlitby. Sš. II.
228. (Hý. ). Ukázal jako nemúdrý svú ne-
múdrosť. Ksch. 4. U. div. Bart. 158. Naše
práva římská toho neukazují, aby kdo bez
vyslyšení měl na hrdle trestán býti. BR.

II. 375. a. Vévoda nerodi svých ukázati.
Dal. 147. Nejbližší následek ukazuje pravý
záměr, Břetislav byl totiž do vazby dán.
Ddk. III. 21. Které (dluhy) já ukáži a znáti
budu, ty on má platiti za mě. Arch. II. 317.
Sliboval mi 50 kop gr. platu a toho nikdy
nesplnil ani ukázal. Ib. IV. 345. On také
ukaž právo své; Což paní ukáže věna svého,
to má míti. Půh. I. 371., II. 221. Milosrdné
skutky ukazuje; Prospieváše múdrostí a
milostí, že svú mudrosť a milosť poznenáhlu
ukazováše. Hus I. 122, II. 33. (Tč. ). A když
věrní chtie, aby oni písmo ukázali, tehdy
řkú: Toť jeden z nich! toť Viklefista; To
slovo milosť velikú Kristovu ukazuje; Ješče
abych svú vděčnosť ukázal, dokud najdéle
mohu. Hus II. 93., 99., III. 288. (Tč. ). Uká-
zal pazour (potutelným se prozradil). Hš.
— čeho. Toho ukázal konečný výsledek,
šp. m.: to: Brt. — co čím (komu). Hodno-
věrnými svědky něco u. (dokázati). V. Uka-
zovatelem ukazujeme; Sluneční hodiny ra-
fikou hodiny ukazují; Hádáním svým lidem
krádeže ukazovala (jevila). Kom. U. něco
prstem, Us., vysvědčeními. Řd. Chce to u.
jeho listem glejtovním; Cožby paní u-la
dobrými lidmi usedlými; Chci to panskú
úředničí úmluvú u.; Co jsem dskami uká-
zala, toho mě úředníci mocnú učinili podlé
panského nálezu. Půh. II. 49., II. 66., 201.,
359. (Tč. ). Jsou k němu (k hanění) hotovi,
jakož ukazují svými listy. Hus I. 165. Pes
svú radosť anebo strach chvostem ukazuje,
jak se bojí, mezi nohy hned ho unižuje.
Na Ostrav. Tč. Tím ukázáno jest, že...
Us. U. něco skutkem. Arch. I. 73., 103.
Toho on svým prstem ukázal. Pass. mus.
279. U. něco svědky. Žer. Záp. II. 18. To

