sb157-05 0..8296

334

Uklepání, n., das Erklopfen, Durchklopfen.

Uklepaný; -án, a, o, erklopft, durchge-
klopft.

Uklepati, uklepovati, uklepovávati; ukle-
pnouti, pnul a pl, ut, utí, erklopfen, durchs
Klopfen bereiten: vergeuden. — co komu
čím: kosu klepáčem, oheň křesívkem. Us.
Tč. — se, čeho. Ten své jmění uklepal.
Ten uklepal (promarnil) peněz!— co kde:
oheň na křemeni. Us. Tč.

Uklesati; uklesnouti, klesl, utí, nieder-
sinken. Bern.

Uklesniti = oklasniti. Na Slov. Bern.

Uklesnouti, ul, ut, utí, niedersinken. —
kam proč, nač: na kolena, na zem sla-
bostí, od slaboty. Us. Tč.

Uklestiti, il, stěn, ění = useknouti, ulo-
miti, abhauen. — co komu. Leg. Prorok
dřevo sobě uklestil. Paps. 808.

Úkleští, n., die Portzange (in der Salz-
sied. ). Šm.

Ukleštiti, il, ěn, ění, abzwicken. — co
čím. Us. Tč.

Uklevetiti, uklevetati, austratschen. — co
na koho. Pěknou věc naň u-li. Mor. Tč.

Uklibaný; -án, a, o, abgepickt. Vz Klí-
bati, Uklouti. Chodí jako u-ný kohout
(pyšně). Hnka, Drsk. Vz Uklivaný.

Úklid, u, m. = uklizení, odstranění, die
Wegschaffung, Wegräumung. Ú. nepřátel.
Br. — Ú. v sednici = uklízení, das Auf-
räumen. Us. — Ú. = upokojení, usmíření,
die Schlichtung, Beilegung der Streites. Ú.
pří, Ms., žaloby. Rvač. Po ú-du žaloby a
odporu stal se nález mezi nimi. Rvač. Proč
by jim dopúštěli utíkati se k brani a k sú-
dům, kteréž mohú mocí úklidu práva ukro-
covati. CJB. 271. Ú. všeho nepřátelství mezi
lidstvem zjednaný smrtí Kristovou. Sš. I.
111. Po takovém úklidu Turci zase nazpátek
táhli. Bart. 227. Kterak by ho po úklidu
zradil. ZN. — Ú. = pokoj, die Ruhe. Mysl
popuzená k svému ú-du se navrátila. Ms.
pr. hor. Jestiť neděle příčina, aby mysl
člověčie v ú-du a v útěše oddechla v ho-
spodinu. Št. Aby v ú-du a lepším upokojení
jsouce uvážili beze hřmotu; Toužíme všichni
po ú-du; Hledati pokoje duše své v ú-du
tichého kláštera. Pal. Dj. IV. 1. 93., 2. 118.,
V. 1. 331. Býváť to, že, nechtě někto mála
v úklidu přetrpěti, zajda v súdy neb u války
musí viece přetrpěti. Št. Dohodiž nám ho
na úklidě, když nebude v silném lidě. Hr.
rk. 215.

Ukliditi, ukliď, dě (íc), il, zen, zení (na
Slov. děn, dění); uklízeti, -zejí, zej, zeje (íc),
el, en, ení; uklizovati, uklízívati = pokliditi,
aufräumen, reinigen, zusammenlegen; skliditi,
na stranu dáti, weg-, abräumen, beseitigen,
entfernen; se = odstraniti se, sich entfer-
nen; upokojiti se, sich zur Ruhe begeben;
břichu ulehčiti, seine Nothdurft verrichten,
hofiren. — abs. Ukliďte tu. Ros. Když tyto
věci byly uklizeny. Arch. II. 32. — co:
dům, Br., pokoj, stůl, stopy zločinu, Us.,
své údy (v klid položiti). Št. Ukliď to pryč.
Us. U. spor; Uklidivše naše věci říšské
zase domů pojedem. Pal. Dj. II. 1. 303.,
III. 3. 107. Skody a bezpráví u. Troj. 101.
Lidé, čekajíce milých a vzácných hosti dům

