sb157-05 0..8296

332

(Ježíš) z hrobu vstav na nebesiech se vítěz
ukázal; Kvietie ukázalo sě v zemi našie
(po zemi), čas řezby přišel jest. (Pís. Šal.
2. 12. ). Hus I. 79., II. 133., III. 5., 30. (Tč. ).
Pánové ti neukázali prý se nikdy již na
dvoře knížecím. Ddk. IV. 11. Ukázal se
mezi nimi v oděvu loveckém. Měst. bož.
— se s čím. I s jinú zbrojí pěkně se uká-
zali. Háj. U. se někomu s dary. Chč. 302. —
o čem. O tom zřízení zemské ukazuje.
Václ. VII., X. — se kým, čím: vděčným.
V. Lhářem se ukáže. Brt. S. 3. vyd. 64. a.
Později o něco lepším se ukazoval. Us.
Dch. Tím se ukazuje, že ďábel v něj se
více vkořenil. BR. II. 355. a. Lotras se na
oko pošetilým ukazoval. Dač. I. 207. Víš
dobře, že já v tvou potřebu bych rád
vždycky přítelem tobě se ukázal. Arch. II.
168. Hospodin ukáže se sv. jezvami (instr.
prostředku). Pass. 16. To se ukazuje tiem
slovem, že die...; Třetí den vítěz smrti
ukázal se novým člověkem. Hus II. 69., 138.
(Tč. ). Svou slávou se u. (honositi). Br. —
se s nom. adj. výrok. Ukázal se křiv. Vz
Brt. S. 3. vyd. 36. a. Pozn. Bývá přísaha
k vyčištění od zlého t. j. aby ukázal se ten
čist, na něhož kladú vinu. Hus I. 100. Jemu
se mrzek ukázal. Ib. 303. U-zal se prázdný.
Br. Tím smělejší se u-zal. Žer. Vz U. se
kde. — co do sebe. U. do sebe dobrotu. Št.
Dosti by bylo, kdyby houževnosti (skou-
posti) do sebe neukázal. Výb. — s infinit.
Převráceným se býti ukázal. Br. Všelikou
práci marnou býti ukazuje. V. Pak přiro-
zenie také nám ukazuje ctíti otcě i máteř.
Hus I. 150. — že. Ukázal, že tomu rozumí.
Us. Ukázalo se, že on to byl. Us. Dch.
Když ukáží, že jsú léta vydrželi, tehdy
jemu nemají odpovídati. Půh. I. 258. Aby
ukázal, že jest spasitelem světa. BR. II. 15.
a. Kdo neděle nesvětí, ten ukazuje, že nenie
vděčen; A aby ukázal, že on jest ten,
uzdravil mnohé; To rozum ukazuje, že
menšie dobré pro lepšie dobré má opuštieno
býti. Hus I. 113., II. 16., 171. (Tč. ). — aby.
Poněvadž toho vlastní potřeba vaše uka-
zuje, abych Vás zdržel. BR. II. 613. a.

Ukázka, y, f. = úkaz, okázání, okázka,
das Zeigen, Vorzeigen, die Sicht, Anweisung,
Assignation. Vz Ukážka. Po ukázce toho
směnního listu. Nz., D. U-ky na někoho
vydati. Nz. U. na služné, na plat. J. tr. U.
na dříví, Holzanweisung; u-ky pokladniční
nazpět (z oběhu) vzíti, die Kassaanweisungen
einziehen. J. tr. Někomu dáti u-ku na piat,
na vybírání služného, Jemanden den Gehalt
zahlbar anweisen. J. tr. U. na zboží (celná),
die Waarenbolette; u. zástavná, Hypotheken-
anweisung, k ústřední pokladnici (ústředno-
pokladničná u. ), Centralkassaanweisung. Nz.
U. platební (na plat), Zahlungsanweisung.
Šp. U. od komory obchodní k pokladnici;
Pokladnice vyplácí na ukázku od komory
obchodní. Er. Obchod s poukázkami, das
Anweisungsgeschäft; Po p-ce (na ukázání,
à vista). Šp. = U. = vzor, Probe, f., das
Probestück, Muster. Přinesl to na ukázku.
Us. Dle u-ky, probegemäss. U. zboží, Waaren-
probe. Šp. Číslo novin na u-ku, ukázkou,
die Probenummer; Zkouška u-kou, die Stich-

probe; U. ze spisu. Dch. Zaobalené u-ky,
Šp. U. semena, cukru. U. vzorná, Standprobe.
Šp. U-ky zboží u Římanův. Vz Vlšk. 71. —
U. = znamení, die Anzeige. U. na pěkné
obilí, povětří. Us., D. Letos je pěkná u. na
ovoce. Us. Šd.

