Předchozí (331)  Strana:332  Další (333) |
|
|||
332
|
|||
|
|||
(Ježíš) z hrobu vstav na nebesiech se vítěz
ukázal; Kvietie ukázalo sě v zemi našie (po zemi), čas řezby přišel jest. (Pís. Šal. 2. 12. ). Hus I. 79., II. 133., III. 5., 30. (Tč. ). Pánové ti neukázali prý se nikdy již na dvoře knížecím. Ddk. IV. 11. Ukázal se mezi nimi v oděvu loveckém. Měst. bož. — se s čím. I s jinú zbrojí pěkně se uká- zali. Háj. U. se někomu s dary. Chč. 302. — o čem. O tom zřízení zemské ukazuje. Václ. VII., X. — se kým, čím: vděčným. V. Lhářem se ukáže. Brt. S. 3. vyd. 64. a. Později o něco lepším se ukazoval. Us. Dch. Tím se ukazuje, že ďábel v něj se více vkořenil. BR. II. 355. a. Lotras se na oko pošetilým ukazoval. Dač. I. 207. Víš dobře, že já v tvou potřebu bych rád vždycky přítelem tobě se ukázal. Arch. II. 168. Hospodin ukáže se sv. jezvami (instr. prostředku). Pass. 16. To se ukazuje tiem slovem, že die...; Třetí den vítěz smrti ukázal se novým člověkem. Hus II. 69., 138. (Tč. ). Svou slávou se u. (honositi). Br. — se s nom. adj. výrok. Ukázal se křiv. Vz Brt. S. 3. vyd. 36. a. Pozn. Bývá přísaha k vyčištění od zlého t. j. aby ukázal se ten čist, na něhož kladú vinu. Hus I. 100. Jemu se mrzek ukázal. Ib. 303. U-zal se prázdný. Br. Tím smělejší se u-zal. Žer. Vz U. se kde. — co do sebe. U. do sebe dobrotu. Št. Dosti by bylo, kdyby houževnosti (skou- posti) do sebe neukázal. Výb. — s infinit. Převráceným se býti ukázal. Br. Všelikou práci marnou býti ukazuje. V. Pak přiro- zenie také nám ukazuje ctíti otcě i máteř. Hus I. 150. — že. Ukázal, že tomu rozumí. Us. Ukázalo se, že on to byl. Us. Dch. Když ukáží, že jsú léta vydrželi, tehdy jemu nemají odpovídati. Půh. I. 258. Aby ukázal, že jest spasitelem světa. BR. II. 15. a. Kdo neděle nesvětí, ten ukazuje, že nenie vděčen; A aby ukázal, že on jest ten, uzdravil mnohé; To rozum ukazuje, že menšie dobré pro lepšie dobré má opuštieno býti. Hus I. 113., II. 16., 171. (Tč. ). — aby. Poněvadž toho vlastní potřeba vaše uka- zuje, abych Vás zdržel. BR. II. 613. a. Ukázka, y, f. = úkaz, okázání, okázka,
das Zeigen, Vorzeigen, die Sicht, Anweisung, Assignation. Vz Ukážka. Po ukázce toho směnního listu. Nz., D. U-ky na někoho vydati. Nz. U. na služné, na plat. J. tr. U. na dříví, Holzanweisung; u-ky pokladniční nazpět (z oběhu) vzíti, die Kassaanweisungen einziehen. J. tr. Někomu dáti u-ku na piat, na vybírání služného, Jemanden den Gehalt zahlbar anweisen. J. tr. U. na zboží (celná), die Waarenbolette; u. zástavná, Hypotheken- anweisung, k ústřední pokladnici (ústředno- pokladničná u. ), Centralkassaanweisung. Nz. U. platební (na plat), Zahlungsanweisung. Šp. U. od komory obchodní k pokladnici; Pokladnice vyplácí na ukázku od komory obchodní. Er. Obchod s poukázkami, das Anweisungsgeschäft; Po p-ce (na ukázání, à vista). Šp. = U. = vzor, Probe, f., das Probestück, Muster. Přinesl to na ukázku. Us. Dle u-ky, probegemäss. U. zboží, Waaren- probe. Šp. Číslo novin na u-ku, ukázkou, die Probenummer; Zkouška u-kou, die Stich- |
probe; U. ze spisu. Dch. Zaobalené u-ky,
Šp. U. semena, cukru. U. vzorná, Standprobe. Šp. U-ky zboží u Římanův. Vz Vlšk. 71. — U. = znamení, die Anzeige. U. na pěkné obilí, povětří. Us., D. Letos je pěkná u. na ovoce. Us. Šd. Ukázkový, Probe-. U. sešit, das Probe-
heft. Dch. Úkazně. Mluví ú. či deikticky. Sš. J.