232



	329

	Ukázachu, zastr. = ukázali. Kat. Ukázalosť, i, f., die Ansehnlichkeit, Schein- barkeit; der Prunk, Pomp. Křest sv. přijat byv téměř jenom na u. Sš. Sk. 97. (Hý. ). Ukázalý = vzácný, výtečný, znamenitý, ansehnlich, achtbar, sichtbar. Kom. J. 880. Ukázanec, nce, m., der Assignat. J. tr. — U. = ukazovatel, der Zeigefinger. Ms. bib. Ukázání, n., das Zeigen, Weisen, die Weisung, Anzeige. Vz Ukázati. U. cesty. Bern. Pro u. toho. BR. II. 13. b. U. směnky, die Vorweisung. Nz. — U. = vyčítání, die Aufzählung. V. — U. = učení, die Belehrung, Zurechtweisung. V., Kom. Kristovo u. Hus III. 141. — U. = dokázání, der Beweis. Br. — U. = úkaz, zjevení, die Erscheinung. Pass. 261. — U., apparatus. A protož v prvém diele přednieho břišce mozkového zjednána jest moc smysla obecného neb u. Sal. 196. 39. Ukázaný; -án, a, o, gezeigt, gewiesen, dargetban. Jg. Ukazatel, ukazovatel, e, m. = kdo uká- zal, kdo něco někomu ukazuje, der Zeiger, Weiser, Aufweiser, Anzeiger, Angeber. Řeč jest ukazovatel mysli. V. Ukazovatel zloděje, cesty, Us., listu. Boč. Dobré víno žádného u-le nepotřebuje. Krab. Poručil jsem věrnému mému služebníku, tohoto listu u-li. Faukn. 68., 69. Oznamujeme Vám, že jsme kněze Petra u-le listu našeho přijali. Jdn. 221. Pošlete to nám po u-li listu to- hoto. Arch. III. 39. U. listiny, der Vorweiser. Nz., J. tr., NB. Tč. 272., 240. — U., der eine Anweisung ausstellt, der Assignant. J. tr., Nz. — U. = cvičitel, Lehrmeister, m. Kom. — U. na hodinách slunečních, der Stunden- anzeiger. Bern. — U. = prst vedlé palce, der Zeigefinger. V. — U. sazečů, das Divi- sorium. — U. knihy = rejstřík, das Inhalts- verzeichniss, Register. Vz Ukazadlo. Nz., Dch., V. — U. ruční, der Handweiser u př. příruční odborná kniha. Dch. — U. v math., der Index, Zeiger. U. arithm. progresse. Nz. — U. síly suken. Šm. — U. stoupání (tabulka při dráze železné ukazující stoupání její). Zpr. arch. XI. seš. 2. str. 1. Ukazatelka, y, ukazatelkyně, ě, f., die Weiserin, Anzeigerin. Ukazatelnosť, i, f., die Beweislichkeit, Darthunlichkeit. Ukazatelný, Zeige-. U. prst, Zeigefinger. — U., pass. = mohoucí ukázán n. dokázán býti, zeigbar, erweislich. Us. Jg. Ukázati, ukáži, ukaž, že (íc), al, án, ání; ukazovati = prstem, rukou atd. něco naznačiti, zeigen; k jinému kázati, an Je- manden verweisen; dáti viděti n. znáti, zje- viti, vorzeigen, sehen lassen, zeigen, zu erkennen geben; znamenati, anzeigen; pravdu vyjasniti, zeigen, darthun; dovésti, dokázati, beweisen, darthun, darweisen; poučiti, zpra- viti, weisen, zurechtweisen, unter-, nach- weisen, angeben, lehren; se = dáti se viděti, sich zeigen, erscheinen, zum Vorschein kommen; počínati si, chovati se, míti se, býti, jeviti se, sich zeigen, sein, thun, er- scheinen, sich bezeigen; zdáti se, scheinen, vorkommen. Jg. — abs. Jak potřeba uka- zuje. Skl. I. 82. (I. 166. ). Zlé hodiny jináč	bijú, jináč ukazujú a zlí ludě skutky svoje s řečú nespojujú. Na Slov. Tč. To zápisové jeho šíře ukazují a svědčí. Pal. Dj. III. 3. 576. Jakož smlúva ukazuje. Arch. II. 36. Čas ukáže, k čemu se toto obležení města míti bude. Žer. 18. Všechna přikázánie druhé dsky ukazují, kterak máme bližnieho milo- vati; Jakož i písmo i vobyčej ukazuje. Hus I. 156., 443. (Tč. ). Dodavek ukazuje, oč šlo. Ddk. III. 20. — co, koho. Čas to ukáže. D. U. vděčnou mysl, V., list, Us., svědectví něčeho, Har., Česť (ctíti). V. Jeho tvář to ukazuje. D. Tak, jak zpráva ukazovati bude. Vl. zř. 97. Aby puovod obeslání svého hodnověrný výpis ukázal. Zř. F. I. A. XVI. Pakli by právi býti nechtěli, kdo při ob- držel, škody přece ukazuj (liquidiren) a potom právem stavným jich dobývaj. Kol. 14. Škody řádně u. VI. zř. 382. Ukaž ten klobúk (= podej mi jej. ). Us. Brt. Kdo už bledé už červené ukazuje zuby (ústa), zna- mení je neomylné, že ho psota hubí. Na Slov. Tč. Až vyjedem na kopeček, na kopec, ukážeme praporeček, praporec, praporeček pěkný bílý, na něm pentle červený. Sš. P. 460. Kdo starší dluh ukáže, k tomu právo má. NB. Tč. 226. Ukaž zuby! Us. Apoštol ukazuje mocnosť blíženské modlitby. Sš. II. 228. (Hý. ). Ukázal jako nemúdrý svú ne- múdrosť. Ksch. 4. U. div. Bart. 158. Naše práva římská toho neukazují, aby kdo bez vyslyšení měl na hrdle trestán býti. BR. II. 375. a. Vévoda nerodi svých ukázati. Dal. 147. Nejbližší následek ukazuje pravý záměr, Břetislav byl totiž do vazby dán. Ddk. III. 21. Které (dluhy) já ukáži a znáti budu, ty on má platiti za mě. Arch. II. 317. Sliboval mi 50 kop gr. platu a toho nikdy nesplnil ani ukázal. Ib. IV. 345. On také ukaž právo své; Což paní ukáže věna svého, to má míti. Půh. I. 371., II. 221. Milosrdné skutky ukazuje; Prospieváše múdrostí a milostí, že svú mudrosť a milosť poznenáhlu ukazováše. Hus I. 122, II. 33. (Tč. ). A když věrní chtie, aby oni písmo ukázali, tehdy řkú: Toť jeden z nich! toť Viklefista; To slovo milosť velikú Kristovu ukazuje; Ješče abych svú vděčnosť ukázal, dokud najdéle mohu. Hus II. 93., 99., III. 288. (Tč. ). Uká- zal pazour (potutelným se prozradil). Hš. — čeho. Toho ukázal konečný výsledek, šp. m.: to: Brt. — co čím (komu). Hodno- věrnými svědky něco u. (dokázati). V. Uka- zovatelem ukazujeme; Sluneční hodiny ra- fikou hodiny ukazují; Hádáním svým lidem krádeže ukazovala (jevila). Kom. U. něco prstem, Us., vysvědčeními. Řd. Chce to u. jeho listem glejtovním; Cožby paní u-la dobrými lidmi usedlými; Chci to panskú úředničí úmluvú u.; Co jsem dskami uká- zala, toho mě úředníci mocnú učinili podlé panského nálezu. Půh. II. 49., II. 66., 201., 359. (Tč. ). Jsou k němu (k hanění) hotovi, jakož ukazují svými listy. Hus I. 165. Pes svú radosť anebo strach chvostem ukazuje, jak se bojí, mezi nohy hned ho unižuje. Na Ostrav. Tč. Tím ukázáno jest, že... Us. U. něco skutkem. Arch. I. 73., 103. Toho on svým prstem ukázal. Pass. mus. 279. U. něco svědky. Žer. Záp. II. 18. To 232