Předchozí (333)  Strana:334  Další (335) |
|
|||
334
|
|||
|
|||
Uklepání, n., das Erklopfen, Durchklopfen.
Uklepaný; -án, a, o, erklopft, durchge-
klopft. Uklepati, uklepovati, uklepovávati; ukle-
pnouti, pnul a pl, ut, utí, erklopfen, durchs Klopfen bereiten: vergeuden. — co komu čím: kosu klepáčem, oheň křesívkem. Us. Tč. — se, čeho. Ten své jmění uklepal. Ten uklepal (promarnil) peněz!— co kde: oheň na křemeni. Us. Tč. Uklesati; uklesnouti, klesl, utí, nieder-
sinken. Bern. Uklesniti = oklasniti. Na Slov. Bern.
Uklesnouti, ul, ut, utí, niedersinken. —
kam proč, nač: na kolena, na zem sla- bostí, od slaboty. Us. Tč. Uklestiti, il, stěn, ění = useknouti, ulo-
miti, abhauen. — co komu. Leg. Prorok dřevo sobě uklestil. Paps. 808. Úkleští, n., die Portzange (in der Salz-
sied. ). Šm. Ukleštiti, il, ěn, ění, abzwicken. — co
čím. Us. Tč. Uklevetiti, uklevetati, austratschen. — co
na koho. Pěknou věc naň u-li. Mor. Tč. Uklibaný; -án, a, o, abgepickt. Vz Klí-
bati, Uklouti. Chodí jako u-ný kohout (pyšně). Hnka, Drsk. Vz Uklivaný. Úklid, u, m. = uklizení, odstranění, die
Wegschaffung, Wegräumung. Ú. nepřátel. Br. — Ú. v sednici = uklízení, das Auf- räumen. Us. — Ú. = upokojení, usmíření, die Schlichtung, Beilegung der Streites. Ú. pří, Ms., žaloby. Rvač. Po ú-du žaloby a odporu stal se nález mezi nimi. Rvač. Proč by jim dopúštěli utíkati se k brani a k sú- dům, kteréž mohú mocí úklidu práva ukro- covati. CJB. 271. Ú. všeho nepřátelství mezi lidstvem zjednaný smrtí Kristovou. Sš. I. 111. Po takovém úklidu Turci zase nazpátek táhli. Bart. 227. Kterak by ho po úklidu zradil. ZN. — Ú. = pokoj, die Ruhe. Mysl popuzená k svému ú-du se navrátila. Ms. pr. hor. Jestiť neděle příčina, aby mysl člověčie v ú-du a v útěše oddechla v ho- spodinu. Št. Aby v ú-du a lepším upokojení jsouce uvážili beze hřmotu; Toužíme všichni po ú-du; Hledati pokoje duše své v ú-du tichého kláštera. Pal. Dj. IV. 1. 93., 2. 118., V. 1. 331. Býváť to, že, nechtě někto mála v úklidu přetrpěti, zajda v súdy neb u války musí viece přetrpěti. Št. Dohodiž nám ho na úklidě, když nebude v silném lidě. Hr. rk. 215. Ukliditi, ukliď, dě (íc), il, zen, zení (na
Slov. děn, dění); uklízeti, -zejí, zej, zeje (íc), el, en, ení; uklizovati, uklízívati = pokliditi, aufräumen, reinigen, zusammenlegen; skliditi, na stranu dáti, weg-, abräumen, beseitigen, entfernen; se = odstraniti se, sich entfer- nen; upokojiti se, sich zur Ruhe begeben; břichu ulehčiti, seine Nothdurft verrichten, hofiren. — abs. Ukliďte tu. Ros. Když tyto věci byly uklizeny. Arch. II. 32. — co: dům, Br., pokoj, stůl, stopy zločinu, Us., své údy (v klid položiti). Št. Ukliď to pryč. Us. U. spor; Uklidivše naše věci říšské zase domů pojedem. Pal. Dj. II. 1. 303., III. 3. 107. Skody a bezpráví u. Troj. 101. Lidé, čekajíce milých a vzácných hosti dům |