145. Vz Úkazný. Úkazník, a, m., der Assignatar (dem eine
Urkunde vorgewiesen wird). Nz., J. tr. — Ú., u, m., das Register. Ukázniti, il, ěn, ění = do kázně dáti,
einkerkern. — koho kde. Us. Tč. Úkaznosť, i, f. K ú-sti čeliti. Č. Rž. stl. 31.
Úkazný = ukázaný, výslovný, angedeutet,
angezeigt, ausdrücklich. U. vůle něčí. L. — Ú. = co lze ukázati. Ú. šat, schön, fein. Na Ostrav. Tč. Ukazovací, Zeige-. U. hodiny. D. — U.
zájmeno (demonstrativum): ten, tento; on, ona, ono; onen, ona, ono; onenno, onano, onono; týž, tentýž, jeden a týž, onaký, jiný, jinaký, toliký, tolikeren, tolikátý. — U. způsob, vz Indikativ. — U. znamení, das Anführugszeichen. Mus. 1850. Ukazovač, e, m. = ukazovatel, der Zeiger.
U. na slunečních hodinách. D. U. cesty. U. vodní, das Wasserstandglas, der Wasser- standzeiger. Šp. — U., der Zeigefinger. Dch. Ukazováček, čku, m, der Zeigefinger.
Vz Ukazovač. Nz. lk. Ukazovačka, y, f., der Zeilenzeiger. Nz.
Ukazovadlo, a, n., der Zeiger. U. výšky
vodní (v parních kotlech). Wh. Vz Ukazadlo. Ukazovák, u, m. = ukazováček. Us.
Ukazování, n., das Zeigen, Hinweisen,
die Hinweisung. Ú. na Krista a jeho dílo. BR. II. 13. U. fíků po zadu (posmíšky). Kom. J. 844. — U. = dokázání, die Darthuung, Nachweisung, der Beweis. A měli-liby (cizo- zemci) co buď německým neb latinským jazykem k u. svému. Zř. F. I. C. IX. Vz Ukázati. U. řemesla, der Nachweis der Mei- sterschaft für ein Handwerk. Pam. Val. Mez. 217. Ukazovaný; -án, a, o, gezeigt; dar-
gethan. Ukazovatel, e, m. = ukazatel, der Zeiger,
Weiser. U. cesty. D. U. větrní, der Wetterin- dikator, v horn. Bc. U. času u Římanů. Vz Vlšk. 157. U. (sval), indicator (musc). Nz. lk. U. směru při veličinách imaginarních. Stč. Alg. 16. Vz Ukazatel. Váha s u-lem, die Zeigerwaage. Nz. U. tlaku plynového, der Gasdruckindikator. Šp. — U. = prst vedlé palce, ukazováček. Kom. — U. hodinný, der Stundenzeiger. Ukazovatelka, y, ukazovatelkyně, ě, f.,
die Zeigerin. Ukazovatelný = ukazatelný, Zeige-. U.
prst. Ukazovati, vz Ukázati.
Ukazovka, y, f. = slovo ukazovací, das
Schlagwort. J. tr., Nz. Ukážka, y, f. = ukázka. Na Mor. Mám
něco na u-žku. Tč. Tu máš, milé, našu lásku, všem mládencům na vokážku. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (331)  Strana:332  Další (333) |