Ukázkový, Probe-. U. sešit, das Probe-
heft. Dch.

Úkazně. Mluví ú. či deikticky. Sš. J.
145. Vz Úkazný.

Úkazník, a, m., der Assignatar (dem eine
Urkunde vorgewiesen wird). Nz., J. tr. —
Ú., u, m., das Register.

Ukázniti, il, ěn, ění = do kázně dáti,
einkerkern. — koho kde. Us. Tč.

Úkaznosť, i, f. K ú-sti čeliti. Č. Rž. stl. 31.

Úkazný = ukázaný, výslovný, angedeutet,
angezeigt, ausdrücklich. U. vůle něčí. L. —
Ú. = co lze ukázati. Ú. šat, schön, fein. Na
Ostrav. Tč.

Ukazovací, Zeige-. U. hodiny. D. — U.
zájmeno (demonstrativum): ten, tento; on,
ona, ono; onen, ona, ono; onenno, onano,
onono; týž, tentýž, jeden a týž, onaký, jiný,
jinaký, toliký, tolikeren, tolikátý. — U.
způsob, vz Indikativ. — U. znamení, das
Anführugszeichen. Mus. 1850.

Ukazovač, e, m. = ukazovatel, der Zeiger.
U. na slunečních hodinách. D. U. cesty. U.
vodní, das Wasserstandglas, der Wasser-
standzeiger. Šp. — U., der Zeigefinger. Dch.

Ukazováček, čku, m, der Zeigefinger.
Vz Ukazovač. Nz. lk.

Ukazovačka, y, f., der Zeilenzeiger. Nz.

Ukazovadlo, a, n., der Zeiger. U. výšky
vodní (v parních kotlech). Wh. Vz Ukazadlo.

Ukazovák, u, m. = ukazováček. Us.

Ukazování, n., das Zeigen, Hinweisen,
die Hinweisung. Ú. na Krista a jeho dílo.
BR. II. 13. U. fíků po zadu (posmíšky). Kom.
J. 844. — U. = dokázání, die Darthuung,
Nachweisung, der Beweis. A měli-liby (cizo-
zemci) co buď německým neb latinským
jazykem k u. svému. Zř. F. I. C. IX. Vz
Ukázati. U. řemesla, der Nachweis der Mei-
sterschaft für ein Handwerk. Pam. Val. Mez.
217.

Ukazovaný; -án, a, o, gezeigt; dar-
gethan.

Ukazovatel, e, m. = ukazatel, der Zeiger,
Weiser. U. cesty. D. U. větrní, der Wetterin-
dikator, v horn. Bc. U. času u Římanů. Vz
Vlšk. 157. U. (sval), indicator (musc). Nz.
lk. U. směru při veličinách imaginarních.
Stč. Alg. 16. Vz Ukazatel. Váha s u-lem,
die Zeigerwaage. Nz. U. tlaku plynového,
der Gasdruckindikator. Šp. — U. = prst
vedlé palce, ukazováček. Kom. — U. hodinný,
der Stundenzeiger.

Ukazovatelka, y, ukazovatelkyně, ě, f.,
die Zeigerin.

Ukazovatelný = ukazatelný, Zeige-. U.
prst.

Ukazovati, vz Ukázati.

Ukazovka, y, f. = slovo ukazovací, das
Schlagwort. J. tr., Nz.

Ukážka, y, f. = ukázka. Na Mor. Mám
něco na u-žku. Tč. Tu máš, milé, našu
lásku, všem mládencům na vokážku. Tč.