uklízejí. BR. II. 56. b. U. záseky v branách,
hranice. Ddk. II. 140., 186. U-li ho (= dali do chládku, uvěznili ho; zabili ho). Us. Vrů. — co odkud: překážky z cesty (s cesty). Us. Noc z nebe (s nebe) se ukli- dila. Ráj. — čeho. Takových pohoršení z církve uklidili, šp. m.: taková pohoršení. — se kdy. S nočními tmami boj se uklidil (upokojil). Troj. 235. — co, se kam: obilí do stodoly. Šp. Pes do boudy se uklidil. U. se někam na venkov. Kos. Ol. I. 159. — co jak. Mohou zajisté ti nápohlední odpo- rové snadnou měrou odklizeni býti. Ev. Mt. 102. Dle možnosti něco uklízeti. Ddk. II. 355. — co kde: rozepři mezi stranami u. Zříz. zem. 1562. U. co před někým. Br. V pokoji ukliditi. Us. Šd. Neshoda na sněme v Řezně v lednu 1158. nebyla ukli- zena. Ddk. III. 240. — se kde, na čem (podělati se). Aesop. — co čím: (sváry) pěknú řečí. Let. Úklidnosť, i, f. = správnosť, pořádek.
die Ordnungsliebe. Us. Úklidný = správný, pořádný, Ordnung
liebend, ordentlich. V Policku. Kšá., D. — Ú. = pokojný, tichý, ruhig. Výb. I. 715. U. tichosť. Št. Nebývajž tu, kdež jest lidno, ale vždy, kdež jest ú-dno. Smil v. 1330. Ú. mysl míti. Št. Vz Úklid. Úklik, u, m. = ohnutá cesta, die Abzwei-
gung,, Krümmung des Weges. V Krkonš. Vz Úklika. Úklika, úkluka, y, f. = úklik. Na
Ostrav. Tč. Úklinek, nku, m., Mordent. Hd.
Uklíniti, il, ěn, ění; uklinovati, zu-,
verkeilen. — co. Uklinuj to dobře. Us. — co kde: ramena kola v hřídeli. Vys. Uklinkati = opiti, berauschen. — koho,
se čím: vínem. Ros. Uklinouti, nul, ut, utí = uklouti. — co.
Budel uslyšav to i dí jemu: Hádku, co kluzíš, však neuklineš. NB, Tč. 106. Uklinovaný; -án, a, o, eingekeilt. —
kde. Cepy jsou u-ny v litých nábojích. Zpr. arch. XI. 3. seš. 14. str. Uklinovati, vz Uklíniti.
Uklíti, kleji, el, et, etí, abfluchen. —
co komu. Vše jim ukleje a upře. Us. Jg. Úkliudný, zastr. = úklidný. Jir.
Uklivaný, abgehackt, abgepickt. U. ko-
hout. Vz Uklouti, Uklibaný. Uklivati, abpicken, zu Tode picken. Vz
Uklouti. Uklízeč, e, m., v horn., der Säuber-
junge. Bc. Uklízení, n. (od uklízeti), uklizení (od
ukliditi). Vz Ukliditi. Roztržka přišla zase k u. Ddk. II. 328. Nemůžeme udati, které asi nesnáze očekávaly ještě uklizení svého. Pal. Dj. III. 3. 196. Služky mají mnoho u. Uklizený; uklizen, a, o, auf-, ab-, weg-
geräumt; beigelegt, zur Ruhe gebracht. U. pokoj, dům, světnice, zahrada, Us., mysl (ruhig), Ms. pr. hor., svědomí. Ctib. Aniž také súdce súditi má v své náhlosti, ale když má mysl u-nú. CJB. 275. Uklízeti, vz Ukliditi.
Uklnouti, nul, utí, fluchen, schimpfen.
Tč. |
||
|
|||
Předchozí (333)  Strana:334  Další (335) |