uklízejí. BR. II. 56. b. U. záseky v branách,
hranice. Ddk. II. 140., 186. U-li ho (= dali
do chládku, uvěznili ho; zabili ho). Us.
Vrů. — co odkud: překážky z cesty
(s cesty). Us. Noc z nebe (s nebe) se ukli-
dila. Ráj. — čeho. Takových pohoršení
z církve uklidili, šp. m.: taková pohoršení.
— se kdy. S nočními tmami boj se uklidil
(upokojil). Troj. 235. — co, se kam: obilí
do stodoly. Šp. Pes do boudy se uklidil.
U. se někam na venkov. Kos. Ol. I. 159. —
co jak. Mohou zajisté ti nápohlední odpo-
rové snadnou měrou odklizeni býti. Ev.
Mt. 102. Dle možnosti něco uklízeti. Ddk.
II. 355. — co kde: rozepři mezi stranami
u. Zříz. zem. 1562. U. co před někým. Br.
V pokoji ukliditi. Us. Šd. Neshoda na
sněme v Řezně v lednu 1158. nebyla ukli-
zena. Ddk. III. 240. — se kde, na čem
(podělati se). Aesop. — co čím: (sváry)
pěknú řečí. Let.

Úklidnosť, i, f. = správnosť, pořádek.
die Ordnungsliebe. Us.

Úklidný = správný, pořádný, Ordnung
liebend, ordentlich. V Policku. Kšá., D. —
Ú. = pokojný, tichý, ruhig. Výb. I. 715.
U. tichosť. Št. Nebývajž tu, kdež jest lidno,
ale vždy, kdež jest ú-dno. Smil v. 1330.
Ú. mysl míti. Št. Vz Úklid.

Úklik, u, m. = ohnutá cesta, die Abzwei-
gung,, Krümmung des Weges. V Krkonš.
Vz Úklika.

Úklika, úkluka, y, f. = úklik. Na
Ostrav. Tč.

Úklinek, nku, m., Mordent. Hd.

Uklíniti, il, ěn, ění; uklinovati, zu-,
verkeilen. — co. Uklinuj to dobře. Us. —
co kde: ramena kola v hřídeli. Vys.

Uklinkati = opiti, berauschen. — koho,
se čím: vínem. Ros.

Uklinouti, nul, ut, utí = uklouti. — co.
Budel uslyšav to i dí jemu: Hádku, co
kluzíš, však neuklineš. NB, Tč. 106.

Uklinovaný; -án, a, o, eingekeilt. —
kde. Cepy jsou u-ny v litých nábojích.
Zpr. arch. XI. 3. seš. 14. str.

Uklinovati, vz Uklíniti.

Uklíti, kleji, el, et, etí, abfluchen. —
co komu. Vše jim ukleje a upře. Us. Jg.

Úkliudný, zastr. = úklidný. Jir.

Uklivaný, abgehackt, abgepickt. U. ko-
hout. Vz Uklouti, Uklibaný.

Uklivati, abpicken, zu Tode picken. Vz
Uklouti.

Uklízeč, e, m., v horn., der Säuber-
junge. Bc.

Uklízení, n. (od uklízeti), uklizení (od
ukliditi). Vz Ukliditi. Roztržka přišla zase
k u. Ddk. II. 328. Nemůžeme udati, které
asi nesnáze očekávaly ještě uklizení svého.
Pal. Dj. III. 3. 196. Služky mají mnoho u.

Uklizený; uklizen, a, o, auf-, ab-, weg-
geräumt; beigelegt, zur Ruhe gebracht. U.
pokoj, dům, světnice, zahrada, Us., mysl
(ruhig), Ms. pr. hor., svědomí. Ctib. Aniž
také súdce súditi má v své náhlosti, ale
když má mysl u-nú. CJB. 275.

Uklízeti, vz Ukliditi.

Uklnouti, nul, utí, fluchen, schimpfen.
Tč.